KSOS 34 INS 9464/2014 34 ICm 3260/2015 29 ICdo 6/2024-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce WITKOWITZ ENVI a. s., se sídlem v Ostravě, Ruská 1142/30, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 04528131, zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, proti žalovanému Mgr. Ivo Šotkovi, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka BIOPROJECT s. r. o., zastoupenému JUDr. Mgr. Pavlou Ládovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, PSČ 779 00, o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 ICm 3260/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BIOPROJECT s. r. o., se sídlem v Ostravě, Výstavní 135/107, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 25864718, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 9464/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2023, č. j. 34 ICm 3260/2015, 14 VSOL 159/2023-235 (KSOS 34 INS 9464/2014),
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 22. prosince 2022, č. j. 34 ICm 3260/2015-180, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (BIOPROJECT s. r. o.) položku č. 54 [finanční prostředky na termínovaném účtu dlužníka vedeném u GE Money Bank, a. s. (nyní MONETA Money Bank, a. s., dále jen „banka“), číslo 203568413/0600, ve výši 4 780 000 Kč] uvedenou v doplnění soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 14. července 2015 (bod I. výroku).
2. K odvolání žalovaného (Mgr. Ivo Šotka, jako insolvenčního správce dlužníka) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. září 2023, č. j. 34 ICm 3260/2015, 14 VSOL 159/2023-235 (KSOS 34 INS 9464/2014) potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Přitom šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu. První rozsudek odvolacího soudu ze dne 29. ledna 2020, č. j. 34 ICm 3260/2015, 11 VSOL 1083/2019-113 (KSOS 34 INS 9464/2014), jímž odvolací soud (mimo jiné) potvrdil (zamítavý) rozsudek insolvenčního soudu ze dne 10. května 2019, č. j. 34 ICm 3260/2015-71, jakož i rozsudek insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud v tomto rozsahu rozsudkem ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 92/2020.
4. Nejvyšší soud přitom zavázal v dalším řízení oba soudy právním názorem, že koupí obchodního závodu se kupující stává věřitelem (všech) pohledávek, které k závodu náleží; tomu nebrání ani skutečnost, že konkrétní pohledávka tvořící součást závodu je zapsána v soupisu majetkové podstaty třetí osoby.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě jde o otázku dovolacím soudem neřešenou. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Konkrétně dovolatel předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku, zda měly soudy posoudit neúčinnost smlouvy o postoupení pohledávek jako tzv. předběžnou otázku v situaci, kdy o neúčinnosti smlouvy nebylo pravomocně rozhodnuto soudem v jiném řízení (o odpůrčí žalobě).
7. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku insolvenčního soudu o nákladech řízení před insolvenčním soudem, jakož i proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolání proti rozhodnutím, v části týkající se výroku o nákladech řízení, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
8. Ve zbývajícím rozsahu (týkajícím se dovolání proti rozhodnutí ve věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle nichž je spor o neúčinnost smlouvy (spor vedený na základě odpůrčí žaloby) ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), incidenčním sporem, který insolvenční soud projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení. Nepodá-li insolvenční správce odpůrčí žalobu (§ 235 odst. 2 insolvenčního zákona), není možné uvažovat o neúčinnosti právního jednání dlužníka, jelikož tato se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce. V takovém řízení přitom tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně okolností zakládajících neúčinnost odporovaného právního jednání dlužníka insolvenčního správce, jenž je také výlučně nositelem práva odpůrčí žalobu podat.
10. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července. 2022, sen. zn. 29 ICdo 116/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sen. zn. 29 ICdo 14/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 113/2014, jakož rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017, sen. zn. 29 ICdo 33/2015, uveřejněný pod číslem 138/2018 Sb. rozh. obč.
11. Z výše uvedené judikatury plyne, že neúčinnost právního jednání dlužníka je možné založit pouze rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce; neúčinnost právního jednání dlužníka tak nelze zkoumat jako předběžnou otázku v jiném řízení. Napadený rozsudek odvolacího soudu je s výše uvedenými závěry ustálené soudní praxe v souladu.
12. Jakkoli dovolatel ohlašuje též položení otázky hmotného práva týkající se „správné a bezvadné specifikace“ postoupené pohledávky, neuvedl v tomto směru důvod dovolání způsobem požadovaným v § 241a odst. 3 o. s. ř. (uvedení právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyložení, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení).
13. V dalších podrobnostech projednávané věci Nejvyšší soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí sen. zn. 29 ICdo 92/2020.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu