MSPH 59 INS
10260/2023
29 NSČR
97/2024-A-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci
dlužníka Podfond NOVA Green Energy – podfond 1, jednajícího prostřednictvím
NOVA Green Energy, SICAV, a. s., se sídlem v Praze 1, Na příkopě 854/14, PSČ
110 00, identifikační číslo osoby 08789622, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 10260/2023, o insolvenčním
návrhu věřitele L. T., zastoupeného JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem
v Praze 1, Opletalova 1284/37, PSČ 110 00, o dovolání insolvenčního
navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2024, č.
j. MSPH 59 INS 10260/2023, 4 VSPH 498/2024-A-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám zástupce dlužníka.
1. Usnesením ze dne 6. února 2024, č. j. MSPH 59 INS 10260/2023-A-53,
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh ze
dne 19. června 2023, jímž se insolvenční navrhovatel (L. T.) domáhal zjištění
úpadku dlužníka (Podfond NOVA Green Energy – podfond 1) [bod I. výroku],
rozhodl o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit soudní poplatek (bod
II. výroku), o vrácení zálohy na náklady řízení insolvenčnímu navrhovateli (bod
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Insolvenční navrhovatel uzavřel se společností SALVE INVESTMENTS o.
c. p., a. s. (později Arca Brokerage House o. c. p. a. s., a nyní AB House a.
s.; dále jen „společnost S“) dne 10. dubna 2014 komisionářskou smlouvu a téhož
dne jí poslal pokyn k nákupu akcií dlužníka. Následujícího dne sdělila
společnost S insolvenčnímu navrhovateli, že pokyn vykonala.
[2] Dne 25. ledna 2021 vydal insolvenční navrhovatel společnosti S pokyn
k prodeji akcií dlužníka. Téhož dne společnost S zaslala dlužníku žádost o
odkup 3 630 689 ks akcií dle seznamu klientů uvedených v příloze žádosti. Dne
28. ledna 2021 obhospodařovatel dlužníka (REDSIDE investiční společnost, a. s.;
dále jen „společnost R“) žádost převzal spolu se seznamem 5 klientů, včetně
insolvenčního navrhovatele.
[3] Dne 26. června 2023 podal insolvenční navrhovatel insolvenční návrh,
jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka s odůvodněním, že dlužník
insolvenčnímu navrhovateli dluží aktuální hodnotu akcií ve výši 3 105 120,40 Kč
z titulu redemace.
[4] Podle čl. 13.3 písm. b/ statutu dlužníka, účinného k 1. květnu 2020
i k 30. květnu 2022, je dlužník povinen na základě žádosti odkoupit akcie v
částce vyšší než 10 000 000 Kč do 6 měsíců od posledního kalendářního dne
měsíce, kdy obdržel žádost o odkoupení akcií, přičemž k odkupu akcií používá
prostředky z majetku fondu. Tehdejší souhrnná hodnota akcií, o jejichž odkup
společnost S žádala (3 630 689 ks), tento limit převyšovala.
[5] Rozhodnutími jediného společníka (obhospodařovatele investičního
fondu) z 27. července 2021, 28. ledna 2022, 27. dubna 2022 a 29. července 2022
bylo pozastaveno vydávání a odkupování investičních akcií vydávaných k podfondu
(dlužníku), a to od 30. července 2021 do 2. srpna 2024.
3. Insolvenční soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by
insolvenční navrhovatel měl splatnou nespornou pohledávku za dlužníkem
doloženou podle § 103 a § 105 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenčního zákona). Nedoložil totiž smlouvu o vlastnictví akcií ani
výpis z evidence vlastníků zaknihovaných cenných papírů. Naopak v řízení
„vyplynulo“, že vlastníkem akcií i věřitelem dlužníka se stal komisionář
(společnost S). Pohledávka ani není splatná, neboť odkup akcií byl před
výplatou příslušné částky až do 2. srpna 2024 pozastaven a k žádosti, u níž
nedošlo k vyplacení protiplnění za odkoupení akcií, se nepřihlíží.
4. K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví
označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud – cituje § 42a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), § 74 odst. 1 a § 79 odst. 1 zákona č. 90/2012
Sb., o obchodních korporacích, § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a § 105 odst. 1, § 143 odst. 1 a 2 a §
388c odst. 1, 3 a 6 insolvenčního zákona – se ztotožnil se závěrem
insolvenčního soudu, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má za dlužníkem
nespornou splatnou pohledávku. Odvolací soud tak rovněž dospěl k závěru o
nedostatku aktivní věcné legitimace insolvenčního navrhovatele.
6. Insolvenční navrhovatel dále namítal, že ve věci rozhodoval nezákonný
soudce insolvenčního soudu, neboť dlužník a NOVA Money Market – podfond 4 (dále
jen „podfond 4“), jednající prostřednictvím NOVA Money Market, investičního
fondu s proměnlivým kapitálem, a. s., tvoří koncern, pročež obě insolvenční
řízení (dané insolvenční řízení a insolvenční řízení vedené u téhož
insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 90 INS 9109/2023) má řešit stejný soudní
senát. Této námitce odvolací soud nepřisvědčil, když dospěl k závěru, že na
základě personálního propojení mezi oběma subjekty nelze bez dalšího dojít k
závěru o koncernovém propojení.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má za
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zčásti závisí na
otázce, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Míní, že
dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího i insolvenčního soudu zrušil a vrátil věc
insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Za otázku dovolacím soudem neřešenou považuje dovolatel, zda
komisionářská smlouva, jejímž předmětem je obstarání a správa investičních
akcií emitovaných českým podfondem investičního fondu, uzavřená mezi
slovenskými subjekty, se řídí slovenským právem. Dovolatel argumentuje, že v
případě komisionářské smlouvy se jedná o „vnitrostátní slovenskou smlouvu“, u
níž otázka rozhodného práva vůbec nevzniká. Podle slovenského práva pak
vlastnické právo k obstarávaným akciím nabývá (rozdílně od českého právního
režimu) přímo komitent. Právo na odkup akcií vyplývá přímo z vlastnického práva
k akciím, k jeho uplatnění tak není třeba dodatečných smluv.
9. Odvolací soud se měl dále odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 31. března 2022, sen. zn. 29 ICdo 14/2020, v otázce posouzení
koncernu, jehož součástí má být vedle dlužníka v projednávané věci i dlužník
podfond 4. Proto dovolatel míní, že věc v prvním stupni nerozhodoval zákonný
soudce.
10. Dlužník ve vyjádření považuje dovolání za nedůvodné, když má za to,
že insolvenční návrh sledoval od počátku nepoctivý záměr (poškodit jej). Kromě
toho namítá, že dovolatel uhradil ve lhůtě 5 dnů určené insolvenčním soudem
pouze část soudního poplatku ve výši 13 844,48 Kč, přestože byl povinen
zaplatit celý soudní poplatek za dovolání (částku 14 000 Kč); má za to, že
dovolací řízení by mělo být zastaveno.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním
znění.
12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s.
ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s.
ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
13. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu §
241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů
odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu
svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov.
shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29
Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného
pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které
se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i
na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec
založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června
2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
14. Odvolací soud ve skutkového rovině vyšel z toho, že dovolatel není
akcionářem dlužníka, neboť nepředložil smlouvu o vlastnictví akcií (uzavřenou s
dlužníkem), ani výpis z evidence vlastníků zaknihovaných akcií. Samotné
hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §
132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např.
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR
29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6.
ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
15. K tomu Nejvyšší soud dále poznamenává, že spočívá-li rozhodnutí,
jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více
právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto
otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek
nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací
soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení,
a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat
nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.). Věcný přezkum posouzení
ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a
dovolání je tak nepřípustné jako celek.
16. K vázanosti dovolacími důvody srov. např. důvody nálezu Ústavního
soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, a k následkům, jež s
sebou nese opomenutí otázky, na jejímž řešení napadené rozhodnutí samostatně
spočívá, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn.
29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna
2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29
NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
17. V poměrech projednávané věci insolvenční soud svůj závěr o
nedostatku aktivní legitimace dovolatele (k němuž se odvolací soud v celém
rozsahu přihlásil) odůvodnil jednak tím, že dovolatel nedoložil vlastnictví
investičních akcií dlužníka, a tedy nedoložil, že jím dokládaná pohledávka
svědčí jemu. Současně však konstatoval, že dovolatelem označená pohledávka
nemůže být splatná, neboť společnost R (obhospodařovatel dlužníka) pozastavila
vydávání a odkupování investičních akcií vydávaných k dlužníku, a to od 30.
července 2021 do 2. srpna 2024. Podle statutu dlužníka je společnost povinna na
základě žádosti odkoupit akcie v částce vyšší než 10 000 000 Kč do 6 měsíců od
posledního kalendářního dne měsíce, kdy obdržela žádost o odkoupení akcií.
Společnost S požádala dlužníka o odkup investičních akcií v lednu 2021, pročež
nemohlo dojít k zesplatnění dovolatelem dokládané pohledávky. Tento závěr,
který sám o sobě odůvodňuje zamítnutí insolvenčního návrhu (znemožňuje jiné
rozhodnutí ve věci), dovolatel v dovolání nijak nezpochybňuje.
18. Druhá dovolatelem předložená otázka spočívá na argumentaci, že ve
věci rozhodoval nezákonný soudce, když podle rozvrhu práce měla být daná
insolvenční věc přidělena jinému soudnímu oddělení insolvenčního soudu (na
základě koncernového vztahu dlužníka s podfondem 4). Touto argumentací však
dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení
ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spočívající v tom, že soud byl
nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna
2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo
2, ročník 2012, pod číslem 16.
19. Jestliže zmatečnostní vady řízení jako způsobilý dovolací důvod
výslovně vylučuje § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., nelze pro jejich
projednání připustit dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
20. Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že nebyly splněny předpoklady pro
zastavení dovolacího řízení pro (včasné) nezaplacení soudního poplatku podle §
9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Dlužník sice správně
namítá, že dovolatel zaplatil jen část soudního poplatku ve výši 13 844,48 Kč
ve lhůtě 5 dnů určené v usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. srpna 2024, č.
j. MSPH 59/10260/2023-A-80 (jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne
30. srpna 2024), a to dne 4. září 2025, přičemž zbylou část ve výši 155,52 Kč
uhradil dne 13. září 2025, avšak již pomíjí, že tato výzva byla k námitkám
dovolatele zrušena usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. října 2024, č. j.
MSPH 59 INS 10260/2023-A-90.
21. K předpokladům, za nichž je nezaplacení soudního poplatku za řízení
splatného podáním návrhu na zahájení řízení (odvolání nebo dovolání) v soudem
určené kratší lhůtě než v zákonem stanovené minimální 15denní lhůtě k jeho
dodatečnému zaplacení důvodem pro zastavení řízení, pro úplnost srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024. Tam stanoveným
předpokladům usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. srpna 2024 zjevně
nedostálo, neboť soud neuvedl žádné důvody, které ho vedly ke zkrácení zákonem
stanovené minimální lhůty v délce 15 dnů.
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst.
3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání insolvenčního
navrhovatele bylo odmítnuto, dlužníku tak vzniklo právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení dlužníka advokátem,
sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k
dovolání ze dne 19. září 2024) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9
odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024 [srov. čl. II vyhlášky
č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996
Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], která podle § 7 bodu 5. této
vyhlášky činí 3 100 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby
ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21%
daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde o částku 4 114 Kč, kterou je
insolvenční navrhovatel povinen zaplatit dlužníku k rukám jeho advokáta (§ 149
odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v
insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však
doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31. 7. 2025
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu