KSOS 34 INS 9464/2014
34 ICm 3260/2015
29 ICdo 92/2020-145
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce WITKOWITZ
ENVI a. s., se sídlem v Ostravě, Ruská 1142/30, PSČ 703 00, identifikační číslo
osoby 04528131, zastoupeného Mgr. Markem Gocmanem, advokátem, se sídlem v
Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, proti žalované Ing. Libuši Dobré, se
sídlem v Opavě, Masarykova 39, PSČ 746 01, jako insolvenční správkyni dlužníka
BIOPROJECT s. r. o., zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se
sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o vyloučení
pohledávky z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
34 ICm 3260/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BIOPROJECT
s. r. o., se sídlem v Ostravě, Výstavní 135/107, PSČ 703 00, identifikační
číslo osoby 25864718, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34
INS 9464/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 29. ledna 2020, č. j. 34 ICm 3260/2015, 11 VSOL 1083/2019-113 (KSOS 34 INS
9464/2014), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2020, č. j. 34 ICm
3260/2015, 11 VSOL 1083/2019-113 (KSOS 34 INS 9464/2014), vyjma té části
prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.
května 2019, č. j. 34 ICm 3260/2015-71, v bodě I. výroku, a rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 10. května 2019, č. j. 34 ICm 3260/2015-71, vyjma bodu
I. výroku, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
1. Rozsudkem ze dne 10. května 2019, č. j. 34 ICm 3260/2015-71, Krajský
soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl návrh žalobce (WITKOWITZ ENVI a. s., dříve VÍTKOVICE ENVI a.
s.) na vydání rozsudku pro uznání (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení položky č. 54
[finančních prostředků na termínovaném účtu dlužníka (BIOPROJECT s. r. o.)
vedeném u GE Money Bank, a. s. (nyní MONETA Money Bank, a. s., dále jen
„banka“), číslo 203568413/0600, ve výši 4 780 000 Kč] (dále též jen „sporná
pohledávka“) uvedené v doplnění soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 14.
července 2015 (bod II. výroku).
[3] Uložil žalobci zaplatit žalované (Ing. Libuši Dobré, jako
insolvenční správkyni dlužníka) na nákladech řízení částku 12 671 Kč (bod III.
výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 107a, § 114a odst. 2
písm. a/ a § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), z ustanovení § 7, § 217 odst. 1, § 218 odst. 1, § 225, § 228 písm.
a/ a § 229 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenčního zákona), z ustanovení § 39 a § 524 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, z ustanovení § 21 a § 29 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a z
ustanovení § 2175, § 2177, § 2180 a § 2183 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nejsou splněny, jelikož
žalovaná vyjádřila své stanovisko již ve vyrozumění o zahrnutí sporné
pohledávky do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
4. Smlouva o postoupení sporné pohledávky uzavřená dne 20. prosince 2012
dlužníkem jako postupitelem a původním žalobcem (VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.
s., dále jen „společnost VPE“) jako postupníkem (dále též jen „smlouva o
postoupení sporné pohledávky“) je platná.
5. Oproti tomu sporná pohledávka nemohla „platně přejít“ na žalobce
smlouvou o vkladu části obchodního závodu uzavřenou dne 23. prosince 2015 mezi
původním žalobcem jako vkladatelem a žalobcem jako dceřinou společností
vkladatele; šlo přitom o nepeněžitý vklad části závodu vkladatele tvořící
samostatnou organizační složku PJ 814 ENVI za účelem zvýšení základního
kapitálu žalobce (dále též jen „smlouva o vkladu části závodu“).
6. Žalovaná zapsala spornou pohledávku do soupisu majetkové podstaty
dlužníka dne 14. července 2015, přičemž ji v soupisu vymezila dostatečně
určitě, takže v okamžiku uzavření smlouvy o vkladu části závodu mohla nakládat
se spornou pohledávkou pouze ona jako osoba s dispozičním oprávněním. Právo,
které by vylučovalo soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty, proto
žalobci nesvědčí.
7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. ledna
2020, č. j. 34 ICm 3260/2015, 11 VSOL 1083/2019-113 (KSOS 34 INS 9464/2014):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení
částku 10 056 Kč (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 217, § 224, § 225, §
228 a § 229 insolvenčního zákona a ustanovení § 107a a § 114b o. s. ř. a
odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – poté, co dokazování částečně
zopakoval a doplnil, dospěl po přezkoumání rozsudku insolvenčního soudu k
následujícím závěrům.
9. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nejsou splněny, neboť
stanovisko žalované k žalobě bylo známo.
10. Insolvenční soud v předchozím průběhu řízení správně rozhodl o
procesním nástupnictví a „připustil“ vstup žalobce do řízení, neboť původní
žalobce prokázal, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž
předpisy spojují přechod práva ke sporné pohledávce (předložil smlouvu o vkladu
části závodu, jejíž součástí byla i sporná pohledávka).
11. Žalovaná byla od prohlášení konkursu na majetek dlužníka dne 11.
listopadu 2014 osobou s dispozičním oprávněním a v době uzavření smlouvy o
vkladu části závodu byla sporná pohledávka zapsána v soupisu majetkové podstaty
dlužníka. Právo nakládat se spornou pohledávkou náleželo pouze žalované a jen
ona mohla tento majetek převádět (disponovat s ním). Žalobce tedy „neprokázal“,
že mu svědčí právo vylučující soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty.
12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které –
poměřováno jeho obsahem – směřuje proti té části prvního výroku, jíž odvolací
soud potvrdil bod II. výroku rozsudku insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby.
Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem,
že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly v
rozhodování dovolacího soudu dosud (zcela) vyřešeny, a namítá nesprávné právní
posouzení věci odvolacím soudem (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1
o. s. ř.). Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí,
jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku, a věc vrátil
insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Jednotlivé otázky
formuluje následovně:
[1] Komu svědčí právo podle ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního
zákona (vylučující zahrnutí sporné pohledávky do soupisu majetkové podstaty
dlužníka), jestliže žalovaná sepsala spornou pohledávku do majetkové podstaty v
době, kdy tvořila „specifikovaný prvek části závodu právního předchůdce
žalobce“, přičemž původní žalobce následně (v průběhu tohoto incidenčního
sporu) vložil příslušnou část závodu jako nepeněžitý vklad do základního
kapitálu žalobce?
[2] Představuje vklad části závodu do základního kapitálu žalobce
současně dispozici s jednotlivou věcí, která je „prvkem specifikované části
závodu“, a jde tak ohledně této věci o nakládání s majetkovou podstatou ve
smyslu ustanovení § 217 odst. 1 a § 228 písm. a/ insolvenčního zákona?
13. Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že nepřihlédl k obsahu
všech práv a povinností, které přecházejí na nabyvatele části závodu, a
nesprávně tak posoudil vztah ustanovení § 2175 a násl. o. z. a § 217 odst. 1 a
§ 228 písm. a/ insolvenčního zákona. V důsledku toho – pokračuje dovolatel –
odvolací soud nesprávně aplikoval § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, tedy
nesprávně posoudil „obsah práva“ vylučujícího soupis věci do majetkové podstaty
dlužníka, jakož i určení osoby, která je oprávněna domáhat se po vkladu části
závodu takového vyloučení.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel podrobně
argumentuje, že převod (části) závodu představuje převod hromadné věci jako
celku. Zákon až na výjimky neupravuje „osud“ jednotlivých věcí tvořících závod,
neboť převodem se nabývá vlastnické právo k celému závodu, tedy odvozeně ke
všemu, co závod jako celek tvoří. Vyloučit určité „prvky“ závodu z převodu lze
pouze na základě dohody smluvních stran, nikoliv na základě jiné skutečnosti,
jako je zahrnutí takového „prvku“ do soupisu majetkové podstaty. Dovolatel je v
tomto ohledu přesvědčen, že ustanovení o koupi závodu (§ 2175 a násl. o. z.)
„včetně navazující úpravy“ v zákoně o obchodních korporacích mají přednost jako
lex specialis před úpravou v insolvenčním zákoně.
15. Dovolatel dovozuje, že jako nabyvatel části závodu vstoupil do
právního postavení svého předchůdce i potud, že mu svědčí právo jeho právního
předchůdce vylučující soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty dlužníka.
Převod (části) závodu totiž
podle dovolatele obsahuje všechny položky, které se k němu vážou, tedy i převod
práva, které vylučuje soupis sporné pohledávky. K tomu dovolatel odkazuje na
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. ledna 2013, sp. zn. 4 As
72/2012, uveřejněný pod číslem 2854/2013 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, podle něhož je-li s podnikem spjato určité veřejné subjektivní právo,
jehož ochrany se původní vlastník podniku dovolával u soudu rozhodujícího ve
správním soudnictví, musí být nabyvateli podniku umožněno vstoupit do takového
řízení namísto dosavadního vlastníka podniku.
16. Na podporu svého právního názoru dovolatel poukazuje též na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3031/2013, podle něhož
je právo na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (a všechny nároky z
něj vyplývající) způsobilým předmětem právních úkonů majících za následek
singulární právní sukcesi. Z toho podle dovolatele plyne, že bylo-li právo
vylučující soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty dlužníka součástí
závodu, pak na něj přešlo vkladem příslušné části závodu.
17. Skutečnost, že jde o „zákonnou cesi“ podle § 2177 odst. 1 o. z., má
podle dovolatele za následek, že se neuplatní ustanovení § 1881 odst. 1 o. z.
zakazující věřiteli postoupit pohledávku, kterou nelze zcizit. Sporná
pohledávka byla výslovně uvedena v dílčím předávacím protokolu a příloze k
němu, kteréžto listiny mají povahu zápisu o předání závodu ve smyslu ustanovení
§ 2179 o. z.; dovolatel jako nabyvatel části závodu se ale i bez zápisu stal
„smluvní stranou všech existujících smluv a věřitelem všech práv z nich
plynoucích“.
18. Důvod, pro který měla být sporná pohledávka vyloučena z majetkové
podstaty dlužníka, je podle dovolatele „totožný“ pro něj i pro jeho právního
předchůdce; na postavení žalované a věřitelů dlužníka by se nic nezměnilo, i
kdyby spornou pohledávku hodlal vyloučit právní předchůdce žalobce. V případě
vyhovění žalobě by byl účel insolvenčního řízení „zcela zachován“.
19. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, přičemž se
ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Zdůrazňuje, že se spornou pohledávkou
mohla v době uzavření smlouvy o vkladu části závodu nakládat pouze ona; názor,
že před ustanoveními insolvenčního zákona má v tomto ohledu přednost právní
úprava smlouvy o koupi závodu v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku,
případně ustanovení zákona o obchodních korporacích, popírá smysl a účel
insolvenčního řízení.
20. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
21. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně
neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v
posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde o věc dosud v rozhodovací
praxi Nejvyššího soudu v daných souvislostech neřešenou.
22. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze
spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky
vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný
dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
23. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
24. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází. Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné následující skutečnosti:
[1] Dlužník uzavřel s bankou dne 19. července 2011 smlouvu o bankovních
produktech, na jejímž základě mu byl (mimo jiné) zřízen revolvingový
termínovaný vklad na účtu číslo 203568413/0600 ve výši jistiny 4 780 000 Kč. [2] Dne 20. prosince 2012 uzavřel dlužník jako postupitel se společností
VPE jako postupníkem (mimo jiné) smlouvu o postoupení pohledávky za bankou z
titulu vkladu na uvedeném účtu ve výši 4 780 000 Kč, úplata za postoupení byla
sjednána ve výši 4 748 412,17 Kč. [3] Dlužník uzavřel dne 27. května 2013 se společností VPE dohodu o
vzájemném započtení pohledávek (dále též jen „dohoda o započtení“), na jejímž
základě zanikl (mimo jiné) dluh společnosti VPE vůči dlužníku z titulu úplaty
za postoupení sporné pohledávky. [4] Insolvenční řízení vedené vůči dlužníku u insolvenčního soudu pod
sp. zn. KSOS 34 INS 9464/2014 bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dne 4. dubna 2014. [5] Usnesením ze dne 13. srpna 2014, č. j. KSOS 34 INS 9464/2014-A-34,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 14. srpna 2014, insolvenční soud (mimo
jiné) zjistil úpadek dlužníka a jeho insolvenční správkyní ustanovil žalovanou. [6] Usnesením ze dne 11. listopadu 2014, č. j. KSOS 34 INS
9464/2014-B-29, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 17. prosince 2014,
insolvenční soud (mimo jiné) „neschválil“ návrh dlužníka na povolení
reorganizace a prohlásil konkurs na jeho majetek. [7] Žalovaná podáním ze dne 27. července 2015, zveřejněným v
insolvenčním rejstříku dne 28. července 2015 (B-62), doplnila soupis majetkové
podstaty dlužníka (mimo jiné) o položku č. 54 specifikovanou jako „Finanční
prostředky na termínovaném účtu dlužníka vedeném u GE Money Bank, a. s., číslo
203568413/0600 (4 780 000,00 Kč)“ a jako důvod soupisu této položky uvedla, že
společnost VPE získala spornou pohledávku na základě smlouvy o postoupení
pohledávky, úhrada byla provedena zápočtem a „jedná se o neúčinný -
zvýhodňující právní úkon“. O zahrnutí sporné pohledávky do majetkové podstaty
žalovaná vyrozuměla přípisem ze dne 8. srpna 2015 společnost VPE, která dne 19. srpna 2015 podala vylučovací žalobu v projednávané věci. [8] Společnost VPE jako jediný akcionář v působnosti valné hromady
žalobce rozhodla dne 22. prosince 2015 o zvýšení základního kapitálu žalobce,
přičemž všechny nově upsané akcie v celkové jmenovité hodnotě 77 000 000 Kč
byly splaceny vnesením nepeněžitého vkladu na základě smlouvy o vkladu části
závodu uzavřené téhož dne společností VPE jako vkladatelem a žalobcem;
předmětem nepeněžitého vkladu je část závodu společnosti VPE označená PJ 814
ENVI, která tvoří samostatnou organizační jednotku a jejíž součástí je i sporná
pohledávka. [9] Dne 29. dubna 2016 oznámil insolvenční soud vyhláškou (A-2), že je u
něj pod sp. zn. KSOS 37 INS 10134/2016 zahájeno insolvenční řízení vůči
společnosti VPE. [10] Podáním ze dne 5. května 2016 (č. l.
20) navrhla společnost VPE,
aby na její místo v tomto řízení vstoupil žalobce podle § 107a o. s. ř. a
odkázala na uzavřenou smlouvu o vkladu části závodu. [11] Dne 23. srpna 2016 oznámil insolvenční soud vyhláškou (A-2), že je
u něj pod sp. zn. KSOS 37 INS 19481/2016 zahájeno insolvenční řízení vůči
žalobci. [12] Usnesením ze dne 25. srpna 2016, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-A-62,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné)
zjistil úpadek společnosti VPE a jejím insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Bc. Davida Vandrovce. [13] Usnesením ze dne 31. srpna 2016, č. j. KSOS 37 INS 19481/2016-A-11,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné)
zjistil úpadek žalobce, ustanovil jeho insolvenční správkyní Mgr. Ing. Evu
Hepperovou a povolil řešení jeho úpadku reorganizací. [14] Usnesením ze dne 15. prosince 2016, č. j. KSOS 37 INS
10134/2016-B-73, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční
soud (mimo jiné) povolil řešení úpadku společnosti VPE reorganizací. [15] Usnesením ze dne 7. srpna 2017, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-B-281,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné)
rozhodl, že se reorganizace společnosti VPE „mění“ na konkurs. [16] Usnesením ze dne 3. října 2017, č. j. KSOS 37 INS 19481/2016-B-125,
zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné)
vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu žalobce, čímž
„reorganizace končí“. [17] Usnesením vydaným v této věci dne 29. března 2018, č. j. 34 ICm
3260/2015-40, které nabylo právní moci dne 25. dubna 2018, insolvenční soud
„připustil“, aby na místo dosavadního žalobce (Mgr. Bc. Davida Vandrovce jako
insolvenčního správce společnosti VPE) vstoupil nynější žalobce. Z odůvodnění
usnesení se podává, že insolvenční soud vzal ze smlouvy o vkladu části závodu
„za prokázané“, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní
předpisy spojují převod práva dosavadního žalobce, neboť smlouva o vkladu části
závodu „se dotýká“ sporné pohledávky; insolvenční soud dále v odůvodnění
podotkl, že otázkou platnosti a účinnosti smlouvy o vkladu části závodu se lze
zabývat „jen v rozhodnutí o věci samé“, přičemž v případě otázky (ne)účinnosti
smlouvy by se tak muselo stát v řízení o odpůrčí žalobě.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující
ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona o obchodních
korporacích
§ 501 (o. z.)
Hromadná věc
Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden
předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří
hromadnou věc.
§ 502 (o. z.)
Obchodní závod
Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který
podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má
se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
§ 2175 (o. z.)
(1) Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O
koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku
vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.
(…)
§ 2177 (o. z.)
(1) Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem
dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž
existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel
souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí
pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
(…)
§ 2183 (o. z.)
Ustanovení tohoto pododdílu [pododdíl 6 oddílu 2 hlavy II části čtvrté
občanského zákoníku] se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k
závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou
organizační složku.
§ 21 (zákona o obchodních korporacích)
(1) Je-li nepeněžitým vkladem závod nebo jeho část, je předmět vkladu
vnesen účinností smlouvy o vkladu. Na smlouvu o vkladu závodu nebo jeho části
se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o koupi.
(…)
§ 29 (zákona o obchodních korporacích)
Ustanovení tohoto dílu [díl 4 hlavy I části první zákona o obchodních
korporacích) se s výjimkou § 17 odst. 2, § 18, § 23 odst. 1, § 24, § 25 odst. 1
a § 27 odst. 1 použijí přiměřeně také na zvyšování základního kapitálu.
26. Citovaná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a
zákona o obchodních korporacích platila v této podobě již v době nabytí
účinnosti uvedených předpisů (1. ledna 2014) a do dnešního dne změn nedoznala.
27. Nejvyšší soud shrnul v rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29
Cdo 683/2011, uveřejněném pod číslem 116/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R
116/2016“), že prostřednictvím vylučovací žaloby podané podle § 225
insolvenčního zákona se pro poměry insolvenčního řízení s definitivní platností
vymezuje příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka. Na majetek
sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží
jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst.
3 písm. c/ insolvenčního zákona), je insolvenční správce i v průběhu sporu o
vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet,
užívat a požívat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat
nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je dlužník (skutečně) vlastníkem
takového majetku.
28. Ohledně předpokladů, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení
majetku z majetkové podstaty podle ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního
zákona (excindační žalobě), je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech,
podle nichž:
[1] Označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka
vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
[2] Vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu
nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění
insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo
vylučující soupis (k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený
majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu
na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové
podstaty dlužníka). Legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že
věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty.
[3] Žalovaným je insolvenční správce.
[4] V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky
rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě
(nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen).
[5] Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen
to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do
soupisu zařazen, nýbrž i to, že „právo, které vylučovalo zařazení majetku do
soupisu, svědčí jí“ nebo že „tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek
zahrnut do soupisu“ (srov. R 116/2016).
29. Poměřováno shora uvedenými ustálenými závěry rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu je jasné, že žalovaná, která po prohlášení konkursu na majetek
dlužníka zapsala spornou pohledávku do soupisu majetkové podstaty, jednala jako
osoba s dispozičním oprávněním, tedy jako osoba, které v průběhu insolvenčního
řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění,
ze kterých se skládá (§ 2 písm. f/, § 228 písm. a/ insolvenčního zákona).
30. Dovolací argumentace se ovšem (zjednodušeně řečeno) zaměřuje na
skutečnost, že sporná pohledávka představovala položku obchodního závodu
společnosti VPE, a proto při vnesení příslušné části závodu coby nepeněžitého
vkladu při zvýšení základního kapitálu dovolatele musí (podle dovolatele)
sporná pohledávka bez dalšího sdílet právní režim převedeného závodu.
31. Konsolidovaná verze důvodové zprávy k vládnímu návrhu občanského
zákoníku, projednávanému jako sněmovní tisk číslo 362 Poslaneckou sněmovnou
Parlamentu České republiky, v jejím 6. volebním období, 2010 – 2013, ve své
zvláštní části „K § 501 až 503“ uvádí:
„K ustanovení o hromadných věcech se navrhuje zařadit ustanovení o obchodním
závodu a jeho pobočce. V tomto ustanovení se také k označení obchodního závodu
zavádí legislativní zkratka. Pojetí obchodního závodu je změněno věcně i
pojmově.
(…)
Obchodní závod se i nadále bude považovat za zákonnou věc hromadnou
(universitas iuris), tedy non subjekt. Obecně tedy bude platit, že převodem
závodu k němu nabyvatel získá uno actu vlastnické právo jako k celku, a není
tedy nutné samostatně převádět jeho jednotlivé části.
(…)“
32. Ke koupi závodu se konsolidovaná verze důvodové zprávy k vládnímu
návrhu občanského zákoníku, projednávanému jako sněmovní tisk číslo 362
Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, v jejím 6. volebním období,
2010 – 2013, ve své zvláštní části „K § 2175“ vyjadřuje následovně:
„V souvislosti s koupí se navrhuje zařadit i zvláštní ustanovení týkající se
koupě a prodeje obchodního závodu, protože není důvod konstruovat v tom směru
zvláštní (samostatný) smluvní typ v obchodním zákoníku. I prodej obchodního
závodu je variantou koupě a do občanského zákoníku stačí zapracovat odchylky od
obecné úpravy nebo její doplnění o speciální ustanovení. Respektuje se přitom,
že současná praxe je na zvláštní ustanovení tohoto druhu zvyklá, a proto se
navrhuje zachovat zvláštnosti této koupě, jak je upravuje platný obchodní
zákoník, přičemž se proti jeho úpravě redukuje rozsah těchto ustanovení o to,
co vyplývá již z obecné úpravy.
Základní ustanovení vyjadřuje zásadu, že tímto způsobem koupě nabývá kupující
závod jako celek. Aby se předešlo výkladovým nejasnostem (srov. k tomu např.
Dědič, J. K některým problémům ze smluv o prodeji podniku. Právní praxe, 1993,
č. 2 nebo Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. 2. vydání.
Praha: Linde, 1998, s. 92 - 93), které mohou svádět aplikační praxi i k
nesprávnému závěru o neplatnosti smlouvy [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu
publikovaný v časopise Právo a podnikání, 1995, č. 4, s. 29 nebo R 30/97 (pozn.
jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. Odon 34/93,
uveřejněný pod číslem 30/1997 Sb. rozh. obč.)], výslovně se navrhuje stanovit,
že vyloučení jednotlivé položky z koupě není tomuto způsobu převodu závodu na
újmu, neztratí-li převáděný objekt vlastnost organizované jednotky.
(…)“
33. Obchodní závod je zvláštní případ věci hromadné (srov. též § 1314
odst. 2 písm. a/ o. z.) a jakožto organizovaný soubor jmění zahrnuje zásadně
veškerý majetek a dluhy, které mají souvislost s provozováním podnikání.
Představuje přitom funkční celek a považuje se za jeden předmět nesoucí
společné označení. Je-li závod rozhodnutím podnikatele z jeho vůle vytvořen, je
dána vyvratitelná domněnka, že jej tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho
provozu (§ 502 věta druhá o. z.). Závod mohou tvořit hmotné i nehmotné věci
(včetně pohledávek), osobní složky podnikání i jiné majetkové hodnoty (např.
know-how). Obsah závodu se může měnit (a zpravidla i mění) v čase; jestliže
závodu přibudou nové složky nebo naopak některé složky zmizí (aniž by byla
porušena vlastnost závodu coby funkčního celku a organizovaného souboru),
podstata závodu jako věci hromadné se nemění (srov. Petrov, J., Výtisk, M.,
Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck,
2019, s. 556).
34. V případě koupě obchodního závodu nabyvatel nabývá vlastnické právo
k závodu jako celku a není nutné na něj převádět jednotlivé složky závodu
samostatně. Uvedené má praktické důsledky pro stanovení okamžiku nabytí
vlastnického práva; jsou-li například součástí závodu nemovité věci zapsané ve
veřejném seznamu, nenabývá nabyvatel vlastnické právo podle obecného pravidla
vyjádřeného v § 1105 o. z. vkladem vlastnického práva do takového seznamu
(katastru nemovitostí), nýbrž k jinému (zpravidla dřívějšímu) okamžiku určenému
podle § 2180 odst. 1 a 2 o. z. Obdobně soudní praxe dovodila již za předchozí
právní úpravy, že při prodeji závodu (podniku), jehož součástí jsou listinné
cenné papíry, není potřebný indosament ani splnění dalších podmínek, které jsou
jinak nezbytné při samostatném převodu cenných papírů na nabyvatele (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001,
uveřejněný pod číslem 62/2003 Sb. rozh. obč.).
35. Převod obchodního závodu uno actu je speciálním právním titulem pro
převod jednotlivostí uvnitř závodu; převod celku zde převod jednotlivostí
subsumuje, a proto již není potřeba dalších převodních titulů (či modů), ledaže
zákon stanoví jinak [srov. Havel, B. § 2175 (Základní ustanovení). In: Hulmák,
M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 177, marg. č. 4.]. Tento závěr komentářové
literatury přitom odkazuje na ustálenou soudní praxi při výkladu § 477 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (jehož znění je předobrazem ustanovení §
2177 o. z.), podle níž právy, na která se prodej závodu (podniku) vztahuje,
jsou též pohledávky, které jsou ke dni účinnosti smlouvy o prodeji závodu
(podniku) jeho součástí; pohledávky, které při prodeji závodu (podniku) či jeho
části přecházejí na kupujícího, tedy ve smlouvě identifikovány být nemusí
(srov. rozsudek velkého senátu obchodního kolegia ze dne 5. října 2005, sp. zn.
35 Odo 653/2004, uveřejněný pod číslem 84/2006 Sb. rozh. obč., rozsudek ze dne
1. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 2013/2008, uveřejněný pod číslem 68/2009 Sb.
rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 23 Cdo
3019/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2013, pod
číslem 45). Zákonný následek nabytí vlastnického práva k závodu jako celku je v
nynější úpravě potvrzen i ustanovením § 2179 odst. 2 věty první o. z., podle
něhož neuvede-li se v zápisu (o předání závodu) věc náležející k závodu, nabývá
ji (přesto) kupující společně se závodem.
36. Vlastník závodu coby věci hromadné, který jej převede na jiného nebo
jej (jako v tomto případě) vloží do základního kapitálu jiné společnosti,
neprovádí zakázanou dispozici s pohledávkou tvořící součást závodu (zakázanou
proto, že tomu brání účinky soupisu pohledávky do majetkové podstaty
insolvenčního dlužníka). Původní vlastník závodu pohledávku převodem závodu
„nepřevádí“; ta coby pohledávka (věc), která k závodu „náleží“ na nabyvatele
závodu „přechází“ (srov. dikci § 2175 odst. 1, § 2177 odst. 1 a § 2179 odst. 2
o. z.). Přitom je plně možné (a logické), že takto přejdou i pohledávky sporné
[o nichž později může vyjít najevo, že vůbec nevznikly, nebo že neexistují v
udávané výši či „kvalitě“ (např. co do zajištění)].
37. Nejvyšší soud tak uzavírá, že koupí obchodního závodu se kupující
stává věřitelem (všech) pohledávek, které k závodu náleží (§ 2177 odst. 1 o.
z.); tomu nebrání ani skutečnost, že konkrétní pohledávka tvořící součást
závodu je zapsána v soupisu majetkové podstaty třetí osoby. Na kupujícího
přechází právo vyloučit takovou pohledávku z majetkové podstaty (tzv.
vylučovací nárok ve smyslu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona; k tomuto pojmu
srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo
23/2019, uveřejněný pod číslem 77/2021 Sb. rozh. obč., nebo důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018, uveřejněného
pod číslem 28/2021 Sb. rozh. obč.). Pojem „vylučovací nárok“ (nárok na
vyloučení věci z podstaty), jehož nositelem je do skončení excindačního sporu
vylučovatel jako osoba, jejíž tvrzené lepší právo k majetku je oslabeno účinky
soupisu majetku do majetkové podstaty, se v poměrech vylučovacích žalob
upravených úpadkovým právem používá běžně a v poměrech dříve upravených zákonem
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007)
s ním pracoval i text onoho zákona (zejména v § 31 odst. 1). V poměrech
projednávané věci tento výraz vystihuje též obsah práv, jež při převodu závodu
přecházejí na nabyvatele v souvislosti s pohledávkou, o jejíž vyloučení z
majetkové podstaty vedl spor původní vlastník závodu.
38. Budiž dodáno, že se všechny dosavadní závěry použijí obdobně (s
ohledem na § 2183 o. z.) i na převod části závodu tvořící samostatnou
organizační složku včetně situace, kdy je závod (nebo jeho část) vnesen jako
nepeněžitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti na základě
smlouvy o vkladu (části) závodu, popřípadě jde (jako v posuzované věci) o
případ zvýšení základního kapitálu obchodní společnosti (§ 21 odst. 1, § 29
zákona o obchodních korporacích). Dovolateli tedy nelze způsobem, jakým učinily
oba soudy, upřít právo prokázat opodstatněnost vylučovacího nároku týkajícího
se pohledávky, která na něj přešla vkladem části závodu.
39. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl
uplatněn právem. Nejvyšší soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i
rozsudek insolvenčního soudu (neboť důvody zrušení platí i pro něj), včetně
závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
40. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy obou stupňů závazný. V
dalším průběhu řízení insolvenční soud také posoudí, zda obstojí důvody soupisu
sporné pohledávky (srov. odst. 24. bod [7]), tedy zhodnotí, zda žalovaná podala
odpůrčí žalobu, jíž by s úspěchem odporovala smlouvě o postoupení sporné
pohledávky, a (ohledně dohody o započtení a její tvrzené neúčinnosti) přihlédne
k výsledku incidenčního sporu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 34 ICm
3103/2015 (bodu IV. pravomocného rozsudku insolvenčního soudu ze dne 23.
července 2021, č. j. 34 ICm 3103/2015-152).
41. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne
insolvenční soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná
domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 6. 2022
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu