Judikát 29 NSCR 54/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04.03.2026
Senátní značka:29 NSCR 54/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.54.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Oddlužení
Nepoctivý záměr
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 395 IZ. ve znění do 31.05.2019
§ 412 odst. 1 písm. b) IZ. ve znění do 31.05.2019
§ 414 IZ. ve znění do 31.05.2019
Kategorie rozhodnutí:D
KSPL 58 INS 2957/2018
29 NSČR 54/2025-B-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice K. Č., zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 58 INS 2957/2018, o splnění oddlužení a o osvobození dlužnice od placení zbytku pohledávek, o dovolání věřitele č. 1 P. Š., zastoupeného JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2025, č. j. KSPL 58 INS 2957/2018, 1 VSPH 376/2025-B-111, takto:
Dovolání se odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 17. února 2025, č. j. KSPL 58 INS 2957/2018-B-101, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (K. Č.) [I. výrok]. [2] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužnice (Insolvenční kancelář Štangl a spol.) [II. výrok]. [3] Přiznal insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 259.992,82 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, s tím, že tyto položky budou hrazeny ze záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů (III. výrok). [4] Nepřiznal dlužnici osvobození od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (IV. výrok). 2. K odvolání věřitele č. 4 (Datasearch, s. r. o.) [proti II. výroku] a dlužnice (proti IV. výroku) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. dubna 2025, č. j. KSPL 58 INS 2957/2018, 1 VSPH 376/2025-B-111:
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve II. výroku (část výroku před středníkem). [2] Změnil usnesení insolvenčního soudu ve IV. výroku tak, že dlužnici přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na pohledávky věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávky věřitelů, již své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a na pohledávky ručitelů a jiných osob, jež měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (část výroku za středníkem). II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 (P. Š.) dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
iných osob, jež měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (část výroku za středníkem). II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 (P. Š.) dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně má jít o otázku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, za situace, kdy dlužnice od počátku insolvenčního řízení jednala nepoctivě a do majetkové podstaty nevydala hyperochu ve výši 1.395.294,70 Kč. 4. Dovolatel má (poměřováno obsahem dovolání) za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel s poukazem na označenou judikaturu argumentuje ve prospěch závěru, že dlužnice v průběhu insolvenčního řízení jednala nepoctivě, když v součinnosti s insolvenčním správcem uplatňovala všechny prostředky ke zpochybnění jeho nároků a (především) nevydala do majetkové podstaty hyperochu (nebo její část) ve výši 1.395.294,70 Kč. Míní, že tím došlo k porušení základních zásad insolvenčního řízení, zejména zásady vyjádřené v § 5 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Odvolacímu soudu vytýká, že se (přes jeho upozornění) otázkou nepoctivosti dlužnice nezabýval a že nevzal v úvahu další skutečnosti, které uvedl v podání ze 6. června 2024 (B-90) [které svědčí o zatajování majetku dlužnicí a o tom, že mu dlužnice neuhradila náklady incidenčních řízení]. 6. K vydání hyperochy do majetkové podstaty dovolatel poukazuje na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2023, sen. zn. 29 NSČR 21/2023 (vydaného v této insolvenční věci), z nějž zdůrazňuje pasáž, podle které otázka poctivosti dlužnice v podobě naznačované dovolatelem může mít význam při rozhodování o zrušení schváleného oddlužení. 7. Dlužnice ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, majíc je za nepřípustné. III. Přípustnost dovolání
8. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. 10. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (7. června 2018) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice i v době od 1. června 2019 uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i pro zkoumání přípustnosti dovolání. 11. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., když má (oproti mínění dovolatele) za to, že napadené rozhodnutí je souladné s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 12. Již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 21/2023 (jímž odmítl dovolání téhož věřitele v téže insolvenční věci brojící proti schválení zprávy o zpeněžení zajištění ze dne 1. srpna 2022, B-37) Nejvyšší soud ozřejmil (ve vazbě na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 97/2016), že při oddlužení (jen) plněním splátkového kalendáře se hyperocha vydává dlužníku (jen proto, že je tu hyperocha, nejde o mimořádný příjem podle § 412 odst.
soudu. 12. Již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 21/2023 (jímž odmítl dovolání téhož věřitele v téže insolvenční věci brojící proti schválení zprávy o zpeněžení zajištění ze dne 1. srpna 2022, B-37) Nejvyšší soud ozřejmil (ve vazbě na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 97/2016), že při oddlužení (jen) plněním splátkového kalendáře se hyperocha vydává dlužníku (jen proto, že je tu hyperocha, nejde o mimořádný příjem podle § 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). Srov. odstavce 27 až 30 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 21/2023. 13. V odstavci 30 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 21/2023 (z nějž dovolatel cituje v dovolání) Nejvyšší soud pouze uzavřel, že:
„Otázka ,poctivosti’ dlužnice v podobě naznačované dovolatelem může mít význam při rozhodování o zrušení schváleného oddlužení (srov. § 418 odst. 1 písm. a/, odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodném znění). Správnost závěru, že za trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře se přebytek (hyperocha) vzniklý poté, co insolvenční správce zpeněží předmět zajištění a uspokojí z něj přihlášenou zjištěnou pohledávku zajištěného věřitele, vydá dlužníku (jelikož nejde o mimořádný příjem k rozvržení prostřednictvím splátkového kalendáře) však tato argumentace ovlivnit nemůže …“. 14. Jinak řečeno, již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 21/2023 dal Nejvyšší soud zřetelně najevo, že v tom, že dlužnice nevydala do majetkové podstaty hyperochu vzešlou ze zpeněžení zajištění, nelze spatřovat její nepoctivost. 15. Odvolací soud tím, že se v řízení o odvolání dlužnice proti IV. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 17. února 2025 (jehož účastníkem byl i dovolatel coby přihlášený věřitel ve smyslu § 14 odst. 1 insolvenčního zákona) výslovně nezabýval výhradami dovolatele uplatněnými v předchozích fázích řízení [podání z 6. června 2024 (B-90)], nevybočil z mezí ustálené judikatury k náležitostem odůvodnění soudního rozhodnutí. Srov. k tomu k otázce (ne)přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí závěry obsažené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč., a k možným reakcím soudu (v odůvodnění rozhodnutí) na námitky účastníků např. též důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněného pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 15. ledna 2026, sp. zn. I. ÚS 1815/25. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. března 2026
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu