KSBR 30 INS 14437/2017
71 ICm 23/2018
29 ICdo 160/2024-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců
JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce FORMOSANA
LIMITED, se sídlem v Londýně, C/O Laytons Llp 1st Floor, Yarnwicke, 119-121
Cannon Street, EC4N 5AT, Spojené království Velké Británie a Severního Irska,
registrační číslo 06374876, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem,
se sídlem v Brně, Pekařská 1004/26, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Ivu
Šotkovi, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako oddělenému
insolvenčnímu správci dlužníka KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s., zastoupenému Mgr.
Radimem Janouškem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Šantova 719/2, PSČ 779 00,
o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71
ICm 23/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka KRÁLOVOPOLSKÁ
RIA, a. s., se sídlem v Brně, Okružní 875/19a, PSČ 638 00, identifikační číslo
osoby 64506347, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS
14437/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
31. května 2024, č. j. 71 ICm 23/2018, 13 VSOL 77/2024-155 (KSBR 30 INS
14437/2017), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2024, č. j. 71 ICm
23/2018, 13 VSOL 77/2024-155 (KSBR 30 INS 14437/2017), se zrušuje a věc se
vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Usnesením ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 71 ICm 23/2018-132,
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zastavil řízení [ve věci
žaloby, kterou se žalobce (FORMOSANA LIMITED) domáhal určení, že jeho
pohledávka ve výši 33 914 133 Kč je po právu přihlášena do insolvenčního řízení
vedeného na majetek dlužníka (KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s.)] (bod I. výroku),
rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a o vrácení poměrné části soudního
poplatku žalobci (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – cituje § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 107 odst. 1, 3 a 5 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 30 zákona
č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – vyšel z toho, že žalobce je
společností založenou podle britského práva a byl vymazán z britského
obchodního rejstříku bez právního nástupce. Podle britského zákona o
společnostech (Companies Act 2006) zveřejněním oznámení o „vyškrtnutí“
společnosti v příslušném rejstříku ztrácí společnost právní osobnost.
3. Zároveň insolvenční soud pravomocným usnesením ze dne 11. října 2022,
č. j. KSBR 30 INS 14437/2017-P1-7, zastavil řízení o přihlášce pohledávky
žalobce (P1). Jelikož žalobce v průběhu řízení ztratil právní osobnost (a tím
též procesní způsobilost být účastníkem řízení) a povaha věci tak neumožňuje v
daném řízení pokračovat, rozhodl insolvenční soud o zastavení řízení podle §
107 odst. 5 o. s. ř.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. května
2024, č. j. 71 ICm 23/2018, 13 VSOL 77/2024-155 (KSBR 30 INS 14437/2017),
5. Odvolací soud – cituje § 7 a § 160 odst. 1 insolvenčního zákona a §
159a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. – vyložil, že se do incidenčního sporu bez dalšího
přenáší rozhodnutí o účastenství z insolvenčního řízení. Proto již usnesením
insolvenčního soudu o zastavení řízení o žalobcově přihlášce pohledávky
(respektive potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna
2023, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017, 2 VSOL 734/2022-P1-13) bylo pravomocně
vyřešeno, že žalobce nemá způsobilost být účastníkem řízení. Toto rozhodnutí je
závazné pro další orgány (i pro odvolací soud) a na jeho závaznost nemá vliv
žalobcem podané dovolání (coby mimořádný opravný prostředek). Incidenční spory
jsou projednávány v rámci insolvenčního řízení, s nímž jsou propojeny v
některých procesních aspektech. Jde například o pravidlo, že se musí shodovat
účastenství v insolvenčním řízení a v incidenčním odporovém sporu (do něhož se
bez dalšího přenáší rozhodnutí o účastenství z insolvenčního řízení), vyjádřené
v § 19 odst. 1 insolvenčního zákona.
6. Tento princip se uplatní i v projednávané věci. Insolvenční soud
pravomocně rozhodl o zastavení řízení o přihlášce pohledávky žalobce, což musí
mít stejný procesní následek jako rozhodnutí o odmítnutí přihlášky pohledávky
či rozhodnutí o vzetí na vědomí jejího zpětvzetí (že se k přihlášce pohledávky
nepřihlíží). Tento následek se musí bez dalšího projevit i v odporovém
incidenčním sporu o takové přihlášce pohledávky. Jestliže žalobce již nemá v
insolvenčním řízení žádnou přihlášenou pohledávku, nemůže být ani zjištěna její
pravost či výše. Ani případný pravomocný rozsudek o existenci pohledávky by
nezvrátil skutečnost, že se žalobce již neúčastní insolvenčního řízení a tudíž
v něm ani nemůže být jakkoli uspokojen.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, a to – posuzováno
podle obsahu – v rozsahu, v němž bylo potvrzeno rozhodnutí insolvenčního soudu
o zastavení řízení, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve
smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly (v režimu
insolvenčního zákona) zcela vyřešeny (otázky č. 1 a 2), případně při jejichž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu
(otázka č. 2). Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Může odvolací soud potvrdit (jako věcně správné) rozhodnutí insolvenčního
soudu o zastavení řízení na základě jiného skutkového základu, respektive na
základě jiného právního posouzení věci, aniž by odvolateli umožnil vyjádřit se
k jinému právnímu posouzení věci odvolacím soudem?
[2] Lze rozhodnout o zastavení řízení v incidenčním odporovém sporu podle § 160
odst. 5 insolvenčního zákona (jde o nedostatek podmínky řízení bránící
projednání žaloby v odporovém sporu), probíhá-li řízení o dovolání proti
(pravomocnému) usnesení o zastavení řízení o přihlášce pohledávky věřitele do
insolvenčního řízení (v němž se odstraňuje nedostatek podmínky řízení)?
8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a
požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení a aby v souladu s § 243e odst. 2 o. s. ř. zrušil též další v
řízení vydaná rozhodnutí, která jsou závislá na zrušovaném rozhodnutí
odvolacího soudu.
9. V podrobnostech k položeným otázkám dovolatel uvádí, že předpoklad
odvolacího soudu, že nezpůsobilost dovolatele být účastníkem řízení byla pro
insolvenční řízení závazně vyřešena, již neplatí v důsledku usnesení ze dne 31.
července 2024, sen. zn. 29 NSČR 68/2023, jímž Nejvyšší soud zrušil usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2023, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017,
2 VSOL 734/2022-P1-13, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Důvod,
pro který insolvenční soud řízení zastavil (nedostatek subjektivity
dovolatele), tudíž v průběhu „odvolacího“ řízení odpadl.
10. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud na
projednávanou věc aplikoval § 160 odst. 5 insolvenčního zákona a nikoli § 107
odst. 5 o. s. ř. (na němž založil rozhodnutí o zastavení řízení insolvenční
soud). Odvolací soud proto nemohl potvrdit rozhodnutí insolvenčního soudu bez
nařízení jednání, a aniž seznámil dovolatele s odlišným právním posouzením věci
(jiným důvodem pro zastavení řízení). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že
hodlá věc posoudit podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona, měl rozhodnutí
insolvenčního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, čímž by zajistil
prosazení principu dvojinstančnosti a práva dovolatele reagovat na okolnosti
významné pro rozhodnutí.
11. Odvolací soud měl s rozhodnutím v projednávané věci vyčkat na
rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání proti usnesení sen. zn. 2 VSOL 734/2022
a rozhodnout až v návaznosti na výsledek tohoto dovolacího řízení (k tomu
dovolatel odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen.
zn. 29 ICdo 34/2012). Podané dovolání proti usnesení o zastavení řízení o
přihlášce pohledávky dovolatele do insolvenčního řízení je způsobilé odstranit
nedostatek podmínky řízení. Do skončení dovolacího řízení proto nelze zastavit
řízení o incidenčním odporovém sporu, neboť do té doby není možné učinit závěr,
že nedostatek podmínky řízení nelze odstranit nebo se jej nepodařilo odstranit.
Kasační rozhodnutí dovolacího soudu sen. zn. 29 NSČR 68/2023 dokládá, že
nedostatek podmínky řízení se podařilo odstranit.
12. Dovolatel též poukazuje na porušení práva na spravedlivý proces, jež
zakládá přípustnost dovolání ve smyslu odkazované judikatury Ústavního soudu.
Namítá, že odvolací soud nerozhodl o návrhu na přerušení řízení a pouze v
odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že jej neshledává důvodným.
13. Žalovaný ve vyjádření považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu
za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
15. Dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §
238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z
omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení
dovoláním předestřených právních otázek, týkajících se především problematiky
účastenství přihlášeného věřitele v incidenčním odporovém sporu vedeném o jeho
(popřené) pohledávce, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší
soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné především následující
skutkové údaje (jak plynou z obsahu spisu a z insolvenčního rejstříku):
[1] Usnesením ze dne 1. srpna 2017, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017-A-32,
ve znění opravného usnesení ze dne 13. září 2017, č. j. KSBR 30 INS
14437/2017-A-33, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka.
[2] Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 29. června 2017 (P1-1)
přihlásil žalobce (jako věřitel č. 1) do insolvenčního řízení pohledávku v
celkové výši 33 914 133 Kč.
[3] Podáním ze dne 25. května 2022 sdělil žalovaný (Mgr. Ivo Šotek jako
oddělený insolvenční správce dlužníka) insolvenčnímu soudu, že dle
(připojeného) výpisu z britského obchodního rejstříku byl dovolatel zrušen k
15. únoru 2022.
[4] Usnesením ze dne 11. října 2022, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017-P1-7,
insolvenční soud zastavil řízení o přihlášce pohledávky dovolatele, jelikož
zanikl výmazem z britského obchodního rejstříku bez právního nástupce.
[5] K odvolání dovolatele Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28.
dubna 2023, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017, 2 VSOL 734/2022-P1-13, ve znění
opravného usnesení ze dne 10. května 2023, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017, 2 VSOL
734/2022-P1-15, které nabylo právní moci 12. června 2023, potvrdil usnesení
insolvenčního soudu, s tím, že podle britské právní úpravy zveřejněním oznámení
o výmazu společnosti v příslušném rejstříku ztrácí společnost právní osobnost.
Uzavřel, že dovolatel jako společnost založená podle britského práva ztratil v
průběhu insolvenčního řízení právní osobnost i procesní způsobilost účastníka,
neboť společnost nebyla obnovena a nemá žádného právního nástupce. Přisvědčil
proto insolvenčnímu soudu, že byl dán důvod postupovat podle § 107 odst. 5 o.
s. ř. a zastavit řízení o přihlášce pohledávky dovolatele, neboť povaha věci
neumožňuje pokračovat v řízení.
[6] K dovolání dovolatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. července
2024, sen. zn. 29 NSČR 68/2023, zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 28.
dubna 2023 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyložil, že zánik
právnické osoby (zrušením a výmazem z obchodního rejstříku) bez právního
nástupce (jako důvod k postupu podle § 107 odst. 5 o. s. ř.) musí být v řízení
postaven najisto. Odvolací soud se nedostatečně zabýval tím, že britské právo v
případě zániku právnické osoby umožňuje nástupnictví a obnovení společnosti.
Britský zákon o společnostech totiž upravuje dva možné způsoby obnovení
společnosti, a to tzv. správní obnovení a soudní obnovení. V obou případech se
na obnovenou společnost pohlíží, jako kdyby nikdy nezanikla (obnovení
společnosti má retroaktivní povahu).
[7] Vrchní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 19. prosince 2024,
č. j. KSBR 30 INS 14437/2017, 2 VSOL 734/2022-P1-43, změnil usnesení
insolvenčního soudu ze dne 11. října 2022, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017-P1-7,
tak, že se nezastavuje řízení o přihlášce pohledávky dovolatele. Odvolací soud
přihlédl k nové skutečnosti vyplývající z výpisu (osvědčení) příslušného
rejstříku ohledně společnosti dovolatele ze dne 19. prosince 2023, z něhož je
zřejmé, že k 19. prosinci 2023 došlo k obnovení zápisu společnosti dovolatele
do příslušného rejstříku a má se za to, že společnost dovolatele nadále
existuje, jako by nebyla vyškrtnuta. Není tudíž dán důvod pro zastavení
„insolvenčního řízení“ (správně „řízení o přihlášce pohledávky“) ve smyslu §
107 odst. 5 o. s. ř.
19. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně (s odkazem na § 19
odst. 1 a § 160 odst. 1 insolvenčního zákona) vyložil, že incidenční spory jsou
projednávány v rámci insolvenčního řízení a do odporového sporu se bez dalšího
přenáší účastenství (přihlášeného věřitele popřené pohledávky) z insolvenčního
řízení. Tyto závěry, jež mají oporu v uvedených zákonných ustanoveních,
vycházejí již z judikatury dovolacího soudu v poměrech zákona č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
července 2010, sp. zn. 29 Cdo 2099/2009, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura č. 4, ročník 2011, pod číslem 58).
20. Napadené rozhodnutí pak odvolací soud založil na závěru, že
dovolatel nemá způsobilost být účastníkem (insolvenčního) řízení, jelikož již
nemá v insolvenčním řízení žádnou přihlášenou pohledávku (insolvenční soud
pravomocně rozhodl o zastavení insolvenčního řízení o přihlášce pohledávky
dovolatele). Ve světle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29
NSČR 68/2023 (a z něj vycházejícího pravomocného usnesení odvolacího soudu ze
dne 19. prosince 2024, č. j. KSBR 30 INS 14437/2017, 2 VSOL 734/2022-P1-43)
však tento závěr odvolacího soudu neobstojí.
21. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), zrušil napadené usnesení odvolacího soudu včetně závislého
výroku o nákladech řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
22. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 12. 2025
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu