KSBR 32 INS XY
71/32 ICm XY
29 ICdo 66/2018-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobců a) D. Č., narozené XY, a b) T. Č., narozeného XY, obou bytem XY, obou
zastoupených Mgr. Zbyňkem Babíkem, se sídlem v Brně, Příkop 834/8, PSČ 602 00,
proti žalovanému A. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Stanislavem
Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, o popření
vykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71/32 ICm
XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků D. Č. a T. Č., vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS XY, o dovolání žalovaného proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. ledna 2018, č. j. 71/32 ICm XY,
18 VSOL XY (KSBR 32 INS XY), takto:
Dovolání se zamítá.
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 5. května
2017, č. j. 71/32 ICm XY, odkazuje na ustanovení § 160 odst. 4 a § 410 odst. 2
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), odmítl žalobu, kterou se žalobci (D. Č. a T. Č.) domáhali určení, že
žalovaný (A. B.) nemá za žalobkyní (D. Č.) pohledávku z titulu smlouvy o půjčce
ze dne 15. srpna 2013 ve výši 1.120.000,- Kč a pohledávku z titulu smluvní
pokuty dle smlouvy o půjčce ze dne 15. srpna 2013 ve výši 576.000,- Kč (výrok
I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok
II.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení
(přihláškou č. P 16, doručenou insolvenčnímu soudu dne 6. května 2014) „spornou
vykonatelnou pohledávku jako pohledávku zajištěnou zástavním právem k
nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro
Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY na LV XY, pro obec XY a k. ú. XY“.
Jelikož popření zajištěné pohledávky dlužníkem „nevyvolává účinky popření jako
popření takové (zajištěné) pohledávky insolvenčním správcem“, nemá takové
popření právní význam. Žalobci tak nejsou osobami oprávněnými k podání
„posuzované“ žaloby.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců usnesením ze dne 16. ledna 2018, č.
j. 71/32 ICm XY, 18 VSOL XY (KSBR 32 INS XY), změnil usnesení insolvenčního
soudu tak, že se žaloba neodmítá.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 2 písm. g), § 198, § 199, § 200 a §
410 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona – na rozdíl od insolvenčního soudu
uzavřel, že žalobci, jejichž úpadek je řešen oddlužením, byli osobami
oprávněnými k podání předmětné žaloby. Za trvání účinků schválení oddlužení má
totiž popření pohledávky dlužníkem shodné účinky jako popření pohledávky
insolvenčním správcem jen ve vztahu k pohledávce nezajištěného věřitele; v
případě, že jde o vykonatelnou pohledávku nezajištěného věřitele „získává“
dlužník postavení insolvenčního správce a má právo podat žalobu na určení
popřené pohledávky.
Jelikož v dané věci dlužníci popřeli vykonatelnou pohledávku žalovaného, který
je nezajištěným věřitelem (jeho pohledávka je zajištěna zástavním právem k
nemovitostem, které nenáleží do majetkové podstaty, a byla jako nezajištěná též
přihlášena), „získali“ jejím popřením (i) právo podat žalobu na určení
„neexistence pohledávky v popřené výši a pořadí“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), k řešení právní otázky dovolacím soudem nezodpovězené, a to,
zda je dlužník, který podle ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, ve
znění účinném ke dni 30. června 2017, popřel vykonatelnou pohledávku
nezajištěného věřitele, oprávněn podat žalobu „na určení popřené vykonatelné
pohledávky“ podle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, aniž by tuto
žalobu současně podal insolvenční správce dlužníka“.
Žalovaný akcentuje, že žalobci sice mohli popřít jím přihlášenou pohledávku,
nejsou však „ve věci samostatně aktivně legitimováni k podání žaloby na určení
popřené vykonatelné pohledávky“. Aktivní legitimace v tomto směru svědčí (jen)
insolvenčnímu správci (eventuálně dlužníku společně s insolvenčním správcem).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017)
se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení
otázky dovolatelem otevřené, týkající se aktivní věcné legitimace popírajících
dlužníků v oddlužení k podání žaloby o popření vykonatelné (nezajištěné)
pohledávky, dosud v daných souvislostech Nejvyšším soudem beze zbytku
nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 2 písm. g) insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1.
ledna 2014) se pro účely tohoto zákona zajištěným věřitelem rozumí věřitel,
jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a
to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti,
zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo
obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Podle ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona (v témže znění) insolvenční
správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného
jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti
věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li
žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.
Podle ustanovení § 410 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června
2017), není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených
pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Insolvenční
správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit
při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud
požaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně
(odstavec 1). Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání
účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním
správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí
obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce.
Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před
schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky
oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o
určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné
pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku
(odstavec 2). Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným
rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti
nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená
(odstavec 3).
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že poměrech projednávané věci insolvenční
soud usnesením ze dne 8. dubna 2014, č. j. KSBR 32 INS XY, zjistil úpadek
dlužníků a povolil řešení jejich úpadku oddlužením; usnesením ze dne 27. srpna
2014, č. j. KSBR 32 INS XY, schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového
kalendáře.
Za tohoto stavu je nepochybné, že osobou legitimovanou k podání incidenční
žaloby o popření vykonatelné (nezajištěné) pohledávky je (podle ustanovení §
410 odst. 2 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 199 odst. 1
insolvenčního zákona) dlužník v oddlužení, který ji popřel. Srov. např. důvody
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 ICdo 60/2014, k
nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 28. listopadu
2019, sen. zn. 29 ICdo 165/2017.
Přitom ze žádného ustanovení insolvenčního zákona (v rozhodném znění) nelze
dovozovat, že by aktivní věcná legitimace dlužníka byla v tomto směru omezena
tím, že by žalobu o popření vykonatelné (nezajištěné) pohledávky musel (spolu s
popírajícím dlužníkem) podat i insolvenční správce (bez ohledu na to, zda
takovou přihlášenou pohledávku rovněž popřel).
Nad rámec výše uvedeného (a bez vazby na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší
soud dodává, že nepřehlédl závěry formulované v nálezu pléna Ústavního soudu ze
dne 2. července 2019, sp. zn. Pl. ÚS 2/19, podle nichž bylo ustanovení § 410
odst. 2 věty první insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. června 2017, v
části vyjádřené slovem „nezajištěného“, v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37
odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy
České republiky.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a
které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud dovolání žalovaného
zamítl [§ 234d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i
zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu