KSHK 45 INS 11326/2022
45 ICm 3432/2023
29 ICdo 106/2024-88
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a
soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Finančního
úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Hradci Králové, se sídlem v
Hradci Králové, U Koruny 1632/1, PSČ 500 02, proti žalovanému ISALIS v. o. s.,
se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby
05720834, jako insolvenčnímu správci dlužníka MEDOS - STRAVOVÁNÍ s. r. o.,
zastoupenému Mgr. Ondřejem Koláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova
1569/2c, PSČ 170 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 45 ICm 3432/2023, jako incidenční spor v insolvenční
věci dlužníka
MEDOS - STRAVOVÁNÍ s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Pražská 322, PSČ 500
02, identifikační číslo osoby 25292692, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. KSHK 45 INS 11326/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2024, č. j. 45 ICm 3432/2023, 105 VSPH
197/2024-60 (KSHK 45 INS 11326/2022), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2024, č. j. 45 ICm 3432/2023,
105 VSPH 197/2024-60 (KSHK 45 INS 11326/2022), se zrušuje a věc se vrací
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
1. Rozsudkem ze dne 1. února 2024, č. j. 45 ICm 3432/2023-39, Krajský
soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka
žalobce (Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Hradci
Králové) za dlužníkem (MEDOS - STRAVOVÁNÍ s. r. o.) uplatněná z titulu
provedené opravy odpočtu daně z přidané hodnoty označeným platebním výměrem je
ve výši 218 128 Kč pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou
podstatou (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 25. července 2022, č. j. KSHK 45 INS
11326/2022-A-13, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a
ustanovil žalovaného insolvenčním správcem dlužníka.
[2] V přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc únor 2023 ze dne 13.
dubna 2023 dlužník vykázal opravu daně u nedobytné pohledávky ve výši 219 864
Kč a odpočet daně v téže výši.
[3] Dne 20. září 2023 bylo žalovanému doručeno vyrozumění žalobce o
uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na
roveň ve výši 218 128 Kč, v němž jako důvod vzniku pohledávky uvedl platební
výměr na daň z přidané hodnoty ze dne 18. dubna 2023, č. j.
696576/23/2701-52522-609549, za únor 2023.
3. Insolvenční soud, cituje § 203a, § 168 odst. 2 písm. e/, § 169 odst.
1 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. dubna 2019, dále § 74 odst. 1, §
46f odst. 1 písm. a/ zákona č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v
oblasti daní a některé další zákony, dospěl k závěru, že pohledávka žalobce
uplatněná v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka ve výši 218 128 Kč
jako pohledávka z titulu opravy odpočtu daně podle zákona o dani z přidané
hodnoty je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou
ve smyslu § 169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1.
dubna 2019. Od uvedeného data je tato daňová pohledávka zařazena v insolvenčním
zákoně mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a
výčet těchto pohledávek je taxativní.
4. K odvolání žalovaného (ISALIS v. o. s., jako insolvenčního správce
dlužníka) Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek
insolvenčního soudu tak, že žalobu na určení pořadí pohledávky ve výši 218 128
Kč zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud zdůraznil, že s účinností od 1. dubna 2019 byl
insolvenční zákon změněn zákonem č. 80/2019 Sb. mimo jiné tak, že § 169 odst. 1
písm. c/ byl doplněn o text „a pohledávky státu - správce daně vzniklé na
základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo
povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle
zákona upravujícího daň z přidané hodnoty“.
6. Odkazuje na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. srpna
2022, č. j. 29 ICm 3230/2020, 102 VSPH 17/2021-38 (29 INS 11566/2019), a
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 ICdo 98/2015,
uveřejněného pod číslem 11/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále
jen „R 11/2019“), a dále cituje důvodovou zprávu k zákonu č. 80/2019 Sb.
odvolací soud dospěl k závěru, že nosné argumenty obsažené v R 11/2019 jsou
aplikovatelné i v dané věci, když úprava obsažená v § 169 odst. 1 písm. c/
insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. dubna 2019, je nadále v rozporu s
úpravou obsaženou v § 5 písm. b/ insolvenčního zákona (s principem rovných
možností věřitelů) a nedostojí požadavku ústavní konformnosti v podobě
neobhajitelného zvýhodnění státu v uspokojování jeho pohledávek.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž
namítá, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí
odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
8. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla
dovolacím soudem řešena. Konkrétně jde o otázku, zda pohledávka správce daně
vzniklá v důsledku opravy daně podle § 74a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o
dani z přidané hodnoty, se v insolvenčním řízení uspokojuje. K tomu dodává, že
ve skutkově stejných věcech byly vysloveny dva rozdílné názory vrchních soudů.
9. Dovolatel snáší argumenty na podporu závěru, že pohledávka na dani z
přidané hodnoty z titulu odpočtu daně za dlužníkem v insolvenčním řízení je
pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169
odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona. Podle dovolatele je podstatné, že oprava
daně byla provedena po účinnosti zákona č. 80/2019 Sb., kterým byl novelizován
zákon o dani z přidané hodnoty a insolvenční zákon, a kterým byl upraven postup
při opravě odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky; došlo tak k rozšíření
výčtu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
11. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí
žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a
dovolatelem předestřená právní otázka nebyla dovolacím soudem beze zbytku
řešena.
12. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu se nepodávají, Nejvyšší
soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda
je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení
věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné, že znění § 169
insolvenčního zákona doznala změn v tom ohledu, že se postupně rozšiřoval výčet
pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou obsažený v
§ 169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona.
Podle § 169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31.
března 2019) jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou
podstatou pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy
vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních
předpisů.
Podle § 169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. dubna
2019) jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou
podstatou pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy
vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních
předpisů a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti
provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést
opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího
daň z přidané hodnoty,
Podle § 169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1.
července 2021) jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou
podstatou pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy
vyplacené zaměstnancům, za náhradní výživné podle jiného zákona a za prostředky
odvedené podle zvláštních právních předpisů a pohledávky státu - správce daně
vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě
reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné
pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.
16. V dané věci je tedy zásadní, že s účinností od 1. dubna 2019 byla
zákonem č. 80/2019 Sb. (článek XVII části desáté) v § 169 odst. 1 na konci
textu písmene c/ doplněna slova "a pohledávky státu - správce daně vzniklé na
základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo
povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle
zákona upravujícího daň z přidané hodnoty".
17. Jak správně zmínil již insolvenční soud, Krajský soud v Hradci
Králové podal u Ústavního soudu návrh na zrušení části § 169 odst. 1 písm. c/
insolvenčního zákona, ve znění zákona č. 80/2019 Sb. V době po vydání dovoláním
napadeného rozsudku odvolacího soudu Ústavní soud nálezem pléna ze dne 20.
listopadu 2024, sp. zn. Pl. ÚS 37/23, uveřejněném pod číslem 5/2025 Sbírky
zákonů, zamítl (mimo jiné) návrh na zrušení části § 169 odst. 1 písm. c/
insolvenčního zákona, ve znění zákona č. 80/2019 Sb., ve slovech „nebo
povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle
zákona upravujícího daň z přidané hodnoty“.
18. V nálezu Ústavní soud konstatoval, že z práva na rovnost v obsahu a
ochraně vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny základních
práv a svobod, ani z práva na rovnost účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3
Listiny základních práv a svobod nelze dovodit absolutní zákaz privilegovaného
postavení státu v insolvenčním řízení. Zvýhodnění státu v insolvenčním řízení
oproti jiným, "soukromým" věřitelům však musí být stanoveno výslovně zákonem a
musí být "obhajitelné", tedy musí obstát v testu proporcionality. Zákonodárce
musí mít ponechán určitý prostor za účelem ochrany jiných ústavně chráněných
zájmů či legitimního veřejného zájmu modifikovat postavení jednotlivých
věřitelů v insolvenčním řízení, včetně postavení státu (fisku). Přitom však
musí respektovat, že jde o výjimku, kterou je třeba náležitě odůvodnit a jejíž
uplatnění musí být systémově udržitelné.
19. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení obstálo v testu
proporcionality a představuje přiměřený zásah do poměrného principu uspokojení
věřitelů v insolvenčním řízení, reprezentujícího rovnost v obsahu a ochraně
vlastnického práva a rovnost účastníků v řízení podle čl. 11 odst. 1 a čl. 37
odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
20. Závěry nálezu pléna Ústavního soudu, jimiž je odůvodněn zamítavý
výrok, jsou přitom závazné (ve smyslu článku 89 odst. 2 Ústavy) pro všechny
orgány a osoby (tudíž i pro soudy). K tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. ledna 2025, sen. zn. 29 ICdo 112/2024.
21. V dané věci tedy právní posouzení věci odvolacím soudem co do
závěru, podle něhož je úprava obsažená v § 169 odst. 1 písm. c/ insolvenčního
zákona, ve znění účinném od 1. dubna 2019, rozporná s principem rovných
možností věřitelů a není ústavně konformní pro neobhajitelné zvýhodnění státu v
uspokojování jeho pohledávek, je v rozporu se závěry nálezu pléna Ústavního
soudu ze dne 20. listopadu 2024.
22. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné,
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s.
ř.).
23. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud
rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 9. 2025
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu