KSOS 31 INS 22901/2013
9 ICm 2252/2016
29 ICdo 97/2017-59
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v Opavě,
se sídlem v Opavě, Masarykova třída 310/2, PSČ 746 01, identifikační číslo
osoby 72 08 00 43, proti žalovanému Indra - Šebesta v. o. s., se sídlem v
Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 91 98 77, jako
insolvenčnímu správci dlužníka Hausmart Bauelemente CZ s. r. o. „v likvidaci“,
se sídlem v Opavě, Těšínská 2063/77, PSČ 746 01 identifikační číslo osoby 26 86
87 50, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.
zn. 9 ICm 2252/2016, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 22901/2013, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2017, č.
j. 9 ICm 2252/2016, 15 VSOL 71/2017 (KSOS 31 INS 22901/2013), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2017, č. j. 9
ICm 2252/2016, 15 VSOL 71/2017-44 (KSOS 31 INS 22901/2013), se mění takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2016, č. j. 9 ICm
2252/2016-22, se mění takto:
1/ Žaloba, aby soud určil, že uplatněná pohledávka žalobce ve výši 480.151,-
Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka, se zamítá.
2/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 16. března 2017,
č. j. 9 ICm 2252/2016, 15 VSOL 71/2017-44 (KSOS 31 INS 22901/2013), potvrdil
rozsudek ze dne 15. prosince 2016, č. j. 9 ICm 2252/2016-22, jímž Krajský soud
v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) určil, že „uplatněná pohledávka“
žalobce (Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v
Opavě) ve výši 480.151,- Kč, vzniklá na dani z přidané hodnoty z důvodu
provedení opravy dle § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, za zdaňovací období červen 2014, říjen 2014 a listopad 2014 je
pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.
Soudy nižších stupňů vyšly při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku
z toho, že:
1) Usnesením ze dne 31. března 2014, č. j. KSOS 31 INS 22901/2013-A-18,
insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a
insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.
2) Dne 30. března 2015 uplatnil žalobce u žalovaného pohledávku za
majetkovou podstatou v celkové výši 480.151,- Kč, sestávající z dílčích
pohledávek ve výši 39.760,- Kč, 588,- Kč a 439.803,- Kč, přiznaných
vykonatelným výkazem nedoplatků ze dne 19. března 2015, č. j.
639555/15/3216-50521-807665.
Šlo o pohledávky vzniklé na dani z přidané hodnoty po rozhodnutí o úpadku
dlužníka z důvodu provedení opravy podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o dani
z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců červen, říjen a listopad 2014,
vztahující k (neuhrazeným a v insolvenčním řízení přihlášeným) pohledávkám
věřitelů (I. M., MEDIA MARKETING SERVICES a. s. a TERMOLUX, s. r. o.) za
dlužníkem.
3) Podáním ze dne 23. května 2016 žalovaný sdělil žalobci, že žalobcem
uplatněné pohledávky neuznává jako pohledávky za majetkovou podstatou.
Na tomto základě odvolací soud, vycházeje z ustanovení § 44 odst. 1 zákona o
dani z přidané hodnoty a z ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném
od 1. ledna 2014, shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že pohledávky vzniklé
opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení jsou
pohledávkami za majetkovou podstatou, když opravy výše daně se považují za
samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni
zdaňovacího období, ve kterém byly opravné daňové doklady doručeny dlužníkovi,
k čemuž došlo v době po rozhodnutí úpadku dlužníka, a to ve dnech 18. června
2014 a 13. října 2014.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené,
týkající se možnosti uspokojení pohledávky vzniklé na dani z přidané hodnoty z
důvodu provedení opravy podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané
hodnoty v insolvenčním řízení.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch právního názoru, podle něhož taková
pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou a v insolvenčním řízení se
neuspokojuje, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil
tak, že žaloba na určení pořadí uplatněné pohledávky se zamítá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když v posouzení otázky,
zda pohledávka správce daně vzniklá opravou výše daně z přidané hodnoty za
dlužníky v insolvenčním řízení dle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty je
pohledávkou za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 odst. 2 písm. e)
insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 2014, je rozhodnutí
odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání
dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud
se proto - v hranicích právní otázky vymezené dovoláním - zabýval tím, zda je
dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení
věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani
nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Otázku nastolenou dovolatelem řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. října
2017, sen. zn. 29 ICdo 98/2015. V něm formuloval a podrobně odůvodnil závěr,
podle něhož pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen
v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého
zdanitelného plnění podle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, není
ani po novele insolvenčního zákona provedené s účinností od 1. ledna 2014
zákonem č. 294/2013 Sb. pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se
v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje.
Přitom šlo o typově shodnou věc (žalobce Finančního úřadu pro Královéhradecký
kraj, Územního pracoviště v Hradci Králové, proti žalovanému Ing. Davidu
Jánošíkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka H A C A R a. s., o určení
pořadí pohledávky), v níž byl dovoláním napaden (a Nejvyšším soudem změněn)
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2015, č. j. 41 ICm 2060/2014,
101 VSPH 343/2015-49 (KSHK 41 INS 626/2011), k jehož závěrům se přiklonil
insolvenční soud v této věci.
Na závěrech obsažených v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 98/2015 Nejvyšší soud zcela
setrvává i v poměrech dané věci. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 27. února 2018 sen. zn. 29 ICdo 15/2017.
Jelikož právní posouzení věci, na němž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá,
není správné, Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu a insolvenčního
soudu [ve shodě s ustanovením § 243d písm.) b] o. s. ř.] a žalobu o určení, že
uplatněná pohledávka žalobce ve výši 480.151,- Kč je pohledávkou za majetkovou
podstatou dlužníka, zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů se opírá o ustanovení §
243c odst. 3, § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému
žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním
způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu