KSOS 38 INS 5965/2011
38 ICm 2903/2011
29 ICdo 9/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
Ing. J.M., zastoupeného JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem, se sídlem v
Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, PSČ 702 00, proti žalované AB insolvence v.
o. s., se sídlem v Praze, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, identifikační číslo
osoby 24738115, jako insolvenční správkyni dlužnice NORMA MB spol. s r. o., o
vyloučení obchodního podílu a nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 ICm 2903/2011, jako incidenční spor v
insolvenční věci dlužnice NORMA MB spol. s r. o., se sídlem ve Sviadnově, Na
Drahách 246, PSČ 739 25, identifikační číslo osoby 48393851, vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS 5965/2011, o dovolání žalované proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. září 2014, č. j. 38 ICm
2903/2011, 11 VSOL 16/2014-164 (KSOS 38 INS 5965/2011), takto:
I. Dovolání se v části, v níž směřuje proti té části prvního výroku
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. září 2014, č. j. 38 ICm
2903/2011, 11 VSOL 16/2014-164 (KSOS 38 INS 5965/2011), kterou byl potvrzen
výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. října 2013, č. j. 38 ICm
2903/2011-109, ve vztahu k části obchodního podílu ve společnosti NORMA
Frýdlant n. Ostr., spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25387481, ve výši
161/561, připadající na vklad 3.220.000 Kč, odmítá.
II. Ve zbývající části se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.
září 2014, č. j. 38 ICm 2903/2011, 11 VSOL 16/2014-164 (KSOS 38 INS 5965/2011),
ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 9. října 2013, č. j. 38 ICm 2903/2011-109 (KSOS 38 INS
5965/2011), Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) vyloučil z
majetkové podstaty dlužnice (NORMA MB spol. s r. o.) obchodní podíl ve
společnosti NORMA Frýdlant n. Ostr., spol. s r. o. (dále jen „NORMA Frýdlant“)
[výrok I.], vyloučil z majetkové podstaty dlužnice ve výroku specifikované
nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok II.] a rozhodl o nákladech
řízení (výrok III.). Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Dlužnice jako prodávající se společností NORMA MB Export - Import spol. s. r. o., identifikační číslo osoby 49686518 (dále jen „NORMA MB EI“) uzavřela dne
18. prosince 1997 kupní smlouvu, kterou jí prodala sporné nemovitosti (dále jen
„první kupní smlouva“). 2) V době uzavření první kupní smlouvy byl žalobce jednatelem a společníkem
NORMA MB EI, jehož podíl na základním kapitálu NORMA MB EI činil 97,27 %. Základní kapitál dlužnice byl 150.000 Kč. 3) Znaleckým posudkem zpracovaným k 27. listopadu 1997 byly sporné nemovitosti
oceněny na 1.674.630 Kč. Dne 3. prosince 1997 vyslovila valná hromada dlužnice
souhlas s prodejem sporných nemovitostí společnosti NORMA MB EI za 1.247.890 Kč. 4) Dne 30. června 2010 uzavřela NORMA MB EI s žalobcem kupní smlouvu, jejímž
prostřednictvím sporné nemovitosti prodala žalobci (dále jen „druhá kupní
smlouva“). 5) V době uzavření druhé kupní smlouvy byl žalobce jediným společníkem NORMA MB
EI. Základní kapitál NORMA MB EI činil 1.100.000 Kč. 6) Znaleckým posudkem zpracovaným ke 2. únoru 2010 byly sporné nemovitosti
oceněny na 824.520 Kč. Dne 14. června 2010 vyslovila „valná hromada“
společnosti NORMA MB EI souhlas s prodejem sporných nemovitostí žalobci za
850.000 Kč. 7) Dlužnice jako prodávající uzavřela s žalobcem dne 12. března 1998 smlouvu o
převodu části obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve výši 200/283,
připadající na vklad ve výši 8.000.000 Kč, za cenu 8.000.000 Kč (dále jen
„první smlouva o převodu podílu“). 8) Dne 19. srpna 2003 uzavřela dlužnice jako prodávající s žalobcem smlouvu o
převodu zbývajícího obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve výši
161/566, připadající na vklad ve výši 3.220.000 Kč, za cenu 3.220.000 Kč (dále
jen „druhá smlouva o převodu podílu“). 9) Souhlasy s oběma smlouvami o převodu obchodního podílu udělila valná hromada
společnosti NORMA Frýdlant dne 12. března 1998, resp. 19. srpna 2003. 10) Podle posudku znalce doc. PhDr. Ing. Jana Novotného, CSc., ze dne 31. ledna
2013 reálná hodnota části obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant ve
výši 200/283, připadající na vklad ve výši 8.000.000 Kč, k 31. prosinci 1998
činila 8.001.257 Kč a reálná hodnota části obchodního podílu ve společnosti
NORMA Frýdlant ve výši 161/566, připadající na vklad ve výši 3.220.000 Kč, k
31. prosinci 2003 činila 3.194.651 Kč. 11) V době uzavření první kupní smlouvy a obou smluv o převodu podílu byl
žalobce společníkem dlužnice s dvoutřetinovým podílem na základním kapitálu. 12) Usnesením insolvenčního soudu ze dne 18. dubna 2011, č. j.
KSOS 38 INS
5965/2011-A5, byl zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen
konkurs. Insolvenční soud se neztotožnil s námitkou žalované, že na první kupní smlouvu
bylo nutné aplikovat § 196a odst. 1 a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. prosince 2000, neboť
dlužnice není žádnou z osob vypočtených v § 196a odst. 1, 2 a 3 obch. zák., ani
osobu blízkou osobám uvedeným v § 196a odst. 1 obch. zák. Z toho dovodil, že „k
uzavření (první) kupní smlouvy (...) nebylo třeba souhlasu valné hromady
(rozuměj: společnosti NORMA MB EI) ani posudku znalce“ a že se „pojem ‚osoba
blízká‘ (...) vztahuje toliko k jednateli společnosti s ručením omezeným,
prokuristovi či jiné osobě, která je oprávněna jménem společnosti jednat, tj. toliko k fyzické osobě, nikoli osobě právnické.“ Ohledně druhé kupní smlouvy
dospěl k závěru, že pro posuzování důvodnosti projednávané vylučovací žaloby
není otázka její platnosti rozhodná. Ve vztahu ke smlouvám o převodu obchodního podílu insolvenční soud konstatoval,
že žalobce obchodní podíl vydržel. Existenci dobré víry dovodil z toho, že
žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku jako společník společnosti NORMA
Frýdlant, tato společnost s ním jako se společníkem jednala a žalobcova účast
ve společnosti NORMA Frýdlant nebyla zpochybněna ani jinou (třetí) osobou. K
tomu insolvenční soud doplnil, že žalobci „svědčí tzv. objektivní okolnosti, a
to skutečnost, že i rejstříkový soud opakovaně (...) zkoumal zákonné podmínky
pro zápis změny do obchodního rejstříku.“
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek
insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(druhý výrok). Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem, odvolací soud se
při posuzování platnosti první a druhé kupní smlouvy (posuzováno dle obsahu)
ztotožnil se závěry insolvenčního soudu. Ohledně smluv o převodu obchodního podílu odvolací soud konstatoval, že ty byly
nabývacím titulem obchodního podílu ve společnosti NORMA Frýdlant. Přestože
hodnota částí obchodního podílu nebyla stanovena na základě posudku znalce, byl
dle názoru odvolacího soudu rozdíl mezi reálnou hodnotou obou převáděných částí
podílu (jež činila 8.001.257 Kč, resp. 3.194.651 Kč) a cenami sjednanými ve
smlouvách o převodu zanedbatelný; k poškození dlužnice proto nedošlo. Z toho
odvolací soud (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, veřejnosti dostupný ? stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího
soudu přijatá po 1. lednu 2001 ? na webových stránkách tohoto soudu) dovodil,
že „nedostatek znaleckého posouzení hodnoty obchodního podílu nečiní smlouvy o
převodu podílu (...) neplatnými“. Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho
přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a
navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud v souladu s § 243d
písm.
b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že soudy obou stupňů na první
kupní smlouvu neaplikovaly § 196a odst. 1 a 3 obch. zák., ačkoliv společnost
NORMA MB EI nabývala sporné nemovitosti od dlužnice, jejíž dvoutřetinový
společník (žalobce) byl jednatelem společnosti NORMA MB EI. Z postavení žalobce
jako společníka dlužnice dovolatelka [s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 1. srpna 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, uveřejněný pod číslem 53/2004
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 53/2004“)] dovozuje, že
žalobce byl osobou blízkou dlužnici, a proto je platnost první kupní smlouvy
nezbytné posuzovat v kontextu § 196a obch. zák. K tomu dodává, že sporné
nemovitosti byly první kupní smlouvou převedeny za cenu výrazně nižší, než jaká
byla stanovena na základě znaleckého posudku, a uzavírá, že sporné nemovitosti
jsou (s ohledem na absolutní neplatnost první kupní smlouvy) doposud ve
vlastnictví dlužnice. Ve vztahu ke smlouvám o převodu obchodního podílu dovolatelka soudům nižších
stupňů vytýká, že na daný případ neaplikovaly § 196a odst. 1 a 3 obch. zák. K
„platnosti“ (rozuměj účinnosti) smluv o převodu byl podle jejího názoru
nezbytný nejen souhlas valné hromady společnosti NORMA Frýdlant, nýbrž i
dlužnice, která svůj majetek (obchodní podíl) po částech převáděla na žalobce.
Dovolatelka napadá (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna
2011, sp. zn. 28 Cdo 2603/2010) i závěr insolvenčního soudu o existenci dobré
víry žalobce. Odkazujíc na usnesení ze dne 3. června 2004, sp. zn. III. ÚS
50/04, v němž Ústavní soud formuloval a odůvodnil podmínky, za nichž lze dospět
k závěru o dobré víře na straně držitele, jakož i požadavek, aby se tato
vztahovala i na nabývací titul, dovolatelka uzavírá, že žalobce si musel být
vědom, že vlastnické právo k žádné z částí obchodního podílu nenabyl, a nemohl
je proto držet v dobré víře.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud předesílá, že s přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí
byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1.
ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29
ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
V rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku insolvenčního
soudu ohledně části obchodního podílu společnosti NORMA Frýdlant ve výši
161/561, připadající na vklad 3.220.000 Kč, který byl převeden druhou smlouvou
o převodu podílu, neshledal Nejvyšší soud dovolání přípustným; proto jej podle
§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Vyšel-li odvolací soud při posuzování platnosti druhé smlouvy o převodu podílu
ze závěrů, jež Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 8. února
2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněném pod číslem 67/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, je jeho právní posouzení věci v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například též rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1017/2012, či rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3649/2010).
Tomu odpovídá též skutečnost, že se odvolací soud ve vztahu k druhé smlouvě o
převodu podílu nezabýval tím, zda valná hromada dlužnice udělila ke zcizení
tohoto jejího majetku souhlas, neboť požadavek, aby valná hromada se zcizením
majetku udělila souhlas, byl – ve vztahu k nabytí majetku, k němuž došlo po
uplynutí tří let od vzniku společnosti– z § 196a odst. 3 obch. zák. vypuštěn s
účinností od 1. ledna 2001 (tj. zákonem č. 370/2000 Sb.).
Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné, neboť se odvolací soud při výkladu
§ 196a odst. 1 a 3 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000 (ve vztahu
k převodu nemovitostí a první smlouvě o převodu podílu) odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.).
Z § 196a odst. 1 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000 se podává, že
společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva,
dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem
společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými anebo smlouvu,
jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob nebo bezplatný převod majetku
ze společnosti, jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek
obvyklých v obchodním styku.
Podle § 196a odst. 3 věty první obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince
2000 platí, že nabývá-li společnost úplatně majetek od akcionářů, členů dozorčí
rady nebo osob uvedených v odstavcích 1 a 2 anebo na ně úplatně majetek převádí
a hodnota tohoto majetku přesahuje jednu desetinu základního jmění společnosti
v průběhu jednoho roku, lze jej nabýt nebo zcizit pouze za cenu určenou
posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady.
I. K převodu nemovitostí.
Soudy obou stupňů vybudovaly svá právní posouzení na závěru, že § 196a odst. 1
a 3 obch. zák. (v rozhodném znění) nelze aplikovat na první kupní smlouvu,
neboť žalobce a dlužnice nejsou (nemohou být) osobami blízkými ve smyslu § 196a
odst. 1 věty první obch. zák.
Již v R 53/2004 však Nejvyšší soud dovodil, že právnická osoba bude osobou
blízkou svému společníku, pociťoval-li by společník újmu, kterou utrpěla
právnická osoba, důvodně jako újmu vlastní. Osobou blízkou fyzické osobě tedy
může být i osoba právnická, což je závěrem, který se prosadí též ve vztahu k §
196a odst. 1 obch. zák., a to i ve znění účinném do 31. prosince 2000 (k tomu
srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo
4822/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2010, pod
číslem 136, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo
1132/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo
80/2013).
Z uvedeného se podává závěr, podle něhož nabývala-li společnost s ručením
omezeným úplatně majetek, jehož hodnota přesahuje jednu desetinu základního
jmění společnosti v průběhu jednoho roku, od právnické osoby, která byla osobou
blízkou jednateli této společnosti s ručením omezeným, bylo možné majetek nabýt
pouze za cenu určenou posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady ve
smyslu § 196a odst. 1 a 3 obch. zák.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že vyložily-li soudy nižších
stupňů pojem „osoba blízká“ obsažený v § 196a odst. 1 obch. zák. tak, že se
vztahuje toliko k „jednateli společnosti s ručením omezeným, prokuristovi či
jiné osobě, která je oprávněna jménem společnosti jednat, tj. toliko k fyzické
osobě“, odchýlily se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, což se při
právním posouzení projednávané věci projevilo tak, že ve vztahu k první kupní
smlouvě vyloučily aplikaci § 196a odst. 1 a 3, aniž by řešily, zda dlužnice
byla v době uzavření první kupní smlouvy osobou blízkou žalobci (svému
společníkovi), který v době uzavření první kupní smlouvy byl jednatelem NORMA
MB EI.
Jde přitom o otázku, jejíž zodpovězení je rozhodné pro závěr, zda bylo k
účinnému převodu nemovitostí potřeba souhlasu valné hromady společnosti NORMA
MB EI. Právní posouzení věci soudy nižších stupňů je tedy (v tomto směru)
neúplné, a tudíž i nesprávné.
II. K platnosti (účinnosti) první smlouvy o převodu obchodního podílu.
Vzhledem k datu uzavření první smlouvy o převodu podílu (12. března 1998)
Nejvyšší soud posuzoval otázku její platnosti (účinnosti) podle § 196a odst. 1
a 3 ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2000.
Jak bylo výše řečeno, podle uvedených ustanovení byla společnost s ručením
omezeným oprávněna na společníka úplatně převádět majetek, jehož hodnota
přesahuje jednu desetinu základního jmění společnosti v průběhu jednoho roku,
pouze za cenu určenou posudkem znalce a jen se souhlasem valné hromady. Jak
přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29
Odo 996/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2005,
pod číslem 191, nezpůsobuje nedostatek souhlasu valné hromady podle § 196a
odst. 3 obch. zák. neplatnost, nýbrž jen neúčinnost právního úkonu, k němuž měl
být souhlas vysloven.
Souhlas valné hromady společnosti s ručením omezeným s úplatným převodem
obchodního podílu v jiné společnosti s ručením omezeným ve smyslu § 196a odst.
3 obch. zák. přitom nelze zaměňovat se souhlasem valné hromady (této jiné)
společnosti (obchodní podíl v níž je předmětem převodu) ve smyslu § 115 obch.
zák. Z toho vyplývá, že měla-li společnost s ručením omezeným na svého
společníka za úplatu (účinně) převést obchodní podíl na jiné společnosti s
ručením omezeným (jehož hodnota přesahovala jednu desetinu základního jmění
společnosti, z jejíhož majetku byl podíl převáděn), musela tak učinit za cenu
určenou posudkem znalce a se souhlasem „své“ valné hromady.
Právě uvedené pro poměry projednávané věci znamená, že posuzoval-li odvolací
soud, zda (účinně) došlo k převodu části obchodního podílu ve společnosti NORMA
Frýdlant ve výši 200/283, připadající na vklad ve výši 8.000.000 Kč, převáděné
první smlouvou o převodu podílu, musel se zabývat též tím, zda k uzavření této
smlouvy vyslovila souhlas valná hromada dlužnice (převodkyně), nikoli jen tím,
zda s převodem obchodního podílu vyslovila souhlas valná hromada společnosti
NORMA Frýdlant. Jestliže se touto otázkou odvolací soud nezabýval, je jeho
právní posouzení věci (také v tomto bodě) neúplné, a tudíž i nesprávné.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky výkladu § 196a odst. 1 a 3
obch. zák., na kterém napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud
rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu specifikovaném ve výroku zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s.
ř.).
Shledá-li odvolací soud první smlouvu o převodu podílu neúčinnou pro absenci
souhlasu valné hromady podle § 196a odst. 3 obch. zák v rozhodném znění, bude
se zabývat i tím, zda žalobce obchodní podíl jí převáděný nemohl nabýt
vydržením (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna
2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněné pod číslem 50/2008 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí
bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§
243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.)
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Filip C i
l e č e k
předseda senátu