USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka STROJÍRENSKÝ VĚDECKOTECHNICKÝ PARK s. r. o., se sídlem v Buštěhradě, U Panelárny 136, PSČ 273 43, identifikační číslo osoby 24126381, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 22850/2021, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, a o dovolání věřitele č. 18 Subvene s. r. o., se sídlem v Praze 10, Révová 290/13, PSČ 100 000, identifikační číslo osoby 28437993, zastoupeného JUDr. Janem Braborcem, advokátem, se sídlem v Kladně, Huťská 369, PSČ 272 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2023, č. j. KSPH 61 INS 22850/2021, 6 VSPH 1087/2022-B-88, takto:
I. Řízení o dovolání věřitele č. 18 se zastavuje. II. Dovolání dlužníka se odmítá.
1. Usnesením ze dne 8. června 2022, č. j. KSPH 61 INS 22850/2021-B-40, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28. listopadu 2022, č. j. KSPH 61 INS 22850/2021-B-72, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka (STROJÍRENSKÝ VĚDECKOTECHNICKÝ PARK s. r. o.) na povolení reorganizace učiněný podáním ze dne 14. února 2022, doplněný podáním ze dne 26. května 2022, a návrh věřitele č. 18 (Subvene s. r. o.) na povolení reorganizace učiněný podáním ze dne 17. května 2022 (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
2. K odvolání věřitele č. 18 a dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2023, č. j. KSPH 61 INS 22850/2021, 6 VSPH 1087/2022-B-88, určil, že soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Jitka Sobková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 61 INS 22850/2021 (první výrok), a potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 8. června 2022 ve spojení s usnesením ze dne 28. listopadu 2022 (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 18 dovolání (datované 26. dubna 2023), které následným podáním (datovaným 22. dubna 2024) vzal zpět. Nejvyšší soud proto dovolací řízení ohledně tohoto dovolání v souladu s § 243c odst. 3 větou druhou a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), zastavil.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání rovněž dlužník, přičemž jeho přípustnost vymezil ve smyslu § 237 o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, jež v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolatel konkrétně předkládá otázku, zda je insolvenční soud při rozhodování o způsobu řešení úpadku vázán rozhodnutím schůze věřitelů podle § 150 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jímž věřitelé přijali jako způsob řešení dlužníkova úpadku konkurs, tedy zda je insolvenční soud povinen prohlásit podle § 152 insolvenčního zákona konkurs na jeho majetek, ačkoliv je u něj přípustná reorganizace podle § 316 odst. 4 insolvenčního zákona a podal včasný a oprávněný návrh na povolení reorganizace. Má za to, že jeho návrh na povolení reorganizace nelze zamítnout z jiných důvodů než uvedených v § 326 odst. 1 insolvenčního zákona, takže insolvenční soud měl povolit reorganizaci v souladu s § 328 insolvenčního zákona.
6. Dále dovolatel brojí proti způsobu, jakým insolvenční soud rozhodl na schůzi věřitelů o hlasovacím právu věřitelů; tento postup hodnotí jako selektivní a netransparentní, neboť „vyloučil z hlasování významné věřitele“, aniž by pro takový postup byl dán „reálný důvod“. Namítá rovněž, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, protože věc byla přeřazena do jiného soudního oddělení insolvenčního soudu s odůvodněním, že dovolatel tvoří koncern se společností První železářská společnost Kladno, s. r. o. (dále jen „společnost P“), což z ničeho neplyne. Konečně dovolatel míní, že odvolací soud pochybil, jestliže nenařídil jednání k projednání odvolání.
7. Ve vyjádřeních datovaných 21. června 2023, 22. listopadu 2023 a 2. května 2024 věřitel č. 3 (Prague Store CZ, a. s.) navrhuje dovolání zamítnout, poukazuje přitom mimo jiné na trestní odsouzení dovolatele a jeho jednatele.
8. V podání datovaných 25. října 2023 a 7. května 2024 dovolatel trvá na podaném dovolání.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dovolatele (17. prosince 2021) se v tomto řízení a ve sporech jím vyvolaných uplatní (a to i pro účely posouzení přípustnosti dovolání) i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 252/2024 Sb.].
11. Nejvyšší soud dovolání dlužníka, jenž může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
12. Již v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 96/2011 (dále jen „R 96/2011”), Nejvyšší soud uzavřel, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého je reorganizace podle insolvenčního zákona (objektivně vzato) přípustná, nelze s rozhodnutím o úpadku spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Insolvenční soud v takovém případě není oprávněn rozhodnout o dlužníkově včas podaném a opodstatněném návrhu na povolení reorganizace až do skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Nevznese-li k výzvě insolvenčního soudu návrh na přijetí usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku žádný z přítomných věřitelů, je tím příslušný bod konání této schůze věřitelů vyčerpán.
13. Tamtéž Nejvyšší soud vysvětlil, že schůze věřitelů může v takovém případě (rozuměj tehdy, je-li reorganizace objektivně vzato přípustná) přijmout usnesení o tom, že povoluje způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací, bez zřetele k tomu, že v době konání schůze věřitelů dlužníku nebo některému z přihlášených věřitelů již uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace. Jestliže schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151 insolvenčního zákona) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první insolvenčního zákona závazným způsobem určen způsob řešení dlužníka úpadku (konkursem), a to bez zřetele k tomu, že je zde jinak věcně zdůvodněný a včasný návrh dlužníka na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 insolvenčního zákona) vyhověl. V takovém případě insolvenční soud po skončení schůze věřitelů vydá usnesení, jímž se jednak vypořádá s dlužníkovým návrhem na povolení reorganizace, a to tak, že jej zamítne s poukazem na závaznost usnesení schůze věřitelů o jiném (než dlužníkem navrženém) způsobu řešení jeho úpadku, jednak současně (opět s odůvodněním, že usnesení schůze věřitelů o této otázce je pro něj závazné) prohlásí konkurs na majetek dlužníka.
14. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že byť se závěry R 96/2011 vztahovaly k insolvenčnímu zákonu ve znění účinném do 30. června 2010, jsou použitelné i v poměrech insolvenčního zákona ve znění rozhodném pro tuto věc.
15. Napadené usnesení je s uvedenými závěry ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v souladu, neboť odvolací soud vyšel z toho, že insolvenční soud je vázán usnesením schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku dovolatele, které schůze věřitelů přijala podle § 150 až § 152 insolvenčního zákona, přičemž skutečnost, že dovolatel podal včasný návrh na povolení reorganizace již na tomto výsledku (rozhodnutí o způsobu řešení úpadku konkursem) nemůže ničeho změnit.
16. Námitky dovolatele proti (ne)přiznání hlasovacích práv na schůzi věřitelů nepředstavují způsobilý dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Dovolatel nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, nýbrž toliko vyjadřuje nesouhlas s tím, které pohledávky věřitelů insolvenční správkyně (ne)popřela (když její postup označuje za „selektivní“), a jak o hlasovacím právu věřitelů s těmito pohledávkami rozhodl insolvenční soud (jemuž dovolatel klade k tíži, že „v podstatě kopíroval stanovisko insolvenční správkyně“ a nepostupoval „důkladněji a rozvážněji“). Ze stejného důvodu dovolatel nesouhlasí s napadeným usnesením, v němž odvolací soud konstatoval, že v postupu insolvenčního soudu neshledal žádné pochybení. Dovolatel tak v této části nevymezil důvod dovolání způsobem požadovaným § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy uvedením právního posouzení věci, které považuje za nesprávné, a vyložením, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu a nesouhlas s jeho rozhodnutím v tomto ohledu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, p. zn. 32 Cdo 1389/2013).
17. Námitkou nezákonného obsazení insolvenčního soudu vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a námitkou, že odvolací soud k projednání odvolání (neprávně) nenařídil odvolací jednání, pak (opět z obsahového hlediska) zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Takové vady ale podle § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. nejsou způsobilým dovolacím důvodem (k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost); pro jejich posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sb. rozh. obč. Bez ohledu na doposud uvedené a na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud uvádí, že podle jeho ustálené judikatury může odvolací soud rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu vycházejícího z usnesení (první) schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka – podnikatele i bez nařízení (odvolacího) jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněné pod číslem 34/2014 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2025
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu