29 Odo 1313/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně
G. R., k. s., zastoupené JUDr. F. H. Ph.D., advokátem, proti žalované JUDr. I.
V., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadce P. K., o určení
pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.
zn. 41 Cm 41/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 16. února 2005, č.j. 4 Cmo 51/2005-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2005, č.j. 4 Cmo 51/2005-70,
potvrdil rozsudek ze dne 15. prosince 2004, č.j. 41 Cm 41/2002-40, jímž Krajský
soud v Hradci Králové zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala „určení
pohledávky ve výši 55,820.024,70 Kč v konkursním řízení vedeném na majetek
úpadce P. K., s tím, že požaduje právo na oddělené uspokojení ze zpeněžení
nemovitostí“ specifikovaných ve výroku rozhodnutí.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 151f odst. 1 občanského zákoníku ve
znění účinném do 31. prosince 1998 (dále jen „obč. zák.“) a na ustanovení § 100
obč. zák. - přitakal závěru soudu prvního stupně, že žalobkyní přihlášená
pohledávka ze smlouvy o úvěru i právo na uspokojení ze zastavených nemovitostí
je promlčeno, přičemž žalovaná se promlčení „dovolala“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod
podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“). Dovolatelka - citujíc ustanovení § 151f obč. zák. - zpochybňuje závěry
soudů nižších stupňů, podle kterých „zástavní právo podléhá promlčení“ a k
uspokojení ze zástavy může dojít „shodně ve čtyřleté promlčecí době jako v
případě zajištěné pohledávky“ a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
a) a b) o. s. ř., neshledal Nejvyšší soud - vzhledem k závěrům formulovaným v
rozhodnutí uveřejněném pod číslem 24/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 21 Cdo
1918/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod
číslem 95 a v důvodech rozsudku ze dne 15. února 2008, sp. zn. 21 Cdo 888/2007
- přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je
podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto
a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu