MSPH 88 INS 15797/2022 218 ICm 59/2024 29 ICdo 42/2025-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Brandys Project s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na dolinách 1272/41, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04626419, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti žalovanému Insolvence Group v. o. s., se sídlem v Praze 10, Na výsluní 201/13, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 07342764, jako insolvenčnímu správci dlužníka Property Estate Management s. r. o., o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 218 ICm 59/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Property Estate Management s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04430417, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 15797/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 218 ICm 59/2024, 101 VSPH 489/2024-78 (MSPH 88 INS 15797/2022), takto:
I. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 218 ICm 59/2024, 101 VSPH 489/2024-78 (MSPH 88 INS 15797/2022), se zamítá. II. Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 218 ICm 59/2024, 101 VSPH 489/2024-78 (MSPH 88 INS 15797/2022), se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
1. Rozsudkem ze dne 3. května 2024, č. j. 218 ICm 59/2024-42, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení finančních prostředků ve výši 62 460 169,68 Kč nacházejících se na bankovním účtu žalobce vedeném u České spořitelny, a. s., č. 4671778399/0800, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Property Estate
Management s. r. o. (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě vyhověl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnil tím, že kdyby byl dovolatel jako insolvenční správce dlužníka nucen na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu sporný majetek ze soupisu majetkové podstaty vyloučit, odpadla by tím (pro dovolací a případná opětovná řízení před soudy nižších stupňů) obligatorní podmínka projednatelnosti vylučovací žaloby, že sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě.
4. Pro dovolací řízení je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění.
5. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
6. V usnesení ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), jakož i v usnesení ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (z nějž R 144/2018 výslovně vychází), Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení. Jedním z těchto předpokladů je i to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Odtud plyne, že návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku je zjevně bezdůvodný, jelikož předmětný rozsudek má povahu rozsudku o určení, jenž se nevykonává [k povaze vylučovací žaloby podle § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněného pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Nejvyšší soud proto tento návrh bez dalšího zamítl.
7. Vzhledem k tomu, že postup podle ustanovení § 243 o. s. ř. není
podmíněn návrhem dovolatele, Nejvyšší soud se dále zabýval také tím, zda v poměrech dané věci případně nejsou splněny podmínky pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí (§ 243 písm. b/ o. s. ř.). 8. V R 144/2018 přitom Nejvyšší soud vysvětlil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí pak má Nejvyšší soud v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelem, aktuálním stavem insolvenčního řízení a kritérii obsaženými v označených usneseních Nejvyššího soudu) za splněné. 9. Nejvyšší soud proto (i bez návrhu) odložil v dotčeném rozsahu právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí až do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2025 Mgr. Milan Polášek předseda senátu