KSBR 53 INS 4201/2009 4 ICm 927/2022 29 ICdo 12/2025-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce KOMETA PS a. s. Brno, se sídlem v Brně, Sportovní 486/4, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60721651, proti žalovaným 1) Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčnímu správci žalobce, zastoupenému Mgr. Filipem Dombrovským, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 542/27, PSČ 602 00, a 2) Statutární město Brno, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, PSČ 601 67, identifikační číslo osoby 44992785, zastoupenému Mgr. Janem Burdychem, advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, o určení vlastnického práva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 ICm 927/2022 jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 4201/2009, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu nutnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 ICm 927/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) dne 27. ledna 2020 se žalobce (dlužník KOMETA PS a. s. Brno) domáhal proti žalovaným [1) Zrůstek a partneři v. o. s. jako insolvenčnímu správci žalobce a 2) Statutární město Brno], mimo jiné, určení vlastnického práva k (označeným) nemovitostem. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 8. dubna 2022 byla v tomto rozsahu věc vyloučena k samostatnému řízení.
2. Podáním ze dne 7. března 2024 (č. l. 92-94), doplněným podáním ze dne 28. října 2024 (č. l. 131-133), navrhl žalobce přikázání věci jinému soudu téhož stupně, a to Městskému soudu v Praze, z důvodu nutnosti (tzv. delegaci nutnou).
3. V návrhu uváděl okolnosti týkající se znaleckého ocenění a zpeněžování (označených) nemovitostí (jež žalobce v návrhu označuje jako „Plavecký stadion za Lužánkami“), který je předmětem projednávané věci, a tvrdil, že: [1] Prodej Plaveckého stadionu za Lužánkami byl od počátku úzce koordinován s druhým žalovaným. [2] V regionu významně vlivný druhý žalovaný mohl vahou své autority ovlivnit (a to i pasivně, bez přímého zásahu) usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. ledna 2010, č. j. KSBR 24 INS 4201/2009-B-14 [jímž insolvenční soud vyslovil souhlas se zpeněžením (označených) nemovitostí prodejem mimo dražbu], i celý proces zpeněžování tohoto majetku a může ovlivnit i dané řízení o určení vlastnictví. [3] S ohledem na závěry rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. února 2024, č. j. 4 ICm 355/2020, 14 VSOL 342/2023-344 (KSBR 53 INS 4201/2009), nemohl být druhý žalovaný při nabývání (označených) nemovitostí v dobré víře. [4] Návrhem na delegaci nutnou nesleduje nepoctivý záměr a nejde o obstrukci v řízení. [5] Zákonná úprava delegace nutné nestanoví jako podmínku přikázání věci jinému soudu existenci rozhodnutí o vyloučení soudců (k tomu odkazoval na komentářovou literaturu). [6] V projednávané věci jde o tzv. systémovou podjatost všech soudců insolvenčního soudu, zejména specializovaných senátů (na insolvenční řízení a incidenční spory), jež je definována judikaturou (odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
4. Systémovou podjatost dovozoval ze vztahu insolvenčního (krajského) soudu ke krajskému městu, v němž insolvenční soud sídlí, řeší-li soudci insolvenčního soudu významný majetek tohoto krajského města napadený žalobou o určení vlastnictví, a to s přihlédnutím ke společenské citlivosti takového sporu. Proto měl za potřebné, aby nadřízený soud posoudil, zda tvrzené okolnosti vyvolávají oprávněné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců insolvenčního soudu a jsou tak dány důvody pro jejich vyloučení pro systémovou podjatost.
5. Žalovaní ve vyjádřeních namítali nedůvodnost žalobcova návrhu.
6. Usnesením ze dne 28. března 2024, č. j. 4 ICm 927/2022, 11 VSOL 91/2024-108 (KSBR 53 INS 4201/2009), Vrchní soud v Olomouci k námitce žalobce rozhodl, že soudkyně insolvenčního soudu Mgr. Klára Vašáková není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci.
7. Dne 23. ledna 2025 předložil insolvenční soud spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu.
8. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
9. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
10. Podle § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
11. Nejvyšší soud zkoumal návrh žalobce na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je vedeno řízení, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
12. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
13. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle § 14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců Krajského soudu v Brně [nebyla vyloučena rozhodující soudkyně (naopak, Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že tato není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci), natož ostatní soudci Krajského soudu v Brně], není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sen. zn. 29 ICdo 187/2023.
14. Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalobcem tvrzené skutečnosti [poměřováno kritérii plynoucími z § 14 odst. 1 o. s. ř. a ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, a ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněná pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01)] nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně (natož všech soudců Krajského soudu v Brně). Pouhá obecná tvrzení žalobce o hypotetické možnosti pasivního tlaku (vahou autority) druhého žalovaného ve vztahu k rozhodované věci zjevně nejsou způsobilá založit pochybnosti o (systémové) podjatosti soudců insolvenčního soudu.
15. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
16. Na závěr Nejvyšší soud dodává, že žalobcem tvrzené skutečnosti neopodstatňují ani přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu