Judikát 29 NSCR 23/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:16.03.2026
Senátní značka:29 NSCR 23/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.23.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání (vady)
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E KSPH 83 INS 17341/2024
29 NSČR 23/2026-B-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v insolvenční věci dlužníka M. K., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 17341/2024, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Bohumírem Bouškou, advokátem, se sídlem v České Lípě, Paní Zdislavy 418/8, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2025, č. j. KSPH 83 INS 17341/2024, 5 VPSH 1338/2025-B-38, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 26. září 2025, č. j. KSPH 83 INS 17341/2024-B-31, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné neschválil oddlužení dlužníka M. K. (bod. I. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek (bod III. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2025, č. j. KSPH 83 INS 17341/2024, 5 VSPH 1338/2025-B-38, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I. a III. výroku.
3. Dlužník podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání; odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
4. Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro jeho vady, které nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Učinil tak proto, že dovolatel v dovolání (výslovně, ani posuzováno podle jeho obsahu − § 41 odst. 2 o. s. ř.) nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné.
5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
6. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn.
29 Cdo 2488/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
7. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
8. V daném případě se dovolatel ohledně vymezení předpokladů přípustnosti dovolání omezil na tvrzení, že předložená právní otázka není řešena v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jednotně; žádným způsobem však nevymezil, v čem spatřuje rozdílnost rozhodování Nejvyššího soudu (ať již odkazem na konkrétní rozporná rozhodnutí dovolacího soudu, či vysvětlením, v čem rozporná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu má spočívat).
9. Plénum Ústavního soudu přitom v bodu 35. uvedeného stanoviska zdůraznilo, že povinné zastoupení dovolatele advokátem slouží mimo jiné k zajištění vyššího standardu právní pomoci dovolatelům. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. pak po advokátech zjednodušeně vyžaduje, aby se před podáním dovolání seznámili dostatečně s judikaturou Nejvyššího soudu a v dovolání následně uvedli, jaký je podle jejich názoru vztah této judikatury k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu; plénum Ústavního soudu v tomto požadavku neshledalo jakoukoli nepřiměřenost.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 3. 2026 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu