KSPH 81 INS 16281/2021 77 ICm 1051/2022 29 ICdo 101/2024-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně R. J., zastoupené Mgr. Janem Vihanem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 16/29, PSČ 150 00, proti žalovanému Reticulum Recovery, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27923568, zastoupenému Mgr. Markem Prchlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, PSČ 110 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 1051/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 81 INS 16281/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2024, č. j. 77 ICm 1051/2022, 101 VSPH 650/2023-280 (KSPH 81 INS 16281/2021), o návrhu žalobkyně na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh na odklad právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2024, č. j. 77 ICm 1051/2022, 101 VSPH 650/2023-280 (KSPH 81 INS 16281/2021), se zamítá.
1. Rozsudkem ze dne 10. května 2023, č. j. 77 ICm 1051/2022-176, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (R. J.) domáhala vůči žalovanému (Reticulum Recovery, a. s.) určení, že žalovaný nemá za žalobkyní (vykonatelnou) pohledávku č. P1/1 ve výši 5.967.576,03 Kč z titulu neuhrazených úvěrů, úroků a úroků z prodlení a (vykonatelnou) pohledávku č. P1/2 ve výši 12.930.885,26 Kč z titulu neuhrazených úvěrů, úroků a úroků (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 22.250 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2024, č. j. 77 ICm 1051/2022, 101 VSPH 650/2023-280 (KSPH 81 INS 16281/2021):
[1] Zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 41/2024 (první výrok).
[2] Zastavil řízení co do částky 2.663.819,74 Kč představující dílčí část pohledávky P1/2 (druhý výrok).
[3] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku ve znění, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala určení, že žalovaný nemá za žalobkyní pohledávky přihlášené přihláškou P1/1 ve výši 5.967.576,03 Kč a přihláškou P1/2 a 10.267.065,52 Kč z titulu neuhrazených úvěrů, úroků a úroků z prodlení (třetí výrok).
[4] Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 26.175,50 Kč s tím, že náhrada nákladů se pokládá za přihlášenou pohledávku a uspokojuje se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl tento spor (čtvrtý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Současně dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí, jelikož má za to, že právní mocí rozhodnutí insolvenčního soudu je závažně ohrožena na svých právech a odklad právní moci není s to ohrozit právní poměry jiných osob (než účastníků řízení). K tomu uvedla, že žalovaný jako zajištěný věřitel započal s úkony vedoucími ke zpeněžení nemovitosti, kterou dovolatelka vlastní a v níž bydlí, přičemž ztráta obydlí by mohla vést ke zhoršení jejího už tak špatného zdravotního stavu, tvrzeného od zahájení insolvenčního řízení.
5. Pro dovolací řízení, a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v aktuální znění.
6. Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit (…) b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
7. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části třetího výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku (s promítnutím změn výše popřené pohledávky vyvolaných částečným zpětvzetím pohledávky).
8. Materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (nebo jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se pak poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 144/2018“), jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 78/2020“).
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že do insolvenčního řízení vedeného na majetek dovolatelky přihlásil pohledávku (jako zajištěnou) i věřitel Diners Club CS, s. r. o. (dále jen „věřitel D“) [přihláška pohledávky P33]; po změně v osobě věřitele jde o pohledávku společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o. (dále jen „věřitel E“). Tato pohledávka je zajištěna (v horším pořadí) stejnými nemovitostmi jako jsou ty, k nimž dovolatelka upíná důvod odkladu právní moci (srov. aktualizovaný soupis majetkové podstaty dlužnice z 5. října 2023, B-128).
10. Z jiné jeho úřední činnosti je Nejvyššímu soudu dále známo, že: [1] Rozsudkem ze dne 21. října 2022, č. j. 75 ICm 1044/2022-56, insolvenční soud (mimo jiné) zamítl žalobu, kterou se dovolatelka (jako žalobkyně) domáhala vůči věřiteli D (jako žalovanému) určení, že jeho pohledávka v celkové výši 9.421.794,95 Kč není po právu. [2] K odvolání dovolatelky Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. února 2023, č. j. 75 ICm 1044/2022, 101 VSPH 79/2023-80 (KSPH 81 INS 16281/2021), [mimo jiné] potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 21. října 2022. [3] Dovolatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. února 2023 dovolání, které je u Nejvyššího soudu vedeno pod sen. zn. 29 ICdo 98/2023. V tomto dovolacím řízení nebyl povolen odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. února 2023 (dovolatelka o něj ani nežádala).
11. Poměřováno důvody, pro něž dovolatelka žádá o odklad právní moci v této věci a kritérii obsaženými v R 144/2018 a v R 78/2020, tedy požadovaný odklad právní moci nemůže splnit svůj účel. Jinak řečeno, krokům směřujícím v insolvenčním řízení ke zpeněžení zajištění představovaného nemovitostmi dovolatelky takový odklad nezabrání proto, že nebude mít žádné účinky ve vztahu k postavení zajištěného věřitele D (nyní zajištěného věřitele E), jemuž rovněž svědčí právo na uspokojení pohledávky z takového zajištění.
12. Právní moc napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž dovolání je (může být) přípustné (subjektivně i objektivně). Srov. shodně opět R 144/2018. V rozsahu, v němž dovolání směřuje vůči prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 41/2024, proto Nejvyšší soud důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí nemá, když potud vylučuje přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. skutečnost, že dotčený výrok nemá povahu rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se „odvolací řízení končí“. Ostatně tento výrok není (nebude) podkladem pro zpeněžení nemovitostí (dovolatelku nijak „neohrožuje“).
13. V rozsahu, v němž dovolání směřuje vůči druhému výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud zastavil řízení co do částky 2.663.819,74 Kč, Nejvyšší soud důvod odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí též nemá, když tento výrok (opět) není (nebude) podkladem pro zpeněžení nemovitostí (dovolatelku nijak „neohrožuje“).
14. Nejvyšší soud tudíž návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl jako celek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu