KSHK 41 INS XY
41 ICm XY
29 ICdo 19/2019-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně V. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem,
advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01,
proti žalovanému Normální půjčka, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Chotěšovská
680/1, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 01918214, zastoupenému Mgr.
Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, PSČ 602
00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 41 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2018, č.
j. 41 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 41 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 41 ICm XY, 104
VSPH XY (KSHK 41 INS XY), a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
12. října 2018, č. j. 41 ICm XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
[1] Usnesením ze dne 12. října 2018, č. j. 41 ICm XY, Krajský soud v Hradci
Králové (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Odmítl žalobu, kterou se žalobkyně (V. K.) domáhala vůči žalovanému
(Normální půjčka, s. r. o.) určení, že (její) popření pohledávky žalovaného je
po právu [bod I. výroku].
2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od
právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (bod II. výroku).
[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 410 odst. 2 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru,
že žalobkyně (insolvenční dlužnice) není k podání žaloby oprávněna, jelikož jí
náleží popěrné právo pouze ve vztahu k nezajištěným pohledávkám (a v dané věci
je popírána zajištěná vykonatelná pohledávka žalovaného).
[3] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. listopadu
2018, č. j. 41 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 41 INS XY):
1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do
3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).
[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 5 písm. a/, § 160, § 192, § 199 a
§ 410 insolvenčního zákona – po přezkoumání napadeného rozhodnutí, přitakal
správnosti jeho závěrů.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené
rozhodnutí odporuje závazným závěrům rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ze
dne 21. dubna 2016, ve věci Radlingerovi proti FINWAY a. s., C-377/14, přijatým
k výkladu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených
podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Dovolatelka namítá, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §
241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[6] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka namítá, že ji nelze
omezit v popěrném právu způsobem, jakým tak na základě ustanovení § 410 odst. 5
insolvenčního zákona učinily soudy v této věci.
[7] Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, poukazuje na to, že
napadené rozhodnutí je souladné se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. března 2017, sen. zn. 29 ICdo 26/2015 [usnesení je (stejně
jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových
stránkách Nejvyššího soudu]
[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním
znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[9] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro
ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř.,
a v posouzení dovoláním předestřené otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s
později (po podání dovolání) přijatou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího
soudu.
[10] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[11] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval. [12] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl
(ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná následující zjištění (z nichž vyšly oba
soudy):
1/ Usnesením ze dne 9. listopadu 2017, č. j. KSHK 41 INS XY, insolvenční soud
(mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (žalobkyně) a povolil jí oddlužení. 2/ Usnesením ze dne 7. května 2018, č. j. KSHK 41 INS XY, insolvenční soud
(mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu obsaženou v podání insolvenčního správce
ze dne 5. ledna 2018 (B-1), a schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového
kalendáře. 3/ Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení jako vykonatelnou pohledávku ve
výši 604.178,93 Kč (350.000 Kč jako jistinu a 254.178,93 Kč jako
příslušenství), zajištěnou exekutorským zástavním právem, kterou dlužnice
popřela co do pravosti, výše i pořadí. 4/ Dlužnice podala dne 6. června 2018 žalobu o určení, že (její) popření
pohledávky žalovaného je po právu. [13] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
insolvenčního zákona:
§ 160
(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v
rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. (…)
(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla
oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky,
které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat. (…)
§ 192
Popření přihlášených pohledávek
(1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat
insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít
zpět. (…)
(3) Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na
její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník
popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam
přihlášených pohledávek exekučním titulem. (…)
§ 410
(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek
za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. (2) Přezkoumání přihlášených pohledávek provede insolvenční správce tak, že v
seznamu přihlášených pohledávek podle § 189 odst. 1 u každé z pohledávek
výslovně uvede, zda ji on sám, dlužník nebo věřitel popírá nebo nepopírá,
přičemž ke stanovisku dlužníka bude připojen i podpis dlužníka; stanovisko
dlužníka zjistí insolvenční správce při osobním jednání s dlužníkem, jehož
datum a místo konání sdělí dlužníkovi nejméně 7 dní předem. Věřitele, jehož
nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena, o tom insolvenční správce
písemně vyrozumí a poučí jej o dalším postupu.
Poté insolvenční správce
vypracuje zprávu o přezkumu; její součástí je záznam o jednání s dlužníkem
podepsaný insolvenčním správcem a dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a
doklad o písemném vyrozumění věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená
pohledávka byla popřena. (…)
(5) Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků
schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem,
ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně
ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže
dlužník popřel pohledávku před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto
popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek
běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají
žalobu vždy vůči dlužníku. (…)
[14] Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení
insolvenčního zákona již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek
dlužnice a do vydání napadeného usnesení nedoznala změn. K tomu budiž dodáno,
že ustanovení § 410 odst. 5 věty první insolvenčního zákona má stejnou podobu
jako ustanovení § 410 odst. 2 věty první insolvenčního zákona ve znění účinném
do 30. června 2017. [15] Ústavní soud nálezem pléna ze dne 2. července 2019, sp. zn. Pl. ÚS 2/19,
uveřejněným pod číslem 223/2019 Sb., shledal ustanovení § 410 odst. 2 věty
první insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017, v části
vyjádřené slovem „nezajištěného“, rozporným s článkem 36 odst. 1 a článkem 37
odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s článkem 1 odst. 1 Ústavy
České republiky. [16] Ústavní soud zkoumal souladnost úpravy obsažené v ustanovení § 410 odst. 2
insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017, v době, kdy se
předmětné ustanovení ve sporné podobě již v insolvenčním zákoně nenacházelo. Nejprve bylo [s účinností od 1. července 2017, po novele provedené zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony] ve struktuře předmětného ustanovení posunuto (vložením nových odstavců
2 až 4 se z něj stal odstavec 5). Posléze [s účinností od 1. června 2019, po
novele provedené zákonem č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony] doznalo změny potud, že v § 410 odst. 5 větě první bylo zrušeno slovo
„nezajištěného“. [17] Zjevně i s přihlédnutím k tomu, že ve spojení s přechodným ustanovením
obsaženým v článku II části první zákona č. 31/2019 Sb. přichází ve dříve
zahájených insolvenčních řízeních stále v úvahu aplikace § 410 odst. 2
insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017), respektive aplikace
§ 410 odst. 5 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) [srov. bod 33. nálezu pléna], se Ústavní soud i tak vyslovil k ústavnosti předmětné
úpravy ve znění účinném do 30. června 2017, dodávaje dále (srov. bod 57. nálezu
pléna), že závěr o nesouladnosti s ústavním pořádkem se uplatní i pro
ustanovení § 410 odst. 5 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května
2019. [18] Vzhledem k důvodům, pro které Ústavní soud pokládal za nezbytné vyslovit
se k (ne)ústavnosti ustanovení insolvenčního zákona, které v době vydání nálezu
pléna již neobsahovalo pasáž tuto neústavnost způsobující, je zjevné, že
předmětný nález pléna má účinky obdobné těm, jež mají derogační nálezy
Ústavního soudu. [19] Judikatura Nejvyššího soudu k účinkům nálezu Ústavního soudu, který
derogoval ustanovení zákona platné v době rozhodování odvolacího soudu, na
dovolací řízení, je již ustálena a představuje ji rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2013,
sp. zn. 31 Cdo 152/2010, uveřejněný pod číslem 47/2013 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012,
sen. zn. 29 ICdo 7/2012, uveřejněné pod číslem 113/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. [20] Tuto judikaturu lze obecně shrnout tak, že také Nejvyšší soud je povinen v
dovolacím řízení přihlédnout k tomu, že ustanovení zákona, které při řešení
věci použil odvolací soud, shledal Ústavní soud později neústavním. V
judikatuře Ústavního soudu srov. dále např. nález pléna Ústavního soudu ze dne
8. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 15/09, uveřejněný pod číslem 244/2010 Sb. [21] Pro tuto dovolací věc lze na výše uvedeném základě uzavřít, že v mezích
věcného dovolacího přezkumu nelze nadále podmiňovat účinné uplatnění popěrného
práva dlužníkem, jehož úpadek se řeší oddlužením, tím, že musí jít (v intencích
§ 410 odst. 5 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019) o
pohledávku věřitele „nezajištěného“. Jen tak se lze vyhnout (i v dovolacím
řízení) použití formálně platné právní normy způsobem, který by v konečném
důsledku vedl k individuálnímu právnímu aktu neústavnosti. [22] K závěrům formulovaným v odstavcích [15] až [21] výše srov. shodně též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 111/2018. [23] V návaznosti na nález pléna Ústavního soudu z 2. července 2019 tedy právní
posouzení věci soudy nižších stupňů nemůže obstát, stejně jako již neobstojí
závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 26/2015 (na něž
ve vyjádření poukazuje žalovaný).
Ostatně (jak v replice k vyjádření žalovaného
upozornila i dovolatelka), posledně označené usnesení Nejvyššího soudu zrušil
Ústavní soud nálezem ze dne 23. července 2019, sp. zn. III. ÚS 2589/17, právě v
návaznosti na nález pléna Ústavního soudu z 2. července 2019. [24] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu,
zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí (přičemž obě rozhodnutí zrušil včetně
závislých výroků o nákladech řízení) a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). [25] V další fázi řízení insolvenční soud nepřehlédne, že žalobní návrh (tzv. petit) nemůže (pro účely toho, o čem bude rozhodováno), zůstat v podobě
požadavku na určení, že po právu je „popření“ žalobkyně. I tam, kde se popírá
pravost, výše nebo pořadí přihlášené vykonatelné pohledávky, stále jde (má jít)
o určení toho, zda po právu je (či není) „přihlášená pohledávka“, nebo o určení
toho, „v jaké výši“ je (podle popírajícího) po právu „přihlášená pohledávka“,
respektive o určení toho, „jaké pořadí“ má (podle popírajícího) přihlášená
pohledávka (srov. § 193 až § 195 insolvenčního zákona). Vyjde-li po vyjasnění
toho, čeho se žalobkyně podanou žalobou domáhá, najevo, že se vskutku domáhá
též určení „pořadí“ pohledávky, pak insolvenční soud (ve vazbě na ustanovení §
160 odst. 4 insolvenčního zákona) nepřehlédne, že podle závěrů formulovaných v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012,
uveřejněném pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020,
platí, že spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním
řízení vyvolaný popěrným úkonem insolvenčního správce je vždy sporem
zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To
platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je
exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl
totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze
zajištění nejsou řešeny (pokryty) exekučním titulem, a proto v tomto směru
platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u
nevykonatelných pohledávek. Přitom podle § 410 odst. 5 věty první insolvenčního
zákona (v rozhodném znění) má popření pohledávky dlužníkem za trvání účinků
schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu