KSPA 65 INS 22592/2021 29 NSČR 58/2024-P32-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Z. S., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 65 INS 22592/2021, o přihlášce pohledávky věřitele č. 31, o dovolání věřitele č. 31 M. K., zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D. LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Na Pankráci 1683/127, PSČ 140 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2024, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021, 5 VSPH 93/2024-P32-18, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Vrchní soud v Praze k odvolání věřitele č. 31 M. K. (dále též jen „věřitel“) v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. listopadu 2023, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021-P32-5, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl, že k přihlášce věřitele P32 se nepřihlíží (bod I. výroku), odmítl přihlášku věřitele P32 (bod II. výroku) a rozhodl, že právní mocí usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení ohledně přihlášky pohledávky P32 (bod III. výroku).
2. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 22. února 2022, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021-A-17, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce dlužníka. Usnesením ze dne 8. srpna 2022, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021-B-11, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2022, č. j. KSPA 65 INS 22592/2021, 6 VSPH 1236/2022-B-18, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
[2] Dne 21. dubna 2022 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 70 157 591,70 Kč jako pohledávku nevykonatelnou a nezajištěnou. Věřitel přihlásil přihláškou P32 celkem 10 dílčích pohledávek v celkové výši 70 157 591,70 Kč. V přihlášce vymezil
pohledávky takto: pohledávka P32/1 v celkové výši 5 754 834 Kč (jistina 5 609 000 Kč a příslušenství 145 834 Kč) vzniklá ze smlouvy o půjčce ze dne 20. března 2013; pohledávka P32/2 v celkové výši 1 990 440 Kč (jistina 1 940 000 Kč a příslušenství 50 440 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 7 760 000 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2013 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 15. ledna 2014; pohledávka P32/3 v celkové výši 3 184 704 Kč (jistina 3 104 000 Kč a příslušenství 80 704 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 9 700 000 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2014 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 29.
ledna 2015; pohledávka P32/4 v celkové výši 4 203 809,28 Kč (jistina 4 097 280 Kč a příslušenství 106 529,28 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 12 804 000 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2015 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 27. ledna 2016; pohledávka P32/5 v celkové výši 4 718 286,72 Kč (jistina 4 598 720 Kč a příslušenství 119 566,72 Kč) vzniklá jako úrok z půjčky ve výši 16 901 280 Kč, tj. odměna z půjčených peněz za rok 2016 sjednaná podle smlouvy o půjčce ze dne 25. ledna 2017 a zápůjčka hotovostního plnění ve výši 35 374 Kč. Z přihlášky pohledávky plyne, že dílčí pohledávka P32/6 v celkové výši 7 695 000 Kč sestává z jistiny ve výši 7 500 000 Kč a příslušenství 195 000 Kč a vznikla ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25.
ledna 2017; dílčí pohledávky P32/7 až P32/10 tvoří vždy součet předchozí výše poskytnutých prostředků přirostlý o celkový roční úrok.
[3] Na přezkumném jednání insolvenční správce a dlužník popřeli všechny dílčí pohledávky co do pravosti. Insolvenční správce popřel pohledávku P32/1 co do výše, s tím, že její výše činí 3 680 000 Kč.
[4] Dne 1. července 2022 podal věřitel žalobu o určení pravosti a výše pohledávky P32/1 a P32/6. Rozsudkem ze dne 18. července 2023, č. j. 65 ICm 1898/2022-86, insolvenční soud určil, že pohledávka P32/1 je co do pravosti i výše 5 754 834 Kč po právu a pohledávka P32/6 je co do pravosti i výše 7 695 000 Kč po právu. Rozsudek nabyl právní moci 6. září 2023. Žaloby o určení pravosti a výše dalších dílčích pohledávek věřitel nepodal.
3. Odvolací soud – cituje § 197 odst. 2 § 198 odst. 1, § 178 odst. 1, § 179 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 1902 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2019“) – dospěl k následujícím závěrům:
4. Pro odmítnutí přihlášky pohledávky věřitele dle § 185 insolvenčního zákona bylo podstatné vyhodnotit, zda přihlášky pohledávek P32/2 až P32/5 a P32/7 až P32/10 lze považovat za samostatné přihlášky pohledávek.
5. Z příloh přihlášky i ze samotného textu přihlášky mimo jiné plyne, že vůlí stran bylo vedle dosavadního závazku sjednat nové plnění – odměnu za poskytnuté finanční prostředky v situaci, kdy dlužník nesplnil závazek ve stanovené lhůtě. Došlo tak k nahrazení původně sjednaného úroku a úroku z prodlení nově sjednaným úrokem(který je svou povahou odměnou za poskytnuté peněžité plnění), jeho kapitalizaci a prodloužení splatnosti původní jistiny a nové odměny o další rok. To plyne ze způsobu, kterým věřitel své pohledávky (jako původní dluh a pohledávky nové – dílčí) přihlašoval, jakým způsobem zaúčtoval plnění dlužníka z roku 2018 na původní jistinu a z článku II. smlouvy ze dne 11. ledna 2017. V něm je výslovně uvedeno, že se prodlužuje splatnost původní smlouvy a tato změna obsahu závazků odpovídá pravidelné praxi obou stran. Jestliže by vůlí stran bylo to, aby každá smlouva o zápůjčce nahradila smlouvu původní v celém rozsahu, mohl by věřitel uplatnit v přihlášce jen pohledávku z poslední smlouvy. Všechny závazky z ostatních smluv by byly zrušeny. Takto však věřitel pohledávky nepopisoval a ani nepřihlásil.
6. Nově sjednaná plnění v letech 2014 až 2016 a v letech 2017 až 2021 o výši odměny za poskytnuté finanční prostředky jsou závazkem, který platí s původním závazkem ze smlouvy o půjčce ze dne 20. března 2013, respektive 25. ledna 2017. Jde o kumulativní novaci, když z ujednání stran neplyne, že „by s uzavíráním nových závazků“ původní závazek zanikal. Tyto „sjednávané závazky jsou sice nově sjednaným plněním, ale plněním odpovídajícím odměně za poskytnuté finanční prostředky, tedy za jistinu, popřípadě kapitalizovaný úrok“. Svým charakterem jsou závazkem akcesorickým k původnímu závazku ze zápůjček ze dne 20. března 2013 a ze dne 25. ledna 2017.
7. Soudní praxe je ustálena v závěru, že § 178, § 179, § 185 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku, s tím, že každá pohledávka (ač přihlášená jako dílčí pohledávka v rámci jediné přihlášky) je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona se přitom jistina a příslušenství pohledávky (třebaže je v přihlášce vyčísleno samostatně) považují za jedinou pohledávku.
8. Insolvenční soud správně považoval pohledávky P32/2 až P32/5 a P32/7 až P32/10 za pohledávky, které jsou svou povahou akcesorickými k pohledávkám ze (zá)půjček poskytnutých věřitelem dlužníku ze smlouvy ze dne 20. března 2013 (P32/1) a ze dne 25. ledna 2017 (P32/6), tedy pohledávkami z příslušenství, byť následnými smlouvami došlo mezi věřitelem a dlužníkem k jejich kapitalizaci. Insolvenční soud správně odmítl přihlášku pohledávky P32 v celém rozsahu. Dílčí pohledávky P32/1 a P32/6 sice byly zjištěny (pravomocným rozsudkem) v přihlášené výši, ale ostatní pohledávky (P32/2 až P32/5 a P32/7 až P32/10), které tvoří příslušenství uvedených zjištěných pohledávek, a které nebyly zjištěny (a věřitel je nevzal zpět) výrazně převyšují podíl 50 % ze zjištěné výše pohledávek P32/1 a P32/6.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž namítá
nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí obou soudů tak, že přihláška pohledávky P32 se neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.
10. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive tato otázkamá být dovolacím soudem vyřešena jinak. Konkrétně jde o otázku kapitalizace úrokůa jejich uplatnění přihláškou pohledávky.
11. Dovolatel tvrdí, že jím přihlášené „úroky, které se ještě před rozhodnutím o úpadku podle dohody stran smlouvy o půjčce staly jistinou dluhu“, mohl přihlásit jako samostatné pohledávky. Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo 111/2021, a závěry obsažené v R 57/2019 jsou s ohledem na skutkový stav dané věci nepřiléhavé.
12. Dovolatel namítá, že všechny přihlášené pohledávky evidované jako P32/2, P32/3, P32/4, P32/5, P32/7, P32/8, P32/9 a P32/10 jsou samostatnými pohledávkami, jejichž kauzou je samostatná smlouva o půjčce, podle které věřitel (kromě prodloužení splatnosti předchozí půjčky) dlužníku přenechal sjednané peněžité plnění odpovídající odměně za půjčení peněžních prostředků v předchozím roce. Na samostatnosti jednotlivých pohledávek nemění nic ani zjištění Policie České republiky, že dlužník zřejmě od dovolatele půjčené peněžní prostředky na trzích FOREX neinvestoval (nebo nedosahoval tvrzených výnosů) a nemohla tak vzniknout „reálná smlouva o půjčce v předchozím roce vydělaných peněžních prostředků“.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat ani v projednávané věci.
15. V soudní praxi není pochyb o tom, že důvodem vzniku popřené pohledávky(srov. § 174 odst. 2 a § 198 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti,na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem).
Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněné
pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
16. V R 57/2019 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jestliže peněžité plnění přihlašované věřitelem do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka zahrnovalo jak jistinu, tak příslušenství pohledávky, pak jen proto, že v souladu s náležitostmi přihlášky vymezenými v návaznosti na § 176 insolvenčního zákona ustanovením § 21 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb. ve znění do 30. června 2017 muselo být toto příslušenství v přihlášce pohledávky samostatně vyčísleno, se nestalo samostatnou pohledávkou. Pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky.
17. V R 57/2019 Nejvyšší soud dále uvedl, že úsudek, že každé příslušenství pohledávky se stává v insolvenčním řízení samostatně uplatnitelným nárokem, se nepodává z žádného ustanovení insolvenčního zákona, včetně § 174 odst. 2 insolvenčního zákona.
Skutečnosti, na nichž se zakládá požadované příslušenství pohledávky (lhostejno, zda jde o úroky, úroky z prodlení nebo náklady spojené s uplatněním pohledávky), mají být (musí být) odůvodněny (ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř.) i v žalobě; jen proto, že žalobce v žalobě uvede, proč mu mají být přiznány požadované úroky nebo úroky z prodlení anebo náklady spojené s uplatněním pohledávky, však dozajista nelze usuzovat, že jakmile se tak stane, jde o „samostatnou pohledávku“. Úprava obsažená v § 178 insolvenčního zákona má bránit tomu, aby přihlášení věřitelé prosazovali svou vůli v insolvenčním řízení, respektive ohrožovali jeho chod, vahou nadhodnocené (dosud nezjištěné) pohledávky, přičemž je zjevné, že škodlivý následek tohoto typu může vyvolat nejen nadhodnocená jistina, nýbrž i nadhodnocené příslušenství pohledávky.
V situaci, kdy v mimo insolvenčních ani v insolvenčních poměrech není důvod […] pojímat každé jednotlivé příslušenství pohledávky, byť jen pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona jako samostatnou pohledávku, je naopak přirozené vnímat jistinu a příslušenství pohledávky při společném důvodu jejich vzniku (s přihlédnutím k akcesorické povaze příslušenství pohledávky) pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona jako jednu pohledávku.
18. K námitce dovolatele, že odvolací soud se odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 111/2021, Nejvyšší soud uvádí, že závěry onoho rozhodnutí jsou v dané věci nepřiléhavé a rozhodnutí odvolacího soudu (nadto) s nimi není nijak v rozporu. Dovolatel zjevně pomíjí, že závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 111/2021 se nevztahují ke skutečné výši přihlášené pohledávky podle § 178 insolvenčního zákona, nýbrž k otázce, zda jde o pohledávku podřízenou ve smyslu § 172 insolvenčního zákona.
Ostatně, v tamní věci věřitel nepřihlásil kapitalizovaný úrok z půjčky zvlášť jako samostatnou pohledávku vedle původní jistiny půjčky, nýbrž přihlásil jednu pohledávku sestávající z jistiny (jistinu vzniklou kapitalizací smluvního úroku) a příslušenství (zákonný úrok z prodlení). V projednávané věci věřitel vymezil důvod vzniku pohledávky v přihlášce tak, že nepřihlásil pohledávku jako část jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku proto, že by se kapitalizovaný úrok okamžikem kapitalizace od původní jistiny oddělil, nýbrž proto, že poté, co úrok podle smlouvy o půjčce k jistině přirostl, byla věřiteli uhrazena částka přesahující výši původní jistiny; z celkové jistiny tak zbyla jen část představující kapitalizovaný smluvní úrok.
19. Dospěl-li v nyní projednávané věci odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem k závěru o odmítnutí přihlášky pohledávky P32 v plném rozsahu, nijak nevybočil z (výše uvedených) ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu. Co do úvah, které odvolací soud vedly k závěru o povaze dílčích pohledávek [pohledávky P32/2 až P32/5 a pohledávky P32/7 až P32/10 jsou pohledávkami, které jsou svou povahou akcesorickými k pohledávkám ze (zá)půjček] je napadené rozhodnutí odůvodněno konzistentně a zcela srozumitelně.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2024
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu