Judikát 29 NSCR 117/2024
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:26.02.2026
Senátní značka:29 NSCR 117/2024
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.117.2024.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Konkurs
Přihláška pohledávky
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. § 178 IZ. § 185 IZ. § 201 IZ. § 238 o. s. ř. čl. 1 § 229 písm. f) o. s. ř. § 11 odst. 1 písm. m) předpisu č. 121/2008 Sb. Kategorie rozhodnutí:D KSOS 39 INS 24539/2016
29 NSČR 117/2024-P1-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. N., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 24539/2016, o účasti na insolvenčním řízení, o dovolání věřitele č. 1 FOCUS - METAL, s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 62303414, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 2024, č. j. KSOS 39 INS 24539/2016, 3 VSOL 340/2024-P1-8, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 19. června 2024, č. j. KSOS 39 INS 24539/2016-P1-3, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky č. 1 věřitele č. 1 FOCUS – METAL, s. r. o. (dále též jen „věřitel“) v přihlášené výši 8 318 800 Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Podáním ze dne 10. listopadu 2016 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka zajištěnou pohledávku P1 v celkové výši 8 318 800 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 18. srpna 2005, uzavřené mezi dlužníkem a původním věřitelem (VLAMA Trading s. r. o.).
[2] Při přezkumném jednání konaném dne 22. ledna 2020 byla přihlášená pohledávka popřena co do pravosti a výše v rozsahu celé přihlášené pohledávky, a to insolvenční správkyní (Mgr. Ladislavou Kolínovou) a dlužníkem.
[3] Žalobou doručenou soudu dne 20. února 2020 se věřitel domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 8 318 800 Kč je pohledávkou uplatněnou po právu s nárokem na oddělené uspokojení z předmětu zajištění. Insolvenční soud rozsudkem ze dne 6. září 2023, č. j. 44 ICm 767/2020-195, žalobu zamítl. K odvolání věřitele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. dubna 2024, č. j. 44 ICm 767/2020, 14 VSOL 62/2024-235 (KSOS 39 INS 24539/2016), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že pohledávka věřitele je po právu co do částky 1 161 381,29 Kč; ve zbývající části pohledávky ve výši 7 157 418,71 Kč zamítavý rozsudek insolvenčního soudu potvrdil.
3. Na tomto základě insolvenční soud konstatoval, že pohledávka věřitele byla zjištěna tak, že její skutečná výše (1 161 381,29 Kč) činí méně než 50 % přihlášené částky (8 318 800 Kč), a proto se podle § 178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nepřihlíží ani ke zjištěné části přihlášené pohledávky.
Insolvenční soud podle § 185 insolvenčního zákona rozhodl o odmítnutí přihlášky pohledávky P1 věřitele v celé výši a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení dlužníka.
4. K odvolání věřitele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud s odkazem na § 178, § 185 a § 201 insolvenčního zákona přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že jsou splněny podmínky pro odmítnutí přihlášky pohledávky č.
1. Pohledávka byla zjištěna v rozsahu menším než 50 % přihlášené částky, a proto se k ní nepřihlíží ani v rozsahu, v němž byla zjištěna. Na tomto závěru ničeho nemění ani námitka věřitele, že rozhodnutí insolvenčního soudu je předčasné, neboť proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu vydanému v incidenčním sporu podal dovolání. K tomu odvolací soud uvedl, že podání mimořádného opravného prostředku, který nemá vliv na právní moc rozsudku odvolacího soudu, není důvodem k odkladu rozhodnutí o odmítnutí přihlášky.
6. Stejně tak odvolací soud odmítl argument, že § 178 odst. 1 insolvenčního zákona nelze použít v situaci, kdy je pohledávka zjištěna pod hranicí 50 % pouze na základě námitky promlčení uplatněné až v incidenčním sporu. Zdůraznil, že vznesla-li insolvenční správkyně námitku promlčení v incidenčním řízení, nic věřiteli nebránilo, aby na ni v jeho průběhu reagoval částečným zpětvzetím přihlášky až do právní moci rozhodnutí ve věci samé. Tím mohl sankci podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona předejít.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek, které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i usnesení insolvenčního soudu zrušil.
8. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení tyto právní otázky:
1/ Lze rozhodnout o odmítnutí přihlášky pohledávky a tím ukončit účast věřitele v insolvenčním řízení v situaci, kdy věřitel podal proti rozsudku odvolacího soudu vydanému v incidenčním sporu, jehož výsledek je určující pro aplikaci § 178 odst. 1 insolvenčního zákona, dovolání, o němž dosud Nejvyšší soud dosud nerozhodl? 2/ Má soud při úvaze o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení a o odmítnutí přihlášky i ve zjištěné výši podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona vycházet výlučně z poměru zjištěné pohledávky vzhledem k pohledávce přihlášené nebo má vzít v potaz také důvody, pro které pohledávka zjištěna nebyla, myšleno nad rámec toho, že její výše závisela na znaleckém posudku či na diskreční úvaze soudu?
9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně:
10. Dovolatel je přesvědčen, že insolvenční soud i soud odvolací pochybily, když rozhodly o odmítnutí přihlášky a o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení, aniž vyčkaly rozhodnutí dovolacího soudu v probíhajícím incidenčním sporu.
Má za to, že tím vznikla situace, kdy ani případný úspěch věřitele v dovolacím řízení v incidenčním sporu (zrušení rozsudku odvolacího soudu) by již nevedl k obnovení jeho účasti v insolvenčním řízení, neboť platí pravomocné usnesení o odmítnutí přihlášky a ukončení jeho účasti. Takový stav by věřiteli fakticky znemožnil uplatnit jeho pohledávku v insolvenčním řízení a představoval by zásah do jeho ústavního práva na soudní ochranu. Dovolatel proto tvrdí, že k zachování práva na spravedlivý proces je nezbytné, aby insolvenční soud s rozhodnutím o odmítnutí přihlášky a ukončení účasti věřitele vyčkal až do rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v incidenčním sporu, jehož výsledek je pro postup podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona určující.
11. Dovolatel má dále za to, že § 178 odst. 1 insolvenčního zákona nelze vykládat čistě formalisticky podle jeho gramatického znění. Je nutné zohlednit i důvody, pro něž věřitel nebyl v incidenčním sporu úspěšný ve větším rozsahu. Zdůrazňuje, že v tomto případě nemůže jít k jeho tíži, že přihlásil pohledávku, která podle hmotného práva existovala, a že námitku promlčení vznesla insolvenční správkyně až v průběhu incidenčního řízení.
12. Dovolatel je rovněž přesvědčen, že § 178 odst. 1 insolvenčního zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, zejména s právem na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení uvedeného ustanovení.
13. Kromě toho dovolatel namítá, že rozhodnutí o odmítnutí přihlášky a o ukončení účasti věřitele nemůže vydat vyšší soudní úředník, jako tomu bylo v dané věci.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné.
16. Učinil tak proto, že mu dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
17. Nejvyšší soud připomíná, že úprava obsažená v § 178 insolvenčního zákona má bránit tomu, aby přihlášení věřitelé prosazovali svou vůli v insolvenčním řízení, respektive ohrožovali jeho chod, vahou nadhodnocené (dosud nezjištěné) pohledávky, přičemž je zjevné, že škodlivý následek tohoto typu může vyvolat nejen nadhodnocená jistina, nýbrž i nadhodnocené příslušenství pohledávky. K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněného pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněném podčíslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce.
Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu [následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává (až) právní mocí rozhodnutí]; vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost, která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 30/2016, uveřejněný pod číslem 40/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
19. Předpoklady pro postup insolvenčního soudu podle § 185 insolvenčního zákona jsou vymezeny v § 173, § 178, § 188 a § 198 insolvenčního zákona. Odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení dle § 185 insolvenčního zákona je důsledkem stavu, kdy se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2025, sen. zn. 29 NSČR 93/2024.
20. Dospěl-li odvolací soud v projednávané věci k závěru, že k pohledávce dovolatele nelze v rozsahu zjištěné částky 1 161 381,29 Kč přihlížet, neboť tato částka představuje méně než 50 % původně přihlášené částky (8 318 800 Kč), a je na místě přihlášku pohledávky v tomto rozsahu odmítnout podle § 185 insolvenčního zákona, jsou tyto závěry v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
21. K námitkám dovolatele zbývá dodat, že odvolací soud správně zdůraznil, že podané dovolání proti rozhodnutí v incidenčním sporu nemá odkladný účinek. Proto insolvenční soud není povinen vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu a je oprávněn (a povinen) rozhodnout o odmítnutí přihlášky a ukončení účasti věřitele bezprostředně poté, co jsou splněny podmínky § 178 odst. 1 insolvenčního zákona. Jak je shrnuto výše, usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona totiž jen deklaruje následek, který nastal v důsledku pravomocného výsledku přezkumu, resp. rozhodnutí v incidenčním sporu; dovolání tento stav samo o sobě nemění. Kdyby Nejvyšší soud (později) dovolání vyhověl a rozhodnutí v odporovém sporu zrušil, promítne se tato změna do navazujících (závislých) rozhodnutí, aniž by to činilo původní postup insolvenčního soudu nesprávným.
22. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že při posouzení sankce podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona je rozhodný jedině poměr mezi přihlášenou a zjištěnou výší pohledávky. Zákon výslovně připouští pouze dvě výjimky, a to závislost rozhodnutí o výši pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu podle § 136 o. s. ř. Tyto výjimky se týkají situací, kdy je základ pohledávky dán, ale její přesná výše je obtížně zjistitelná (což není tento případ). Jiné důvody, pro které pohledávka nebyla zjištěna, se nezkoumají.
K tomu, že popření pohledávky pro její promlčení není důvodem k tomu, aby se neuplatnil § 178 odst. 1 insolvenčního zákona, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2025, sen. zn. 29 NSČR 112/2024.
23. Nejvyšší soud dále odkazuje na svou ustálenou judikaturu (na níž nemá důvod cokoliv měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání), podle níž úprava § 178 insolvenčního zákona není rozporná s ústavním pořádkem České republiky. Již v usnesení ze dne 30. září 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2011, Nejvyšší soud vysvětlil, že hranice 50 % je dostatečně vysoká k tomu, aby rozumně uvažující věřitel byl schopen odhadnout svůj úspěch s přihlášenou pohledávkou v rozsahu, při němž se nedostane do konfliktu se sankcí nastavenou ustanovením § 178 věty první insolvenčního zákona. Tento závěr přitom Nejvyšší soud přijal též na základě závěrů obsažených v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 36/09, jímž Ústavní soud zastavil řízení o návrhu Vrchního soudu v Praze na zrušení § 178, § 179, § 180, § 181 a § 182 insolvenčního zákona.
24. Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani námitka, podle níž rozhodnutí o odmítnutí přihlášky pohledávky a o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení nemůže vydat vyšší soudní úředník. Je tomu tak již proto, že touto argumentací dovolatel vystihuje tzv. zmatečností vadu ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., kterou jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
25. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud v této souvislosti pro úplnost dodává, že vyšší soudní úředník je oprávněn vydat usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky a o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení, neboť nejde o žádnou z výjimek uvedených v § 11 odst. 1 písm. m/ zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 112/2024).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 2. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu