21 Cdo 372/2024-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní
věci žalobce J. R., zastoupeného JUDr. Janem Řípou, advokátem se sídlem v
Jaroměři, Rybalkova č. 563, proti žalovanému Domu dětí a mládeže, Hradec
Králové, Rautenkrancova 1241 se sídlem v Hradci Králové, Rautenkrancova č.
1241/1, IČO 61222275, o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, vedené
u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 159/2023, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. listopadu
2023, č. j. 26 Co 306/2023-23, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení krajského soudu v části, v níž bylo
rozhodnuto o potvrzení usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13.
října 2023, č. j. 18 C 159/2023-13, ve výroku o náhradě nákladů řízení, se
odmítá.
II. Usnesení krajského soudu se mění tak, že usnesení Okresního soudu v
Hradci Králové ze dne 13. října 2023, č. j. 18 C 159/2023-13, se mění tak, že
řízení se nezastavuje.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 17. 8. 2023 se
žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 4.
2023.
2. Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek splatný podáním žaloby,
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 8. 2023, č. j. 18 C
159/2023-12, žalobce vyzval, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, a poučil žalobce o tom, že
nebude-li poplatek zaplacen, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo žalobci (jeho
zástupci) doručeno dne 31. 8. 2023.
3. Okresní soud v Hradci Králové následně usnesením ze dne 13. 10. 2023,
č. j. 18 C 159/2023-13, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně
postupoval podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů účinném do 22. 9. 2023 (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“) a řízení zastavil, protože žalobce soudní
poplatek za žalobu ani na základě uvedené výzvy soudu nezaplatil.
4. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10.
11. 2023, č. j. 26 Co 306/2023-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil
(výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud dospěl k závěru, že „v projednávané
věci měl žalobce uhradit soudní poplatek již v okamžiku podání návrhu na
zahájení řízení“, že „tato skutečnost měla být žalobci známa a je předvídatelná
tím spíše, že žalobce byl zastoupen advokátem“, že s ohledem na to, že žalobce
svoji uvedenou povinnost nesplnil, „okresní soud správně přistoupil k
vyhotovení usnesení, kterým vyzval žalobce ke splnění poplatkové povinnosti,
jako jedné z podmínek občanského soudního řízení“, že jakkoliv se „třídenní
lhůta, kterou okresní soud určil, jeví býti dosti krátkou, nelze přehlédnout,
že okresní soud po jejím uplynutí k zastavení řízení nepřistoupil ihned, ale
ponechal žalobci velmi dlouhou dobu, a to až do doby, kdy ve věci rozhodl (13.
10. 2023), ke splnění jeho poplatkové povinnosti“, že žalobce „netvrdí žádný
závazný důvod, který by mu bránil poplatkovou povinnost splnit a nesplnil ji
ani v zákonné lhůtě, která, jak vyplývá z obsahu odvolání, mu byla známá, tj.
ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy“, a že stalo-li by se tak, „mohl by být
odvolací soud ke splnění jeho povinnosti benevolentní a mohl by rozhodnout tak,
že se řízení nezastavuje“. S přihlédnutím k tomu, že „žalobce o svá práva
nepečoval, povinnost zaplatit soudní poplatek nesplnil a učinil tak bezdůvodně
až dne 25. 10. 2023“, odvolací soud uzavřel, že „důsledek daný zastavením
řízení v příčinné souvislosti s nezaplacením soudního poplatku lze považovat za
přiměřený smyslu a účelu zákona o soudních poplatcích“.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání směřující
proti jeho výroku I. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí jednak na
vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena („Je soud v případě, kdy postupem podle ust. § 9 odst. 1
ZSP určí účastníkovi lhůtu k zaplacení soudního poplatku v délce kratší než 15
dnů, povinen takovéto zkrácení lhůty odůvodnit?“), a jednak na vyřešení otázky
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu [„Má soud, který postupem podle § 9 odst. 1
ZSP vyzval účastníka řízení k úhradě soudního poplatku, možnost k této úhradě
přihlédnout i v případě, že k ní došlo opožděně (tj. až po uplynutí soudem
stanovené lhůty k úhradě soudního poplatku)?“]. Je přesvědčen, že „soud je
povinen“ rozhodnutí o určení lhůty k zaplacení soudního poplatku v kratší než
zákonem stanovené minimální délce 15 dnů „náležitě odůvodnit, a to již v rámci
své výzvy k zaplacení soudního poplatku“, k čemuž dochází „jazykovým a logickým
výkladem ust. § 9 odst. 1 ZSP“; připouští-li zákon „zkrácení předmětné
patnáctidenní lhůty pouze ve výjimečných případech, je zcela legitimní
požadovat, aby případné uplatnění této výjimky soudem bylo vždy náležitě
odůvodněno“, jinak by „takové soudní rozhodnutí bylo prakticky nepřezkoumatelné
a současně zakládalo nerovnost účastníků řízení“. Žalobce (odvolacím soudem
zvažovanou – pozn. dovolacího soudu) „možnost dodatečné úhrady soudního
poplatku neměl a po uplynutí jemu stanovené třídenní lhůty již nemohl předejít
zastavení řízení tím, že by soudní poplatek po této lhůtě opožděně uhradil,
neboť pokud by tak učinil, soud prvního stupně byl povinen k takové úhradě
nepřihlížet a řízení zastavit“. Uzavírá, že neodůvodněným zkrácením „obecně
stanovené nejkratší přípustné lhůty k úhradě soudního poplatku v délce patnácti
dnů“ bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36
Listiny základních práv a svobod. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s.
ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
7. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Z obsahu dovolání vyplývá, že jím dovolatel napadá „výrok I
rozhodnutí odvolacího soudu“; v části, ve které směřuje proti části výroku I, v
níž bylo rozhodnuto o potvrzení usnesení soudu prvního stupně ve výroku o
náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v této části podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl.
10. Usnesení odvolacího soudu závisí (mimo jiné) na vyřešení otázky
procesního práva, za jakých podmínek lze zastavit řízení podle § 9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku, nebyl-li soudní
poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen ani na
základě výzvy, ve které soud k jeho dodatečnému zaplacení poplatníku
(navrhovateli, žalobci) určil lhůtu kratší 15 dnů. Vzhledem k tomu, že uvedená
právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena,
dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je podle § 237 o. s. ř.
přípustné.
11. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
dospěl k závěru, že dovolání žalobce je v části směřující proti výroku o
zastavení řízení důvodné.
12. Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost – mimo jiné
– podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, podáním odvolání,
podáním dovolání nebo podáním kasační stížnosti (srov. § 4 odst. 1 zákona o
soudních poplatcích); se vznikem poplatkové povinnosti zde nastává i splatnost
poplatku (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
13. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení
řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů;
výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§
9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Obdobně postupuje odvolací nebo
dovolací soud poté, zjistí-li, že mu byla věc předložena k rozhodnutí o
odvolání (dovolání), aniž byl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání
(dovolání) [srov. § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích].
14. Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že podle zákona o
soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. 9. 2017, tj. ode dne nabytí
účinnosti zákona č. 296/2017 Sb.) má poplatník dvě možnosti (dva „pokusy“) k
zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou
povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srov. § 4 odst. 1 a §
7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost
splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení
poplatku (srov. § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení
soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již
nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by
měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě
(např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V
podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší
míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod
č. 76/2022 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019,
sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod č. 1/2020 Sb. rozh. obč.).
15. Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2
zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle § 55 o. s.
ř. procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2020, sp. zn.
I. ÚS 2025/19, bod 32). Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před
jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§ 55
věta druhá o. s. ř., § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), případně
lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4
písm. c) zákona o soudních poplatcích včasným (ve lhůtě podaným) sdělením
okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny
nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne
20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, bod 9, nebo usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020).
16. Rovněž Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že již
samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku
je do jisté míry beneficiem (představuje pro poplatníka jisté dobrodiní),
jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v
zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby, že pokud tak
neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě
poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem
jeho pasivity a že poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že při
poskytnutí soudem druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné,
byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou
odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit (srov. například
usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne
26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18, anebo nález pléna Ústavního soudu ze dne
30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, v němž Ústavní soud shledal, že právní úprava
§ 9 odst. 1 věty poslední zákona o soudních poplatcích je v souladu s ústavním
pořádkem).
17. Uvedené závěry nicméně vycházejí z předpokladu, že poplatník byl k
dodatečnému zaplacení splatného soudního poplatku vyzván v souladu s § 9 odst.
1 větou první, popř. § 9 odst. 2 větou první zákona o soudních poplatcích, tj.
výzvou, v níž – mimo jiné – byla k zaplacení poplatku soudem určena lhůta
odpovídající těmto ustanovením. Nebyl-li tento základní zákonný předpoklad
naplněn, nelze zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku akceptovat a
zároveň se dovolávat zachování zákazu odepření spravedlnosti (vyplývajícího z
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) s odůvodněním, že povinnost
soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je v souladu s
konstantní rozhodovací praxí do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková
povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání,
aby ji řádně splnil již při podání žaloby.
18. Současná právní úprava zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení (odvolání nebo
dovolání) se uplatňuje od 30. 9. 2017, kdy nabyl účinnosti zákon č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nová právní úprava zákona o
soudních poplatcích (po změně § 9 odst. 1 a 2 a zrušení věty první § 9 odst. 7)
již neumožňuje přihlédnout k zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty
soudem určené k jeho zaplacení, pokud k zaplacení poplatku došlo nejpozději do
konce lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku, ale zastavení řízení (jak vyplývá ze shora podaného výkladu)
striktně spojuje s marným uplynutím lhůty určené soudem k jeho dodatečnému
zaplacení. Uvedené zpřísnění následku nezaplacení soudního poplatku nová právní
úprava vyvažuje zavedením minimální délky lhůty k dodatečnému zaplacení
poplatku v délce 15 dnů, která může být (jen) „výjimečně“ zkrácena. Důvody
výjimečného zkrácení lhůty v zákoně uvedeny nejsou, lze ale dovozovat, že v
souladu se smyslem a účelem nové právní úpravy budou nalézány především tam,
kde s ohledem na povahu předmětu řízení nebo okolnosti projednávané věci je dán
mimořádný zájem na rychlosti soudního řízení.
19. Výjimečnost zkrácení zákonem stanovené minimální 15denní lhůty k
dodatečnému zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na
zahájení řízení (odvolání nebo dovolání) vyžaduje, aby tato výjimka z pravidla
byla odůvodněna již v době učinění výzvy k dodatečnému zaplacení poplatku tak,
aby důvod zkrácení byl znám též adresátu výzvy (poplatníku). Náležité
odůvodnění je zde nezbytné z hlediska právní jistoty poplatníka, neboť případné
splnění předpokladů pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v
soudem určené zkrácené lhůtě bude možno posuzovat jen s ohledem na ty důvody
zkrácení lhůty, s nimiž soud poplatníka seznámil; je jím zajištěno, že důvody
zkrácení lhůty nebude možno dodatečně měnit. Je proto nezbytné, aby se důvody
zkrácení lhůty staly součástí výzvy k dodatečnému zaplacení soudního poplatku.
20. Nejvyšší soud nemohl pominout ani ustálenou rozhodovací praxi
Nejvyššího správního soudu, který nastolenou otázku (viz bod 10 odůvodnění
tohoto usnesení) řešil v souvislosti s nezaplacením soudního poplatku splatného
podáním kasační stížnosti. V rozsudku ze dne 28. 3. 2018, č. j. 8 Afs
37/2018-51, uveřejněném pod č. 3734/2018 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud své
závěry formuloval do právní věty, podle které „[u]rčení kratší než 15denní
lhůty k zaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, představuje výjimku z pravidla; tu je nezbytné aplikovat
pouze restriktivně a s náležitým odůvodněním, a to již v okamžiku určení této
lhůty ve výzvě soudu k dodatečnému zaplacení soudního poplatku“. V odůvodnění
svého rozhodnutí doplnil, že zkrácení zákonné lhůty nelze odůvodňovat až ex
post, ale odůvodnění musí být vtěleno již do výzvy k dodatečnému zaplacení
soudního poplatku. V zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve
zkrácené lhůtě, aniž by toto zkrácení soud odůvodnil ve výzvě, kterou
poplatníka k dodatečné úhradě soudního poplatku vyzval, proto spatřoval
porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a odepření
spravedlnosti.
21. Lze proto uzavřít, že nezaplacení soudního poplatku za řízení
splatného podáním návrhu na zahájení řízení (odvolání nebo dovolání) v soudem
určené kratší lhůtě než v zákonem stanovené minimální 15denní lhůtě k jeho
dodatečnému zaplacení je důvodem pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích jen tehdy, byly-li naplněny zákonem předpokládané důvody
výjimečného zkrácení minimální 15denní lhůty, jimiž bylo zkrácení lhůty ve
výzvě k dodatečnému zaplacení poplatku odůvodněno.
22. V nyní projednávané věci soud prvního stupně ve výzvě k dodatečnému
zaplacení soudního poplatku obsažené v usnesení ze dne 23. 8. 2023, č. j. 18 C
159/2023-12, žalobci k zaplacení soudního poplatku z žaloby určil lhůtu v délce
3 dnů, aniž by v jejím obsahu žalobce seznámil s důvody, které ho ke zkrácení
zákonem stanovené minimální 15denní lhůty vedly. Nezaplacení poplatku v takto
zkrácené lhůtě pak důvodem pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o
soudních poplatcích být nemůže a závěr soudů o splnění podmínek pro zastavení
řízení není proto správný. Naopak je třeba zohlednit zaplacení soudního
poplatku, k němuž v souladu s položkou 4 odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků
žalobce přistoupil dne 25. 10. 2023.
23. Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a protože dosavadní
výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení
odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že
řízení se nezastavuje [§ 243d odst. 1 písm. b), § 220 odst. 1 o. s. ř.].
24. Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť
tímto usnesením se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech
řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2025
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu