MSPH 59 INS 26062/2015
159 ICm 3638/2016
29 ICdo 20/2020-190
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců
JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Goh Joo Hin Pte
Ltd., se sídlem v Singapurské republice, Singapur, 2 Link Road, 619024,
registrační číslo BRN: 199306282E, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti
žalovanému AS ZIZLAVSKY v. o. s., se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00,
identifikační číslo osoby 28490738, jako insolvenčnímu správci dlužníka
SHANGHAI MALING (CZECH) a. s., zastoupenému JUDr. Miroslavem Sedláčkem, Ph. D.,
LL. M., advokátem, se sídlem v Praze, Španělská 770/2, PSČ 120 00, o určení
pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 159 ICm
3638/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SHANGHAI MALING
(CZECH) a. s., se sídlem v Praze 5, Plzeňská 155/113, PSČ 150 00, identifikační
číslo osoby 27419762, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS
26062/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14.
srpna 2019, č. j. 159 ICm 3638/2016, 103 VSPH 534/2018-166 (MSPH 59 INS
26062/2015), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2019, č. j. 159 ICm 3638/2016,
103 VSPH 534/2018-166 (MSPH 59 INS 26062/2015), a rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 16. dubna 2018, č. j. 159 ICm 3638/2016-130, se zrušují a věc se
vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
1. Rozsudkem ze dne 16. dubna 2018, č. j. 159 ICm 3638/2016-130, Městský
soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobce (Goh Joo Hin Pte Ltd.)
ve výši 91 690 USD, tj. 2 191 207,62 Kč, je pohledávkou za majetkovou podstatou
(bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému [AS ZIZLAVSKY v. o. s., jako
insolvenčnímu správci dlužníka SHANGHAI MALING (CZECH) a. s.] na náhradě
nákladů řízení částku 27 172,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II.
výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Vyhláškou ze dne 19. října 2015 (A-2), zveřejněnou v insolvenčním
rejstříku téhož dne, oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na
majetek dlužníka.
[2] Usnesením ze dne 3. února 2016, č. j. MSPH 59 INS 26062/2015-A-21,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud zjistil úpadek
dlužníka.
[3] Dne 26. května 2016 poukázal žalobce ze svého účtu na účet dlužníka
částku 91 690 USD.
[4] Usnesením ze dne 12. července 2016, č. j. „MSPH 59 INS
26062/2015-B-39“ (správně MSPH 59 INS 26062/2015-B-41), insolvenční soud
povolil reorganizaci dlužníka.
[5] Usnesením ze dne 21. července 2016, č. j. MSPH 59 INS
26062/2015-B-45, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20.
prosince 2016, č. j. MSPH 59 INS 26062/2015, 1 VSPH 1594/2016-B-117,
insolvenční soud přeměnil reorganizaci v konkurs.
[6] V žalobě doručené insolvenčnímu soudu dne 11. října 2016 žalobce
uvedl, že platbu ze dne 26. května 2016 poukázal na účet dlužníka
„administrativním nedopatřením“ a jde tedy o bezdůvodné obohacení majetkové
podstaty dlužníka na úkor žalobce. Domáhal se proto určení, že jeho pohledávka
za dlužníkem je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168
odst. 2 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona), tj. pohledávkou představující náklady spojené s
udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka (dále jen „sporná pohledávka“).
3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §
2 písm. f/, § 168 odst. 2 písm. b/, § 203 odst. 1, § 203a odst. 1, § 229 odst.
1 a odst. 3 písm. b/ a c/ insolvenčního zákona, a dále též z ustanovení § 31
odst. 2 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a odkazuje na
judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům.
4. Žalobce poukázal předmětnou částku na účet dlužníka v době, kdy měl
dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužník, nikoli žalovaný. Vzhledem k
tomu, že sporná pohledávka nevznikla činností žalovaného, nelze ji považovat za
pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. b/
insolvenčního zákona.
5. Sporná pohledávka nepředstavuje ani pohledávkou postavenou na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 169 insolvenčního
zákona.
6. Žalobu lze považovat za přihlášku sporné pohledávky, která však byla
podána opožděně „a jako s takovou s ní bude nakládáno“.
7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. srpna
2019, č. j. 159 ICm 3638/2016, 103 VSPH 534/2018-166 (MSPH 59 INS 26062/2015):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího
řízení částku 4 114 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 136 odst. 2 písm. e/, § 165,
§ 168 odst. 2 a 3, § 169, § 170, § 203, § 203a insolvenčního zákona – dospěl po
přezkoumání napadeného rozsudku k následujícím závěrům.
9. Sporná pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu
ustanovení § 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona; jelikož taková
pohledávka může vzniknout nejdříve po rozhodnutí o úpadku, „nemůže dlužník s
dispozičním oprávněním svými právními úkony zatížit majetkovou podstatu, příp.
neuhrazené závazky jdou k tíži pouze dlužníka“.
10. Sporná pohledávka nepředstavuje ani pohledávku postavenou na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 písm. f/
insolvenčního zákona, neboť „provedení tzv. omylné platby ve prospěch dlužníka
nepředstavuje náhradu nákladů žalobce vynaložených na zhodnocení majetkové
podstaty dlužníka zakládající pohledávku z bezdůvodného obohacení“.
11. Přihláška sporné pohledávky nebyla podána opožděně a je třeba ji
přezkoumat na zvláštním přezkumném jednání.
12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž
(poměřováno podle jeho obsahu) napadá výrok ve věci samé a jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud
vyřešena, resp. právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §
241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené
rozhodnutí odvolacího soudu tak, že žalobě vyhoví, popřípadě aby je zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká odvolacímu
soudu, že nesprávně posoudil otázku, zda je pohledávka odpovídající právu na
vrácení plnění poskytnutého do majetkové podstaty bez právního důvodu po
zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu
ustanovení § 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona. K tomu se dovolává
závěrů přijatých v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání
(formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn.
29 Cdo 5394/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2011,
pod číslem 106).
14. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené
rozhodnutí za věcně správné, neboť spornou pohledávku nelze podřadit
taxativnímu výčtu pohledávek za majetkovou podstatou nebo pohledávek
postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou obsaženému v
ustanoveních § 168 a § 169 insolvenčního zákona.
15. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
16. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.,
když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238
o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde (ohledně
typového vymezení pohledávek za majetkovou podstatou) o věc dovolacím soudem
beze zbytku neřešenou.
17. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze
spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky
vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný
dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
20. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona (jež v citovaném znění nezměnila podobu od
rozhodnutí o úpadku dlužníka):
§ 168 (insolvenčního zákona)
Pohledávky za majetkovou podstatou
(…)
(2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku,
jsou
(…)
b/ náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka,
(…)
§ 169 (insolvenčního zákona)
Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou
(1) Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou
podstatou jsou
(…)
f/ náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení majetkové
podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z bezdůvodného
obohacení,
(…)
21. Insolvenční správce vystupuje v insolvenčním řízení jako zvláštní
procesní subjekt (§ 9 písm. d/ insolvenčního zákona), který je v insolvenčním
řízení vedeném na majetek dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem (§ 4 odst.
1 písm. a/, odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), ve vztahu k majetkové
podstatě dlužníka osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c/, §
246 odst. 1 insolvenčního zákona). Tam, kde na insolvenčního správce přešlo
oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (jako je tomu při řešení úpadku
dlužníka konkursem), jedná insolvenční správce svým jménem na účet dlužníka (§
40 odst. 1 insolvenčního zákona) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, uveřejněný pod číslem 72/2019 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)].
22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo
48/2020, uveřejněném pod číslem 109/2020 Sb. rozh. obč., dále objasnil, že v
insolvenčních poměrech lze uplatňovat pohledávku z titulu bezdůvodného
obohacení jako pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168
odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona za předpokladu, že vznikla po rozhodnutí
o úpadku dlužníka. Nejde-li o náklad vynaložený bez právního důvodu třetí
osobou na zhodnocení majetkové podstaty (§ 169 odst. 1 písm. f/ insolvenčního
zákona), je majetkový prospěch, který majetková podstata získala po rozhodnutí
o úpadku dlužníka plněním třetí osoby bez právního důvodu, bezdůvodným
obohacením (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), jež v rámci
řádné správy majetkové podstaty má být vydáno ochuzenému jako plnění na jeho
pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. b/
insolvenčního zákona. Také pro poměry upravené insolvenčním zákonem totiž
platí, že součástí řádné insolvenční správy dlužníkova majetku (respektive
majetkové podstaty, jež může být pojata šířeji než dlužníkovým majetkem) je v
případě, že jde o osobu s dispozičními oprávněními, i povinnost insolvenčního
správce zajistit, aby do majetkové podstaty nebyl přijímán majetek, jenž do ní
nenáleží.
23. Dovolací soud pro účely typového pojmenování nákladů vznikajících v
souvislosti s vymáháním pohledávek dlužníka (§ 230 odst. 1 písm. d/
insolvenčního zákona) výslovně formuloval závěr, podle něhož ustanovení § 168
odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona nerozlišuje mezi tím, zda tyto náklady
vznikly činností insolvenčního správce nebo činností dlužníka; podstatné je, že
vznikly činností osoby, která je (v rozhodné době byla) ve vztahu k majetkové
podstatě osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 insolvenčního zákona)
[srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2021, sen. zn. 29 ICdo
34/2020].
24. K uvedeným závěrům, jež představují ustálenou rozhodovací praxi
dovolacího soudu, Nejvyšší soud dodává, že zcela obdobně není podstatné, kdo
byl osobou s dispozičním oprávněním, která bezdůvodné obohacení po rozhodnutí o
úpadku přijala; rozhodující naopak je, zda má (měla) majetková podstata z
takového plnění bez právního důvodu prospěch. I v takovém případě je povinností
insolvenčního správce (pokud na něj přešlo oprávnění nakládat s majetkovou
podstatou) zajistit, aby z majetkové podstaty bylo vydáno bezdůvodné obohacení.
25. Závěr o povaze pohledávky z titulu práva na vydání bezdůvodného
obohacení (coby pohledávky za majetkovou podstatou) se tak uplatní i v poměrech
posuzované věci, kdy v době vzniku bezdůvodného obohacení majetkové podstaty
(po rozhodnutí o úpadku a před povolením reorganizace) byl osobou s dispozičním
oprávněním dlužník, avšak v současné době (po přeměně reorganizace v konkurs)
je osobou s dispozičním oprávněním insolvenční správce.
26. Uzavřel-li odvolací soud, že sporná pohledávka z titulu bezdůvodného
obohacení nemůže být pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení
§ 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona jen proto, že dlužník s dispozičním
oprávněním nemůže „svými právními úkony zatížit majetkovou podstatu“, je jeho
právní posouzení nesprávné.
27. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl
uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), zrušil rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze
stejných důvodů i rozsudek insolvenčního soudu včetně závislých výroků o
nákladech řízení a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 1 a 2 o. s. ř.).
28. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (insolvenční
soud) závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu