MSPH 90 INS XY
205 ICm XY
29 ICdo 4/2022-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Indra-Šebesta v. o. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602
00, identifikační číslo osoby 26 91 98 77, jako insolvenčního správce dlužníka
ICON Company s. r. o., proti žalované G. K., narozené XY, bytem XY, o určení
pravosti vykonatelných pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
205 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ICON Company s. r.
o., se sídlem v Praze 5, V zářezu 902/4, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby
24 85 30 46, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o
dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2021,
č. j. 205 ICm XY, 102 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemám právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 26.
dubna 2021, č. j. 205 ICm XY, zastavil řízení ve věci určení pravosti popřené
vykonatelné pohledávky č. 2 ve výši 12.686.845,- Kč (dílčí pohledávka č. 1) a
ve výši 2.956.034,89 Kč (dílčí pohledávka č. 2) pro překážku věci zahájené (§
83, § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu –
dále též jen „o. s. ř.“) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. června 2021, č. j.
205 ICm XY, 102 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a obsahu insolvenčního spisu plyne,
že:
1) Insolvenční soud k návrhu dlužníka usnesením ze dne 2. listopadu
2020, č. j. MSPH 90 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na
jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Tomáše Zůzu (dále
jen „původní insolvenční správce“).
2) Na přezkumném jednání konaném dne 29. ledna 2021 popřel původní
insolvenční správce (mimo jiné) pravost přihlášených vykonatelných pohledávek
žalované, konkrétně dílčí pohledávku č. 1 ve výši 12.686.845,- Kč a dílčí
pohledávku č. 2 ve výši 2.956.034,89 Kč. Insolvenční soud na přezkumném jednání
poučil původního insolvenčního správce, aby do 30 dnů od přezkumného jednání
podal u insolvenčního soudu žalobu, kterou uplatní své popření proti žalované
(B-7). Po skončení přezkumného jednání následovala schůze věřitelů, která
rozhodla o odvolání původního insolvenčního správce z funkce a ustanovení
nového insolvenčního správce (žalobce); insolvenční soud usnesením ze dne 29.
ledna 2021, č. j. MSPH 90 INS XY, posledně označené rozhodnutí schůze věřitelů
potvrdil (a na usnesení vyznačil doložku právní moci dnem 26. února 2021).
3) Původní insolvenční správce podal dne 14. února 2021 u
insolvenčního soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že žalovaná nemá za
dlužníkem vykonatelné dílčí pohledávky č. 1 ve výši 17.841.280,69 Kč a č. 2 ve
výši 2.956.034,89 Kč; řízení je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. 205
ICm XY.
4) V projednávané věci podal žalobce u insolvenčního soudu dne 26.
února 2021 žalobu, kterou se vůči žalované domáhá určení, že přihlášené dílčí
vykonatelné pohledávky č. 1 ve výši 12.686.845,- Kč a č. 2 ve výši 2.956.034,89
Kč nejsou po právu.
Na tomto základě odvolací soud ? vycházeje z týchž ustanovení občanského
soudního řádu ustanovení – především zdůraznil, že původní insolvenční správce
postupoval při podání žaloby ve věci vedené pod sp. zn. 205 ICm XY v souladu s
ustanoveními § 36 odst. 1 a § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona), když ve shodě s poučením ze strany
insolvenčního soudu plnil své zákonné povinnosti; přitom řízení v označené věci
dále probíhá a insolvenční soud jako s žalobcem jedná s aktuálním insolvenčním
správcem (Indra-Šebesta v. o. s.).
Jelikož mezi týmiž účastníky o téže věci již probíhá řízení na základě žaloby
podané 14. února 2021 (vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 205 ICm XY),
insolvenční soud řízení v projednávané věci po právu zastavil pro překážku věci
zahájené.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek, které dosud
nebyly (podle jeho názoru) dovolacím soudem zodpovězeny, a to zda: a) mohl
původní insolvenční správce podat incidenční žalobu, aniž by byl ustanoven
odděleným insolvenčním správcem k přezkumu pohledávky a k vedení s tím
souvisejících incidenčních sporů, b) je možné považovat podání takové žaloby za
plnění povinností podle ustanovení § 36 odst. 1 insolvenčního zákona, a c) je
překážka litispendence (§ 83 o. s. ř.) „uplatnitelná“ v případě, kdy je v
pořadí první řízení zahájeno žalobou, kterou podala k tomu neoprávněná (aktivně
nelegitimovaná) osoba.
Dovolatel popisuje dosavadní průběh řízení v projednávané věci a ve věci vedené
u insolvenčního soudu pod sp. zn. 205 ICm XY a snáší argumenty ve prospěch
závěru, podle něhož byl (počínaje dnem 29. ledna 2021) jedinou osobou, jíž
svědčila aktivní legitimace k podání „žalob na určení popřených pohledávek“;
přitom původní insolvenční správce neměl po svém odvolání z funkce oprávnění
takovou žalobu podat ani podle ustanovení § 29 odst. 4 insolvenčního zákona.
Zahájení incidenčního sporu k tomu neoprávněnou osobou tak nemohlo založit
překážku litispendence ve vztahu k projednávané věci.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu nižších stupňů
zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s.
ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2
o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu judikaturou Nejvyššího
soudu
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 819/2018,
připomenul (poukazuje příkladmo na důvody svého rozsudku ze dne 28. července
2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014, uveřejněného pod číslem 16/2018 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), že insolvenční správce dlužníka je správcem cizího
majetku, konkrétně majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na
který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův
majetek, a má povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 36
insolvenčního zákona). S přihlédnutím k obsahu důvodové zprávy k vládnímu
návrhu pozdějšího zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.
z.“), který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém
6. volebním období (2010 – 2013) jako tisk č. 362, tamtéž vysvětlil, že
insolvenční zákon obsahuje řadu ustanovení týkajících se insolvenční správy
majetku; tam, kde o některých aspektech insolvenční správy majetku mlčí, však
je namístě si položit otázku, zda a v jakém rozsahu lze (nevylučuje-li to ani
povaha insolvenční správy majetku) na insolvenční správu majetku subsidiárně
aplikovat některá z ustanovení občanského zákoníku, týkající se správy cizího
majetku (§ 1400 až § 1447 o. z.). Uzavřel rovněž, že z povahy insolvenční
správy majetku je zřejmé, že jako nepoužitelná lze pro insolvenční řízení
vyloučit ustanovení o prosté správě cizího majetku (§ 1405 až § 1408 o. z.).
Subsidiární použitelnost ustanovení týkajících se plné správy cizího majetku (§
1409 až § 1447 o. z.) však takto paušálně nelze odmítnout. U každého z
ustanovení občanského zákoníku, týkajícího se plné správy cizího majetku, je
třeba provést test jeho subsidiární použitelnosti pro insolvenční řízení (pro
insolvenční správu majetku) poměřením s těmi ustanoveními insolvenčního zákona,
která upravují insolvenční správu majetku, jakož i (tam, kde insolvenční zákon
předmětnou materii neupravuje výslovně) posouzením, zda subsidiární
použitelnost příslušného ustanovení občanského zákoníku nevylučuje sama povaha
insolvenční správy majetku (což je postup, který předjímá i shora označená
důvodová zpráva).
K tomu srov. dále i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sen.
zn. 29 NSČR 167/2017, uveřejněného pod číslem 73/2020 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil
např. v rozsudku ze dne 30. června 2021, sen. zn. 29 ICdo 82/2019, uveřejněném
pod číslem 34/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne
28. července 2022, sp. zn. 29 Cdo 1414/2021.
Současně Nejvyšší soud v důvodech usnesení sp. zn. 29 Cdo 819/2018 zdůraznil,
že k ustanovením občanského zákoníku, jejichž subsidiární použitelnost pro
insolvenční řízení (pro insolvenční správu majetku) nevylučuje žádné z
ustanovení insolvenčního zákona týkajících se insolvenční správy majetku ani
povaha insolvenční správy majetku, patří (i) ustanovení § 1443 o. z. Přitom z
důvodové zprávy (Zvláštní část, k § 1438 až § 1447) vyplývá, že toto
„ustanovení navrhuje přijmout konvenční konstrukci, známou i z analogických
úprav jiných právních institutů, totiž že správce má povinnost učinit i po
skončení správy vše, co je fakticky nutné nebo právně nezbytné za tím účelem,
aby beneficient neutrpěl škodu“.
Konečně Nejvyšší soud nepřehlédl, že rozhodnutí insolvenčního soudu
vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v
insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 insolvenčního zákona). V situaci, kdy se
nezměnitelnost rozhodnutí o odvolání původního insolvenčního správce dlužníka z
funkce a současném ustanovení nového insolvenčního správce dlužníka pojí až s
právní moci takového rozhodnutí (usnesení), která se blíží okamžiku (nebo jej
může překročit), k němuž uplyne propadná lhůta stanovená odvolávanému
insolvenčnímu správci k určitému procesnímu úkonu (zde lhůta k podání žaloby o
určení pravosti vykonatelné pohledávky), je v souladu s požadavkem odborné péče
(§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona) jestliže insolvenční správce, vůči němuž je
usnesení o odvolání účinné, leč dosud nenabylo právní moci, učiní (v souladu se
závěry plynoucími z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 819/2018) vše
nezbytné k tomu, aby nedošlo ke zmeškání daného procesního úkonu (včetně toho,
že „jako insolvenční správce dlužníka“ včas podá odporovou žalobu). V poměrech
dané věci je řečené umocněno tím, že v usnesení ze dne 29. ledna 2021, které
bylo doručeno původnímu insolvenčnímu správci dne 8. února 2021, stanovil
insolvenční soud (současně) původnímu insolvenčnímu správci lhůtu k podání
zprávy o své činnosti v délce (do 30 dnů), tj. ve lhůtě přesahující konec
zákonné lhůty k podání odporové žaloby podle § 199 odst. 1 insolvenčního
zákona.
O tom, že původní insolvenční správce byl oprávněn (aktivně
legitimován) podat žalobu o popření (vykonatelných) pohledávek žalované (viz
řízení vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 205 ICm XY), ačkoli již byl z
funkce odvolán, tak nemá (vzhledem ke skutkovým okolnostem dané věci) ani
Nejvyšší soud žádné pochybnosti.
Nad rámec výše uvedené Nejvyšší soud dodává, že Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 12. října 2021, č. j. 205 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS
XY), k odvolání (tamního) žalobce (Indra-Šebesta v. o. s., který se stal
účastníkem řízení poté, kdy byl ustanoven novým insolvenčním správce dlužníka)
změnil usnesení ze dne 2. července 2021, č. j. 205 ICm XY, jímž insolvenční
soud odmítl žalobu, tak, že se žaloba neodmítá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f
odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu