KSBR 27 INS 8801/2021 70 ICm 3253/2021 29 ICdo 178/2024-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce SOCHÁRIUM s. r. o., se sídlem v Šestajovicích, Vrbová 1289, PSČ 250 92, identifikační číslo osoby 06601774, zastoupeného JUDr. Viktorem Štěpánem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 1023/63c, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Romanu Světlému, se sídlem v Lichocevsi, Noutonice 109, PSČ 252 64, jako insolvenčnímu správci dlužníka L. H., o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 70 ICm 3253/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka L. H., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 8801/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2024, č. j. 70 ICm 3253/2021, 11 VSOL 121/2024-165 (KSBR 27 INS 8801/2021), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 27. února 2024, č. j. 70 ICm 3253/2021-136, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (SOCHÁRIUM s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Ing. Romanu Světlému, jako insolvenčnímu správci dlužníka L. H.) toho, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka byla vyloučena dlužníkem vytvořená umělecká díla (movité věci) s názvy XY, XY a XY (dále jen „díla“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. července 2024, č. j. 70 ICm 3253/2021, 11 VSOL 121/2024-165 (KSBR 27 INS 8801/2021), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud – vycházeje z § 205 odst. 1, § 225 odst. 1 až 3, § 227 a § 398 odst. 3 a 6 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – poté, co doplnil dokazování, uzavřel, že žalovaný díla nejprve zapsal do soupisu majetkové podstaty, následně je však zákonem stanoveným způsobem (se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru) z majetkové podstaty vyňal (podle § 227 insolvenčního zákona) z důvodu, že jejich prodejem nebude dosaženo výtěžku, který by mohl sloužit k uspokojení věřitelů. V rozhodné době, kdy insolvenční soud rozhodoval o vylučovací žalobě, nebyla díla sepsána v soupisu majetkové podstaty a již proto nemohla být vylučovací žaloba úspěšná. Pro rozhodnutí ve věci tudíž nebylo zapotřebí řešit otázku vlastnictví děl, ani zkoumat splnění ostatních podmínek úspěšnosti vylučovací žaloby. K námitce žalobce, že díla nebyla vyňata z majetkové podstaty zákonným způsobem (neboť nejde o neprodejné věci, které nemohou sloužit k upokojení věřitelů), odvolací soud uvedl, že je vázán rozhodnutím insolvenčního soudu o vynětí děl z majetkové podstaty. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho
výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, respektive se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o následující otázky:
[1] Jestliže insolvenční správce a insolvenční soud nepostupovali při vynětí majetku z majetkové podstaty v souladu s § 227 insolvenčního zákona, je (sporný) majetek nadále součástí majetkové podstaty?
[2] Přestává být majetek součástí majetkové podstaty již na základě rozhodnutí podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona (že dlužník nemusí vydat ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty), nebo musí nejdříve dojít k jeho vynětí z majetkové podstaty podle § 227 insolvenčního zákona?
5. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá nezákonnost postupu žalovaného a insolvenčního soudu při vynětí děl ze soupisu majetkové podstaty, jelikož nebyly splněny obě podmínky podle § 227 insolvenčního zákona. Žalovaný totiž nedoložil, že jde o majetek, který nemůže sloužit k uspokojení věřitelů (neprodejnost děl). Argumentace soudů, že díla již nebyla součástí majetkové podstaty, neobstojí. Závěr odvolacího soudu, že díla byla řádně vyňata z majetkové podstaty, je v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu. Odvolací soud neměl své rozhodnutí založit jen na konstatování vynětí děl ze soupisu majetkové podstaty, ale měl posoudit všechny okolnosti a podmínky tohoto postupu. Díla jsou tudíž nadále součástí majetkové podstaty.
7. V řízení o vylučovací žalobě je soud (k návrhu účastníků) oprávněn zabývat se i okolnostmi konkursního (správně insolvenčního) řízení. Odvolací soud tím, že se nezabýval námitkami neúčinnosti vynětí děl z majetkové podstaty, porušil zásady spravedlivého procesu a porušil právo dovolatele na spravedlivé soudní řízení (podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), jelikož důsledkem zamítnutí žaloby je nastolení nevyvratitelné domněnky (podle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona), že díla byla do soupisu majetkové podstaty pojata oprávněně.
8. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka (10. května 2021) se v tomto řízení a v incidenčních sporech jím vyvolaných uplatní (a to též pro účely posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodná ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
11. V rozsahu, v němž směřuje proti výrokům o nákladech řízení (prvnímu výroku v části, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o nákladech řízení, a druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení), Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
12. Ve zbývajícím rozsahu (ohledně prvního výroku napadeného rozhodnutí v části týkající se věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že ani jedna z dovolatelem předestřených otázek přípustnost dovolání nezakládá a napadené rozhodnutí je (oproti mínění dovolatele) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
13. V rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněném pod číslem 116/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 116/2016“) [z něhož vyšel odvolací soud v projednávané věci a k jehož závěrům se dovolací soud přihlásil například v rozsudku ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 47/2018], Nejvyšší soud vyložil, že soud může vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (excindační žalobě) při splnění následujících předpokladů: [1] Označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka. [2] Vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis (k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka). Legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty. [3] Žalovaným je insolvenční správce. [4] V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen). [5] Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu a který zasahuje do její právní sféry.
14. Již z takto formulovaných předpokladů se podává, že pro úspěch vylučovací žaloby je určující stav věci v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku (ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř.). V poměrech upravených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se k této otázce výslovně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 502/2006, uveřejněném pod číslem 24/2009 Sb. rozh. obč., jehož se pro insolvenční úpravu dovolává i R 116/2016.
15. Právní posouzení věci odvolacím soudem [vycházející ze zjištění, že díla (již) nebyla v rozhodné době sepsána v soupisu majetkové podstaty], je s těmito závěry v souladu.
16. K otázce č. 2 Nejvyšší soud dodává, že na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (a ani spočívat nemá) [nemůže zpochybnit závěr odvolacího soudu, že v době rozhodování o vyloučení nebyla díla sepsána v majetkové podstatě]. Právní otázka, na které rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (ani nemá záviset), přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021).
17. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces (tím, že se nezabýval námitkami neúčinnosti vynětí sporných děl z majetkové podstaty), pak z § 237 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vyplývá, že dovolací přezkum se zásadně předpokládá pro posouzení právní otázky vymezené v dovolání. Ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud přihlíží (toliko) u jinak přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), jestliže takové (tvrzené) procesní vady nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř., což není případ projednávané věci; srov. i dikci § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., která zmatečnosti jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2026
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu