KSBR 26 INS 4979/2008 29 NSČR 50/2024-B-676
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka MIPL, spol. s r. o., se sídlem v Uherském Brodě, Šumická 2325, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 47 91 10 34, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 4979/2008, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2023, č. j. KSBR 26 INS 4979/2008, 1 VSOL 368/2023-B-662, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 21. prosince 2022, č. j. KSBR 26 INS 4979/2008-B-613, udělil insolvenčnímu správci dlužníka (J. O.) souhlas k tomu, aby vydal výtěžek zpeněžení (označeného) majetku ve výši 4.182.994,11 Kč zajištěnému věřiteli ? Komerční bance, a. s. (výrok I.) a výtěžek zpeněžení (dalšího) majetku ve výši 2.563.770,58 Kč zajištěnému věřiteli – Československé obchodní bance, a. s. (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 25. října 2023, č. j. KSBR 26 INS 4979/2008, 1 VSOL 368/2023-B-662, změnil usnesení insolvenčního soudu (jen) tak, že udělil souhlas insolvenčnímu správci, aby vydal výtěžek zpeněžení (označeného) majetku zajištěnému věřiteli (Komerční bance, a. s.) ve výši 4.193.823,54 Kč (první výrok) a výtěžek zpeněžení (dalšího) majetku zajištěnému věřiteli (Československé obchodní bance, a. s.) ve výši 2.570.407,97 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení následujících právních otázek, které dosud nebyly (podle jeho názoru) dovolacím soudem zodpovězeny:
1) Je možné vydat výtěžek zpeněžení zajištěným věřitelům za situace, kdy dosud nebyl pravomocně zjištěn úpadek dlužníka? 2) Lze zajištěnému věřiteli odepřít plnění na zjištěnou pohledávku, jestliže v insolvenčním řízení po zjištění pohledávky nově nastaly nebo nově vyšly najevo skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení [§ 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], potažmo s dalšími procesními zásadami (§ 2 o.
s. ř.), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti? 3) Lze zajištěnému věřiteli vydat plnění na zajištěnou pohledávku v případě, že výtěžek zpeněžení byl dosažen v nicotné dražbě? Dovolatel namítá (s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. 29 ICdo 17/2023), že mu nebylo doručeno usnesení o úpadku, přičemž současně považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, podle něhož k „doručení“ (a nabytí právní moci) tohoto usnesení postačovalo toliko jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.
Dále soudům obou stupňů vytýká, že ignorovaly jeho tvrzení o skutečnostech, které jednoznačně zakládají kolizi jednání obou zajištěných věřitelů se zásadami insolvenčního řízení; vydání výtěžku zpeněžení těmto věřitelům by tuto kolizi jen prohloubilo a bylo by zcela nespravedlivé. Potud odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2023, sen. zn. 29 NSČR 134/2022 (následně uveřejněném pod číslem 23/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ? dále jen „R 23/2024“), jakož i na dosavadní průběh soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 72/2013, přičemž má za zřejmé, že jím uplatněná pohledávka vůči zajištěným věřitelům, která byla způsobena jejich (podle dovolatele zásadám insolvenčního řízení odporujícím) jednáním jako členů věřitelského výboru v insolvenčním řízení dovolatele, není fiktivní.
Konečně opakuje, že dražba konaná dne 19. prosince 2014 [rozuměj veřejná dražba dobrovolná podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, kterou byly v insolvenčním řízení dlužníka zpeněženy (označené i další) nemovitosti (dále též jen „dražba“)], je nicotná s ohledem na neurčitě vymezený předmět; předmětem dražby totiž byla mimo jiné „budova“, jejíž „nedílnou součástí je přístavba vrátnice“, která ač nemohla být od „budovy“ oddělena, byla „z předmětu dražby vyloučena“. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že: 1) Nejvyšší soud (dovolatelem zmíněným) usnesením sen. zn. 29 ICdo 17/2023 rozhodl o dovolání dlužníka proti usnesení ze dne 25.
srpna 2022, č. j. 40 ICm
1480/2012, 14 VSOL 77/2021-510 (KSBR 26 INS 4979/2008), jímž Vrchní soud v Olomouci (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 25. října 2021, č. j. 40 ICm 1480/2012-407, kterým insolvenční soud zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužníkem (mimo jiné) proti usnesení ze dne 9. března 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-62, jímž insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka. Přitom dovolání dlužníka v uvedeném rozsahu vyhověl (i) proto, že dospěl k závěru, podle něhož usnesení o úpadku dlužníka (ze dne 9.
března 2009) nabylo právní moci (ve spojení s usnesením ze dne 25. června 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008, 2 VSOL 126/2009-A-72, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. března 2009). V usnesení ze dne 27. března 2024, sen. zn. 29 NSČR 28/2024, se následně Nejvyšší soud přihlásil k závěrům usnesení sen. zn. 29 ICdo 17/2023 i v tom směru, že dlužníku bylo (řádně) doručeno (a nabylo právní moci) i usnesení ze dne 27. dubna 2009, č. j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6, jímž insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.
2) V incidenčním sporu vedeném u insolvenčního soudu (v rámci insolvenčního řízení dlužníka) pod sp. zn. 74 ICm 2670/2018 Nejvyšší soud usnesením ze dne
25. června 2024, sen. zn. 29 ICdo 172/2023, odmítl jako nepřípustné dovolání tamního žalobce (dlužníka) proti rozsudku ze dne 30. května 2023, č. j. 74 ICm 2670/2018, 13 VSOL 94/2023-571 (KSBR 26 INS 4979/2008), jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 7. září 2022, č. j. 74 ICm 2670/2018-498, kterým insolvenční soud zamítl žalobu dlužníka proti (tamním) žalovaným (FAL Services s. r. o. a Dalmine Investment s. r. o.) o určení vlastnického práva k (označenému a dalšímu) majetku (tj. k majetku, který byl předmětem dražby).
Přitom dovodil, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož nebyla dražba nicotná, je v souladu se závěry, které Nejvyšší soud formuloval např. v rozsudcích ze dne 31. března 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019, a ze dne 21. října 2022, sp. zn. 21 Cdo 822/2022, uveřejněných pod čísly 3/2021 a 66/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) Vzhledem k zásadním rozdílům ve skutkových poměrech není způsobilá založit přípustnost dovolání argumentace dovolatele vycházející ze závěrů obsažených v R 23/2024. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (ani z obsahu dovolání) totiž neplyne, že by v době po zjištění pohledávky zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení dlužníka nově nastaly nebo nově vyšly najevo takové skutečnosti, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), potažmo s dalšími procesními zásadami (srov. i § 2 o. s. ř.), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti (jinak řečeno skutečnosti, které by odůvodňovaly výjimečné odepření plnění zjištěných pohledávek zajištěným věřitelům).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud se s námitkou dlužníka v tomto směru vypořádal v bodu 90. důvodů (neplatí tak, že by ji ignoroval), přičemž uzavřel, že ani případná existence tvrzených pohledávek dlužníka za zajištěnými věřiteli není překážkou pro vydání výtěžku zpeněžení. Překážkou pro vydání výtěžku zpeněžení není ani dosud neskončené řízení (vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 72/2013), v němž se dlužník domáhá vůči zajištěným věřitelům náhrady škody; takové řízení nemůže vést ani k závěru, že vydání výtěžku zpeněžení je v rozporu s dobrými mravy.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu