Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 ICdo 185/2024

ze dne 2024-12-19
ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.185.2024.1

MSPH 89 INS 11890/2022

213 ICm 3418/2022

29 ICdo 185/2024-63

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana

Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci

žalobce Indra-Šebesta v. o. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00,

jako insolvenčního správce dlužníka Movi CZ, s. r. o., proti žalovanému V. Z.,

zastoupenému Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná

53/24, PSČ 602 00, za účasti ADIXUS s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova

1535/2a, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 04471709, a FINNSIC a. s., se

sídlem v Ostravě, Na Strži 800/6, PSČ 713 00, identifikační číslo osoby

27686752, jako vedlejších účastníků řízení na straně žalovaného, o určení

pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.

213 ICm 3418/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Movi CZ, s.

r. o., se sídlem v Praze 10, Korytná 4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby

27158951, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 11890/2022,

o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 213 ICm 3418/2022 se

nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční

soud“) dne 19. prosince 2022 se původní žalobce (INSKOL v. o. s., jako

insolvenční správce dlužníka Movi CZ, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (V. Z.)

určení, že pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného na

majetek dlužníka (Movi CZ, s. r. o.) pod č. P8, dílčí pohledávka č. 1, ve výši

33 000 Kč jako vykonatelná, není po právu.

2. Podáním ze dne 9. září 2024 (č. l. 54) navrhl žalovaný, aby věc byla

přikázána z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Krajskému soudu v Ostravě –

pobočce v Olomouci, přičemž návrh odůvodnil tím, že:

[1] Sídlo žalobce je v Karviné a on má bydliště v Jeseníku, takže cesta

do Prahy (cca 240 km) mu trvá cca 3,5 hodiny. Přikázáním věci označenému soudu

by se tato vzdálenost zkrátila na cca 100 km.

[2] Vzhledem k věku (75 let) je pro žalovaného obtížné absolvovat takto

dlouhé cesty.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného (ADIXUS s. r. o.) s návrhem

žalovaného ve vyjádření (č. l. 60) souhlasil. Původní žalobce ani druhý

účastník na straně žalovaného (FINNSIC a. s.) se k návrhu nevyjádřili.

4. Po podání návrhu žalovaného v této věci insolvenčním soud v

insolvenčním řízení dlužníka usnesením ze dne 22. října 2024, č. j. MSPH 89 INS

11890/2022-B-316, mimo jiné zprostil původního žalobce funkce insolvenčního

správce dlužníka a novým insolvenčním správcem ustanovil společnost

Indra-Šebesta v. o. s. Tímto se označený insolvenční správce stal bez dalšího i

žalobcem v tomto incidenčním řízení, což Nejvyšší soud promítl v záhlaví tohoto

usnesení.

5. Podle § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána

také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je

nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc

přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc

přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být

přikázána (odstavec 3).

6. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu

soudu, u nějž je věc vedena, a Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci,

jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru,

že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému

insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

7. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve

smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní

hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a

důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale

třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je

zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko

výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo

104/2020).

8. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že

nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce

stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí

věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné,

aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov.

nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož

i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010,

uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

9. Nejvyšší soud neshledal důvody popsané žalovaným způsobilé prolomit

výše uvedené ústavní principy. Nadto řízení v této věci probíhá již téměř 2

roky.

10. Situace, že některý z účastníků řízení (jejich právních zástupců či

navržených svědků) musí překonat mezi místem současného sídla a sídlem věcně a

místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu

pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými

problémy, jsou totiž spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit

přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září

2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že tyto obtíže jsou

přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost soudu

v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného (§

84, § 85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož

insolvenčního řízení vzešel incidenční spor [§ 7b odst. 4 ve spojení s § 7a

písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenčního zákona)]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září

2017, sen. zn. 29 ICdo 138/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna

2018, sen. zn. 29 ICdo 102/2018.

11. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci

Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a

věc tomuto soudu nepřikázal.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v

insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i

zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2024

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu