KSPH 62 INS XY
77 ICm XY
29 ICdo 111/2021-74
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v
právní věci žalobce BP Integralis Limited, se sídlem v Nikósii, Diagorou 4,
Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Kyperská republika,
registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se
sídlem v Praze, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ VELEBA,
MILICHOVSKÝ a spol., veřejné obchodní společnosti, se sídlem v Brně, Koliště
259/55, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26309157, jako insolvenčnímu
správci dlužníků L. Š. a P. Š., 2/ L. Š., narozenému XY, bytem XY, a 3/ P. Š.,
narozené XY, bytem XY, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu
v Praze pod sp. zn. 77 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci
druhého žalovaného a třetí žalované, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.
zn. KSPH 62 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 26. června 2021, č. j. 77 ICm XY, 105 VSPH XY (KSPH 62 INS XY), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2021, č. j. 77 ICm XY, 105
VSPH XY (KSPH 62 INS XY), se mění takto:
1. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2021, č. j. 77 ICm XY, se
v bodu II. výroku mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobce přihlášená do
insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků L. a P. Š. je v rozsahu
částky 348.632 Kč pohledávkou nepodřízenou.
2. Žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení
před soudy obou stupňů.
3. Druhý žalovaný a třetí žalovaná jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci rozhodnutí
společně a nerozdílně částku 13.520 Kč, k rukám zástupce žalobce.
II. Žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
III. Druhý žalovaný a třetí žalovaná jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě
nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí společně a
nerozdílně částku 17.400 Kč, k rukám zástupce žalobce.
1. Rozsudkem ze dne 5. května 2021, č. j. 77 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále
jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl návrhy žalovaných (1/ VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol., veřejné obchodní
společnosti, jako insolvenčního správce dlužníků L. Š. a P. Š., 2/ dlužníka L.
Š., a 3/ dlužnice P. Š.) na přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího soudu o
dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2020, sen. zn.
101 VSPH XY (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BP Integralis Limited)
domáhal vůči žalovaným určení, že jeho pohledávka číslo P30 za dlužníky je v
rozsahu částky 348.632 Kč pohledávkou nepodřízenou (bod II. výroku).
[3] Uložil žalobci zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů řízení do 3
dnů od právní moci rozhodnutí částku 300 Kč (body III. až V. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 172 odst. 2 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z odůvodnění
pozměňovacího návrhu č. 1190, k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 31/2019
Sb., který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém
8. volebním období 2017-2021 jako tisk č. 71 – dospěl po provedeném dokazování
k následujícím závěrům:
3. Obsah pojmu „jistina pohledávky v okamžiku vzniku“ nelze vykládat způsobem
prosazovaným žalobcem [tedy tak, že jde o jistinu pohledávky navýšenou až v
průběhu právního vztahu tím, že v důsledku prodlení dlužníka k původní jistině
přiroste (podle ujednání stran často obsaženého ve všeobecných úvěrových
podmínkách) splatné příslušenství]. Takový výklad je nutné odmítnout proto, že
pojem „jistina pohledávky“ se obsahově liší od pojmu „jistina pohledávky v
okamžiku jejího vzniku“.
4. Pojem „jistina pohledávky“ zahrnuje i takovou jistinu, která vznikla
pozdější kapitalizací příslušenství a jejím přirůstáním v důsledku ujednání
stran, popřípadě (naopak) jejím snížením platbami dlužníka, kdežto pojem
„jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“ představuje jistinu, jež se
časově váže ke vzniku závazku jako takového, tj. k okamžiku, kdy ještě nedošlo
ke vzniku „kapitalizovatelného“ (splatného) příslušenství.
5. Cílem vložení „věty třetí“ (správně věty druhé) do § 172 odst. 2
insolvenčního zákona byla eliminace následků excesivního uplatňování některých
akcesorických nároků (a smluvních pokut) v případech, kdy je úpadek dlužníka
řešen oddlužením. Tohoto účelu má být dosaženo tím, že úrok, úrok z prodlení,
poplatek z prodlení a smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení dlužníka
budou v rozsahu, v němž jejich součet převyšuje přihlášenou jistinu pohledávky
v okamžiku jejího vzniku, uspokojovány v horším pořadí než přihlášená jistina a
výše zmíněné taxativně vyjmenované akcesorické nároky v rozsahu nepřesahujícím
jistinu pohledávky v době jejího vzniku. Výslovně zmínil zákonodárce potřebu
přijetí této právní úpravy u závazků staršího data vzniku, u kterých „sankční
příslušenství“, jež svou výší výrazně převyšuje výši původní jistiny, deformuje
uspokojení věřitelů.
6. Argumentace žalobce (a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2020,
sen. zn. 101 VSPH XY) založená na právních závěrech přijatých Nejvyšším soudem
v rozsudku ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014 [jde o rozsudek
uveřejněný pod číslem 48/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 48/2018“), který je
(stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na
webových stránkách Nejvyššího soudu], není případná, jelikož se netýká výkladu
§ 172 odst. 2 „věty třetí“ (správně věty druhé) insolvenčního zákona.
7. Insolvenční soud uzavírá, že by bylo v rozporu s jazykovým zněním a s důvody
i účelem § 172 odst. 2 insolvenčního zákona, stejně jako s jeho logickým
výkladem, kdyby za výši jistiny pohledávky v okamžiku jejího vzniku považoval i
tu část jistiny, která vznikla pozdější kapitalizací a následným přírůstkem
příslušenství k původní jistině. Takový výklad by učinil právní úpravu
obsaženou ve „větě třetí“ (správně větě druhé) § 172 odst. 2 insolvenčního
zákona v podstatě obsoletní u drtivé většiny smluvních vztahů, na které měla
tato norma dopadat.
8. Jelikož bylo prokázáno, že jistina předmětné pohledávky činila v době
jejího vzniku 150.000 Kč (tato částka byla vyplacena dlužníkům), je triviální
závěr, že insolvenční správce postupoval správně, popřel-li pořadí pohledávky
ve výši 498.632 Kč v rozsahu částky 312.810 Kč a uznal-li je právě v rozsahu
částky 150.000 Kč odpovídající jistině pohledávky v okamžiku jejího vzniku. Po
dobu trvání účinků schváleného oddlužení má být předmětná pohledávka v rozsahu
částky 312.810 Kč bezesporu považována za pohledávku podřízenou.
9. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. června 2021, č.
j. 77 ICm XY, 105 VSPH XY (KSPH 62 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech
II. až V. výroku (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení (druhý výrok).
10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 170 a § 172 odst. 2 a 3
insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k
následujícím závěrům:
11. Odvolací soud ověřil správnost skutkových zjištění insolvenčního soudu, jež
nezpochybňoval ani žalobce, a přitakal právním závěrům insolvenčního soudu.
12. Sporná pohledávka vznikla s jistinou 150.000 Kč na základě „smlouvy o
úvěru“ (správně smlouvy o půjčce) a byla přihlášena po kapitalizaci úroku dle
smluvních ujednání obsažených v oné smlouvě. Kapitalizace úroku a jeho
připočtení k jistině pohledávky v průběhu smluvního vztahu nejsou určující pro
posouzení výše jistiny a požadovaného příslušenství k okamžiku jejího vzniku ve
smyslu § 172 odst. 2 insolvenčního zákona.
13. Se závěry vyjádřenými v „usnesení“ (správně rozsudku) Vrchního soudu v
Praze sen. zn. 101 VSPH XY se odvolací soud neztotožnil z týchž důvodů jako
insolvenční soud. Je-li ve smlouvě dohodnuta pozdější kapitalizace
příslušenství (přírůstek úroků nebo úroků z prodlení k původní jistině
pohledávky), toto příslušenství se nestává součástí výše jistiny přihlášené
pohledávky k okamžiku jejího vzniku ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé
insolvenčního zákona. Na tomto závěru nic nemění ani to, zda ve smlouvě je
dohodnuto, že se na takto přirostlé příslušenství k jistině pohlíží jako na
novou půjčku (úvěr).
14. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly
vyřešeny, jakož i na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za dovolacím soudem
neřešené má dovolatel následující otázky:
[1] Je jistina vzniklá kapitalizací na základě smluvního ujednání účastníků
závazkového vztahu před zjištěním úpadku dlužníka, samostatnou jistinou, která
nepodléhá podřazení pod ustanovení § 170 a 172 odst. 2 insolvenčního zákona?
[2] Co je jistinou přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku (ustanovení §
172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona), jestliže podle ujednání s
dlužníkem pro případ prodlení s hrazením dohodnutých splátek půjčky vznikla
nová jistina („druhotná jistina“), která má jiné datum vzniku než jistina
vzniklá v „úvodu“ závazkového vztahu („prvotní jistina“)?
15. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným
otázkám následovně:
17. Dovolatel poukazuje na to, že co do částky 312.810 Kč jde u jím přihlášené
pohledávky o jistinu vzniklou kapitalizací úroku, na kterou nelze aplikovat
ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona; ke kapitalizaci poukazuje (mimo
jiné) na závěry R 48/2018. Prvnímu žalovanému vytýká, že pro účely popěrného
úkonu nezohlednil rozdíl mezi touto částkou (jistinou vzniklou kapitalizací
úroku) a přihlášeným zákonným úrokem z prodlení ve výši 185.822 Kč. Původní
jistina činila (součet jistin činil) 498.632 Kč, ze které dlužníci uhradili
150.000 Kč, takže rozdíl činí 348.632 Kč.
18. Úrokovou částí přihlášené pohledávky je (jen) částka 185.822 Kč
představující zákonný úrok z prodlení z částky (jistiny) 312.810 Kč. Původní
jistinou ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona je
(tedy) ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení ve výši 185.822 Kč jistina
vzniklá kapitalizací (částka 312.810 Kč).
19. Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný
případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s.
ř. a v posouzení dovoláním otevřených právních otázek je napadené rozhodnutí v
rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání
napadeného rozhodnutí).
20. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
22. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl
(ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodná následující skutková
zjištění (z nichž vyšly oba soudy):
23. Právní předchůdce dovolatele 1. jako věřitel (dále jen „věřitel F“) uzavřel
s druhým žalovaným a F. Š. (dále jen „F. Š“) [jako dlužníky] dne 9. června 2008
smlouvu o půjčce, na jejímž základě půjčil druhému žalovanému a F. Š. (pro něž
smlouva o půjčce dále užívá označení v jednotném čísle „dlužník“) částku
150.000 Kč, a ti se ji zavázali splatit 120 měsíčními splátkami (po 3.990 Kč).
Součástí splátek měl být i dohodnutý úrok z půjčky ve výši 2,5 % měsíčně
(článek IV. odst. 1 smlouvy o půjčce) a bylo ujednáno, že nebude-li úrok z
půjčky uhrazen v den splatnosti (v den pravidelné splátky půjčky), hledí se na
něj jako na novou půjčku věřitele dlužníku, která se k témuž dni slučuje s
dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se
její součástí. Nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náležejí
dosavadní půjčce (článek IV. odst. 2 smlouvy o půjčce).
24. Věřitel F (jako postupitel) uzavřel s dovolatelem (jako postupníkem) dne
22. června 2012 smlouvu o postoupení pohledávky, kterou za dohodnutou úplatu
postoupil postupníku též pohledávku ze smlouvy o půjčce.
25. Usnesením ze dne 16. července 2020, č. j. KSPH 62 INS XY, insolvenční soud
(mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků (bod I. výroku), povolil jim oddlužení (bod
II. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil prvního žalovaného (bod III.
výroku).
26. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 20. srpna 2020 přihlásil
dovolatel do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků jako
nevykonatelnou, nezajištěnou a nepodřízenou pohledávku v celkové výši 498.632
Kč z titulu nesplněného závazku dlužníka ze smlouvy o půjčce. Z této částky
přihlásil dovolatel 312.810 Kč jako jistinu pohledávky vzniklé kapitalizací
smluvního úroku, splatnou 15. srpna 2012, a 185.822 Kč jako zákonný úrok z
prodlení (z této jistiny) za dobu od 16. srpna 2012 do 16. července 2020. V
kolonce „Důvod vzniku“ se mimo jiné uvádí, že půjčená částka původně činila
150.000 Kč a že celá půjčka se stala splatnou 15. srpna 2012 prohlášením
konkursu na majetek dlužníka v předchozím insolvenčním řízení vedeném na
majetek dlužníka u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK XY. Tamtéž
se udává, že na pohledávky dovolatele (ze smlouvy o půjčce) bylo dosud uhrazeno
206.219 Kč, z čehož 15.990 Kč bylo zaplaceno před zjištěním dlužníkova úpadku v
předchozím insolvenčním řízení a 190.229 Kč v průběhu onoho insolvenčního
řízení. Z částky 190.229 Kč bylo použito 150.000 Kč na úhradu původní jistiny
a 40.229,23 Kč na úhradu zákonného úroku z prodlení z této jistiny.
27. Usnesením ze dne 9. listopadu 2020, č. j. KSPH 62 INS XY, insolvenční soud
(mimo jiné) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře se
zpeněžením majetkové podstaty a schválil zprávu o přezkumu ze dne 12. října
2020, podle které první žalovaný a oba dlužníci uznali z přihlášeného
příslušenství dovolatelovy pohledávky (z 185.822 Kč) jako nepodřízenou část ve
výši 150.000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu (co do částky 35.822 Kč u příslušenství
a co do celé přihlášené jistiny ve výši 312.810 Kč) popřeli pořadí dovolatelovy
pohledávky, majíce ji potud za podřízenou podle § 172 odst. 2 insolvenčního
zákona).
28. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
insolvenčního zákona (ve znění, jež od zahájení insolvenčního řízení nedoznalo
změn) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.
prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“):
§ 172 (insolvenčního zákona)
(1) Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s
výjimkou pohledávek uvedených v § 170, lze v insolvenčním řízení uhradit rovněž
podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z
jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu.
(2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena
až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dlužníka,
zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka; za podřízenou pohledávku se
považuje také pohledávka z podřízeného dluhopisu podle zvláštního právního
předpisu. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, za podřízené pohledávky se s
výjimkou pohledávek uvedených v § 170 považují také úroky, úroky z prodlení a
poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta
sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková
smluvní pokuta dluhem z podnikání, ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši
jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku.
(3) Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v závislosti
na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak se uspokojují
poměrně. Jako poslední se vždy uspokojují pohledávky společníků nebo členů
dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, a to
poměrně.
(4) Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve
společnosti nebo v družstvu se v insolvenčním řízení neuplatňují, ale pouze se
oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.
§ 488 (obč. zák.)
Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění
(pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.
29. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním
otevřeným právním otázkám následující závěry:
30. Spor o to, zda věřitelem přihlášená pohledávka (její část) je pohledávkou
podřízenou, se v insolvenčním řízení řeší (jak dokládá i tato věc) jako
incidenční spor uvedený v § 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona,
konkrétně jako spor o pořadí pohledávky (§ 195 insolvenčního zákona). Přitom
platí, že v incidenčním sporu o (jen) určení pořadí pohledávky se insolvenční
soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného
pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše
této pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky,
nebo důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně
nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky, jsou
vyhrazeny sporu o určení pravosti nebo výše pohledávky; srov. obdobně např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020,
uveřejněný pod číslem 109/2020 Sb. rozh. obč.
31. V R 48/2018 Nejvyšší soud vysvětlil, že tam, kde se před rozhodnutím o
úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o
úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek
úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky
z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena, a
takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, již nelze onu
novou „jistinu“ poměřovat pravidly vážícími se k oněm úrokům (k příslušenství)
jednoduše proto, že takového příslušenství zde již není. Srov. dále obdobně i
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 ICdo 36/2018,
uveřejněný pod číslem 12/2021 Sb. rozh. obč., i rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 27. října 2021, sp. zn. 29 Cdo 2454/2019, uveřejněný pod číslem 54/2022 Sb.
rozh. obč.
32. Výkladem § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona se Nejvyšší soud
poprvé zabýval v rozsudku ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 73/2020. V
něm dovodil, že úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek
přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním
přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, jsou
ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k
okamžiku jejího vzniku, podřízenými pohledávkami ve smyslu označeného
ustanovení i tehdy, jde-li o příslušenství nebo o smluvní pokutu vzešlé z
prodlení s úhradou veřejnoprávní pohledávky, včetně pohledávky z titulu dluhu
na pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Na druhé straně ovšem Nejvyšší
soud při zdůraznění obecné zásady stálosti (konstantnosti) pojmosloví v právním
předpisu (srov. v literatuře např. Knapp, V.: Teorie práva, 1. vydání, Praha,
C. H. Beck 1995, str. 125, a v judikatuře např. též rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 902/2012, uveřejněný pod číslem 19/2015
Sb. rozh. obč.) vysvětlil, že pojmům obsaženým v § 172 odst. 2 větě druhé
insolvenčního zákona nelze dát jiný (širší) význam než ten, jenž stejným
výrazům přiznával insolvenční zákon před účinností novely insolvenčního zákona,
jejímž prostřednictvím se pravidlo v tomto ustanovení formulované stalo
součástí insolvenčního zákona [šlo o zákon č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o
změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony]. V rozsudku ze dne 15. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 74/2021, pak
Nejvyšší soud doplnil, že výčet podřízených pohledávek obsažený v ustanovení §
172 odst. 2 větě druhé insolvenčního zákona je výčtem taxativním.
33. K závěrům obsaženým v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 73/2020 se Nejvyšší soud
posléze přihlásil v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo
43/2021, shrnuje tamtéž, že je-li příslušenstvím daňové pohledávky úrok z
prodlení, pak neexistuje žádný důvod, pro který by takové (ustanovením § 172
odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona výslovně označené) příslušenství
nemohlo být podřízenou pohledávkou jen proto, že jde o příslušenství pohledávky
veřejnoprávní. Jen z toho, že (případně) nejde o pohledávku vyloučenou z
uspokojení v insolvenčním řízení ve smyslu § 170 písm. d/ insolvenčního zákona,
neplyne, že by nemohlo jít o pohledávku podřízenou podle ustanovení § 172 odst.
2 věty druhé insolvenčního zákona.
34. Již z výše řečeného se podává, že dovolání je opodstatněné ohledně částky
312.810 Kč, představující (další) jistinu půjčky vzniklou kapitalizací
smluvního úroku (ohledně jistiny přihlášené pohledávky). Potud totiž nejde ani
o smluvní pokutu, ani o některé z příslušenství v onom ustanovení vypočtených
(nejde o úroky, o úroky z prodlení, nebo o poplatek z prodlení).
35. Zbývá určit, jak je tomu s příslušenstvím přihlášené pohledávky ve výši
35.822 Kč představovaným konkretizovaným úrokem z prodlení z jistiny přihlášené
pohledávky, tedy z částky 312.810 Kč. K tomu Nejvyšší soud především vylučuje,
že by slova „jistina přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku“ mohla být
interpretována jako „okamžik vzniku závazku jako takového“ (jak nesprávně
mínil insolvenční soud, s jehož názorem se ztotožnil odvolací soud). Obsahová
odlišnost pojmů „pohledávka“ a „závazek“ (závazkový vztah) pro předmětnou
smlouvu o půjčce (a pohledávky z ní vzešlé) plyne přímo z dikce § 488 obč. zák.
(ve znění účinném v době uzavření smlouvy o půjčce). K významovému rozdílu obou
pojmů srov. v literatuře pro dobu do 31. prosince 2013 např. Knapp, V. a kol.:
Občanské právo hmotné. Svazek II., 1. vydání, Praha, CODEX 1995, str. 50 až 54,
a pro dobu od 1. ledna 2014 např. Hulmák, M., a kol. Občanský zákoník. V.
Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha:
Nakladatelství C. H. Beck, 2014, str. 2 až 4].
36. Neexistuje rovněž žádný rozumný důvod, pro který by pro účely posouzení,
zda v této části jde o pohledávku podřízenou ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2
věty druhé insolvenčního zákona, měl být zákonný úrok z prodlení poměřován s
jinou jistinou (s již splacenou jistinou původní půjčky ve výši 150.000) než s
tou, k níž se onen zákonný úrok z prodlení váže (s jistinou přihlášené
pohledávky v době jejího vzniku).
37. Jinak řečeno, jestliže v průběhu závazkového vztahu založeného smlouvou o
půjčce vznikla vedle pohledávky představované půjčenou částkou i další
pohledávka představovaná kapitalizovaným úrokem, jenž se v souladu s ujednáním
smluvních stran stal novou jistinou (novou půjčkou), pak pro účely posouzení,
zda a v jakém rozsahu je zákonný úrok z prodlení s úhradou nové jistiny (nové
půjčky) podřízenou pohledávkou ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé
insolvenčního zákona, je určující výše nové jistiny (nové půjčky) v době
jejího vzniku. K tomu srov. shodně rozsudek ze dne 19. července 2022 sen. zn.
29 ICdo 8/2021, kterým Nejvyšší soud zamítl dovolání prvního žalovaného (jako
tamního insolvenčního správce jiného dlužníka) podané ve sporu vedeném o
podřízenost jiné dovolatelovy pohledávky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 24. září 2020, č. j. 42 ICm XY, 101 XY (KSCB 46 INS XY) [tedy proti tomu
rozhodnutí, s jehož (správnými) závěry soudy nižších stupňů v této věci
nesouhlasily].
38. S přihlédnutím k tomu, že podle nezpochybněných tvrzení v přihlášce činila
jistina přihlášené pohledávky (vzniklé kapitalizací smluvního úroku) v době
svého vzniku nejméně částku 312.810 Kč, je odtud zřejmé, že zákonný úrok z
prodlení ve výši 185.822 Kč nepřevyšuje výši jistiny přihlášené pohledávky v
době jejího vzniku, takže ani v této části nejde o podřízenou pohledávku.
39. Dovolání je tedy důvodné. Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), u vědomí, že dosavadní výsledky řízení
ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.),
změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že žalobě o požadované určení vyhověl.
40. Výrok o nákladech řízení před soudy nižších stupňů mezi žalobcem a prvním
žalovaným se opírá o ustanovení § 202 odst. 1 věty první insolvenčního zákona,
když žalobce měl ve sporu úspěch, avšak ve sporu o pravost, výši nebo pořadí
přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
proti insolvenčnímu správci.
41. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným a třetí žalovanou
se co do řízení před insolvenčním soudem opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a 2 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce před
insolvenčním soudem představují:
[1] Zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 5.000 Kč (srov. položku
13 bod 1. písm. a/ Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném v době podání žaloby).
[2] Odměnu advokáta za celkem 3 úkony právní služby určenou podle
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve
znění účinném do 7. prosince 2021 (rozhodném i pro odvolací a dovolací řízení),
konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/
advokátního tarifu), sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a
za další podání ve věci samé (z 11. ledna 2021), učiněné k výzvě insolvenčního
soudu (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu). Tarifní hodnotou věci je ve
smyslu ustanovení § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu částka
50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní
odměna ve výši 3.100 Kč (za 3 úkony 9.300 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů
dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč (za 3 úkony 900 Kč) jde o
částku 10.200 Kč.
42. Žalobce se podanou žalobou původně domáhal určení pořadí pohledávky v plném
(přihlášeném) rozsahu (ohledně částky 498.632 Kč). V nepopřené části přihlášené
pohledávky (150.000 Kč) insolvenční soud žalobu odmítl (podle § 160 odst. 4
insolvenčního zákona) usnesením ze dne 10. listopadu 2020, č. j. 77 ICm XY,
které nabylo právní moci dne 5. prosince 2020. Poměřováno konečným výsledkem
sporu lze pro dobu do 10. listopadu 2020 přičíst žalobci úspěch v rozsahu 70 %
(částka 348.632 Kč) a neúspěch (daný částečným odmítnutím žaloby) v rozsahu 30
% (částka 150.000 Kč). Celkový procesní úspěch žalobce tak pro uvedené období
činí 40 %. Z nákladů řízení do té doby žalobcem vynaložených [soudní poplatek
ze žaloby (5.000 Kč), první dva úkony právní služby (2 x 3.100 Kč) a dvě
paušální náhrady hotových výdajů (2 x 300 Kč)] v celkové výši 11.800 Kč tak
žalobci přísluší částka 4.720 Kč. Ve zbývající části řízení před soudem prvního
stupně (té, jež se po 10. listopadu 2020 vedla již jen o určení pořadí
pohledávky v rozsahu částky 348.632 Kč) přísluší žalobci náhrada v té době
vynaložených nákladů řízení (3.100 Kč za třetí úkon právní služby a 300 Kč za
paušální náhradu hotových výdajů k tomuto úkonu) v plném rozsahu, tedy částkou
3.400 Kč. Celkem tak žalobci náleží na náhradě nákladů řízení před insolvenčním
soudem částka 8.120 Kč.
43. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným a třetí žalovanou
se co do řízení před odvolacím soudem opírá o ustanovení § 224 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce před odvolacím soudem
představují:
[1] Zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 2.000 Kč (srov. položku 22
bod 11. ve spojení s položkou 4 bod 1. písm. c/ Sazebníku poplatků, ve znění
účinném v době podání odvolání).
[2] Odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (sepis odvolání z 13.
května 2021) určenou podle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Tarifní
hodnotou věci je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. c/
advokátního tarifu opět částka 50.000 Kč, čemuž odpovídá (dle § 7 bodu 5.
advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou
hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde celkem o
částku 3.400 Kč.
44. Celkem tak žalobci náleží na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem
částka 5.400 Kč.
45. Na náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů tak Nejvyšší soud
přiznal žalobci k tíži druhého žalovaného a třetí žalované celkem částku 13.520
Kč. Jelikož tito žalovaní mají (coby manželé, kteří podali společný návrh na
povolení oddlužení) po dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných
společníků a považují se za jednoho dlužníka (§ 394a odst. 3 insolvenčního
zákona), zavázal je Nejvyšší soud k náhradě nákladů řízení žalobci společně a
nerozdílně.
46. Výrok o nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným se
opírá o ustanovení § 202 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, když dovolání
žalobce bylo úspěšné, avšak ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených
pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti
insolvenčnímu správci.
47. Výrok o nákladech dovolacího řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným a
třetí žalovanou se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl s dovoláním plně úspěšný. Účelně vynaložené
náklady řízení žalobce před dovolacím soudem představují:
[1] Zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 14.000 Kč (srov. položku 23
bod 1. písm. d/ Sazebníku poplatků, ve znění účinném v době podání dovolání).
[2] Odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (sepis dovolání z 15. září
2021) určenou podle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Tarifní hodnotou
věci je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního
tarifu opět částka 50.000 Kč, čemuž odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního
tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů
dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde celkem o částku 3.400 Kč.
48. Celkem tak žalobci náleží na náhradě nákladů dovolacího řízení částka
17.400 Kč, kterou mu Nejvyšší soud přiznal k tíži druhého žalovaného a třetí
žalované a to opět společně a nerozdílně (srov. odstavec 45. výše).
P o u č e n í: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 18. srpna 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu