Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře
a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci
úpadce A. Š., o vydání rozvrhového usnesení, vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. K 28/93, o dovolání JUDr. Z. A., jako správce konkursní podstaty
úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 2011, č. j. 2 Ko
65/2010-835, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 19. února 2010, č. j. K 28/93-767, Krajský soud v Praze (dále
jen „konkursní soud“):
1/ zmocnil správce konkursní podstaty úpadce JUDr. Z. A. (dále jen „Z. A.“),
aby vyčerpal na úplné zaplacení své odměny částku 308.441,- Kč, na výdaje
spojené s ukončením konkursu částku 171.300,- Kč a na zaplacení soudního
poplatku částku 103.357,- Kč (bod I. výroku),
2/ zavázal Z. A. k úhradě onoho soudního poplatku (bod II. výroku),
3/ rozvrhl mezi konkursní věřitele druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku
konkursní podstaty úpadce ve výši 2.450.463,28 Kč (bod III. výroku) a
4/ uložil Z. A. provést rozvrh do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (bod V. výroku). K odvolání Z. A. Vrchní soud v Praze potvrdil v záhlaví označeným usnesením
usnesení konkursního soudu. Z. A. podal proti usnesení odvolacího soudu (jež mu bylo doručeno 5. října
2011) včasné dovolání. Dovolání datované 1. prosince 2011 a doručené
konkursnímu soudu faxem (č. l. 867-868) dne 5. prosince 2011 (dále jen
„dovolání z 1. prosince 2011“) bylo v originále doručeno konkursnímu soudu 6. prosince 2011 (č. l. 870). Dovolání z 1. prosince 2011 obsahuje označení věci, soudu, jemuž je adresováno,
usnesení odvolacího soudu, proti němuž směřuje, vymezení přípustnosti dovolání,
vymezení rozsahu, v němž se napadá usnesení odvolacího soudu a dovolací návrh
(na zrušení napadeného usnesení). Dále je v něm obsažen již jen následující
text:
„Správce namítá, že usnesení soudů obou stupňů porušují jeho ústavně zaručené
právo na spravedlivý proces (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod). Správce namítá nikoliv jen nezákonný, ale především protiústavní postup soudů
obou stupňů. Vzhledem k soudním řízením souvisejícím s dovoláním napadeným
rozhodnutím, která probíhají před soudy České republiky nezávisle na pobytu
správce v zahraničí, odůvodní správce své dovolání, s návrhem dovolacímu soudu
podle článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie na postoupení věci Soudnímu
dvoru Evropské unie k rozhodnutí o výkladu Smluv ve věci soudní ochrany
institutu nezávislosti advokacie, s návrhem na odložení vykonatelnosti
dovoláním napadeného usnesení, dodatečně v průběhu tohoto měsíce po prověření
posledního stavu těchto řízení před soudy České republiky“. Dovolání z 1. prosince 2011 doplnil dovolatel (až) podáním datovaným 30. prosince 2011, došlým konkursnímu soudu 6. ledna 2012 (č. l. 872-879). Podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“),
dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po
dobu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo
108/2002, uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže
dostupném i na webových stránkách Nejvyššího soudu), formuloval a odůvodnil
závěr, že tzv.
blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém
rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do
uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje § 240 o. s. ř.). Dovolání, které
nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v
ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítne podle ustanovení § 43
odst. 2 o. s. ř., přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Jak se podává z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu obsahující řádné
poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání i soudu, u něhož se podává, bylo
dovolateli doručeno 5. října 2011 (srov. doručenku u č. l. 860). Dovolání z 1. prosince 2011 neobsahovalo dovolací důvody; obecný poukaz na
porušení práva na spravedlivý proces a protiústavnost postupu soudů obou stupňů
není vymezením některého z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení
§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna
2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo
3, ročník 2005, pod číslem 31 a usnesení Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2006,
sp. zn. I. ÚS 254/05, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu). Lhůta k odstranění vad dovolání z 1. prosince 2011 doplněním některého ze
způsobilých dovolacích důvodů marně uplynula téhož dne, kdy je dovolatel zaslal
soudu faxem (posledním dnem lhůty byl 5. prosinec 2011). K doplňujícímu podání,
jež bylo po uplynutí této lhůty i sepsáno (30. prosince 2011), již nelze
přihlédnout. Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle § 241b odst. 3 a
§ 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu