MSPH 95 INS 12575/2022 217 ICm 1960/2024 29 ICdo 86/2025-73
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce GAIA spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Mělnická 580/9, identifikační číslo osoby 45802149, zastoupeného Mgr. Přemyslem Markem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Partyzánská 18/23, proti žalované JUDr. Jiřině Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 22, jako insolvenční správkyni dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 217 ICm 1960/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, identifikační číslo osoby 25083325, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2025, č. j. 217 ICm 1960/2024, 101 VSPH 61/2025-48 (MSPH 95 INS 12575/2022), takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 22. listopadu 2024, č. j. 217 ICm 1960/2024-36, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zastavil řízení, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek „ze žaloby“ ve lhůtě určené usnesením insolvenčního soudu, přičemž k opožděné úhradě soudního poplatku se nepřihlíží (bod I. výroku), rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a o vrácení soudního poplatku (body III. a IV. výroku).
2. K odvolání žalobce (GAIA spol. s r. o.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. února 2025, č. j. 217 ICm 1960/2024, 101 VSPH 61/2025-48 (MSPH 95 INS 12575/2022), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se řízení pro nezaplacení soudního poplatku nezastavuje.
3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008, o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, a z ustanovení § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2020, sp. zn. 22 Cdo 1933/2019 – dospěl na rozdíl od insolvenčního soudu k závěru, že žalobce zaplatil soudní poplatek za řízení před insolvenčním soudem včas.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (JUDr. Jiřina Lužová, jako insolvenční správkyně dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci) dovolání. Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že se usnesení insolvenčního soudu potvrzuje.
5. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka klade otázku, zda je počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku vázán na právní moc usnesení, jímž je poplatník vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1933/2019 překonal velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu usnesením ze dne 12. ledna 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 75/2022 (dále jen „R 75/2022“).
6. Žalobce ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako subjektivně nepřípustné, popřípadě, aby jej zamítl, maje za to, že závěry R 75/2022 jsou pro danou věc „nepřiléhavé a nedůvodně přísné“.
7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
8. Nejvyšší soud se nejprve zabýval tzv. subjektivní přípustností dovolání, tedy posouzením, zda je dovolatelka oprávněna podat dovolání.
9. Dovolání žalované, která není účastnicí právního vztahu mezi státem a žalobcem jakožto poplatníkem soudního poplatku za podanou žalobu, proti usnesení o (ne)zastavení řízení o podané žalobě podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, není subjektivně přípustné. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3508/2013, uveřejněné pod číslem 95/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 95/2014“), jakož i nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2011, sp. zn. IV. ÚS 121/11, zmíněný v jeho důvodech. K závěrům R 95/2014 se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 29 Cdo 4225/2019, nebo v usnesení ze dne 15. června 2021, sp. zn. 26 Cdo 1039/2021.
10. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalované podle § 243c odst. 1 a 3 věty první a § 218 písm. b/ o. s. ř., jako podané osobou neoprávněnou, přičemž tak učinil v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu.
11. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu