KSBR 56 INS 12380/2013 29 NSČR 32/2025-B-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků K. T. a J. T., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 56 INS 12380/2013, o splnění oddlužení, o dovolání dlužníka J. T., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. prosince 2024, č. j. KSBR 56 INS 12380/2013, 3 VSOL 495/2024-B-124, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 10. září 2024, č. j. KSBR 56 INS 12380/2013-B-117, Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“): [1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků (K. T. a J. T.) [I. výrok]. [2] Přiznal insolvenčnímu správci dlužníka (L. N.), za dobu od rozhodnutí o schválení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře odměnu ve výši 163.881,43 Kč (včetně částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty) a náhradu hotových výdajů ve výši 10.890 Kč (včetně částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty) [II. výrok]. [3] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (III. výrok). [4] Přiznal dlužníkům osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (IV. výrok).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 413 a § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška o odměně“), ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dospěl k následujícím závěrům:
3. Způsobem oddlužení dlužníků (jejichž úpadek byl zjištěn usnesením insolvenčního soudu ze dne 10. října 2013) je (na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. března 2014) oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž první splátku dlužníci uhradili v dubnu 2014. Insolvenční soud má za osvědčené, že dlužníci splnili řádně všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.
4. Vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce je věcně správné. V souladu s § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky o odměně má insolvenční správce za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře nárok na odměnu ve výši 750 Kč měsíčně a na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč měsíčně. Za 60 měsíců má tak insolvenční správce nárok na odměnu ve výši 45.000 Kč (54.450 Kč včetně částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, jejímž je plátcem) a na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 9.000 Kč (10.890 Kč včetně částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty). Dále insolvenčnímu správci náleží odměna ze zpeněžení zajištěného majetku ve výši 109.431,43 Kč (včetně částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty); srov. důvody usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. února 2023, č. j. KSBR 56 INS 12380/2013-B-84.
5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. prosince 2024, č. j. KSBR 56 INS 12380/2013, 3 VSOL 495/2024-B-124, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve II. výroku.
6. Odvolací soud – vycházeje z § 7, § 38 odst. 1 a § 413 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) a z § 1 odst. 2, § 3 písm. c/ a § 7 odst. 4 vyhlášky o odměně – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadeném výroku k následujícím závěrům:
7. Odvolací argumentace (že prodej předmětu zajištění proběhl nezákonně a ústavně nesouladně, pročež by insolvenčnímu správci neměla náležet odměna z tohoto zpeněžení) není důvodná.
8. Předmět zajištění byl zpeněžen v průběhu oddlužení. Výhrady, které dlužník uplatnil k okolnostem zpeněžení v opravných prostředcích proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. února 2023, neshledal důvodnými odvolací soud (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. května 2023, č. j. KSBR 56 INS 12380/2013, 3 VSOL 215/2023-B-101) ani dovolací soud (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2024, č. j. KSBR 56 INS 12380/2013, 29 NSČR 74/2023-B-114).
9. Skutečnost, že dlužník podal proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost nic nemění na tom, že označená rozhodnutí jsou pravomocná, pročež jsou dány předpoklady k tomu, aby soud vzal na vědomí splnění oddlužení a aby rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce.
10. Odvolací soud přezkoumal i (přiznanou) výši odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce. Část odměny určená podle doby trvání splátkového kalendáře a náhrada hotových výdajů odpovídá 60 měsícům trvání splátkového kalendáře. U odměny ze zpeněžení předmětu zajištění odpovídá částce určené k uspokojení zajištěného věřitele (1.010.979,91 Kč) odměna ve výši 90.000 Kč. S připočtením částky 439,20 Kč (4 % z částky 10.979,91 Kč) jde celkem o 90.439,20 Kč. Se zvýšením o částku odpovídající dani z přidané hodnoty činí tato část odměny celkem 109.431,43 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak než ve shora označeném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2024, konkrétně otázky: Lze provést v rámci oddlužení podle právní úpravy účinné do 31. května 2019 zpeněžení předmětu zajištění, jestliže zajištěný věřitel nedal insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jeho pohledávky do uplynutí pětileté lhůty počítané ode dne právní moci usnesení o schválení oddlužení?
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že prodej předmětu zajištění proběhl nezákonně a ústavně nesouladně (takže insolvenčnímu správci by neměla náležet odměna z tohoto zpeněžení), poukazuje na to, že podle příslušných ustanovení insolvenčního zákona lze kroky vedoucí ke zpeněžování majetkové podstaty provádět pouze po dobu 5 let od schválení oddlužení, tedy ve lhůtě 5 let stanovené dlužníku insolvenčním zákonem ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.
14. Podle dovolatele došlo popsaným postupem k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na vlastnictví podle článku 11 Listiny základních práv a svobod. III. Přípustnost dovolání
15. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
16. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
17. Vzhledem k době rozhodnutí o úpadku dlužníků (10. října 2013) byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníků i v době od 1. června 2019 (až do jeho skončení) rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i při posuzování přípustnosti dovolání.
18. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že odpověď na dovolatelem položenou otázku podal (na základě tamního dovolatelova dovolání) již ve shora označeném usnesení Nejvyššího soudu ze dne
28. června 2024, přičemž důvod ke změně tam formulovaných závěrů nemá ani na základě argumentace obsažené v dovolání. Budiž dodáno, že ústavní stížnost, kterou dovolatel podal proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2024, odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. srpna 2025, sp. zn. I. ÚS 2882/24, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2025
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu