MSPH 89 INS 11890/2022
213 ICm 3418/2022
29 ICdo 185/2024-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci
žalobce Indra-Šebesta v. o. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00,
jako insolvenčního správce dlužníka Movi CZ, s. r. o., proti žalovanému V. Z.,
zastoupenému Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná
53/24, PSČ 602 00, za účasti ADIXUS s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova
1535/2a, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 04471709, a FINNSIC a. s., se
sídlem v Ostravě, Na Strži 800/6, PSČ 713 00, identifikační číslo osoby
27686752, jako vedlejších účastníků řízení na straně žalovaného, o určení
pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
213 ICm 3418/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Movi CZ, s.
r. o., se sídlem v Praze 10, Korytná 4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby
27158951, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 11890/2022,
o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 213 ICm 3418/2022 se
nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční
soud“) dne 19. prosince 2022 se původní žalobce (INSKOL v. o. s., jako
insolvenční správce dlužníka Movi CZ, s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (V. Z.)
určení, že pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného na
majetek dlužníka (Movi CZ, s. r. o.) pod č. P8, dílčí pohledávka č. 1, ve výši
33 000 Kč jako vykonatelná, není po právu.
2. Podáním ze dne 9. září 2024 (č. l. 54) navrhl žalovaný, aby věc byla
přikázána z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Krajskému soudu v Ostravě –
pobočce v Olomouci, přičemž návrh odůvodnil tím, že:
[1] Sídlo žalobce je v Karviné a on má bydliště v Jeseníku, takže cesta
do Prahy (cca 240 km) mu trvá cca 3,5 hodiny. Přikázáním věci označenému soudu
by se tato vzdálenost zkrátila na cca 100 km.
[2] Vzhledem k věku (75 let) je pro žalovaného obtížné absolvovat takto
dlouhé cesty.
3. Vedlejší účastník na straně žalovaného (ADIXUS s. r. o.) s návrhem
žalovaného ve vyjádření (č. l. 60) souhlasil. Původní žalobce ani druhý
účastník na straně žalovaného (FINNSIC a. s.) se k návrhu nevyjádřili.
4. Po podání návrhu žalovaného v této věci insolvenčním soud v
insolvenčním řízení dlužníka usnesením ze dne 22. října 2024, č. j. MSPH 89 INS
11890/2022-B-316, mimo jiné zprostil původního žalobce funkce insolvenčního
správce dlužníka a novým insolvenčním správcem ustanovil společnost
Indra-Šebesta v. o. s. Tímto se označený insolvenční správce stal bez dalšího i
žalobcem v tomto incidenčním řízení, což Nejvyšší soud promítl v záhlaví tohoto
usnesení.
5. Podle § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána
také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je
nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc
přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být
přikázána (odstavec 3).
6. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený insolvenčnímu
soudu, u nějž je věc vedena, a Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci,
jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru,
že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému
insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.
7. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve
smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní
hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a
důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale
třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je
zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko
výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo
104/2020).
8. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce
stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí
věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné,
aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov.
nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož
i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010,
uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. Nejvyšší soud neshledal důvody popsané žalovaným způsobilé prolomit
výše uvedené ústavní principy. Nadto řízení v této věci probíhá již téměř 2
roky.
10. Situace, že některý z účastníků řízení (jejich právních zástupců či
navržených svědků) musí překonat mezi místem současného sídla a sídlem věcně a
místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu
pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými
problémy, jsou totiž spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit
přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září
2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že tyto obtíže jsou
přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost soudu
v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného (§
84, § 85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož
insolvenčního řízení vzešel incidenční spor [§ 7b odst. 4 ve spojení s § 7a
písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona)]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září
2017, sen. zn. 29 ICdo 138/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna
2018, sen. zn. 29 ICdo 102/2018.
11. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci
Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a
věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2024
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu