29 Cdo 970/2017-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobkyně JUDr. Lenky Vidovičové, LL. M., se sídlem v Olomouci, Zámečnická
497/3a, PSČ 779 00, jako insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST a. s.,
identifikační číslo osoby 25061607, proti žalovanému Ruby Apartments, s. r. o.,
se sídlem v Praze 9 - Vysočanech, Paříkova 910/11a, PSČ 190 00, identifikační
číslo osoby 27889246, zastoupenému Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, se
sídlem v Postupicích 58, PSČ 257 01, o zaplacení částky 22 miliónů Kč s
příslušenstvím, o přípustnosti vedlejšího účastenství, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 35 Cm 68/2012, o dovolání společnosti A - SHIFT s. r. o.,
se sídlem v Liberci XX - Ostašově, Švermova 128, PSČ 460 10, identifikační
číslo osoby 27563383, zastoupené Mgr. Patrikem Personou, advokátem, se sídlem v
Uherském Brodě, Bedřicha Smetany 1916, PSČ 688 01, proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 27. září 2016, č. j. 4 Cmo 127/2016-250, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2016, č. j. 4 Cmo 127/2016-250,
se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2016, č. j. 35 Cm
68/2012-233, se mění v bodu I. výroku tak, že vstup společnosti A - SHIFT s.
r. o., identifikační číslo osoby 27563383, do řízení jako vedlejšího účastníka
řízení na straně žalobce se připouští.
[1] Žalobou podanou 15. června 2012 se žalobkyně (JUDr. Ing. Helena Horová,
LL. M., jako insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST a. s.) domáhala vůči
žalovanému (Ruby Apartments, s. r. o.) zaplacení částky 22 miliónů Kč s
příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky za dobu od
1. června 2016 (posléze až od 17. června 2012) do zaplacení jako částky, kterou
pozdější insolvenční dlužník poskytl žalovanému na nákup nemovitostí, aniž mezi
nimi byly sjednány konkrétní podmínky plnění.
[2] Usnesením ze dne 27. května 2016, č. j. 35 Cm 68/2012-233, Městský soud v
Praze:
1/ Nepřipustil vstup společnosti FENDER s. r. o. (dále jen „společnost F“) do
řízení jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně (bod I. výroku).
2/ Nepřipustil vstup společnosti Claim Investments s. r. o. do řízení jako
vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně (bod II. výroku).
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětné společnosti podáními z 27.
listopadu 2015 a z 15. ledna 2016 navrhly svůj vstup do řízení coby vedlejší
účastníci řízení na straně žalobkyně; žalobkyně proti tomu neměla námitek, leč
podáním z 3. května 2016 brojil proti vstupu společností do řízení žalovaný.
Následně soud prvního stupně uvedl, že nejde o incidenční spor, nýbrž o nárok
na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž s poukazem na ustanovení § 93 odst. 1
a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“),
uzavřel, že obě společnosti (coby insolvenční věřitelé dlužníka) mají pouze
hospodářský (a nikoli právní) zájem na výsledku sporu.
[4] K odvolání společnosti F Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. září
2016, č. j. 4 Cmo 127/2016-250, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodu
I. výroku. Odvolací soud již o věci jednal a rozhodl jako s žalobkyní s JUDr.
Lenkou Vidovičovou, LL. M., coby novou insolvenční správkyní dlužníka, přičemž
co do úsudku, že společnost F nemá na výsledku sporu právní zájem, přitakal
soudu prvního stupně.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost F dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky přípustnosti
vedlejšího účastenství (insolvenčního) věřitele ve sporu, jenž se přímo dotýká
majetkové podstaty dlužníka, ale není incidenčním sporem. Dovolatel namítá, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je
dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší
soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V dovolání argumentuje ve prospěch závěru, že má přímý majetkový právní zájem
na výsledku sporu, protože obohacením majetkové podstaty dlužníka o 22 miliónů
Kč se vylepší jeho zákonem omezené právní postavení poměrně uspokojovaného
věřitele dlužníka.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[7] V průběhu dovolacího řízení původní dovolatel zanikl (k 1. lednu 2017) a
jeho právním a procesním nástupcem (novým dovolatelem) se stala společnost A -
SHIFT s. r. o., o čemž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 31. října 2018,
č. j. 29 Cdo 970/2017-271.
[8] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí
na vyřešení procesní otázky, zda (případně za jakých podmínek) má přihlášený
věřitel právní zájem na výsledku (obecného) sporu, v němž insolvenční správce
dlužníka vymáhá po dlužníkově dlužníku plnění do majetkové podstaty dlužníka;
potud jde o otázku dovolacím soudem neřešenou.
[9] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[10] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
[11] Podle ustanovení § 93 o. s. ř. se jako vedlejší účastník může vedle
žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho
výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu
některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího
účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší
účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za
sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení
podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3).
[12] Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu k výkladu § 93 o. s. ř.
se podává, že:
[13] Vedlejší účastník stojí ve sporu vedle některé z hlavních procesních stran
(žalobce nebo žalovaného) a v řízení zásadně vystupuje sám za sebe (není tedy z
titulu vedlejšího účastenství osobou oprávněnou činit procesní úkony jménem
hlavního účastníka).
[14] Určuje-li ustanovení § 93 odst. 3 věty první o. s. ř., že vedlejší
účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, rozumí se oněmi
„stejnými právy a povinnostmi“ výlučně práva a povinnosti procesní povahy;
vedlejší účastník proto může být například zavázán k náhradě nákladů řízení
nebo mu může být náhrada nákladů řízení přiznána, je však vyloučeno, aby mu
rozhodnutím ve věci samé bylo přisouzeno právo nebo byla uložena povinnost, jež
tvoří předmět sporu ve věci samé.
[15] Vedlejší účastenství v řízení nelze založit proti vůli účastníka, který má
být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován.
Jestliže to podle obsahu spisu byl právě podporovaný účastník, který
nesouhlasil s tím, aby další subjekt vystupoval jako vedlejší účastník řízení
na jeho straně, pak tím, že tento nesouhlas v řízení uplatnil, vedlejší
účastenství ukončil [postup podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je namístě,
jde-li o návrh (nesouhlas) někoho jiného než toho účastníka, kterého má
vedlejší účastník v řízení podporovat].
[16] Shora popsané závěry se prosadí i ve sporech vyvolaných insolvenčním
řízením (incidenčních sporech).
[17] K odstavcům [13] až [16] srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
května 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013, uveřejněného pod číslem 89/2013 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam citované judikatury [usnesení je
(stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na
webových stránkách Nejvyššího soudu].
[18] Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší
účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém
výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž
přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci
bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho
práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“
nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněné pod
číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a tam citovanou
judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu).
[19] Pojem právní zájem na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže
specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním
případě, jak jej vyloží a aplikuje. Současně platí, že hlavním účelem a smyslem
vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu tomu z účastníků řízení, na jehož
straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší
účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy, jde o právní zájem na
vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut
vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby
(vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka
řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil [usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, včetně tam
citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 21. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 51/2018“)].
[20] Přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce
(insolvenčního správce) právní zájem na výsledku řízení o odpůrčí žalobě
insolvenčního správce (R 51/2018).
[21] Přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného
(insolvenčního správce) zásadně právní zájem na výsledku řízení o vyloučení
věci z majetkové podstaty (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017,
sen. zn. 29 ICdo 119/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3,
ročník 2018, pod číslem 36).
[22] Jakkoli v poměrech této věci nejde o incidenční spor, je zjevné, že
vymáhání pohledávky vůči dlužníku dlužníka má stejný cíl, jaký sleduje odpůrčí
žaloba insolvenčního správce nebo obrana žalovaného insolvenčního správce v
řízení o vylučovací žalobě – tedy zajistit vyšší míru uspokojení věřitelů v
insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.
[23] Již v R 51/2018 pak Nejvyšší soud ozřejmil, že nepochybuje o tom, že zájem
na co nejvyšším uspokojení přihlášené pohledávky z výtěžku zpeněžení majetkové
podstaty je především zájmem majetkovým. Nicméně současně platí, že rozsah
(míra) uspokojení přihlášené pohledávky se bezprostředně dotýká práv a
povinností přihlášeného věřitele plynoucích z hmotného práva (předurčuje, v
jakém rozsahu pohledávka zanikne jinak než splněním). Tamtéž upozornil, že
insolvenční věřitel není oprávněn sám podat odpůrčí žalobu a tedy ani nemůže
jinak (než jako vedlejší účastník na straně insolvenčního správce) „pomoci“
tomu, aby se majetek ušlý na základě neúčinných právních úkonů „vrátil“ zpět do
majetkové podstaty dlužníka (a tedy se i zvýšila míra uspokojení pohledávek
přihlášených věřitelů z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty). Tyto závěry se
beze zbytku uplatní i v „obecných“ sporech, v nichž insolvenční správce
dlužníka jako osoba s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě vymáhá
dlužníkovy pohledávky.
[24] Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že přihlášený věřitel má jako vedlejší
účastník řízení na straně žalobce (insolvenčního správce) právní zájem na
výsledku řízení o žalobě, kterou insolvenčního správce vymáhá do majetkové
podstaty pohledávku dlužníka vůči jeho dlužníku.
[25] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.) napadené usnesení změnil (v tom duchu, že účast dovolatele v řízení coby
vedlejšího účastníka řízení na straně žalobkyně připustil), jelikož odvolací
soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci
rozhodnout (§ 243d písm. b/ o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu