KSBR 31 INS XY
(73)31 ICm XY
29 ICdo 102/2018-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce VPI CZ, v. o. s., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 5/49, PSČ
186 00, identifikační číslo osoby 03007740, jako insolvenčního správce dlužníka
Němeček - Elektromontáž, a. s., zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem,
se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, proti žalovanému
Voerster International s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Rybná
716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24818356, o určení neúčinnosti
právních jednání dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (73)31
ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Němeček -
Elektromontáž, a. s., se sídlem ve Strážnici, Nádražní 726, PSČ 696 62,
identifikační číslo osoby 26253194, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
KSBR 31 INS XY, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu prvního
stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 ICm XY se nepřikazuje
Městskému soudu v Praze.
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) 21. října 2016 (vedenou pod sp. zn. 31 ICm 3818/2016) se žalobce (VPI CZ, v. o. s.,
jako insolvenční správce dlužníka Němeček – Elektromontáž, a. s.) domáhá vůči
žalovanému (Voerster International s. r. o.) určení neúčinnosti označené kupní
smlouvy a úkonů směřujících k započtení vzájemných pohledávek. [2] K námitce žalovaného (č. l. 34-36), že není dána věcná a místní příslušnost
insolvenčního soudu k projednání a rozhodnutí věci, Vrchní soud v Olomouci
(jako nadřízený soud) usnesením ze dne 26. září 2017, č. j. 31 ICm XY, 13 VSOL
XY (KSBR 31 INS XY), určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou podle
ustanovení § 7a písm. b/ a § 159 odst. 1 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v prvním stupni věcně
příslušné krajské soudy. [3] Usnesením ze dne 30. ledna 2018, č. j. (73) 31 ICm XY, zamítl insolvenční
soud námitku místní nepříslušnosti. K odvolání žalovaného Vrchní soud v
Olomouci usnesením ze dne 26. dubna 2018, č. j. 31 ICm XY, 13 VSOL XY (KSBR 31
INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu z 30. ledna 2018. [4] Podáním z 29. ledna 2018 (č. l. 57-58), doplněným podáním ze dne 9. července 2018 (č. l. 87), navrhl žalovaný, aby věc byla přikázána z důvodu
vhodnosti dle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), Městskému soudu v Praze. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Žalovaný je obchodní společností, která má sídlo v obvodu Městského soudu v
Praze, přičemž většina jeho obchodních aktivit je též soustředěna v Praze. 2/ Žalovaný sám řízení neinicioval, a proto po něm nelze oprávněně požadovat,
aby nesl zvýšené (zejména opakované cestovní) náklady s řízením o žalobě
spojené. 3/ Insolvenční soud dosud (z pohledu žalovaného) neučinil „žádné významné
kroky“, které by byly překážkou pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu. [5] Podle ustanovení § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně
přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje
soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má
být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má
být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla
být přikázána (odstavec 3). [6] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně,
u nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§
12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě
nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu
vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. [7] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu
ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní
hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a
důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem.
Přitom je ale
třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je
zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko
výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. [8] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v
této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná
níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. [9] Důvody uváděné žalovaným přitom nejsou způsobilé prolomit výše popsané
ústavní principy. [10] Situace, že některý z účastníků řízení (či jejich právních zástupců) musí
překonat mezi místem současného sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu
větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými
organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou totiž spíše
běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu
(k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že obtíže popisované žalovaným
jsou přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost
soudu v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného
(§ 84, § 85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z
jehož insolvenčního řízení vzešel incidenční spor (§ 7b odst. 4 ve spojení s §
7a písm. b/ insolvenčního zákona); srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 20. září 2017, sen. zn. 29 ICdo 138/2017. [11] Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému
soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu
nepřikázal. P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu