KSOS 25 INS 5995/2019
29 NSČR 77/2023-B-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců
JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka R. Ch.,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 5995/2019, o vydání
výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, o dovolání Mgr. Petra Neumanna, se
sídlem v Praze 1, Jungmannova 733/6, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce K.
Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. března 2023, č. j.
KSOS 25 INS 5995/2019, 3 VSOL 459/2022-B-132, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. března 2023, č. j. KSOS 25 INS
5995/2019, 3 VSOL 459/2022-B-132, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. srpna
2022, č. j. KSOS 25 INS 5995/2019-B-85, se zrušují a věc se vrací soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne
8. srpna 2022, č. j. KSOS 25 INS 5995/2019-B-85, schválil vydání výtěžku
zpeněžení zajištěnému věřiteli HL Investment Solutions s. r. o. (dále jen
„zajištěný věřitel HL“) ve výši 5 142 244,35 Kč a zajištěnému věřiteli B. K.
(dále jen „zajištěný věřitel B. K.“) ve výši 73 796,76 Kč (bod I. výroku),
uložil insolvenčnímu správci dlužníka R. Ch. (Administraci insolvencí CITY
TOWER, v. o. s.) vydat výtěžek zpeněžení v určené lhůtě (bod II. výroku),
uložil insolvenčnímu správci dlužníka další (konkretizované) povinnosti spojené
s vydáním výtěžku zpeněžení (body III. a IV. výroku) a vyslovil souhlas s
vyplacením zálohy na odměnu insolvenčního správce (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud – cituje ustanovení § 274 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1.
června 2019 – shrnul, že zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho
majetek dne 11. června 2019, tedy dříve, než (dne 20. srpna 2019) zjistil
úpadek bývalé manželky dlužníka (dlužnice K. Ch., jejíž úpadek je řešen
oddlužením v řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 39 INS
15015/2019). Zajištěný věřitel HL (coby zajištěný věřitel první v pořadí v
insolvenčním řízení dlužníka i v insolvenčním řízení dlužnice) udělil pokyn ke
zpeněžení zajištěného majetku pouze v insolvenčním řízení dlužníka; v tomto
insolvenčním řízení byl rovněž zajištěný majetek dříve pojat do soupisu
majetkové podstaty (6. září 2019). Dále insolvenční soud odůvodnil, z jakého
důvodu „se neztotožňuje“ s návrhem insolvenčního správce dlužnice (Mgr. Petra
Neumanna), aby výtěžek zpeněžení rozdělil „stejným dílem mezi obě majetkové
podstaty“.
3. K odvolání insolvenčního správce dlužnice Vrchní soud v Olomouci
usnesením ze dne 28. března 2023, č. j. KSOS 25 INS 5995/2019, 3 VSOL
459/2022-B-132, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku s tím,
že částka 5 142 244,35 Kč se vyplatí jako výtěžek zpeněžení zajištěnému
věřiteli WOOPE investiční společnost a. s. (dále jen „zajištěný věřitel W“)
[první výrok], a odmítl odvolání proti bodům II. až V. výroku usnesení
insolvenčního soudu (druhý výrok).
4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 2 písm. g/, § 7, § 167 odst. 1, §
268, § 274, § 293 a § 298 odst. 1 až 4 a odst. 7 insolvenčního zákona,
vycházeje dále z ustanovení § 1 písm. a/, § 5 písm. a/, § 205 odst. 3 a § 220
insolvenčního zákona, z ustanovení § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, z ustanovení § 741 a § 742 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a z ustanovení § 12 odst. 1 písm. l/
vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických
podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím
řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení
insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a odkazuje na (označenou)
judikaturu Nejvyššího soudu – nejprve uvedl, že v důsledku postoupení zajištěné
pohledávky a rozhodnutí o procesním nástupnictví „došlo ke změně v osobě
zajištěného věřitele“ prvního v pořadí, a to ze zajištěného věřitele HL na
zajištěného věřitele W. Dále se odvolací soud zabýval námitkami insolvenčního
správce dlužnice, že návrh na vydání výtěžku zpeněžení je „předčasný, a proto
nesprávný“, neboť mu mělo předcházet vypořádání společného jmění manželů „v
podobě výtěžku zpeněžení nemovitostí“. V této souvislosti měl za opožděné jeho
námitky, že nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka
bez uvedení, že jde o soupis podle § 274 odst. 1 věty první insolvenčního
zákona, přičemž nemovitosti jsou součástí nevypořádaného společného jmění
manželů.
5. Podle odvolacího soudu je bez významu skutečnost, že soupis majetkové
podstaty dlužníka (jakož i dlužnice) má účinky „prostého soupisu majetku ve
společném jmění manželů“. Společné závazky dlužníka a dlužnice vůči zajištěným
věřitelům „značně převyšují“ hodnotu nemovitého majetku (předmětu zajištění);
vypořádání tohoto majetku proto „nepřicházelo v úvahu“. Ke dni zpeněžení
předmětu zajištění rovněž neuplynula lhůta podle § 741 o. z. a nenastala tak
„zákonná nevyvratitelná domněnka vypořádání“.
6. Úprava insolvenčního zákona účinná od 1. června 2019 – pokračoval
odvolací soud – „počítá“ s vypořádáním předluženého společného jmění manželů,
avšak „s podstatnými odchylkami oproti obecnému režimu“. Uvedené znamená, že u
předluženého společného jmění manželů by mělo být vypořádání provedeno tak, že
v majetkové podstatě „zůstane“ celý výtěžek zpeněžení oproti tomu, že dlužník
(podle okolností) „ponese“ větší část společných dluhů, a nebude-li tento
postup „možný“, vypořádá se společné jmění manželů tak, že v majetkové podstatě
zůstane celý výtěžek zpeněžení a manželu dlužníka vznikne pohledávka z titulu
vypořádání společného jmění manželů ve smyslu § 275 insolvenčního zákona.
Jsou-li proti oběma (byť bývalým) manželům vedena „oddělená“ insolvenční řízení
(jako je tomu v projednávané věci), zpeněží se majetek podle § 274 odst. 2
insolvenčního zákona v tom insolvenčním řízení, v němž dříve nastaly účinky
prohlášení konkursu a v tomto řízení se také provede vypořádání výtěžku
zpeněžení.
7. Odvolací soud uzavřel, že předmět zajištění byl správně zpeněžován v
insolvenčním řízení dlužníka, s tím, že je v tomto řízení třeba rozhodnout o
vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 insolvenčního zákona. Výtěžek zpeněžení
byl přitom „zcela spotřebován“, takže nepřichází v úvahu jeho „vypořádání“
podle pravidel uvedených v § 742 odst. 1 písm. a/ o. z.
8. Proti usnesení odvolacího soudu – a to (poměřováno obsahem podání)
proti prvnímu výroku – podal insolvenční správce dlužnice dovolání, jehož
přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly
vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (označené)
ustálené judikatury dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s.
ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu v tom
duchu, že se mění usnesení insolvenčního soudu v tom duchu, že se návrh
insolvenčního správce dlužníka na vydání výtěžku zpeněžení zamítá.
9. Dovolatel konkrétně předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda
byl insolvenční správce dlužníka oprávněn zpeněžit majetek nacházející se ve
společném jmění manželů, jestliže v soupisu majetkové podstaty dlužníka
neoznačil nemovitý majetek (předmět zajištění) jako majetek náležící do
společného jmění manželů a neuvedl, že jde o případ předluženého společného
jmění dlužníka a dlužnice ve smyslu § 274 insolvenčního zákona. V této
souvislosti dovolatel klade související otázku, jakým způsobem se má v takovém
případě vypořádat výtěžek zpeněžení. Namítá přitom, že marným uplynutím lhůty
nastala domněnka vypořádání společného jmění manželů podle § 741 o. z.
Nesouhlasí dále s posouzením odvolacího soudu, že doplnění jeho námitek proti
návrhu na vydání výtěžku zpeněžení bylo opožděné, maje naopak zato, že návrh
insolvenčního správce dlužníka byl „vadný“, protože neobsahoval všechny
„rozhodující skutečnosti“.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel obsáhle argumentuje
zejména tím, že soupis majetku dlužníka měl toliko účinky prostého soupisu,
protože neobsahoval údaj, že jde o majetek v předluženém společném jmění
manželů podle § 274 insolvenčního zákona. Míní, že výtěžek zpeněžení takového
majetku má být nejprve vypořádán mezi manžely (jejich majetkovými podstatami)
za přiměřeného použití hmotněprávních pravidel pro vypořádání společného jmění
manželů, přičemž k následnému vydání takto vypořádaných částí výtěžku mezi
přihlášené věřitele by mělo dojít samostatně v rámci obou insolvenčních řízení.
V tomto kontextu dovolatel poukazuje též na to, že cíle a zásady insolvenčního
řízení je třeba zohlednit v obou insolvenčních řízeních, a nikoliv, jak učinil
odvolací soud, pouze ve prospěch insolvenčního řízení a majetkové podstaty
dlužníka.
11. Dovolatel rovněž poukazuje na skutečnost, že v průběhu insolvenčního
řízení nebylo vypořádáno společné jmění manželů dohodou, ani rozhodnutím soudu;
proto nastaly účinky nevyvratitelné právní domněnky podle § 741 o. z. a
polovina výtěžku zpeněžení náleží do majetkové podstaty dlužnice jako
„spoluvlastnický podíl“.
12. Insolvenční správce dlužníka, zajištěný věřitel W a zajištěný
věřitel B. K. ve vyjádřeních navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl,
případně zamítl.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
14. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (11.
června 2019) se v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka uplatní i v
době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024) [s
výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3
insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a
3. zákona č. 252/2024 Sb.]. Totéž platí pro insolvenční řízení vedené na
majetek dlužnice, které bylo zahájeno po 1. červnu 2019 (dne 30. července 2019)
15. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky výkladu
způsobu vypořádání majetku ze společného jmění manželů v případě zpeněžení
postupem podle § 274 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. září 2024;
potud jde o věc dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.
16. Nejvyšší soud nepřehlédl, že po vydání napadeného rozhodnutí podal
insolvenční správce dlužnice žalobu projednávanou jako incidenční spor v rámci
insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, kterou se vůči insolvenčnímu
správci dlužníka domáhal vyloučení poloviny čistého výtěžku zpeněžení (2 772
457,50 Kč) z majetkové podstaty dlužníka (§ 159 odst. 1 písm. b/ insolvenčního
zákona).
17. Insolvenční soud rozsudkem ze dne 15. srpna 2023, č. j. 11 ICm
896/2023-40, zamítl uvedenou žalobu (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (bod II. výroku). Doplňujícím usnesením ze dne 21. září 2023, č. j. 11
ICm 896/2023-65, insolvenční soud rozhodl o části nákladů řízení ve vztahu k
vedlejšímu účastníku na straně žalovaného (zajištěnému věřiteli W).
18. K odvolání žalobce (insolvenčního správce dlužnice) a vedlejšího
účastníka (zajištěného věřitele W) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25.
ledna 2024, č. j. 11 ICm 896/2023, 12 VSOL 391/2023, 12 VSOL 392/2023-113
(KSOS25 INS 5995/2019), změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku
tak, že z majetkové podstaty dlužníka vyloučil částku 2 772 457,50 Kč
představující polovinu čistého výtěžku zpeněžení nemovitostí zapsaných do
majetkové podstaty dlužníka (první výrok), zastavil řízení o odvolání
vedlejšího účastníka proti bodu II. výroku (druhý výrok) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
19. Dovolání žalovaného (insolvenčního správce dlužníka) následně zamítl
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 12. listopadu 2025, sen. zn. 29 ICdo 118/2024;
v důvodech rozsudku Nejvyšší soud s odkazy na dosavadní ustálenou judikaturu
(přijatou v poměrech insolvenčního zákona účinného do 31. května 2019)
vysvětlil, že i v poměrech insolvenčního zákona účinného od 1. června 2019
platí, že majetek sepisovaný do majetkové podstaty dlužníka jako majetek ve
společném jmění dlužníka a jeho (bývalého nebo současného) manžela (§ 205 odst.
3 insolvenčního zákona) musí být v soupisu (u každé položky, které se to týká)
vždy identifikován jako majetek ve společném jmění manželů (nestačí údaj
„vlastnictví dlužníka“). Půjde-li o soupis podle § 274 insolvenčního zákona,
pak tento důvod soupisu musí být u příslušné položky soupisu také uveden; jinak
bude mít soupis účinky prostého soupisu majetku ve společném jmění manželů,
tedy účinky soupisu, který při následném marném doběhnutí lhůty uvedené v § 741
o. z. nebrání vzniku nevyvratitelné domněnky vypořádání tímto ustanovením
předjímané. Změny promítnuté od 1. června 2019 v § 274 insolvenčního zákona lze
zjednodušeně shrnout tak, že je-li „celé“ nevypořádané společné jmění manželů
sepsáno do majetkové podstaty dlužníka podle § 274 odst. 1 věty první
insolvenčního zákona (jelikož „běžné“ vypořádání společného jmění manželů podle
pravidel nastavených v § 742 o. z. nelze „prakticky“ provést proto, že závazky
dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který
náleží do společného jmění manželů), pak se (oproti právnímu stavu před 1.
červnem 2019) nově předpokládá vypořádání pouze tím způsobem, že se po
zpeněžení veškerého takto zahrnutého majetku ve společném jmění manželů v
majetkové podstatě dlužníka vypořádá „přiměřeně“ podle pravidel nastavených v §
742 o. z. pouze onen „výtěžek zpeněžení“.
20. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tedy neobstojí již z toho
důvodu, že v insolvenčním řízení dlužníka nelze vydat výtěžek zpeněžení
zajištěným věřitelům v plné výši, neboť insolvenční správce dlužnice se domohl
vyloučení poloviny čistého výtěžku zpeněžení z majetkové podstaty dlužníka; z
předestřených závěrů rozsudku sen. zn. 29 ICdo 118/2024 je rovněž zřejmé, že v
projednávané věci nastala nevyvratitelná domněnka vypořádání (soupis majetkové
podstaty dlužníka neobsahoval údaj o příslušnosti majetku do zaniklého a
nevypořádaného společného jmění manželů podle 274 insolvenčního zákona) a
uvedená polovina čistého výtěžku zpeněžení tak náleží do majetkové podstaty
dlužnice.
21. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a
které bylo dovoláním zpochybněno, tedy není správné; dalšími námitkami
dovolatele se tak Nejvyšší soud
(pro nadbytečnost) již nezabýval a aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), napadené usnesení odvolací soudu zrušil. Důvody, pro které
bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí
insolvenčního soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2025
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu