KSBR 27
INS 8801/2021
70 ICm 3253/2021
29
ICdo 178/2024-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců
JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce SOCHÁRIUM
s. r. o., se sídlem v Šestajovicích, Vrbová 1289, PSČ 250 92, identifikační
číslo osoby 06601774, zastoupeného JUDr. Viktorem Štěpánem, advokátem, se
sídlem v Brně, Lidická 1023/63c, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Romanu
Světlému, se sídlem v Lichocevsi, Noutonice 109, PSČ 252 64, jako insolvenčnímu
správci dlužníka L. H., o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 70 ICm 3253/2021, jako incidenční spor v
insolvenční věci dlužníka L. H., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
KSBR 27 INS 8801/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 25. července 2024, č. j. 70 ICm 3253/2021, 11 VSOL 121/2024-165
(KSBR 27 INS 8801/2021), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 27. února 2024, č. j. 70 ICm 3253/2021-136, Krajský
soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce
(SOCHÁRIUM s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Ing. Romanu Světlému, jako
insolvenčnímu správci dlužníka L. H.) toho, aby ze soupisu majetkové podstaty
dlužníka byla vyloučena dlužníkem vytvořená umělecká díla (movité věci) s názvy
XY, XY a XY (dále jen „díla“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod
II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25.
července 2024, č. j. 70 ICm 3253/2021, 11 VSOL 121/2024-165 (KSBR 27 INS
8801/2021), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud – vycházeje z § 205 odst. 1, § 225 odst. 1 až 3, § 227
a § 398 odst. 3 a 6 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona), a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu
– poté, co doplnil dokazování, uzavřel, že žalovaný díla nejprve zapsal do
soupisu majetkové podstaty, následně je však zákonem stanoveným způsobem (se
souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru) z majetkové podstaty vyňal
(podle § 227 insolvenčního zákona) z důvodu, že jejich prodejem nebude dosaženo
výtěžku, který by mohl sloužit k uspokojení věřitelů. V rozhodné době, kdy
insolvenční soud rozhodoval o vylučovací žalobě, nebyla díla sepsána v soupisu
majetkové podstaty a již proto nemohla být vylučovací žaloba úspěšná. Pro
rozhodnutí ve věci tudíž nebylo zapotřebí řešit otázku vlastnictví děl, ani
zkoumat splnění ostatních podmínek úspěšnosti vylučovací žaloby. K námitce
žalobce, že díla nebyla vyňata z majetkové podstaty zákonným způsobem (neboť
nejde o neprodejné věci, které nemohou sloužit k upokojení věřitelů), odvolací
soud uvedl, že je vázán rozhodnutím insolvenčního soudu o vynětí děl z
majetkové podstaty.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho
výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“),
argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, respektive se odvolací soud
při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Konkrétně jde o následující otázky:
[1] Jestliže insolvenční správce a insolvenční soud nepostupovali při vynětí
majetku z majetkové podstaty v souladu s § 227 insolvenčního zákona, je
(sporný) majetek nadále součástí majetkové podstaty?
[2] Přestává být majetek součástí majetkové podstaty již na základě rozhodnutí
podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona (že dlužník nemusí vydat ke zpeněžení
majetek náležející do majetkové podstaty), nebo musí nejdříve dojít k jeho
vynětí z majetkové podstaty podle § 227 insolvenčního zákona?
5. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a
požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá nezákonnost
postupu žalovaného a insolvenčního soudu při vynětí děl ze soupisu majetkové
podstaty, jelikož nebyly splněny obě podmínky podle § 227 insolvenčního zákona.
Žalovaný totiž nedoložil, že jde o majetek, který nemůže sloužit k uspokojení
věřitelů (neprodejnost děl). Argumentace soudů, že díla již nebyla součástí
majetkové podstaty, neobstojí. Závěr odvolacího soudu, že díla byla řádně
vyňata z majetkové podstaty, je v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího
soudu. Odvolací soud neměl své rozhodnutí založit jen na konstatování vynětí
děl ze soupisu majetkové podstaty, ale měl posoudit všechny okolnosti a
podmínky tohoto postupu. Díla jsou tudíž nadále součástí majetkové podstaty.
7. V řízení o vylučovací žalobě je soud (k návrhu účastníků) oprávněn
zabývat se i okolnostmi konkursního (správně insolvenčního) řízení. Odvolací
soud tím, že se nezabýval námitkami neúčinnosti vynětí děl z majetkové
podstaty, porušil zásady spravedlivého procesu a porušil právo dovolatele na
spravedlivé soudní řízení (podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod), jelikož důsledkem zamítnutí žaloby je nastolení nevyvratitelné
domněnky (podle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona), že díla byla do soupisu
majetkové podstaty pojata oprávněně.
8. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka
(10. května 2021) se v tomto řízení a v incidenčních sporech jím vyvolaných
uplatní (a to též pro účely posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1.
října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II
(Přechodná ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
11. V rozsahu, v němž směřuje proti výrokům o nákladech řízení (prvnímu
výroku v části, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o
nákladech řízení, a druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech
odvolacího řízení), Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c
odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání
proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
12. Ve zbývajícím rozsahu (ohledně prvního výroku napadeného rozhodnutí
v části týkající se věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné
jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti
vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako
nepřípustné. Učinil tak proto, že ani jedna z dovolatelem předestřených otázek
přípustnost dovolání nezakládá a napadené rozhodnutí je (oproti mínění
dovolatele) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které
neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
13. V rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011,
uveřejněném pod číslem 116/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 116/2016“) [z něhož
vyšel odvolací soud v projednávané věci a k jehož závěrům se dovolací soud
přihlásil například v rozsudku ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo
47/2018], Nejvyšší soud vyložil, že soud může vyhovět žalobě o vyloučení
majetku z majetkové podstaty podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona
(excindační žalobě) při splnění následujících předpokladů:
[1] Označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka
vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
[2] Vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu
nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění
insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo
vylučující soupis (k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený
majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu
na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové
podstaty dlužníka). Legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že
věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty.
[3] Žalovaným je insolvenční správce.
[4] V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky
rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě
(nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen).
[5] Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen
to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do
soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do
soupisu, svědčí jí, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek
zahrnut do soupisu a který zasahuje do její právní sféry.
14. Již z takto formulovaných předpokladů se podává, že pro úspěch
vylučovací žaloby je určující stav věci v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení
majetku (ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř.). V poměrech upravených zákonem č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se k této otázce výslovně vyjádřil
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 502/2006,
uveřejněném pod číslem 24/2009 Sb. rozh. obč., jehož se pro insolvenční úpravu
dovolává i R 116/2016.
15. Právní posouzení věci odvolacím soudem [vycházející ze zjištění, že
díla (již) nebyla v rozhodné době sepsána v soupisu majetkové podstaty], je s
těmito závěry v souladu.
16. K otázce č. 2 Nejvyšší soud dodává, že na jejím řešení rozhodnutí
odvolacího soudu nespočívá (a ani spočívat nemá) [nemůže zpochybnit závěr
odvolacího soudu, že v době rozhodování o vyloučení nebyla díla sepsána v
majetkové podstatě]. Právní otázka, na které rozhodnutí odvolacího soudu
nezávisí (ani nemá záviset), přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně
např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo
29/2021).
17. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud zasáhl do jeho práva na
spravedlivý proces (tím, že se nezabýval námitkami neúčinnosti vynětí sporných
děl z majetkové podstaty), pak z § 237 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.
vyplývá, že dovolací přezkum se zásadně předpokládá pro posouzení právní otázky
vymezené v dovolání. Ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
přihlíží (toliko) u jinak přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s.
ř.), jestliže takové (tvrzené) procesní vady nezahrnují podmínku existence
právní otázky procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř., což není případ
projednávané věci; srov. i dikci § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., která
zmatečnosti jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a
procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2026
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu