29 Cdo 877/2020

29 Cdo 877/2020, 29 Cdo 878/2020-11843

USNESENÍ

INS 2392/2010

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce J. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o návrhu úpadce na zproštění výkonu funkce správkyně konkursní podstaty a o návrhu úpadce na nucené vyrovnání, o dovolání úpadce proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č. j. 2 Ko 18/2013-9922, a ze dne 2. června 2014, č. j. 2 Ko 19/2013-9929, takto:

I. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 877/2020 a 29 Cdo 878/2020 se spojují ke společnému řízení. II. Dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č. j. 2 Ko 18/2013-9922, se odmítá. III. Řízení o dovolání úpadce proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2014, č. j. 2 Ko 19/2013-9929, se zastavuje; ve vztahu k prvnímu výroku tohoto usnesení se dovolání odmítá.

[1] Usnesením ze dne 4. října 2012, č. j. 52 K 92/97-8534, zamítl Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) úpadcův návrh z 11. září 2012, aby správkyně konkursní podstaty úpadce byla zproštěna funkce.

[2] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. června 2014, č. j. 2 Ko 18/2013-9112 (nyní žurnalizovaným na č. l. 9922), potvrdil usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-8534.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu č. j. 2 Ko 18/25013-9922, podal úpadce (mimo jiné) dovolání (podáním datovaným 29. září 2014, č. l. 10.037-10.038). Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 29 Cdo 877/2020.

[4] Usnesením ze dne 3. října 2012, č. j. 52 K 92/97-8532, konkursní soud zamítl opětovný návrh úpadce (z 28. srpna 2012) na ukončení konkursu nuceným vyrovnáním.

[5] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. června 2014, č. j. 2 Ko 19/2013-9912 (nyní žurnalizovaným na č. l. 9929),

1/ Zamítl návrh úpadce (obsažený v odvolání), aby mu byl v souvislosti s návrhem na nucené vyrovnání ustanoven zástupce k ochraně jeho zájmů (první výrok).

2/ Potvrdil usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-8532 (druhý výrok).

[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce (mimo jiné) dovolání (podáním datovaným 29. září 2014, č. l. 10.037-10.038). Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 29 Cdo 878/2020.

[7] Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[8] Nejvyšší soud výše uvedené dovolací věci spojil ke společnému řízení (srov. bod I. výroku tohoto usnesení), neboť odpovídají kriteriím stanoveným pro takový postup v § 112 o. s. ř.

[9] V rozsahu, v němž dovolání směřovala proti usnesení odvolacího soudu č. j. 2 Ko 18/2013-9922, a proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu č. j. 2 Ko 19/2013-9929, je Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustná. Potud totiž není splněna podmínka, aby šlo o usnesení „ve věci samé“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[10] K nepřípustnosti dovolání ohledně výroku o ustanovení zástupce srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[11] K nepřípustnosti dovolání ohledně výroku o zproštění funkce správkyně konkursní podstaty srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné pod číslem 52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 719/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2003, pod číslem 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v témže časopise v čísle 9 téhož ročníku, pod číslem 155, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2007, sp. zn. 29 Cdo 4805/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 128/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1358/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 362/2015.

[12] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu č. j. 2 Ko 19/2013-9929, brání jeho věcnému projednání nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení.

[13] Při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.). Dovolání obsahovalo žádost dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

[14] Usnesením ze dne 22. prosince 2016, č. j. 52 K 92/97-10968, zamítl konkursní soud návrh úpadce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro celé řízení. K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29.

září 2017, č. j. 2 Ko 12/2017-11194, potvrdil usnesení konkursního soudu č. j. 52 K 92/97-10968. Dovolání úpadce proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. l. 11266) odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. února 2019, sp. zn. 29 Cdo 645/2019, 29 Cdo 646/2019, 29 Cdo 650/2019, 29 Cdo 651/2019, 29 Cdo 652/2019, 29 Cdo 653/2019, 29 Cdo 654/2019, 29 Cdo 655/2019, 29 Cdo 656/2019, 29 Cdo 657/2019, 29 Cdo 658/2019, 29 Cdo 659/2019, 29 Cdo 660/2019, 29 Cdo 662/2019,

29 Cdo 697/2019.

[14] Usnesením ze dne 17. prosince 2019, č. j. 52 K 92/97-16713 (nyní č. l. 11813), vydaným asistentem soudcem, doručeným dovolateli 3. ledna 2020 (srov. potvrzení o dodání a doručení do datové schránky u č. l. 11809), vyzval konkursní soud dovolatele k odstranění nedostatku povinného zastoupení do 30 dnů od doručení usnesení. Na toto usnesení reagoval dovolatel námitkami datovanými 20. ledna 2020 (č. l. 11832-11833).

[15] Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil (přes poučení o následcích nečinnosti), Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243c a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání proti druhému výroku napadeného usnesení zastavil.

[16] Důvod zabývat se námitkami dovolatele uplatněnými podle zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, dán nebyl, jelikož tento zákon není na předmětné konkursní řízení použitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne

24. října 2019, sp. zn. 29 Cdo 619/2018). Stejně tak Nejvyšší soud neshledal důvod reagovat (po pravomocném zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce) v intencích závěrů obsažených v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na případné opakované žádosti dovolatele o ustanovení zástupce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu