KSBR 31 INS 30187/2015 70 ICm 1286/2018 29 ICdo 66/2023-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně O. S., zastoupené Mgr. Martinem Charvátem, advokátem, se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, PSČ 612 00, proti žalovanému 1. Insolvenční v. o. s., se sídlem v Praze, Jugoslávských partyzánů 637/22, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 28 86 03 22, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. S., zastoupenému Mgr. Terezou Segetovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 794/38, PSČ 110 00, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 70 ICm 1286/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. S., zemřelého XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 30187/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2023, č. j. 70 ICm 1286/2018, 11 VSOL 338/2022-158 (KSBR 31 INS 30187/2015), takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. KSBR 31 INS 30187/2015-A-39, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka je žalovaný [1. Insolvenční v. o. s.; viz usnesení ze dne 16. února 2018, jímž insolvenční soud potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání (původní) insolvenční správkyně (Mgr. Magdaleny Gebauerové) a ustanovení (nového) insolvenčního správce].
2) Nemovitosti sepsal žalovaný do soupisu majetkové podstaty dlužníka; žalobkyně podala (včas) žalobu o jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka. 3) Manželství žalobkyně a dlužníka „bylo pravomocně rozvedeno“ rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. května 2005, č. j. 50 C 228/2003-88, který nabyl právní moci 2. srpna 2005. 4) Usnesením ze dne 16. února 2012, č. j. 52 C 172/2008-131 (ve znění opravného usnesení ze dne 18. dubna 2012, č. j. 52 C 172/2008-138), Městský soud v Brně schválil smír (tamních) účastníků (žalobkyně a dlužníka), kterým tito vypořádali (zaniklé) společné jmění manželů tak, že nemovitosti nabyla do výlučného vlastnictví žalobkyně; usnesení nabylo právní moci dne 1.
března 2012 a k tomuto dni byl proveden i vklad vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem do katastru nemovitostí. 5) Insolvenční soud rozsudkem ze dne 19. května 2020, č. j. 74 ICm 701/2018-222, který nabyl právní moci dne 5. září 2020, „zjistil“ pro účely insolvenčního řízení dlužníka „pohledávku A. K. za dlužníkem ze smlouvy o zápůjčce datované 19. února 2004“ ve výši 2.016.465,- Kč (dále jen „smlouva o půjčce“ a „pohledávka“); pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Ing. Jiří Kozák [právní nástupce věřitele podle smlouvy o postoupení pohledávky (ze dne 15.
května 2013)]. 6) Ohledně pohledávky byl sepsán (JUDr. Michalem Voříškem) 8. dubna 2010 notářský zápis NZ 180/2010 se svolením k přímé vykonatelnosti, na jehož základě Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. května 2010, č. j. 64 EXE 1307/2010-13, nařídil exekuci, jež měla být realizována prodejem nemovitostí. 7) Pohledávka vznikla nejdříve 8. dubna 2010 (kdy byl sepsán notářský zápis, který se stal exekučním titulem); smlouva o půjčce (včetně uznání dluhu) byly antedatovány. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z § 225 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, podle něhož jsou nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně na základě usnesení ze dne 16.
února 2012, kterým Městský soud v Brně schválil smír (bývalých manželů) žalobkyně a dlužníka o vypořádání (zaniklého) společného jmění manželů. Toto rozhodnutí soudu, které má konstitutivní povahu, nebylo (následně) zrušeno (postupem podle § 99 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“). Soudem schváleným smírem je vázán (i) žalovaný, jako insolvenční správce dlužníka. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12.
ledna 2023,
č. j. 70 ICm 1286/2018, 11 VSOL 338/2022-158 (KSBR 31 INS 30187/2015), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud ? cituje § 99 odst. 1 větu první a odst. 3 a § 159a odst. 1 až 3 o. s. ř. a § 205 odst. 2 a 3 a § 225 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu, (mimo jiné) uzavřel, že: 1) Pravomocné usnesení (soudu) o schválení smíru, jímž bylo před prohlášením konkursu na majetek dlužníka vypořádáno společné jmění manželů (žalobkyně a dlužníka), je závazné i pro insolvenčního správce dlužníka, na kterého prohlášením konkursu přešlo dispoziční oprávnění k majetkové podstatě.
Tímto usnesením je vázán i insolvenční soud; v daném řízení již otázka vlastnického práva k nemovitostem nemůže být znovu posuzována. 2) Insolvenčnímu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda byl smír neplatný pro rozpor s generálním inhibitoriem podle § 44a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů; otázka neplatnosti uzavřeného smíru mohla být posuzována jen v řízení o zrušení soudem schváleného smíru. 3) Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním řízení o určení pravosti pohledávky je závazný pro všechny procesní subjekty; insolvenčnímu soudu tak nepříslušelo pohledávku znovu posuzovat.
Samotná otázka vzniku a existence pohledávky byla pro rozhodování o žalobě o vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka nevýznamná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právní otázky, zda se vázanost schváleným soudním smírem (§ 99 a § 159a o. s. ř.) vztahuje i na insolvenčního správce dlužníka, který nebyl účastníkem řízení o schválení soudního smíru; tuto otázku by měl Nejvyšší soud zodpovědět jinak, než v rozsudku ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 124/2008, uveřejněném pod číslem 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 94/2010“) a v usnesení ze dne 24. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4357/2008.
Dovolatel akcentuje, že: a) soud schválil smír žalobkyně a dlužníka v rozporu s generálním inhibitoriem a b) tento smír ho nezavazuje, když nebyl účastníkem řízení, v němž byl soudem schválen, a není ani právním nástupcem dlužníka (§ 107 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí má za rozporné se zásadami insolvenčního řízení, konkrétně s právy věřitelů na rychlé a co nejvyšší uspokojení, včetně jejich práv nabytých v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení; „přijetím optiky odvolacího soudu dochází k ochraně práva, které nemůže požívat právní ochrany“ (§ 6 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 7. srpna 2024 oznámila žalobkyně Nejvyššímu soudu, že dlužník dne 30. dubna 2024 zemřel; vzhledem k tomu, že insolvenční soud dosud nevydal rozhodnutí podle § 310 insolvenčního zákona, Nejvyššímu soudu nic nebránilo, aby o dovolání rozhodl.
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž je insolvenční správce, na kterého přešlo prohlášením konkursu na majetek dlužníka právo nakládat s majetkovou podstatou, vázán (v intencích § 159a odst. 4 o. s. ř.) pravomocným rozsudkem, jímž soud před zahájením insolvenčního řízení vypořádal společné jmění (insolvenčního) dlužníka a jeho manžela, stejně jako dlužník (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sen. zn. 29 ICdo 11/2014, uveřejněný pod číslem 25/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tomu, že (soudem) schválený smír má účinky pravomocného rozsudku, přičemž usnesení o schválení smíru může soud rozsudkem zrušit, je-li podle hmotného práva neplatný, a to na návrh, který lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru, viz výslovné znění § 99 odst. 3 o. s. ř., jakož i (obdobně) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2023, sen. zn. 29 ICdo 36/2023, uveřejněný pod číslem 45/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom jiný závěr (zjevně) neplyne ani z rozsudku ze dne 28. prosince 2022, sen. zn. 29 ICdo 9/2021, v němž Nejvyšší soud dovodil, že soudním smírem schválená dohoda o vypořádání společného jmění manželů, kterou dlužník uzavřel se svým (bývalým nebo současným) manželem po zániku společného jmění manželů, je právním jednáním dlužníka, kterému lze odporovat odpůrčí žalobou podanou insolvenčním správcem podle § 235 a násl. insolvenčního zákona. Konečně Nejvyšší soud dodává, že neshledal důvody pro změnu shora citované judikatury ani na základě (dalších) argumentů obsažených v dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu