29 ICdo 150/2023

Judikát 29 ICdo 150/2023

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:25.03.2026

Senátní značka:29 ICdo 150/2023

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.ICDO.150.2023.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Insolvenční řízení

Podjatost

Žaloba pro zmatečnost

Dotčené předpisy:§ 14 o. s. ř. § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E KSCB 26 INS 29347/2013

37 ICm 3231/2021

29 ICdo 150/2023-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., se sídlem v Českých Velenicích, Jana Pernera 159, PSČ 378 10, identifikační číslo osoby 46711201, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem, zastoupeným Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2021, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-1675, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2021, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 854/2021-B-1724, projednávané u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 37 ICm 3231/2021, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2023, č. j. 37 ICm 3231/2021, 102 VSPH 649/2022-85 (KSCB 26 INS 29347/2013), takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 11. července 2021, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-1675, jehož zkrácené znění (B-1668) zveřejnil v insolvenčním rejstříku téhož dne, prohlásil konkurs na majetek dlužníka (HEAVY MACHINERY SERVICES a. s.).

2. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 29. července 2021, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 854/2021-B-1724, potvrdil usnesení insolvenčního ze dne 11. června 2021, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-1668, „ve znění usnesení ze dne 11. června 2021, č. j. KSCB 26 INS 29374/2013-B-1675“.

3. Proti uvedeným rozhodnutím obou soudů podal dlužník dne 19. listopadu 2021 žalobu pro zmatečnost, kterou insolvenční soud usnesením ze dne 2. června 2022, č. j. 37 ICm 3231/2021-59, zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

4. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 14 a § 229 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že usnesení o prohlášení konkursu nevydal vyloučený soudce [JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph.D., MPA (dále jen „soudce JUDr. Z. S.“)]. Není „nic zvláštního“ na tom, že soudce JUDr. Z. S. ve vyjádření ze dne 12. srpna 2020 ke vznesené námitce podjatosti v insolvenčním řízení vedeném na majetek společnosti Mladá fronta a. s. (dále jen „společnost M“) [jde o insolvenční řízení vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSCB 41 INS 27546/2019] zmínil osobu F. S. (dále jen „Ing. F. S.“) a jím ovládané či spřízněné osoby; celkové vyznění textu je jiné, než jak je vykládá dlužník (údajné nepřátelství soudce JUDr. Z. S. k Ing. F. S. a koncernu, jehož součástí je mimo jiné dlužník a společnost M).

Skutečnost, že soudce JUDr. Z. S. byl vyloučen z rozhodování v insolvenčním řízení vedeném na majetek společnosti

M, neznamená, že důvod vyloučení lze „automaticky rozšířit na další insolvenční řízení“, ačkoliv dlužník tvoří se společností M koncern; není dána ani souvislost mezi insolvenční věcí dlužníka a insolvenčním řízením vedeným na majetek společnosti IMMO Slaný a. s. (jde o insolvenční řízení, které bylo vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSCB 28 INS 9210/2020).

5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. února 2023, č. j. 37 ICm 3231/2021, 102 VSPH 649/2022-85 (KSCB 26 INS 29347/2013), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku; v bodu II. výroku je zrušil.

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 14, § 16, § 229 a § 235e odst. 2 o. s. ř., z čl. 36 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a odkazuje na (označenou) judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu – shledal závěr insolvenčního soudu správným, jelikož nebyly zjištěny konkrétní skutečnosti, které by objektivně mohly vést „k legitimním pochybnostem“ o tom, že soudce JUDr.

Z. S. má k věci „nikoliv nezaujatý vztah“. Namítaný nepřátelský vztah soudce JUDr. Z. S. k Ing. F. S. nebyl doložen (zjištěn) a postup soudce v daném insolvenčním řízení nebo jeho rozhodování v jiných věcech „samy o sobě“ nemohou být důvodem k jeho vyloučení; proto „nemá cenu“ zabývat se tím, zda namítaná okolnost (nepřátelský vztah k osobě, která není účastníkem řízení a která je považována za majitele či osobu ovládající dlužníka) byla s to založit podjatost soudce JUDr. Z. S. (jde o otázku „ryze akademickou“).

7. Závěry o vyloučení soudce JUDr. Z. S. v insolvenčním řízení vedeném na majetek společnosti M nelze „automaticky mít za dané“ i v projednávaném insolvenčním řízení jen proto, že dlužník je „případně členem stejného koncernu“. V insolvenčním řízení vůči společnosti M byl závěr o podjatosti přijat kvůli tomu, že soudce JUDr. Z. S. byl ve zjevném, „do té doby neurovnaném“ majetkovém sporu se společností M a dále byl „umocněn“ zjištěními o jeho zjevně nepřiměřeném postupu v řízení bezprostředně následujícím po vznesení námitky podjatosti; o takový případ však nyní nejde a je neopodstatněné vést „zjednodušenou paralelu“ mezi oběma řízeními jen proto, že soudce JUDr. Z. S. vychází z toho že Ing. F. S. ovládá či vlastní dlužníka i společnost M.

8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které (poměřováno obsahem) směřuje proti té části napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s.

ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Dovolatel konkrétně pokládá otázku, zda může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci pro svůj nepřátelský poměr k osobě ovládající či vlastnící dlužníka, obecněji řečeno, zda je dán důvod podjatosti pro nepřátelský vztah soudce k osobě, která není účastníkem řízení ani jeho zástupcem, ale která má k účastníku řízení, jeho zástupci či k projednávané věci „specifický vztah“.

10. Dovolatel nejprve podrobně shrnuje důvody, pro něž lze „přinejmenším pochybovat o nepodjatosti“ soudce JUDr. Z. S. (čl. III dovolání), přednáší obecné pojednání o vztahu soudce k účastníku řízení (čl. IV dovolání), o „personifikaci“ Ing. F. S. s ovládanými společnostmi a jeho významem pro projednávané insolvenční řízení (čl. V dovolání), předestírá výklad zákona ústavně konformním způsobem a shrnuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu (čl. VI až X dovolání); dále argumentuje ve prospěch závěru, že důvodem pro vyloučení soudce je i nepřátelský poměr soudce k osobě ovládající a vlastnící dlužníka (čl. XI dovolání). V tomto směru má napadené rozhodnutí za „odtržené od reality“, namítá extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, jakož i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (čl. XIII dovolání).

11. V doplnění dovolání ze dne 14. června 2023 dovolatel odkázal na další judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, která má podpořit jeho dovolací argumentaci.

12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

13. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.

14. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

15. Z § 237 o. s. ř. přitom vyplývá, že musí jít o rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na vyřešení právní otázky. Řešená právní otázka může mít povahu hmotněprávní nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního práva). S přihlédnutím k § 241a o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a jež výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.

(rozuměj zmatečnostní vady, jimiž by mělo trpět řízení o žalobě pro zmatečnost, nikoli zmatečnostní vady uplatněné jako důvod zmatečnosti v žalobě pro zmatečnost), nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Srov. shodně např. odstavec 27 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 ICdo 36/2018, uveřejněného pod číslem 12/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).

16. Dovolatel svou dovolací argumentaci staví na předpokladu, že soudce JUDr. Z. S. má nepřátelský poměr k Ing. F. S.; takový skutkový závěr však soudy neučinily (srov. zejména odst. 28 a 34 rozhodnutí insolvenčního soudu a odst. 46 napadeného rozhodnutí); jde proto o nepřípustnou polemiku se skutkovými zjištěními, z nichž napadené rozhodnutí vychází. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.

února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). K nezpůsobilosti „akademických“ otázek (odpoutaných od poměrů dané věci) srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněné pod číslem 47/2018 Sb. rozh. obč.

17. Přitom též platí, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. hodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.).

18. V poměrech projednávané věci přitom nejde ani o namítaný extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními.

19. Skutkové závěry, z nichž pro účely prověření důvodu zmatečnosti dle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.

vyšel odvolací soud, pak obstojí v poměrech ustálené judikatury k výkladu důvodů pro vyloučení soudce, z níž se (mimo jiné) podává, že důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce; srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.

20. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ovšem bez argumentačního přesahu co do existence právní otázky procesního práva. Ostatně, potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými na dané téma v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K tomu lze dodat, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé (§ 169 odst. 4 o. s. ř.) a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§ 211 o. s. ř.)] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12.

února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 15. ledna 2026, sp. zn. I. ÚS 1815/25).

21. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého (§ 170 písm. f/ insolvenčního zákona). Srov. shodně např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněného pod číslem 51/2017 Sb. rozh. obč.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 3. 2026 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu