MSPH 90 INS XY
190 ICm XY
29 ICdo 77/2019-106
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní
věci žalobce D. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Douchou,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Mezibranská 579/7, PSČ 110 00, proti žalovanému
Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova
1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu
správci dlužníka D. S., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se
sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, o vyloučení majetku ze soupisu
majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 190 ICm XY,
jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. S., narozeného XY, bytem
XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j.
190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), t a k t o :
I. Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2.
května 2019, č. j. 190 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se odmítá v
rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2019, č. j. 190 ICm
XY, 101 VSPH XY (MSPH 90 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Dne 21. února 2007 uzavřel žalobce (jako věřitel) s dlužníkem ústní
smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl dlužníku částku 2 000 000 Kč,
kterou se mu dlužník zavázal vrátit do 21. února 2016.
[2] Dne 18. října 2016 uzavřel žalobce (jako věřitel) s dlužníkem
smlouvu o zajišťovacím převodu práva, v níž dlužník uznal dluh z půjčky co do
důvodu a výše, s tím, že jej zaplatí do 20. listopadu 2017. Ve smlouvě si
strany sjednaly zajištění dluhu převodem práva s rozvazovací podmínkou, že dluh
bude splněn. Dále se dohodly, že na věřitele bude převedeno vlastnické právo
dlužníka k 20 ks kmenových akcí na jméno dlužníka ve společnosti ELEMENTS PARK
OL a. s. ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč (dále jen též „sporné akcie“). Smlouva
obsahuje ujednání, podle něhož nesplní-li dlužník zajištěný dluh, stane se
převod práva nepodmíněným a dlužník předá žalobci vše, co je potřeba k plnému
výkonu převedeného práva. Smluvní strany potvrdily, že předmět převodu je
předán při podpisu smlouvy a jeho hodnota nepřevyšuje výši uznaného dluhu.
[3] Dne 18. října 2016 byly sporné akcie převedeny rubopisem na řad
žalobce.
[4] Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 30. května 2017
oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka.
Usnesením ze dne 15. února 2018 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka,
prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.
[5] Žalovaný sepsal sporné akcie do majetkové podstaty dlužníka a
vyrozuměním ze dne 13. února 2018 vyzval žalobce k podání vylučovací žaloby.
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 269 zákona č. 90/2012
Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích)
[dále též jen „z. o. k.“], § 97 odst. 1, § 109 odst. 1 písm. b/, § 111 odst. 1
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona), dále § 1315 odst. 2 písm. b/, § 2040 a § 2042 věty první zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a odkazuje na označená
rozhodnutí Nejvyššího soudu – uzavřel, že žalobce se stal vlastníkem sporných
akcií „v rámci zajišťovacího převodu podle § 2040 odst. 1 o. z.“, tj. „s
rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn“. Po zahájení insolvenčního řízení
(30. května 2017) dlužník nemohl uhradit uznaný dluh a nemohlo tak dojít ke
splnění rozvazovací podmínky dle § 2040 odst. 2 o. z. Podle insolvenčního soudu
nebyl převod sporných akcií do doby zahájení insolvenčního řízení dokončen.
Žalobce jako zajištěný věřitel se stal pouze podmíněným vlastníkem sporných
akcií a po zahájení insolvenčního řízení nemohl uplatnit právo na uspokojení ze
zajištění dle § 109 odst. 4 insolvenčního zákona jinak, než přihláškou
zajištěné pohledávky.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným
rozhodnutím změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že ze soupisu majetkové
podstaty dlužníka se vylučují sporné akcie (první výrok) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Odvolací soud dospěl (oproti insolvenčnímu soudu) k závěru, podle
něhož se žalobce stal k 20. listopadu 2017 (před rozhodnutím o úpadku dlužníka)
nepodmíněným vlastníkem sporných akcií, které na něj byly převedeny rubopisem
18. října 2016. Jelikož dlužník nesplnil svůj dluh, nemohla nastat rozvazovací
podmínka a žalobci nemohla vzniknout povinnost převést sporné akcie zpět
dlužníku. Pohledávka žalobce za dlužníkem ze smlouvy o půjčce zanikla, proto ji
žalobce nemohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka.
Dále odvolací soud uvedl, že splnění dluhu nebránila ani omezení uvedená v §
111 insolvenčního zákona, když úhradou zajištěného dluhu nemohlo dojít k
podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení majetkové podstaty a ani k
jejímu zmenšení. Splacením dluhu ve výši 2 000 000 Kč před 20. listopadem 2017
by totiž žalobci vznikla povinnost vrátit dlužníku rubopisem sporné akcie v
celkové jmenovité hodnotě 2 000 000 Kč a výtěžek jejich zpeněžení by bylo možné
použít k uspokojení pohledávek ostatních věřitelů.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu změnil a rozsudek insolvenčního soudu potvrdil.
7. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že
napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky [zda po zahájení
insolvenčního řízení může být platně dovršen proces převodu vlastnického práva
(stát se nepodmíněným) na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva], při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu. Konkrétně se odvolací soud měl odchýlit od závěrů obsažených
v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 23/2012 (jde o usnesení ze dne 18.
července 2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2014, pod
číslem 98) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo
24/2016 (jde o usnesení sen. zn. 29 ICdo 24/2016) [která jsou, stejně jako
další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách
Nejvyššího soudu].
8. Dovolatel namítá, že s ohledem na ustanovení § 109 odst. 1
insolvenčního zákona nemohl dlužník po zahájení insolvenčního řízení splnit
svůj dluh vůči žalobci, nemohlo dojít k naplnění smlouvy o zajišťovacím převodu
práva a plnění dlužníka se stalo nemožným. Shrnuje, že převod vlastnického
práva k akciím nemohl být dovršen a nemohl se stát nepodmíněným k 20. listopadu
2017, neboť 30. května 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek
dlužníka.
9. Žalobce ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné
a navrhuje dovolání zamítnout. Snáší argumenty ve prospěch názoru, že
dovolatelem označená rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou v dané věci použitelná,
když se vztahují k překonané právní úpravě dle zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč.
zák.“). Zdůrazňuje, že rubopisem dne 18. října 2016 se žalobce stal plným a
nepodmíněným vlastníkem sporných akcií a není podstatné, zda do 20. listopadu
2017 došlo k úhradě dluhu dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dále uvádí,
že sporné akcie byly 3. června 2019 převedeny na Rosenal Invest s. r. o.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v
aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
11. V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku, jímž odvolací soud
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud dovolání
odmítl jako objektivně nepřípustné (§ 243c odst. 1 a § 238 odst. 1 písm. h/ o.
s. ř.).
12. Ve zbývajícím rozsahu (proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího
soudu ve věci samé) je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný
případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.,
vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených otázek je
napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou (ustálenou) judikaturou
Nejvyššího soudu.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
15. S přihlédnutím k době uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva
se na danou věc uplatní níže uvedená ustanovení občanského zákoníku, ve znění
účinném od 1. ledna 2014, a s ohledem na dobu zahájení insolvenčního řízení
níže uvedená ustanovení insolvenčního zákona.
Podle ustanovení § 2040 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje
dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo
(odstavec 1). Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s
rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (odstavec 2).
Z ustanovení § 2043 o. z. se podává, že pomine-li důvod trvání zajišťovacího
převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v
předešlém rozsahu. Zároveň jí vydá vše, co z převedeného práva získal nebo co k
němu přibylo, proti náhradě nákladů, které v souvislosti s výkonem
zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil.
Dle ustanovení § 2044 o. z., není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod
práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu
převedeného práva (odstavec 1). Převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřejmě výši
zajištěného dluhu, vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku
odpovídající rozdílu; přitom si započte náklady, které v souvislosti s výkonem
zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o
zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a hodnověrné ocenění práva
převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že obvyklá cena jistoty
výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje (odstavec 2).
Podle ustanovení § 2 písm. g/ insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1.
ledna 2016 do 3. ledna 2019) se zajištěným věřitelem rozumí věřitel, jehož
pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen
zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti,
zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo
obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Z ustanovení § 109 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do
30. června 2017) plyne, že se zahájením insolvenčního řízení se spojuje i ten
účinek, že právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve
vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze
uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro
zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo exekutorského
zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení
insolvenčního řízení (odstavec 1 písmeno b/). Účinky zahájení insolvenčního
řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení
insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (odstavec 4). Nestanoví-li zákon
u některého ze způsobů řešení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci,
do schválení reorganizačního plánu (odstavec 5).
16. Pro vypořádání dovolacích námitek jsou v poměrech projednávané věci
přiléhavé následující judikatorní závěry:
[1] Zajišťovacím převodem vlastnického práva (§ 533 obč. zák.) dochází
- byť podmíněně - ke změně v osobě nositele vlastnického práva (v osobě
vlastníka). Dlužník tak účinností smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického
práva přestává být vlastníkem majetku poskytnutého k zajištění a toto právo
nabývá věřitel, který je oprávněn s tímto majetkem také disponovat. Převede-li
věřitel vlastnické právo, aniž by (dosud) nastoupila uhrazovací funkce
zajišťovacího převodu práva, neboť zatím nenastal stav, že by zajištěná
pohledávka nebyla řádně a včas splněna, přejímá nabyvatel spolu s vlastnictvím
také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva. Splněním zajištěného
závazku dlužníka přechází vlastnické právo bez dalšího zpět z věřitele na
dlužníka, naopak v případě nesplnění musí být ve smlouvě o zajišťovacím převodu
práva sjednán způsob, jakým bude zajišťovací převod práva realizován, kdy
jedním ze způsobů je i možnost prodeje zajištěného majetku věřitelem třetí
osobě a následné vypořádání závazku dlužníka vůči věřiteli z výtěžku zpeněžení
majetku. Srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006,
uveřejněný pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„R 45/2009“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 21 Cdo
2528/2007 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2011, sp. zn. 21 Cdo
3766/2010, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2012, pod
číslem 44. [2] Závěry formulované v R 45/2009 se beze zbytku uplatní též pro
insolvenční řízení vedené podle insolvenčního zákona. I v insolvenčním řízení
tedy platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím
převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění
stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše
insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví
dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do
insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na
uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu
majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci
nemůže. K tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 23/2012. [3] Věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zajišťovacím převodem
vlastnického práva (a jenž je tedy podmíněným vlastníkem majetku původně
patřícího dlužníkovi), není od zahájení insolvenčního řízení (§ 109 odst. 4
insolvenčního zákona) oprávněn uplatnit právo na uspokojení ze zajištění jiným
způsobem než přihláškou zajištěné pohledávky [srov. § 109 odst. 1 písm. b/, §
166 insolvenčního zákona]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29
ICdo 24/2016, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 22. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2611/2016.
[4] Zajištěný věřitel mohl (poté, co nastaly účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení) uplatnit právo na uspokojení ze zajištění (jen)
přihláškou zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka, a to bez
ohledu na to, zda insolvenční správce sepsal předmět zajištění do majetkové
podstaty dlužníka; současně měl insolvenčnímu správci předmět zajištění vydat
(ve smyslu umožnit insolvenčnímu správci, aby jej za účelem uspokojení
pohledávky tohoto zajištěného věřitele zpeněžil). Prodal-li zajištěný věřitel
předmět zajištění, postupoval v rozporu s § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního
zákona. K tomu viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1439/2019, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 26/2019.
17. Výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, přijaté k zajišťovacímu
převodu vlastnického práva v poměrech upravených zákonem č. 40/1964 Sb.,
občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. prosince 2013, jsou využitelné i v
dané věci, kdy smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne 18. října 2016 se
řídí právní úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve
znění účinném od 1. ledna 2014 (§ 2040 a násl. o. z.). Srov. obdobně např.
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2019, sp. zn. 5 Tdo
1253/2019, uveřejněného pod číslem 49/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (část trestní).
18. Odvolacímu soudu lze přisvědčit v názoru, podle něhož z dikce § 2040
o. z. plyne, že smluvní strany si mohou dohodnout zajišťovací převod práva ve
fiduciární formě. Stanoví-li totiž § 2040 odst. 2 o. z. vyvratitelnou domněnku
sjednání smlouvy s rozvazovací podmínkou, je zjevné, že zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník, připouští sjednání dohody i v jiné podobě (než v té, jež byla
přípustná před 1. lednem 2014). Na rozdíl od odvolacího soudu je Nejvyšší soud
přesvědčen, že v dané věci nejde o tzv. fiduciární převod, když ze smlouvy o
zajišťovacím převodu práva není seznatelné žádné (natož výslovné) ujednání, z
něhož by bylo možno na takový převod usuzovat. Posuzováno podle obsahu dohody
(viz skutková zjištění v bodu 2. [2]) nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že
jde o dohodu o převodu vlastnického práva s rozvazovací podmínkou, že dluh bude
splněn (viz článek I. 5. smlouvy, § 2040 odst. 2 o. z.). Nejvyšší soud
nepřehlédl, že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. 7 Tdo
1136/2018, uveřejněném pod číslem 23/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (část trestní), označil závěry formulované v R 45/2009 při výkladu §
2044 o. z. za nadále nepoužitelné (srov. odstavce 43. a 56. tamtéž), nicméně i
z onoho rozhodnutí je zřejmé, že ona „nepoužitelnost“ se váže jen k tomu, že
současná právní úprava již dovoluje fiduciární převod práva. O takový převod
však (jak uvedeno výše) v této věci nešlo.
19. Argumentuje-li odvolací soud (i žalobce) tak, že sporné akcie (akcie
na jméno) se převádí rubopisem (§ 269 odst. 1 z. o. k.), pak pomíjí, že souzená
věc má přesah do insolvenčních poměrů, v nichž je možnost realizace
zajišťovacího převodu práva upravena insolvenčním zákonem. Převod akcií na
jméno je tedy nutno vykládat způsobem vymezeným též definicí a postavením
zajištěného věřitele a významem smlouvy o zajišťovacím převodu práva v
insolvenčním řízení.
20. Pochybnosti vzbuzuje též závěr odvolacího soudu na téma neexistence
omezení kladených § 111 insolvenčního zákona. Názor odvolacího soudu, podle
něhož by úhradou dluhu ve výši 2 000 000 Kč nemohlo dojít k podstatné změně ve
skladbě, využití nebo určení majetkové podstaty ani k jejímu zmenšení, vychází
z celkové jmenovité hodnoty sporných akcií ve výši 2 000 000 Kč. Přitom hodnota
akcií se mění v závislosti na vnitřních faktorech (zejména hospodaření
společnosti) i vnějších vlivech. Potud závěr odvolacího soudu nemá ani oporu ve
skutkových zjištěních.
21. V návaznosti na výše řečené lze shrnout, že v poměrech dané věci,
kdy v době, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení,
nedošlo k realizaci (dovršení) zajišťovacího převodu vlastnického práva
(nedošlo k uplynutí doby, v níž mohl dlužník svůj dluh splnit, čímž by nastala
rozvazovací podmínka), žalobce mohl uplatnit právo na uspokojení ze zajištění
(jen) přihláškou zajištěné pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka;
současně měl insolvenčnímu správci (žalovanému) vydat předmět zajištění (sporné
akcie). Budiž dodáno, že následné převedení sporných akcií na Rosenal Invest s.
r. o. (viz vyjádření žalobce k dovolání) je pro posouzení důvodnosti dovolání
nevýznamné, když pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době
vydání napadeného rozhodnutí (§ 243f odst. 1 o. s. ř.).
22. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem z pohledu shora
uvedených závěrů neobstojí (není správné), Nejvyšší soud, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
23. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci
(§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje
zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu