KSOS 31 INS 4184/2021 11 ICm 2662/2022 29 ICdo 127/2024-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce P. N., proti žalovanému Mgr. Petru Brožovi, se sídlem v Praze 4, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, za účasti CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o určení pravosti nevykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2662/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2662/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) dne 20. září 2022 se žalobce (P. N.) domáhá vůči žalovanému (Mgr. Petru Brožovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.) určení, že jeho dílčí pohledávky č. 1 a č. 2 přihlášky P19, uplatněné v insolvenčním řízení dlužníka, jsou po právu.
2. Podáními doručenými insolvenčnímu soudu dne 7. února 2024 (č. l. 76-81) a duplicitně dne 8. dubna 2024 (č. l. 100-105) žalobce vznesl (mimo jiné) námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Evy Slaběňákové (dále jen „rozhodující soudkyně“); současně navrhl, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Praze s tím, že rozhodující soudkyně (stejně jako další soudci insolvenčního soudu) nemůže v dané věci objektivně rozhodnout, neboť „se bude řídit“ pokynem místopředsedy insolvenčního soudu, podle něhož nemá být vyhověno návrhu žalobce na přerušení řízení. Současně poukazuje na: a/ „zásah do rozhodovací činnosti insolvenčních soudců“, b/ „neobjektivní a zcela rozdílný postup insolvenčních soudců vůči různým účastníkům řízení“, c/ „zjevnou neochotu (insolvenčního) soudu postupovat vůči insolvenčnímu správci a kontrolovat jeho činnost“ a d/ „zjevné zvýhodňování insolvenčního navrhovatele CREDITEX HOLDING, a. s. na úkor jiných účastníků řízení a insolvenčního dlužníka ze strany insolvenčního soudu“.
3. Žalovaný ve vyjádření ze dne 4. června 2024 (č. l. 120-123) s námitkou podjatosti a s návrhem žalobce na delegaci nesouhlasí s tím, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by byly způsobilé založit důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodující soudkyně, natož pak všech soudců insolvenčního soudu.
4. Vedlejší účastník na straně žalovaného (CREDITEX HOLDING, a. s.) ve vyjádření ze dne 20. června 2024 (č. l. 133-136) označuje návrh žalobce na delegaci za obstrukční jednání žalobce a navrhuje, aby k němu Nejvyšší soud nepřihlížel, případně aby rozhodl tak, že se tento incidenční spor k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze nepřikazuje.
5. Usnesením ze dne 12. července 2024, č. j. 11 ICm 2662/2022, 14 VSOL 165/2024-138 (KSOS 31 INS 4184/2021), Vrchní soud v Olomouci o námitce podjatosti žalobce rozhodl tak, že rozhodující soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.
6. Dne 29. srpna 2024 předložil insolvenční soud spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu.
7. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
8. Podle § 12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odstavec 3 věta první).
9. Podle § 14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
10. Nejvyšší soud zkoumal návrh žalobce na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, u nějž je vedeno řízení, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
11. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
12. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle § 14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců Krajského soudu v Ostravě [nebyla vyloučena rozhodující soudkyně (Vrchní soud v Olomouci naopak rozhodl, že tato není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci), natož ostatní soudci Krajského soudu v Ostravě], není zjevně dán důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, nebo usnesení ze dne 20. prosince 2023, sen. zn. 29 ICdo 187/2023, ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 ICdo 188/2023, ze dne 26. února 2024, sen. zn. 29 ICdo 13/2024, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2024, sen. zn. 29 ICdo 11/2024, jimiž bylo rozhodnuto o návrhu na přikázání věci jiného účastníka řízení v dalších incidenčních sporech vedených insolvenčním soudem v insolvenčním řízení téhož dlužníka.
13. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř., nemohou být důvodem pro delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
14. Jelikož Nejvyšší soud v poměrech dané věci důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 o. s. ř. neshledal, rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu