MSPH 90 INS XY
29 NSČR 42/2017-A-133
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci
dlužníka Door Financial a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Kořenského 905/4,
PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 29016126, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Alpensee s.
r. o., se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo
osoby 03538681, 2/ Our House, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě
1096/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27394042, 3/ Ibericos s. r. o.,
se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby
02437465, a 4/ P. N., narozeného XY, bytem XY, o návrhu druhého insolvenčního
navrhovatele na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ladislav Derka, JUDr. Jiří Goldstein, JUDr.
František Kučera a JUDr. Iva Novotná nejsou vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 90 INS XY, 1 VSPH XY.
[1] Usnesením ze dne 19. září 2016, č. j. MSPH 90 INS XY, (zveřejněným v
insolvenčním rejstříku téhož dne v 7.53 hodin) Městský soud v Praze (dále jen
„insolvenční soud“):
1/ Zamítl insolvenční návrh, jímž se první insolvenční navrhovatel (tehdy
jediný insolvenční navrhovatel) Alpensee s. r. o. domáhal zjištění úpadku
dlužníka Door Financial a. s. (bod I. výroku). 2/ Zamítl návrh dlužníka, aby prvnímu insolvenčnímu navrhovateli bylo uloženo
složit na účet insolvenčního soudu jistotu k zajištění náhrady škody, nebo jiné
újmy způsobené dlužníkovi ve výši 3.570.000 Kč (bod II. výroku). 3/ Zamítl návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž se ruší veškeré
účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka
do případného rozhodnutí o úpadku dlužníka (bod III. výroku)
4/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (insolvenčního)
řízení. [2] Podáním datovaným 16. září 2016, došlým insolvenčnímu soudu
(prostřednictvím datové schránky) 19. září 2016 v 15.37 hodin (zveřejněným v
insolvenčním rejstříku téhož dne v 16.19 hodin, A-10) přistoupil k
insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel druhý insolvenční
navrhovatel (Our House, s. r. o.). [3] Podáním datovaným 26. září 2016, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 27. září 2016 v 9.21 hodin (A-12), se první insolvenční navrhovatel odvolal proti
usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu. [4] Podáním datovaným 4. října 2016, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 5. října 2016 v 16.02 hodin (A-15), se proti usnesení insolvenčního soudu o
zamítnutí insolvenčního návrhu odvolal druhý insolvenční navrhovatel. [5] Dne 9. prosince 2016 předložil insolvenční soud věc k rozhodnutí o podaných
odvoláních Vrchnímu soudu v Praze (A-27). [6] Podáním datovaným 22. prosince 2016, došlým insolvenčnímu soudu
(prostřednictvím datové schránky) téhož dne v 9.47 hodin (zveřejněným v
insolvenčním rejstříku 22. prosince 2016, v 12.33 hodin, A-32) přistoupil k
insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel třetí insolvenční
navrhovatel (Ibericos s. r. o.). [7] Poté, co odvolací soud 4. ledna 2017 věc vrátil insolvenčnímu soudu „bez
věcného vyřízení“ (A-37), a co insolvenční soud věc 2. února 2017 s odvoláními
znovu předložil odvolacímu soudu (A-44), je věc vedena u odvolacího soudu pod
senátní značkou 1 VSPH XY. [8] Podáním datovaným 20. února 2017 (A-50) vznesl druhý insolvenční
navrhovatel námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Kučery (dále jen „F. K.“), který má podle rozvrhu práce odvolacího
soudu rozhodovat o podaných odvoláních. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o
nepodjatosti F. K., spatřuje druhý insolvenční navrhovatel v tom, že:
1/ Druhý insolvenční navrhovatel se dozvěděl, že F. K. chová k rozhodovací
činnosti soudce D. H. (dále jen „D. H.“), jenž o věci rozhodl v prvním stupni,
určité antipatie vycházející zejména z toho, že tento soudce dlouhodobě nemá
odvádět profesionální práci. Tyto „profesní nesympatie“ mají mít původ ve
skutečnosti, že D. H.
není „insolvenční profesionál,“ na insolvenční úsek byl
zařazen „proti své vůli,“ a ani insolvenčním soudcem vlastně být nechce,
usiluje o přeřazení do jiné soudní specializace, s čímž se ostatně ani netají. 2/ Druhý insolvenční navrhovatel dohledal v insolvenčním rejstříku několik
rozhodnutí vydaných D. H. nebo (s jeho vědomím) jeho asistentkou, které
odvolací soud k odvolání zrušil. F. K. musí mít dobrý přehled o kvalitě
rozhodnutí vydaných D. H. 3/ F. H. nadto byl dlouholetým předsedou evidenčního senátu Vrchního soudu v
Praze a jako odborník na sjednocování judikatury má přehled o rozhodování
insolvenčních soudců soudů nižších stupňů. F. K. je rovněž členem Republikové
rady Soudcovské unie, proto se o „kvalitě“ rozhodování D. H. „mohl dozvědět“ i
z jiných justičních zdrojů. Oba soudci v minulosti společně působili na
Městském soudu v Praze, přičemž společné působení soudců v rámci jednoho soudu
může založit důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti, neboť nelze „předem
vyloučit možný vznik přátelských nebo naopak nepřátelských vztahů“. 4/ Zaujatost k problematické rozhodovací praxi D. H. může být podle druhého
insolvenčního navrhovatele oprávněná, když z veřejných zdrojů je dohledatelný
např. dřívější kontroverzní postup D. H. v kauze státní firmy „ČEPRO“, vytknutý
D. H. Ústavním soudem. [9] K výše uvedeným skutečnostem druhý insolvenční navrhovatel poukazuje na
závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. I. ÚS
1811/14 (jde o nález uveřejněný pod číslem 77/2015 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu) a v „rozhodnutí“ (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 1558/96. [10] F. K. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 22. února 2017, A-52)
uvedl, že účastníky řízení ani osoby oprávněné za ně jednat osobně nezná a na
výsledku řízení zájem nemá. Nejsou mu známy žádné skutečnosti, jež by
vzbuzovaly pochybnosti o jeho nepodjatosti. Tvrzení druhého insolvenčního
navrhovatele o jeho vztahu k D. H. označil F. K. za spekulace, které nemají
odraz v realitě. [11] Podáním datovaným 8. března 2017 (A-59) doplnil druhý insolvenční
navrhovatel námitku podjatosti F. K. maje za to, že pochybnosti o nestrannosti
F. K. nebyly rozptýleny vyjádřením F. K. Vyjádření F. K., že tvrzení o jeho
vztahu k D. H. jsou spekulace, které nemají odraz v realitě, pokládá druhý
insolvenční navrhovatel za nedostatečné, dovolávaje se dále závěrů, jež k
nestrannosti soudce formuloval Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva
(dále jen „ESLP“), poukazuje především na nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04 (jde o nález uveřejněný pod číslem 121/2004
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), a na rozsudek velkého senátu ESLP ve
věci Morice proti Francii ze dne 23. dubna 2015, stížnost č. 29369/10. [12] Druhý insolvenční navrhovatel míní, že strohé vyjádření F. K. nepostačuje
k tomu, aby byl následně proveden pečlivý objektivní test nestrannosti,
poukazuje dále na jím vyhotovené a připojené tabulky za období od 1. ledna 2016
do 15.
ledna 2017, z nichž má vyplývat, že z 20 rozhodnutí vydaných soudním
oddělením insolvenčního soudu č. 90 INS potvrdil odvolací soud jako věcně
správná jen 2, u 5 rozhodnutí odvolání odmítl, 6 rozhodnutí k odvolání zrušil a
7 rozhodnutí k odvolání změnil. Z těchto rozhodnutí přezkoumal F. K. jako člen
senátu 1 VSPH celkem 4, z nichž 2 zrušil a 2 změnil. K tomu dále druhý
insolvenční navrhovatel provádí srovnání s výsledky odvolacích řízení proti
rozhodnutím jiného soudního oddělení insolvenčního soudu (79 INS), akcentuje v
závěru, že F. K. nepotvrdil jako věcně správné žádné rozhodnutí D. H. [13] První insolvenční navrhovatel podáním datovaným 2. dubna 2017 (A-61) mimo
jiné označil námitku podjatosti vznesenou druhým insolvenčním navrhovatelem za
zjevně bezdůvodnou a namítal, že druhý insolvenční navrhovatel ve skutečnosti
postupuje ve věci koordinovaně s dlužníkem. [14] F. K. v doplnění vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (ze 17. srpna
2017, A-73) uvedl, že k D. H. nemá žádný vztah (ani přátelský, ani
nepřátelský), setkává se s ním pouze u příležitostí, jež souvisí s tím, že jsou
oba pracovníky justice (školení, semináře, společenské či sportovní akce),
soukromě se nestýkají. Nechová k němu „profesní nesympatie“ ani „určité
antipatie“, o nichž spekuluje druhý insolvenční navrhovatel. Jeho přehled o
rozhodovací činnosti D. H. je v podstatě stejný jako v případě jiných kolegů,
jejichž rozhodnutí jsou přezkoumávána odvolacími senáty Vrchního soudu v Praze
v insolvenční agendě. Soudcem Městského soudu v Praze byl F. K. do poloviny
roku 1996 a je přesvědčen, že D. H. v té době soudcem onoho soudu nebyl
(přinejmenším nebyl soudcem civilního odvolacího úseku). I kdyby tomu ale bylo
jinak, sama tato okolnost by nezakládala podjatost F. K. Nejsou mu známy žádné
skutečnosti, jejichž existence by mohla vzbuzovat pochybnosti o jeho
nepodjatosti ve vztahu k D. H. [15] Podáním datovaným 17. srpna 2017 (A-76) vznesl druhý insolvenční
navrhovatel námitku podjatosti dalších soudců senátu 1 VSPH Vrchního soudu v
Praze, JUDr. Ladislava Derky (dále jen „L. D.“), JUDr. Jiřího Goldsteina (dále
jen „J. G.“) a JUDr. Ivy Novotné (dále jen „I. N.“), maje za to, že důvody
pochybovat o nepojatosti těchto soudců ve vztahu k D. H. dokládá statistika
rozebraná výše v odstavci [12]. [16] L. D. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 29. srpna 2017, A-79)
uvedl, že k D. H. nemá žádný vztah, zná jej pouze od vidění jako kolegu. Nestýkají se, nechová k němu sympatie ani antipatie. Nejsou mu známy žádné
skutečnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti ve vztahu
k uvedenému soudci a necítí se podjatý. [17] J. G. a I. N. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 28. srpna
2017, A-79) shodně uvedli, že k insolvenční věci nemají žádný osobní poměr,
účastníky ani jejich zástupce neznají a náhled odvolacího soudce na odbornou
úroveň a rozhodování D. H. je pro posouzení námitky podjatosti zcela
irelevantní vzhledem k dikci § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Nejsou jim známy žádné skutečnosti,
jejichž existence by mohla vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti ve
vztahu k D. H. a necítí se být podjatými. [18] Podáním datovaným 26. září 2017, došlým insolvenčnímu soudu 6. října 2017
(zveřejněným v insolvenčním rejstříku 6. října 2017, v 11.02 hodin, A-85)
přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel čtvrtý
insolvenční navrhovatel (P. N.). [19] Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti
(odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří
projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž
platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a
rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou
napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k
vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v
jiných věcech (odstavec 4). [20] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu
brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. [21] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné
pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k
věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané
věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy
soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání
(např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v
důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu
deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův
poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. [22] Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z
tvrzení druhého insolvenčního navrhovatele popsaných shora nevypovídá
(poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“
pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze.
„Důvod“
pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde
objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení),
která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“,
vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze
dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem
20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“). [23] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo
možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců,
kteří nemají (jak vyplývá z jejich vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich
zástupcům žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah,
který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí
předmětné věci. Takový důvod se nepodává ani z tvrzeného vztahu označených
soudců (zejména F. K.) k soudci insolvenčního soudu D. H. Usuzovat na takový
vztah ze způsobu vyřizování odvolání proti rozhodnutím vydaným u insolvenčního
soudu v rámci soudního oddělení č. 90 by vskutku bylo čirou spekulací, nadto
jde (jak přiléhavě poukazují ve svých vyjádřeních J. G. a I. N.) o tvrzení
nezpůsobilé v režimu § 14 odst. 4 o. s. ř. U soudců L. D., J. G. a I. N. přitom
druhý insolvenční navrhovatel jiná tvrzení neuplatňuje. [24] Ve vztahu k námitkám snášeným vůči F. K. budiž dále dodáno, že v době po
vydání výše označeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999 se
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že pouhé pracovní
(kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd
201/2011, nebo i důvody R 20/2015. [25] To, co se F. K. „mohl dozvědět“ o profesionalitě rozhodování D. H.,
„důvod“ pochybovat o nepodjatosti F. K. rovněž nezakládá. [26] Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v
Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené odvolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud (Nejvyšší soud) o
námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; druhému insolvenčnímu navrhovateli, dlužníku, insolvenčnímu správci,
věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které
(případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním
způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu