KSOS 22 INS XY
44 ICm XY
29 ICdo 124/2022-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce BP Integralis Limited, se sídlem v Nikósii, Diagorou 4, Kermia
Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Kyperská republika, registrační číslo
255048, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze,
Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Romanu Krakovkovi, se sídlem
v Ostravě, Pivovarská 1504/8, PSČ 702 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka
Z. P., zastoupeného Mgr. Ivem Tichovským, advokátem, se sídlem v Ostravě,
Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, o určení pořadí pohledávek, vedené u Krajského
soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční
spor v insolvenční věci dlužníka Z. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS XY, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2022, č. j. 44 ICm
XY, 12 VSOL XY (KSOS 22 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 19. listopadu 2021, č. j. 44 ICm XY, Krajský soud v
Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BP Integralis Limited) domáhal
vůči žalovanému (Mgr. Romanu Krakovkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka Z.
P.) určení, že žalobce má za dlužníkem dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2
ve výši 594.458 Kč z titulu neuhrazené části jistiny vzniklé kapitalizací
smluvního úroku a dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2.1 ve výši 286.021 Kč z
titulu zákonného úroku z prodlení z neuhrazené části jistiny vzniklé
kapitalizací smluvního úroku (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku
20.467 Kč (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 172 odst. 2 zákona č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl
po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Obsah pojmu „jistina pohledávky v okamžiku vzniku“ nelze vykládat
způsobem prosazovaným žalobcem [tedy tak, že jde o jistinu pohledávky navýšenou
až v průběhu právního vztahu tím, že v důsledku prodlení dlužníka k původní
jistině přiroste (podle ujednání stran často obsaženého ve všeobecných
úvěrových podmínkách) splatné příslušenství]. Takový výklad je nutné odmítnout
proto, že pojem „jistina pohledávky“ se obsahově liší od pojmu „jistina
pohledávky v okamžiku jejího vzniku“.
4. Pojem „jistina pohledávky“ zahrnuje i takovou jistinu, která vznikla
pozdější kapitalizací příslušenství a jejím přirůstáním v důsledku ujednání
stran, popřípadě (naopak) jejím snížením platbami dlužníka, kdežto pojem
„jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“ představuje jistinu, jež se
časově váže ke vzniku závazku jako takového, tj. k okamžiku, kdy ještě nedošlo
ke vzniku „kapitalizovatelného“ (splatného) příslušenství.
5. Cílem „věty třetí“ (správně věty druhé) ustanovení § 172 odst. 2
insolvenčního zákona je eliminace následků excesivního uplatňování některých
akcesorických nároků (a smluvních pokut) v případech, kdy je úpadek dlužníka
řešen oddlužením. Tohoto účelu má být dosaženo tím, že úrok, úrok z prodlení,
poplatek z prodlení a smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení dlužníka
budou v rozsahu, v němž jejich součet převyšuje přihlášenou jistinu pohledávky
v okamžiku jejího vzniku, uspokojovány v horším pořadí než přihlášená jistina a
výše zmíněné taxativně vyjmenované akcesorické nároky v rozsahu nepřesahujícím
jistinu pohledávky v době jejího vzniku.
6. Insolvenční soud proto uzavírá, že by bylo v rozporu s jazykovým
zněním a s důvody i účelem § 172 odst. 2 insolvenčního zákona, stejně jako s
jeho logickým výkladem, kdyby za výši jistiny pohledávky v okamžiku jejího
vzniku považoval i tu část jistiny, která vznikla pozdější kapitalizací a
následným přírůstkem příslušenství k původní jistině. Části pohledávek, které
žalovaný popřel co do pořadí, jsou tudíž podřízenými pohledávkami.
7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným
rozsudkem:
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že žalobce má za
dlužníkem dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2 ve výši 594.458 Kč z titulu
neuhrazené části jistiny a dílčí nepodřízenou pohledávku č. P22-2.1 ve výši
286.021 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení (první výrok).
[2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
před soudy obou stupňů (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 170 a § 172 insolvenčního
zákona a dovolávaje se závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.
prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, uveřejněném pod číslem 48/2018 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek – nepřisvědčil závěru insolvenčního soudu o
tom, že slovní spojení „jistina přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku“
nelze vykládat tak, že je tím myšlena i jistina navýšená až v průběhu trvání
právního vztahu.
9. Podle odvolacího soudu žalobce jako věřitel přihlásil dílčí
pohledávku č. 2 správně ve výši 619.040 Kč jako jistinu představující
kapitalizované smluvní úroky (jejíž součástí se staly na základě platného
ujednání obsaženého v uzavřené smlouvě o půjčce pro případ porušení smluvní
povinnosti dlužníka hradit řádně a včas sjednané splátky), a to jako
pohledávku, která vznikla (v důsledku porušení smluvní povinnosti) ještě před
zahájením insolvenčního řízení (a rozhodnutím o úpadku) dlužníka. Jelikož ke
dni podání přihlášky již dílčí pohledávka č. 2 nepředstavovala příslušenství
(původní) jistiny, ale stala se její součástí, nelze ji podrobit právní úpravě
regulující způsob uspokojování „příslušenství“ pohledávek v rámci insolvenčního
řízení. Podmínky pro aplikaci ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona tak
v poměrech dané věci nebyly splněny.
10. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být
přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti
vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c
odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci
odvolacím soudem (co do závěru, že žalobcem přihlášené dílčí pohledávky nejsou
podřízenými pohledávkami ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního
zákona) zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem (v době po vydání
dovoláním napadeného rozhodnutí) v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn.
29 ICdo 8/2021. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že vznikne-li v průběhu
závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce vedle pohledávky představované
půjčenou částkou i další pohledávka představovaná kapitalizovaným úrokem, jenž
se v souladu s ujednáním smluvních stran stal novou jistinou (novou půjčkou),
pak pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu je zákonný úrok z prodlení s
úhradou nové jistiny (nové půjčky) podřízenou pohledávkou ve smyslu ustanovení
§ 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, je určující výše nové jistiny
(nové půjčky) v době jejího vzniku. Samotná (další) jistina půjčky vzniklá
kapitalizací smluvního úroku pak nepředstavuje ani smluvní pokutu, ani některé
z příslušenství vypočtených v ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona
(nejde o úroky, o úroky z prodlení, nebo o poplatek z prodlení).
12. Šlo přitom o rozsudek, v němž se dovolací soud vypořádal s obdobnou
dovolací argumentací uplatněnou v typově shodné věci [spor, ve kterém se
totožný žalobce domáhal vůči žalovanému jako insolvenčnímu správci jiného
dlužníka určení pořadí (části) pohledávky vzniklé kapitalizací smluvního úroku
ze smlouvy o půjčce obdobného znění]. K výše uvedeným závěrům se následně
přihlásil Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 18. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo
111/2021.
13. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli
právo na jejich náhradu nevzniklo (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst.
3 o. s. ř.) a žalobce právo na náhradu těchto nákladů nemá vzhledem k
ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.
14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu