KSUL 91 INS
25610/2012 INS 2392/2010
79 ICm 844/2013
29 ICdo 40/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Mgr. et Mgr. Milana Svobody, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ
405 02, jako insolvenčního správce dlužnice J. K., zastoupeného Mgr. Martinou
Knickou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, proti
žalovanému Českému inkasnímu kapitálu, a. s., se sídlem v Praze 1 - Novém
Městě, Václavské náměstí 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby
27646751, zastoupenému JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze 4,
Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky,
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 ICm 844/2013, jako
incidenční spor v insolvenční věci dlužnice J. K., vedené u Krajského soudu v
Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 91 INS 25610/2012, o dovolání žalobce proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2014, č. j. 79 ICm 844/2013,
102 VSPH 440/2013-39 (KSUL 79 INS 25610/2012), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 9. července 2013, č. j. 79 ICm 844/2013-13, rozhodl Krajský
soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) o žalobě žalobce Mgr. et
Mgr. Milana Svobody, jako insolvenčního správce dlužnice J. K., směřující proti
žalovanému Českému inkasnímu kapitálu, a. s., tak, že:
[1] Určil, že vykonatelná pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního
řízení vedeného na majetek dlužnice u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSUL 91
INS 25610/2012, není po právu ohledně částky 33.066,09 Kč (bod I. výroku)
[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.520
Kč (bod II. výroku). [3] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na účet insolvenčního soudu soudní
poplatek ve výši 5.000 Kč (bod III. výroku). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem:
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku tak, že žalobu zamítl
(první výrok). [2] Změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku tak, že povinnost
zaplatit soudní poplatek se žalovanému neukládá (druhý výrok). [3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů (třetí výrok). Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen
podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2
o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovoláním napadené rozhodnutí plně respektuje závěry
formulované k mezím popěrného práva u vykonatelných pohledávek přiznaných
pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu [§ 199 odst. 2 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)] v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném
pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R
106/2013“), k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne
31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura č. 9, ročník 2014, pod číslem 110, v rozsudku ze dne 29. srpna 2013,
sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo
4/2012, uveřejněném pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
a v rozsudku ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod
číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí jsou -
stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na
webových stránkách Nejvyššího soudu). V typově shodných věcech podložených typově shodnou dovolací argumentací již
Nejvyšší soud na základě shora označené judikatury podaná dovolání odmítl
(usnesením ze dne 25. února 2015, sen. zn. 29 ICdo 32/2014 a usnesením ze dne
31. května 2016, sen. zn. 29 NSČR 29/2014) maje soudní praxi v dotčených
souvislostech za již ustálenou. K tomu lze dále dodat, že v posledku se k této
otázce vyslovil obdobně Ústavní soud. Ten v důvodech usnesení ze dne 3. února
2016, sp. zn. IV.
ÚS 1456/15 (dostupného na webových stránkách Ústavního
soudu), konstatoval, že ústřední námitkou stěžovatele je tvrzení, podle něhož
obecné soudy neměly připustit v rámci insolvenčního řízení uplatnění úroků z
prodlení, přiznaných rozhodnutím soudu, nad rámec tzv. zákonných úroků. K tomu
je třeba uvést (pokračoval Ústavní soud), že insolvenční řízení má svá
specifika a má-li být efektivním, nelze v jeho rámci přezkoumávat pravomocná
soudní rozhodnutí. Právní řád na možnost přezkumu pravomocných rozhodnutí
pamatuje prostřednictvím tzv. mimořádných opravných prostředků, nicméně jejich
využití je vždy v dispozici účastníka řízení. Podle náhledu Ústavního soudu má
každé soudní řízení svůj smysl a význam, který nelze ztrácet ze zřetele tím, že
by výrok jednoho pravomocného rozsudku bylo lze zpochybnit v procesně
nesouvisejícím soudním řízení. Nejvyšší soud tedy pro poměry dané věci uzavírá, že v důsledku (shora
označených) rozhodnutí vydaných zčásti před a zčásti po podání dovolání v této
věci má soudní praxi v otázkách předestíraných mu dovolatelem za definitivně
ustálenou a potřebu korigovat odtud vzešlé závěry (z nichž vyšel i odvolací
soud) na podkladě podaného dovolání neshledává.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1
insolvenčního zákona, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlašovaných
pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti
insolvenčnímu správci.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné
pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním
způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu