Nejvyšší soud Usnesení insolvence

29 NSCR 17/2023

ze dne 2025-01-30
ECLI:CZ:NS:2025:29.NSCR.17.2023.1

MSPH 90 INS 9680/2017 29 NSČR 17/2023-P4-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Vian & K s. r. o., se sídlem v Praze 3, Na Parukářce 2771/1, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25732072, zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, PSČ 273 05, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 9680/2017, o přihlášce pohledávky věřitele č. 4 Teambuilding, s. r. o., se sídlem v Kytíně 188, PSČ 252 10, identifikační číslo osoby 27634400, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, PSČ 261 01, o dovolání věřitele č. 4 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2022, č. j. MSPH 90 INS 9680/2017, 2 VSPH 1041/2022-P4-9, takto:

Dovolání se odmítá.

1. Usnesením ze dne 27. května 2022, č. j. MSPH 90 INS 9680/2017-P4-2, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku věřitele č. 4 (Teambuilding, s. r. o.) [výrok I.] a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 4 v insolvenčním řízení (výrok II.).

2. Insolvenční soud, cituje § 173 odst. 4 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), uvedl, že lhůta pro podání přihlášek uplynula dnem 2. ledna 2018 a účinky přihlášky pohledávek věřitele č. 4 doručené insolvenčnímu soudu 12. května 2022 tak nemohly nastat v důsledku marného uplynutí stanovené lhůty.

3. K odvolání věřitele č. 4 odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

4. Odvolací soud – cituje § 165, § 173 odst. 1 větu první a druhou, § 185, § 237 insolvenčního zákona a judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že věřitel č. 4 nemá za dlužníkem pohledávku na vrácení vzájemného plnění ve výši 7 mil. Kč podle § 237 odst. 4 insolvenčního zákona, když zápočtem pohledávek věřitele č. 4 oproti pohledávce dlužníka z titulu neuhrazené kupní ceny ve výši 7 mil. Kč neposkytl dlužníku žádné plnění, a tudíž mu nevznikla pohledávka na vrácení plnění, která by se považovala za přihlášenou. Rovněž nelze považovat za přihlášené ani jednotlivé dílčí pohledávky použité pro započtení, které v důsledku vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy a započtení (dohody o vypořádání vzájemných vztahů) „oživly“.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 4 dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Míní, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Konkrétně dovolatel spatřuje přípustnost dovolání pro řešení otázky výkladu § 237 odst. 4 insolvenčního zákona a vzájemného plnění.

7. Dovolatel namítá, že usnesení odvolacího soudu mu znemožňuje řádně hájit svá práva. Má za to, že neúčinnost odporovaného úkonu spočívá v uvedení majetkové podstaty do původního stavu ve vazbě na odporovaný právní úkon (právní jednání).

8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

10. Učinil tak proto, že ve výkladu § 237 odst. 4 insolvenčního zákona je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

11. V odvolacím soudem přiléhavě zmíněném rozsudku ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 4/2019, Nejvyšší soud vysvětlil, že úprava § 237 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona řeší (pouze) vracení poskytnutého plnění. V případě započtení nedochází k žádnému plnění (nejde o zánik závazku splněním, ale o jiný druh zániku závazku), a proto v případě vyslovení neúčinnosti započtení v odpůrčím sporu nevzniká stranám právo na žádné vzájemné plnění, tedy ani nevzniká pohledávka na vrácení plnění, která by se považovala za přihlášenou podle § 237 odst. 4 insolvenčního zákona. Dochází pouze k „oživení“ pohledávek použitých pro započtení, byť pouze v rámci insolvenčního řízení a po dobu jeho trvání.

12. Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že insolvenční zákon výslovně upravuje, jaké pohledávky a v jakém pořadí jsou v insolvenčním řízení uspokojovány, stejně jako způsoby jejich uplatnění. Výslovně v § 165 odst. 2 uvádí, že pouze v zákonem stanovených případech je možné, aby byly uspokojeny i pohledávky dalších věřitelů, kteří neuplatnili či nemohli uplatnit své pohledávky přihláškou pohledávky. Jedním z těchto případů je i zmíněná úprava § 237 odst. 4 věty druhé insolvenčního zákona. Ta však míří pouze na případy vzájemného plnění, nikoli na zápočty. Jde o výjimku, kterou je nutno vykládat restriktivně.

13. Dospěl-li odvolací soud v dané věci k závěru, že přihlášenou pohledávku dovolatele nelze považovat za pohledávku ze vzájemného plnění z neúčinného právního jednání ve smyslu § 237 odst. 4 insolvenčního zákona, neboť pohledávka dlužníka (na úhradu kupní ceny) byla „uhrazena“ zápočtem a dovolatel tak neposkytl dlužníku žádné plnění, které by mělo být vráceno, nijak se tyto závěry neprotiví rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2025

Mgr. Milan Polášek předseda senátu