Nejvyšší správní soud usnesení správní

3 As 17/2026

ze dne 2026-03-19
ECLI:CZ:NSS:2026:3.AS.17.2026.1

3 As 17/2026- 11 - text  3 As 17/2026 - !Neočekávaný konec výrazu pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ZPĚTNÝ LEASING, s.r.o., se sídlem Nová výstavba 218, Obrnice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2025, č. j. 34 A 34/2025 - 16, takto:

I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala u Krajského soudu v Brně dne 5. 2. 2026 kasační stížnost proti usnesení, jímž tento soud zamítl její návrh na osvobození od soudních poplatků a vyzval ji k zaplacení soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud předložil kasační stížnost přípisem ze dne 10. 2. 2026 Nejvyššímu správnímu soudu k projednání.

[2] Dle § 104 odst. 3 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

[3] Citované ustanovení bylo do soudního řádu správního vloženo zákonem č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Uvedený zákon nabyl ve vztahu k s. ř. s. účinnosti dne 1. 1. 2026 [čl. XIX písm. b) zákona]. Dle přechodného ustanovení v části sedmé, čl. XI, bodě 3 tohoto zákona přitom platí, že kasační stížnosti podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají podle zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Z toho a contrario vyplývá, že kasační stížnosti podané ode dne 1. 1. 2026 se projednají podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2026. Jelikož stěžovatelka podala kasační stížnost 5. 2. 2026, je nutné při posuzování její přípustnosti vyjít z právní úpravy účinné od 1. 1. 2026, která obsahuje výše citovaný § 104 odst. 3 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2026, č. j. 22 As 16/2026 - 21).

[4] Kasační stížnost směřuje proti usnesení, kterým krajský soud rozhodl o stěžovatelčině žádosti o osvobození od placení soudního poplatku. Je proto nepřípustná.

[5] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že napadené usnesení obsahovalo nesprávné poučení o možnosti podat kasační stížnost, neboť bylo vydáno ještě za účinnosti předchozí právní úpravy (do datové schránky stěžovatelky bylo doručeno dne 22. 1. 2026). Nesprávné poučení krajského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, však nemůže založit její přípustnost (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36).

Současně Nejvyšší správní soud konstatuje, že tímto postupem není stěžovatelce upřena možnost soudní ochrany, neboť proti postupu krajského soudu se může bránit v řízení o kasační stížnosti směřující proti konečnému rozhodnutí krajského soudu.

[6] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. března 2026 Mgr. Lenka Krupičková předsedkyně senátu