MSPH 89 INS 14450/2017 214 ICm 2630/2022 29 ICdo 115/2025-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce S. N., zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, proti žalovanému Jakub Háj a spol., veřejné obchodní společnosti, se sídlem ve Zlíně, Nábřeží 596, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 02563657, jako insolvenčnímu správci dlužníka Stříbrný Development s. r. o., zastoupenému Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI 671, PSČ 760 01, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 214 ICm 2630/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Stříbrný Development s. r. o., se sídlem v Praze 7, U Garáží 1436/6, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 28361016, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 14450/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2024, č. j. 214 ICm 2630/2022, 102 VSPH 355/2024-103 (MSPH 89 INS 14450/2017), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 7.344,70 Kč, k rukám zástupce žalovaného.
1. Rozsudkem ze dne 8. února 2023, č. j. 214 ICm 2630/2022-56, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (S. N.) domáhal vůči žalovanému (Jakub Háj a spol., veřejné obchodní společnosti, jako insolvenčnímu správci dlužníka Stříbrný Development s. r. o.) toho, aby z majetkové podstaty dlužníka byly vyloučeny (tam blíže označené) bytová jednotka č. 85/1, a jednotky 85/11 a 85/24 (dále jen „nemovitosti“) [I. výrok]. [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 224 odst. 1 a § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z § 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a z § 47 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Žalobce se nestal vlastníkem nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 21. února 2014, kterou mu je dlužník prodal, jelikož návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem na základě kupní smlouvy, podaný 16. ledna 2015, příslušný katastrální úřad zamítl.
4. Ve sporu o určení vlastnictví k nemovitostem, vedeném u Okresního soudu Praha-východ (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn. 8 C 174/2016, sice okresní soud schválil smír účastníků (z 8. prosince 2016), jímž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitostí a po právní moci usnesení o schválení smíru (13. února 2017) byl žalobce zapsán jako vlastník nemovitostí do katastru nemovitostí, rozsudkem ze dne 26. ledna 2021, č. j. 19 C 40/2020-57, však Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „obvodní soud“) smír zrušil a Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. června 2022, č. j. 23 Co 62,63/2022-137, potvrdil rozsudek obvodního soudu. Žalobce se tedy nestal vlastníkem nemovitostí ani na základě smíru.
5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. září 2024, č. j. 214 ICm 2630/2022, 102 VSPH 355/2024-103 (MSPH 89 INS 14450/2017): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z § 205 a § 225 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
7. Žalobce se nestal vlastníkem nemovitostí na základě kupní smlouvy (která nebyla vložena do katastru nemovitostí) a rovněž mu nesvědčí ani jiné právo vylučující soupis nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, když (shora označený) smír byl zrušen pro rozpor s hmotným právem.
8. To, že žalobci (jeho zástupci s procesní plnou mocí) byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2022 řádně doručen (a nabyl právní moci) až 24. června 2024, na věci nic nemění, jelikož je zjevné, že k pravomocnému zrušení soudního smíru došlo před rozhodnutím odvolacího soudu v této věci. II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: [1] Mohl insolvenční správce sepsat nemovitosti do majetkové podstaty, jestliže rozsudek ze dne 29. června 2022, jímž Městský soud v Praze zrušil schválený smír, nenabyl právní moci (jelikož nebyl řádně doručen dovolateli)? [2] Mohl insolvenční správce sepsat nemovitosti do majetkové podstaty, jestliže žalobce již uhradil kupní cenu, přičemž v důsledku schválení soudního smíru bylo dovolateli znemožněno podat přihlášku (pohledávky) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (jelikož by při zápisu vlastnického práva žalobce v katastru nemovitostí byla odmítnuta)?
10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že na jeho rozhodnutí nemá žádný vliv, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2022 nabyl právní moci až 24. června 2024, tedy po soupisu nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka (míní, že vada soupisu spočívající v tom, že byl proveden před právní mocí označeného rozhodnutí, tím nebyla zhojena).
12. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, maje je za nepřípustné, eventuálně za nedůvodné, s tím, že dovolací námitky nemají význam pro výsledek sporu. III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (30. ledna 2018) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka (a tedy i ve sporech jím vyvolaných) i v době od 1. června 2019 uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i pro zkoumání přípustnosti dovolání.
15. Nejvyšší soud dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
16. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí (oproti mínění dovolatele) souladné s dále označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
17. Vylučovací žaloba podle § 225 insolvenčního zákona je žalobou procesní, jejímž prostřednictvím se pro dobu trvání účinků úpadku dlužníka konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě a ve které se insolvenční soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje jen jako o otázce předběžné. V řízení o této žalobě jde o to, zda je dán (jakýkoliv) důvod, pro který má být dotčený majetek ze soupisu vyloučen, nebo zda je zde (jakýkoliv) důvod, jenž vyloučení majetku ze soupisu ve vztahu ke konkrétnímu vylučovateli brání; srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněného pod číslem 116/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 116/2016“).
18. K předpokladům úspěšnosti vylučovací žaloby podle § 225 insolvenčního zákona, pojmenovaným v R 116/2016, přitom patří i to, že:
[1] Označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
[2] V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen).
[3] Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu a který zasahuje do její právní sféry.
19. Již z takto formulovaných předpokladů se podává, že pro úspěch vylučovací žaloby je určující stav věci v době, „kdy soud rozhoduje o vyloučení“ majetku (ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř.). V poměrech upravených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se k této otázce výslovně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 502/2006, uveřejněného pod číslem 24/2009 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 24/2009“), jehož se pro insolvenční úpravu dovolává i R 116/2016.
20. V rozsudku ze dne 24. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 4608/2015, Nejvyšší soud shrnul, že závěr, podle něhož bere soud při zjišťování skutkového stavu věci v úvahu nejen skutečnosti, které tu byly před zahájením řízení, respektive v době jeho zahájení, nýbrž přihlíží také ke všemu, co nastalo za řízení až do vyhlášení rozsudku, bezprostředně vyplývá z § 154 odst. 1 o. s. ř. (aplikovatelného prostřednictvím § 211 o. s. ř. i v odvolacím řízení) a podává se rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (k čemuž opět odkázal i na R 24/2009).
21. Napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu.
22. K otázce č. 2 Nejvyšší soud dodává, že důvod připustit dovolání pro její zodpovězení neměl též proto, že jde o otázku, kterou dovolatel klade v hypotetické rovině (bez vazby na skutkový stav dané věci) [„nemožnost“ podání přihlášky pohledávky z titulu nároku na vrácení již uhrazené kupní ceny buduje na hypotetickém předpokladu, že by ji soud odmítl proto, že byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí (což je mimochodem skutečnost, která ve sporu o vrácení plnění z neplatné kupní smlouvy sama o sobě zpravidla význam nemá)].
23. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání z 3. ledna 2025) určené podle § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění.
24. Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. b/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 113.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 5.620 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč jde o částku 6.070 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.274,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 7.344,70 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 24. září 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu