MSPH 59 INS 10260/2023 29 NSČR 97/2024-A-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Podfond NOVA Green Energy – podfond 1, jednajícího prostřednictvím NOVA Green Energy, SICAV, a. s., se sídlem v Praze 1, Na příkopě 854/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 08789622, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 10260/2023, o insolvenčním návrhu věřitele L. T., zastoupeného JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, PSČ 110 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2024, č. j. MSPH 59 INS 10260/2023, 4 VSPH 498/2024-A-72, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce dlužníka.
1. Usnesením ze dne 6. února 2024, č. j. MSPH 59 INS 10260/2023-A-53, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh ze dne 19. června 2023, jímž se insolvenční navrhovatel (L. T.) domáhal zjištění úpadku dlužníka (Podfond NOVA Green Energy – podfond 1) [bod I. výroku], rozhodl o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit soudní poplatek (bod II. výroku), o vrácení zálohy na náklady řízení insolvenčnímu navrhovateli (bod
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Insolvenční navrhovatel uzavřel se společností SALVE INVESTMENTS o. c. p., a. s. (později Arca Brokerage House o. c. p. a. s., a nyní AB House a. s.; dále jen „společnost S“) dne 10. dubna 2014 komisionářskou smlouvu a téhož dne jí poslal pokyn k nákupu akcií dlužníka. Následujícího dne sdělila společnost S insolvenčnímu navrhovateli, že pokyn vykonala. [2] Dne 25. ledna 2021 vydal insolvenční navrhovatel společnosti S pokyn k prodeji akcií dlužníka. Téhož dne společnost S zaslala dlužníku žádost o odkup 3 630 689 ks akcií dle seznamu klientů uvedených v příloze žádosti. Dne 28. ledna 2021 obhospodařovatel dlužníka (REDSIDE investiční společnost, a. s.; dále jen „společnost R“) žádost převzal spolu se seznamem 5 klientů, včetně insolvenčního navrhovatele. [3] Dne 26. června 2023 podal insolvenční navrhovatel insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění úpadku dlužníka s odůvodněním, že dlužník insolvenčnímu navrhovateli dluží aktuální hodnotu akcií ve výši 3 105 120,40 Kč z titulu redemace. [4] Podle čl. 13.3 písm. b/ statutu dlužníka, účinného k 1. květnu 2020 i k 30. květnu 2022, je dlužník povinen na základě žádosti odkoupit akcie v částce vyšší než 10 000 000 Kč do 6 měsíců od posledního kalendářního dne měsíce, kdy obdržel žádost o odkoupení akcií, přičemž k odkupu akcií používá prostředky z majetku fondu. Tehdejší souhrnná hodnota akcií, o jejichž odkup společnost S žádala (3 630 689 ks), tento limit převyšovala. [5] Rozhodnutími jediného společníka (obhospodařovatele investičního fondu) z 27. července 2021, 28. ledna 2022, 27. dubna 2022 a 29. července 2022 bylo pozastaveno vydávání a odkupování investičních akcií vydávaných k podfondu (dlužníku), a to od 30. července 2021 do 2. srpna 2024.
3. Insolvenční soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by insolvenční navrhovatel měl splatnou nespornou pohledávku za dlužníkem doloženou podle § 103 a § 105 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Nedoložil totiž smlouvu o vlastnictví akcií ani výpis z evidence vlastníků zaknihovaných cenných papírů. Naopak v řízení „vyplynulo“, že vlastníkem akcií i věřitelem dlužníka se stal komisionář (společnost S). Pohledávka ani není splatná, neboť odkup akcií byl před výplatou příslušné částky až do 2. srpna 2024 pozastaven a k žádosti, u níž nedošlo k vyplacení protiplnění za odkoupení akcií, se nepřihlíží.
4. K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud – cituje § 42a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), § 74 odst. 1 a § 79 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a § 105 odst. 1, § 143 odst. 1 a 2 a § 388c odst. 1, 3 a 6 insolvenčního zákona – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má za dlužníkem nespornou splatnou pohledávku. Odvolací soud tak rovněž dospěl k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace insolvenčního navrhovatele.
6. Insolvenční navrhovatel dále namítal, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce insolvenčního soudu, neboť dlužník a NOVA Money Market – podfond 4 (dále jen „podfond 4“), jednající prostřednictvím NOVA Money Market, investičního fondu s proměnlivým kapitálem, a. s., tvoří koncern, pročež obě insolvenční řízení (dané insolvenční řízení a insolvenční řízení vedené u téhož insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 90 INS 9109/2023) má řešit stejný soudní senát. Této námitce odvolací soud nepřisvědčil, když dospěl k závěru, že na základě personálního propojení mezi oběma subjekty nelze bez dalšího dojít k závěru o koncernovém propojení.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zčásti závisí na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Míní, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího i insolvenčního soudu zrušil a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Za otázku dovolacím soudem neřešenou považuje dovolatel, zda komisionářská smlouva, jejímž předmětem je obstarání a správa investičních akcií emitovaných českým podfondem investičního fondu, uzavřená mezi slovenskými subjekty, se řídí slovenským právem. Dovolatel argumentuje, že v případě komisionářské smlouvy se jedná o „vnitrostátní slovenskou smlouvu“, u níž otázka rozhodného práva vůbec nevzniká. Podle slovenského práva pak vlastnické právo k obstarávaným akciím nabývá (rozdílně od českého právního režimu) přímo komitent. Právo na odkup akcií vyplývá přímo z vlastnického práva k akciím, k jeho uplatnění tak není třeba dodatečných smluv.
9. Odvolací soud se měl dále odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2022, sen. zn. 29 ICdo 14/2020, v otázce posouzení koncernu, jehož součástí má být vedle dlužníka v projednávané věci i dlužník podfond 4. Proto dovolatel míní, že věc v prvním stupni nerozhodoval zákonný soudce.
10. Dlužník ve vyjádření považuje dovolání za nedůvodné, když má za to, že insolvenční návrh sledoval od počátku nepoctivý záměr (poškodit jej). Kromě toho namítá, že dovolatel uhradil ve lhůtě 5 dnů určené insolvenčním soudem pouze část soudního poplatku ve výši 13 844,48 Kč, přestože byl povinen zaplatit celý soudní poplatek za dovolání (částku 14 000 Kč); má za to, že dovolací řízení by mělo být zastaveno.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
13. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 14. Odvolací soud ve skutkového rovině vyšel z toho, že dovolatel není akcionářem dlužníka, neboť nepředložil smlouvu o vlastnictví akcií (uzavřenou s dlužníkem), ani výpis z evidence vlastníků zaknihovaných akcií. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). 15. K tomu Nejvyšší soud dále poznamenává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek. 16. K vázanosti dovolacími důvody srov. např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, a k následkům, jež s sebou nese opomenutí otázky, na jejímž řešení napadené rozhodnutí samostatně spočívá, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 17. V poměrech projednávané věci insolvenční soud svůj závěr o nedostatku aktivní legitimace dovolatele (k němuž se odvolací soud v celém rozsahu přihlásil) odůvodnil jednak tím, že dovolatel nedoložil vlastnictví investičních akcií dlužníka, a tedy nedoložil, že jím dokládaná pohledávka svědčí jemu. Současně však konstatoval, že dovolatelem označená pohledávka nemůže být splatná, neboť společnost R (obhospodařovatel dlužníka) pozastavila vydávání a odkupování investičních akcií vydávaných k dlužníku, a to od 30. července 2021 do 2. srpna 2024. Podle statutu dlužníka je společnost povinna na základě žádosti odkoupit akcie v částce vyšší než 10 000 000 Kč do 6 měsíců od posledního kalendářního dne měsíce, kdy obdržela žádost o odkoupení akcií. Společnost S požádala dlužníka o odkup investičních akcií v lednu 2021, pročež nemohlo dojít k zesplatnění dovolatelem dokládané pohledávky. Tento závěr, který sám o sobě odůvodňuje zamítnutí insolvenčního návrhu (znemožňuje jiné rozhodnutí ve věci), dovolatel v dovolání nijak nezpochybňuje. 18. Druhá dovolatelem předložená otázka spočívá na argumentaci, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, když podle rozvrhu práce měla být daná insolvenční věc přidělena jinému soudnímu oddělení insolvenčního soudu (na základě koncernového vztahu dlužníka s podfondem 4). Touto argumentací však dovolatel z obsahového hlediska vystihuje pouze tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen; srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 16. 19. Jestliže zmatečnostní vady řízení jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., nelze pro jejich projednání připustit dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 20. Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že nebyly splněny předpoklady pro zastavení dovolacího řízení pro (včasné) nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Dlužník sice správně namítá, že dovolatel zaplatil jen část soudního poplatku ve výši 13 844,48 Kč ve lhůtě 5 dnů určené v usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. srpna 2024, č. j. MSPH 59/10260/2023-A-80 (jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 30. srpna 2024), a to dne 4. září 2025, přičemž zbylou část ve výši 155,52 Kč uhradil dne 13. září 2025, avšak již pomíjí, že tato výzva byla k námitkám dovolatele zrušena usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. října 2024, č. j. MSPH 59 INS 10260/2023-A-90. 21. K předpokladům, za nichž je nezaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení (odvolání nebo dovolání) v soudem určené kratší lhůtě než v zákonem stanovené minimální 15denní lhůtě k jeho dodatečnému zaplacení důvodem pro zastavení řízení, pro úplnost srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024. Tam stanoveným předpokladům usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. srpna 2024 zjevně nedostálo, neboť soud neuvedl žádné důvody, které ho vedly ke zkrácení zákonem stanovené minimální lhůty v délce 15 dnů. 22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání insolvenčního navrhovatele bylo odmítnuto, dlužníku tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení dlužníka advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. září 2024) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2024 [srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], která podle § 7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde o částku 4 114 Kč, kterou je insolvenční navrhovatel povinen zaplatit dlužníku k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31. 7. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu