29 Cdo 855/2024-3506
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 01 31 27 74, zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Plzeňská 232/4, PSČ 150 00, proti žalovanému INSOLV, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Bartákova 1121/3, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28 39 84 83, jako správci konkursní podstaty úpadce Služby pro zemědělství Střížovice, státní podnik v likvidaci, identifikační číslo osoby 14 86 83 34, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Janouškem, advokátem, se sídlem v Praze, Bartákova 1121/3, PSČ 140 00, o vyloučení pozemků ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 77 Cm 6/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2023, č. j. 10 Cmo 15, 16/2015-3264, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2023, č. j. 10 Cmo 15, 16/2015-3264, se ve výrocích I. až VI. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Jinak se dovolání odmítá.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) rozsudky ze dne 24. července 2013, č. j. 77 Cm 6/2009-1991, a ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 77 Cm 6/2009-2199, (mimo jiné) rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému vyloučení (níže uvedených) pozemků ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (Služby pro zemědělství Střížovice, státní podnik v likvidaci). V průběhu řízení o odvolání účastníků proti rozsudkům konkursního soudu Vrchní soud v Praze (k návrhu žalobce ze dne 28. března 2023) usnesením ze dne 13. října 2023, č. j. 10 Cmo 15, 16/2015-3264, připustil, aby na jeho místo vstoupili do řízení jeho procesní nástupci, a to:
Město Štětí ve vztahu k pozemkům KN parc. č. 314/1, 1630, 1633 a 1643/4 a 1643/13 (uvedených v rozsudku jako PK 1629), v k. ú. Radouň u Štětí (výrok I.). Město Úštěk ve vztahu k pozemkům KN parc. č. 650/2, v k. ú. Kalovice (výrok II.). Obec Snědovice ve vztahu k pozemkům KN parc. č. 765, 768, 770 a 774, v k. ú. Strachaly (výrok III.). Obec Píšťany ve vztahu k pozemkům KN parc. č. 32/1, 311/33 (část pozemku uvedeného v rozsudku pod KN parc. č. 311/7) a 50/18 (část pozemku uvedeného v rozsudku pod KN parc. č. 50/12), v k. ú. Píšťany (výrok IV.). Obec Vlastislav ve vztahu k pozemkům KN parc. č. 771/1, v k. ú. Vlastislav (výrok V.). Povodí Labe, státní podnik ve vztahu k pozemkům KN parc. č. 2995/1 (část pozemku uvedeného v rozsudku pod KN parc. č. 2995/1), v k. ú. Lovosice, a KN parc. č. 99/3 (část pozemku uvedeného v rozsudku pod KN parc. č. 99/3, 68/17 a 68/16), v k. ú. Píšťany (výrok VI.). Lesy České republiky, s. p. ve vztahu k pozemku KN parc. č. 409/4
(uvedeného v rozsudku jako PK 409/2 díl 2), v k. ú. Soběnice (výrok VII.). Ředitelství silnic a dálnic ČR ve vztahu k pozemku KN parc. č. 2443/48 (část pozemku uvedeného v rozsudku pod KN parc. č. 2443/6), v k. ú. Lovosice (výrok VIII.). Odvolací soud ? vycházeje z § 66a odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“), a odkazuje na judikaturu označenou jako „R 31/04“ a „NS 22 Cdo 3015/2009“ ? dospěl ve vztahu k jednotlivým (žalobcem tvrzeným) procesním nástupcům k následujícím závěrům: 1) Podle prohlášení Pozemkového fondu České republiky (dále jen „Fond“) ze dne 5. dubna 2017 o tom, že mu není známo, že by město Štětí nemělo být vlastníkem (označených) nemovitostí, bylo zapsáno vlastnické právo do katastru nemovitostí ve prospěch města Štětí; obec nabyla vlastnické právo k 24. květnu 1991 (§ 2 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí).
2) Na základě souhlasného prohlášení Fondu a města Úštěk ze dne 25. března 2013 bylo zapsáno vlastnické právo k (označeným) nemovitostem do katastru nemovitostí ve prospěch města Úštěk; město nabylo vlastnické právo k 24. květnu 1991 (§ 2 zákona č. 172/1991 Sb.) 3) Dle souhlasného prohlášení žalobce a obce Snědovice ze dne 18.
března
2013 bylo zapsáno vlastnické právo k (označeným) nemovitostem do katastru nemovitostí ve prospěch obce Snědovice; obec nabyla vlastnické právo k 1. červenci 2000 (§ 2a zákona č. 172/1991 Sb.). 4) Podle souhlasných prohlášení žalobce a obce Píšťany ze dne 26. března 2013 a 27. března 2013 bylo zapsáno do katastru nemovitostí vlastnické právo obce Píšťany k (označeným) nemovitostem; obec nabyla vlastnické právo dle § 2 (respektive § 2a) zákona č. 172/1991 Sb. 5) Na základě souhlasného prohlášení Fondu a obce Vlastislav bylo zapsáno do katastru nemovitostí vlastnické právo obce Vlastislav k (označeným) nemovitostem; obec nabyla vlastnické právo (§ 2a zákona č. 172/1991 Sb.) k 1.
červenci 2000. 6) Dle smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí ze dne 19. prosince 2008 ze správy Fondu „došlo k zápisu příslušnosti hospodařit s majetkem státu“ [(označenými) nemovitostmi v k. ú. Lovosice a k. ú. Píšťany)] ve prospěch Povodí Labe, státního podniku. 7) Podle souhlasného prohlášení žalobce a Lesů České republiky, s. p. ze dne 21. července 2016 ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů (lesního zákona), respektive na základě smlouvy o převodu majetku do práva hospodařit s majetkem státu ze dne 17.
února 2020, uzavřené podle ustanovení § 1748 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 55 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejích vystupování v právních vztazích, ,došlo“ ke změně příslušnosti hospodaření s (označeným) majetkem státu, která se následně „projevila“ i v katastru nemovitostí. 8) Na základě smlouvy ze dne 10. září 2019, č. 1004H19/38 uzavřené mezi žalobcem (předávajícím) a Ředitelstvím silnic a dálnic ČR (jako přejímajícím) o převodu majetku státu a změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb. „došlo“ k předání majetku státu a změně příslušnosti hospodaření s ním; tyto změny se následně „projevily“ i v katastru nemovitostí.
Za popsaného stavu odvolací soud uzavřel, že byly splněny podmínky určené § 107a o. s. ř., neboť byla prokázána existence právních skutečností, s nimiž právní předpisy pojí převod, respektive přechod vlastnického práva k nemovitostem (ve výše uvedeném rozsahu), přičemž žalobce navrhl vstup nabyvatelů práv do řízení na své místo, s čímž nabyvatelé vyslovili souhlas.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle § 238a o. s. ř., a to k řešení právních otázek, které (podle jeho názoru) dílem odvolací soud zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a dílem šlo o právní otázky Nejvyšším soudem nevyřešené. Konkrétně jde o následující otázky: a) Může odvolací soud rozhodnout o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., ačkoli skutečnost zakládající procesní nástupnictví nastala před podáním žaloby (před zahájením řízení) nebo před zahájením odvolacího řízení v době, kdy probíhalo řízení před soudem konkursním? b) Postupoval odvolací soud správně, když neposoudil, zda návrh (§ 107a o.
s. ř.) „nepředstavuje pouze účelové zneužití procesní úpravy“ (§ 2 o. s. ř.)? c) Je oprávněn nakládat s majetkem zapsaným do soupisu konkursní podstaty úpadce po prohlášení konkursu na majetek úpadce někdo jiný než správce konkursní podstaty úpadce? d) Může odvolací soud rozhodnout o procesním nástupnictví (§ 107a o. s. ř.), aniž by předtím vyzval žalovaného k vyjádření k takovému návrhu? Dovolatel v prvé řadě předesílá, že zápis práv do katastru nemovitostí u všech žalobcem označených procesních nástupců byl proveden záznamem.
K časovým souvislostem připomíná, že všechny označené obce a města se staly vlastníky (označených) nemovitostí (pozemků) podle § 2 nebo § 2a zákona č. 172/1991 Sb., a to k 24. květnu 1991, popřípadě k 1. červenci 2000, tj. v době před zahájením řízení v projednávané věci (před 30. lednem 2009); následně učiněná (společná) prohlášení měla pouze deklaratorní povahu. Před zahájením řízení byla uzavřena i smlouva o bezplatném převodu nemovitostí mezi Fondem a
Povodím Labe, státním podnikem (19. prosince 2008). Ostatně i (výše zmíněná) prohlášení Fondu a obcí (měst) byla učiněna ? pokračuje dovolatel ? v době před zahájením odvolacího řízení (v průběhu řízení před konkursním soudem); přitom návrhu na procesní nástupnictví lze v odvolacím řízení vyhovět jen tehdy, nastala-li právní skutečnost, z níž je dovozován přechod (nebo převod) práva nebo povinnosti, po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala-li za řízení před soudem prvního stupně, ale k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné uvádět v odvolacím řízení nové skutečnosti, popřípadě důkazy, nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. d) o.
s. ř. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že o procesním nástupnictví rozhodl, aniž se jakkoli zabýval otázkou, zda návrh podle § 107a o. s. ř. není jen účelovým zneužitím procesní úpravy, když žalobce o změnách v právech k (označeným) pozemkům věděl a návrh učinil „po mnoha letech a ve finální fázi řízení“. Ve vztahu k procesnímu nástupnictví Povodí Labe, státního podniku, Lesů České republiky, s. p. a Ředitelství silnic a dálnic ČR namítá, podle žalobce nebyl oprávněn nakládat s majetkem sepsaným do konkursní podstaty úpadce, když dispoziční právo k takovému majetku náleželo žalovanému [§ 14 odst. 1 písm. a) ZKV].
Proto považuje žalobcem označené převody práva hospodaření s (označeným) majetkem státu za neplatné.
Konečně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení tzv. zmatečnostní vadou (§ 229 odst. 3 o. s. ř.), když ho nevyzval, aby se k návrhu žalobce (§
107a o. s. ř.) vyjádřil; odňal mu tak možnost jednat před soudem. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil. Žalobce považuje dovolání za nedůvodné. S poukazem na (označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (mimo jiné) zdůrazňuje, že: a) soud nesmí při výkladu § 107a o. s. ř. postupovat přepjatě formalisticky, aby neupřel (v kontextu práva na spravedlivý proces) účastníku možnost domáhat se svého právu u soudu, b) záznam v katastru nemovitostí sice není právní skutečností odůvodňující postup podle ustanovení § 107a o.
s. ř., ale takový postup může odůvodňovat souhlasné prohlášení, na jehož základě „dojde k záznamu převodu či přechodu práva“, a c) podal žalobu o vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty na základě výzvy konkursního soudu ze dne 27. listopadu 2008 (srov. vyjádření ze dne 24. ledna 2024 – č. l. 3451 až 3453). Město Štětí navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné (viz vyjádření ze dne 11. ledna 2024 – č. l. 3397). Povodí Labe, státní podnik s dovoláním nesouhlasí a rozhodnutí ponechává na úvaze Nejvyššího soudu (srov. vyjádření ze dne 17.
ledna 2024 – č. l. 3427). Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.
prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval přípustností dovolání. V rozsahu, v němž směřuje proti výrokům I. až VI. napadeného usnesení, je dovolání přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to k řešení právních otázek dovolatelem otevřených, týkajících se výkladu § 107a o. s. ř. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3). Nejvyšší soud připomíná, že jeho judikatura je ustálena v následujících závěrech:
1) Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva nebo ten, na něhož přešla povinnost, vstoupil do řízení, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda tato skutečnost opravdu nastala (tedy např. že smlouva byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde).
Naopak otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, a ze dne 27.
října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněná pod číslem 31/2004, 37/2004 a 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2004“, „R 37/2004“ a „R 46/2012“)].
2) Procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. se uplatní také v odvolacím řízení. Přezkoumává-li však odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace (srov. § 205a o. s. ř.), uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod (nebo převod) práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle § 205a odst. 1 písm. e) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 15. prosince 2016, sp. zn. 23 Cdo 3179/2016).
Za stavu, kdy odvolací soud rozhodl o vstupu (označených) měst a obcí a Povodí Labe, státního podniku do řízení na místo dosavadního žalobce, aniž se vyjádřil ke splnění předpokladů určených § 107a o. s. ř. [ve spojení se závěry (shora citované) judikatury Nejvyššího soudu] v tom směru, zda za právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, považuje [ve vztahu k (označeným) obcím a městům)] zákon č. 172/1991 Sb. (jeho § 2 a § 2a) nebo (až) výše uvedená prohlášení Fondu, a zda (ve vztahu k osobám viz výroky I.
až VI.) vskutku nastaly (až) v době po zahájení řízení (popřípadě, zda k těmto skutečnostem bylo možné v odvolacím řízení přihlédnout), shledává Nejvyšší soud právní posouzení věci odvolacím soudem v daném rozsahu neúplným a tudíž i nesprávným. Proto napadené usnesení ve výrocích I. až VI. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 věta první o. s. ř.).
V části, ve které směřovalo proti výrokům VII. a VIII. usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.). Správnost napadeného usnesení v tomto směru totiž dovolatel zpochybnil (jen) argumenty neplatností smluv o převodu práva hospodaření [pro rozpor § 14 odst. 1 písm. a) ZKV], které nejsou při zkoumání procesního nástupnictví významné (týkají se rozhodnutí o věci samé) [viz opět důvody R 31/2004, R 37/2004 a R 46/2012], a zneužitím práva (§ 2 o. s. ř.), o které (poměřováno obsahem dovolání) s přihlédnutím k dosavadnímu průběhu řízení zjevně nejde. Současně Nejvyšší soud dodává, že návrh žalobce (§ 107a o. s. ř.) byl doručen (tehdejšímu) zástupci žalovaného (Mgr. Vojtěchu Suchardovi, advokátu) dne 6. dubna 2023 (viz doklad o doručení u č. l. 3024), přičemž odvolací soud vydal napadené usnesení (až)
13. října 2023. Žalovaný tak měl možnost (a dostatek času) se k tomuto návrhu (případně) vyjádřit; absence výslovné výzvy k podání vyjádření na výše uvedeném nic nemění (srov. též např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 29 Cdo 897/2016, ze dne 30. září 2019, sp. zn. 29 Cdo 2169/2019, a ze dne 27. dubna 2023, sp. zn. 29 Cdo 1007/2023).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu