USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Heleny Myškové a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v
insolvenční věci dlužnice J. D., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání
dlužnice, zastoupené Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem, se sídlem v Brně,
Běhounská 2/22, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.
listopadu 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 1 VSOL XY, takto:
Dovolání se zamítá.
1. Usnesením ze dne 19. srpna 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, Krajský soud v
Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:
[1] Rozhodl, že dlužnice (J. D.) je oprávněna podat návrh na povolení
oddlužení (bod I. výroku).
[2] Schválil zprávu insolvenční správkyně Ing. Jany Polachové o přezkumu
ze dne 15. května 2019 (bod II. výroku).
[3] Schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (bod III.
výroku).
[4] Uložil dlužnici, aby po dobu 5 let platila nezajištěným věřitelům
prostřednictvím insolvenční správkyně vždy k 25. dni měsíce z příjmů, které
získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, jako při výkonu
rozhodnutí nebo při exekuci pro uspokojení přednostní pohledávky, a to po
odečtení pravidelné měsíční zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů
insolvenčního správce a zálohy na odměnu za přezkoumané přihlášky pohledávek
dle jejich počtu, vše včetně daně z přidané hodnoty, podle poměru pohledávek
dle zprávy pro oddlužení, a následně dle každé zprávy o změně v poměru
uspokojení nezajištěných věřitelů. První splátku je dlužnice povinna uhradit
věřitelům k 25. září 2019 z příjmu u zaměstnavatele IMI International s. r. o.
(dále jen „společnost IMI“) [bod IV. výroku].
[5] Uložil plátci příjmu dlužnice (společnosti IMI) a každému dalšímu
plátci, aby počínaje měsícem září 2019 prováděl ze mzdy, platu nebo jiného
příjmu dlužnice srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí nebo při
exekuci pro uspokojení přednostní pohledávky, sražené částky nevyplácel
dlužnici, ale zasílal je insolvenční správkyni na jí sdělený účet, a to bez
zřetele k právní moci tohoto usnesení (bod VI. výroku).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených bodech
IV. a VI. výroku.
3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Insolvenční řízení bylo zahájeno u insolvenčního soudu dne 5. března 2019
na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení
oddlužení, v němž dlužnice navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře a o
stanovení nižších než zákonem stanovených splátek nepožádala.
[2] Usnesením ze dne 14. března 2019 insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice,
povolil její oddlužení a insolvenční správkyní dlužnice ustanovil Ing. Janu
Polachovou.
[3] Ve zprávě o oddlužení ze dne 15. května 2019 dlužnice požádala o snížení
měsíčních splátek na částku 6 000 Kč, s tím, že má zvýšené náklady spojené s
ubytováním, cestovným do zaměstnání a podporuje dceru při studiu.
[4] Usnesením ze dne 17. června 2019 insolvenční soud vyzval dlužnici ke
sdělení důvodu, proč o stanovení nižší výše měsíčních splátek nepožádala v
návrhu na povolení oddlužení.
[5] V podání ze dne 26. června 2019 dlužnice uvedla, že v době podání návrhu na
povolení oddlužení byla dohodnuta s přítelem na společném bydlení a měla by tak
poloviční náklady na bydlení. Po podání návrhu přítel dlužnici opustil, proto
„bude mít v nynějším zázemí výdaje, se kterými nepočítala“.
[6] Usnesením ze dne 3. července 2019 insolvenční soud vyzval dlužnici, aby
žádost o stanovení nižších splátek doplnila tak, že uvede konkrétní zvýšené
výdaje, specifikuje vyživovací povinnost a tyto údaje doloží (v případě soudně
stanovené vyživovací povinnosti soudním rozhodnutím). Na toto usnesení
reagovala dlužnice „dodatkem k žádosti“ ze dne 13. července 2019, v němž
popsala své současné poměry (osobní, rodinné, výdělkové) a situaci spojenou s
provizorním bydlením. Uvedla (mimo jiné), že „jedna realitní kancelář z ní
udělala bezdomovce“, že bydlí v zahradním domku, potřebuje zajistit elektřinu,
nádrže na dešťovou vodu a její náklady na dopravu do zaměstnání činí 550 Kč
měsíčně. Současně předložila ceník prádelny, měsíční jízdenku, cenovou nabídku
na dodávku solárního systému, cenu palivového dříví a chladicího boxu.
4. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 391 odst. 2, §
398 odst. 3 a 4, § 406 odst. 4 a § 407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje z usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012 (jde o
usnesení uveřejněné pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)
a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013,
uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(usnesení jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu,
dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) – dospěl ve shodě s
insolvenčním soudem k závěru, podle něhož je žádost dlužnice o jinou výši
měsíčních splátek (jež je součástí zprávy pro oddlužení ze dne 15. května 2019)
opožděná, a proto k ní nelze přihlížet. Podle odvolacího soudu musí dlužník v
návrhu na určení nižších než zákonem stanovených splátek učiněném až při
jednání s insolvenčním správcem mimo jiné tvrdit a doložit změny, k nimž došlo
po podání návrhu na povolení oddlužení. Odvolací soud přisvědčil insolvenčnímu
soudu i v tom, že dlužnicí uvedené skutečnosti představují pouze sociální
důvody. Za odůvodněný případ ve smyslu § 398 odst. 4 insolvenčního zákona nelze
považovat ani rozchod s partnerem, s nímž v době podání návrhu na povolení
oddlužení dlužnice byla dohodnuta na společném bydlení. Závěrem odvolací soud
uvedl, že dlužnice neobjasnila „úpadkovou situaci v důsledku podvodného jednání
realitní kanceláře“, přičemž podvodného jednání se nedopustili přihlášení
věřitelé. Skutečnost, že v oddlužení budou věřitelé uspokojeni v rozsahu 93,21
% jejich pohledávek, nemůže být důvodem pro snížení splátek.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, v němž
namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu změnil v tom smyslu, že měsíční splátky dlužnice i srážky ze
mzdy budou činit 6 000 Kč, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř.
argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jakož i otázek, které mají
být dovolacím soudem posouzeny jinak.
6. Dovolatelka především tvrdí, že o možnosti ovlivnit výši srážek měla
být poučena (za přiměřeného užití § 118a odst. 2 o. s. ř.), a to buď
insolvenčním soudem nebo později insolvenční správkyní. Zdůrazňuje, že v
aktuální verzi formuláře pro podání insolvenčního návrhu je poučení o možnosti
podat návrh na stanovení nižších splátek vyhrazen pouze jeden bod, avšak není v
něm obsaženo upozornění na možnost podat žádost v odůvodněných případech až při
jednání s insolvenčním správcem. Dále uvádí, že insolvenční soud „zásadně
rozhoduje ve věci samé dle stavu, který je zde při vydání příslušného
usnesení“. Proto jí nelze klást k tíži, že „zde v tomto okamžiku relevantní
skutečnosti dosud nebyly“ a že o nich nehodlala spekulovat. Podle dovolatelky
je relevance potenciálně nových skutečností typickým rysem procesního práva,
které na ně reaguje podle povahy věci. Konečně dovolatelka namítá, že její
žádost o stanovení nižších splátek je motivována snahou dosáhnout v současném
bydlení minimálního důstojného standardu. Považuje za legitimní požadavek, aby
v jejím obydlí byla k dispozici tekoucí nezávadná voda, stálý zdroj elektrické
energie a vybavení topným médiem.
7. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění
(srov. bod 2., článek II, část první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony).
8. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ
neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř., vypočtených v
§ 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených otázek jde o věc beze
zbytku neřešenou.
9. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách
vychází.
10. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
11. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (14. března 2019) jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná následující
ustanovení insolvenčního zákona ve znění od 1. července 2017 do 31. května 2019
[srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.,
kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení
(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o
soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o
insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony]. Podle ustanovení § 391 odst. 2 insolvenčního zákona dlužník, který navrhuje
oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení
požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních
splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši
navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody,
které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Dle ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníku, který o to požádal
v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při
jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2, může insolvenční soud
stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem
ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení
obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek,
anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s
dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově
úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši
dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení
svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým
návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné
žádosti insolvenční soud nepřihlíží. Z ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona se dále podává, že přezkoumání
přihlášených pohledávek provede insolvenční správce tak, že v seznamu
přihlášených pohledávek podle § 189 odst. 1 u každé z pohledávek výslovně
uvede, zda ji on sám, dlužník nebo věřitel popírá nebo nepopírá, přičemž ke
stanovisku dlužníka bude připojen i podpis dlužníka; stanovisko dlužníka zjistí
insolvenční správce při osobním jednání s dlužníkem, jehož datum a místo konání
sdělí dlužníkovi nejméně 7 dní předem. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená
pohledávka byla popřena, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí a poučí jej
o dalším postupu.
Poté insolvenční správce vypracuje zprávu o přezkumu; její
součástí je záznam o jednání s dlužníkem podepsaný insolvenčním správcem a
dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a doklad o písemném vyrozumění
věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena.
12. K úpravě obsažené v § 398 odst. 4 insolvenčního zákona Nejvyšší soud
předesílá, že text tohoto ustanovení byl vtělen do insolvenčního zákona zákonem
č. 217/2009 Sb., jenž potud nabyl účinnosti 20. července 2009. Novelou
provedenou zákonem č. 64/2017 Sb. poskytl insolvenční zákon s účinností od 1.
července 2017 dlužníku možnost požádat o nižší než zákonem určenou výši splátky
dokonce až na jednání s insolvenčním správcem v rámci přezkumu přihlášených
pohledávek podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona.
13. V dané věci je podstatné to, že soudy obou stupňů posoudily žádost
dlužnice o jinou výši měsíčních splátek obsaženou ve zprávě pro oddlužení ze
dne 15. května 2019 jako návrh na určení nižších než zákonem stanovených
splátek, k němuž nelze z důvodu opožděnosti přihlížet. Určujícím je tedy výklad
ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona v rozhodném znění.
14. Z textu § 398 odst. 4 insolvenčního zákona lze dovodit, že jde-li o
návrh na určení nižších než zákonem stanovených splátek učiněný až při jednání
s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2, jenž má být včasný, musí tento
návrh obsahovat vylíčení skutečností, v nichž dlužník spatřuje důvody, pro
které nemohl požádat o nižší splátky již v návrhu na povolení oddlužení.
15. V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů obou stupňů plyne,
že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení (v němž vyznačila, že návrh na
stanovení nižších než zákonem určených splátek nepodává) mimo jiné uvedla, že
„se do své situace dostala v době, kdy prodávala nemovitost a měla se stěhovat
do bytu v Olomouci. Stala se obětí podvodu, o finance z prodeje nemovitosti
přišla a zůstala sama s dvěma dětmi bez finančních prostředků i bez bydlení“.
Ve zprávě pro oddlužení pak žádost o nižší splátky odůvodnila tím, že vedle
obvyklých životních nákladů má zvýšené náklady spojené s ubytováním a cestovným
do zaměstnání a podporuje dceru při studiu. K výzvě insolvenčního soudu
dlužnice doplnila návrh tak, že uvedla skutečnosti reprodukované shora v bodě
3. [5] a [6]. Jestliže dlužnice neobjasnila (neuvedla ničeho k tomu), proč
návrh na určení nižších než zákonem stanovených splátek nemohla učinit již v
návrhu na povolení oddlužení, není možno považovat její „případ za odůvodněný“
ve smyslu § 398 odst. 4 věty první insolvenčního zákona. Rovněž dlužnicí
vylíčené důvody, které vedly k jejímu úpadku, nejsou těmi, jež by měly
odůvodnit snížení měsíčních splátek. Potud je správný závěr odvolacího soudu,
podle něhož dlužnice dostatečně neobjasnila ani úpadkovou situaci v důsledku
podvodného jednání.
16. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že s přihlédnutím ke skutkovým
okolnostem dané věci shledává způsob, jakým odvolací soud aplikoval ustanovení
§ 398 odst. 4 insolvenčního zákona (v mezích jemu vyhrazené míry volného
uvážení) na danou věc, správným.
17. Konečně dovolatelka dovozuje nesprávnost napadeného rozhodnutí z
toho, že nevzalo v potaz absenci poučení o právu podat návrh na stanovení
nižších než zákonem určených splátek. K tomu Nejvyšší soud především uvádí, že
závěr, podle kterého je ustanovení § 5 o. s. ř. podpůrně (přiměřeně)
aplikovatelné v insolvenčním řízení, přijal již v usnesení ze dne 20. ledna
2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněném pod číslem 97/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
18. Poučovací povinnosti soudu je v občanském soudním řádu (ve znění
účinném od 1. ledna 2001) koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností
zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v
ustanovení § 5 o. s. ř. a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých
ustanoveních občanského soudního řádu je vztahem principu a jeho konkrétního
promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní
situaci, nestanoví § 5 o. s. ř., ale jednotlivá (další) ustanovení občanského
soudního řádu [srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna
2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května
2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012 (ústavní stížnost proti posledně označenému
rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. IV.
ÚS 2611/14), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2015, sen. zn.
29 ICdo 6/2014, uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek]. Insolvenční zákon pak ani ve spojení s § 5 o. s. ř. nepředjímá
potřebu poučit dlužníka o možnosti podat návrh na stanovení nižších než zákonem
určených měsíčních splátek nad rámec informace, které se dlužníku dostalo
prostřednictvím formuláře návrhu na povolení oddlužení.
19. Budiž dodáno, že formulář návrhu na povolení oddlužení s podáním
žádosti o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek počítá v
rubrice 14. Dovolatelka tak o možnosti podat žádost věděla a prostor k
uplatnění žádosti jí byl poskytnut. Názor dovolatelky, že o možnosti ovlivnit
výši srážek měla být poučena podle § 118a odst. 2 o. s. ř., je mylný.
Ustanovení § 118a o. s. ř. vymezuje poučovací povinnost soudu při jednání.
Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníku nebyla zamítnuta žaloba proto, že
neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má a že účastníku
nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž byl poučen, že
takové břemeno má (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. října 2006, sp.
zn. I. ÚS 212/06). O takový případ v dané věci nešlo.
20. Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud již dovolatelce
správně vysvětlil, že dojde-li po schválení oddlužení k podstatným změnám
okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních
splátek, změní výši měsíční splátky insolvenční soud postupem podle § 407 odst.
3 insolvenčního zákona.
21. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání dlužnice
zamítl jako nedůvodné (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 12. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu