3 Azs 165/2025- 42 - text 3 Azs 165/2025 - 43 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. K., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2025, č. j. OAM-1688/ZA-ZA11-ZA21-2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2025, č. j. 36 Az 9/2025 - 32, takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění:
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2025. Tímto rozhodnutím žalovaný deklaroval, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) tohoto zákona zastavil.
[2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce podal dne 23. 3. 2023 první žádost o udělení mezinárodní ochrany poté, co byl dne 16. 3. 2023 zajištěn Policií ČR za účelem správního vyhoštění, neboť neměl platný cestovní doklad ani žádné oprávnění k pobytu v České republice. Rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 10. 2023 nebyla žalobci mezinárodní ochrana udělena, neboť jeho výpověď ohledně údajného pronásledování z důvodu aktivit ve prospěch studentské federace Insaf, která je politicky spřízněna s politickou stranou Pákistánské hnutí za spravedlnost, byla shledána nevěrohodnou. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 7. 2024, č. j. 62 Az 40/2023 - 69. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku pak odmítl Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost usnesením ze dne 4. 12. 2024, č. j. 1 Azs 202/2024 - 27.
[3] Dne 16. 12. 2024 podal žalobce druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Tvrdil, že je příslušníkem národnostní skupiny P., kteří jsou po zfalšovaných volbách v roce 2024 v Pákistánu pronásledováni. Otec žalobce byl aktivní ve straně PTM (Pasthun Tahafuz Movement), přičemž v Pákistánu platí, že pokud je jeden člen rodiny nějak angažovaný, má problémy celá rodina. Tvrzení žalobce posoudil žalovaný tak, že neshledal důvody pro opakované posuzování žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. V Pákistánu přitom nenastaly od ukončení předchozích soudních řízení v prosinci roku 2024 žádné změny, které by novou skutečnost mohly představovat.
3 Azs 165/2025- 24 - text
3 Azs 165/2025 - 25 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. K., zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou, se sídlem Karlovo nám. 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2025, č. j. 36 Az 9/2025 32,
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
n Tahafuz Movement), přičemž v Pákistánu platí, že pokud je jeden člen rodiny nějak angažovaný, má problémy celá rodina. Tvrzení žalobce posoudil žalovaný tak, že neshledal důvody pro opakované posuzování žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. V Pákistánu přitom nenastaly od ukončení předchozích soudních řízení v prosinci roku 2024 žádné změny, které by novou skutečnost mohly představovat.
[4] V rámci posouzení žalobních námitek krajský soud nejprve konstatoval, že hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se zjistí takové skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotně-právní postavení žadatele a které současně žalobce nemohl vlastní vinou uplatnit během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Takové skutečnosti nebyly ve správním řízení zjištěny. Část žalobcem uplatněných důvodů byla posouzena již v předchozím řízení, část tvrzení je pak nevěrohodná a nemá oporu ve zjištěných skutečnostech. Soud proto vyhodnotil rozhodnutí žalovaného jako zákonné.
[5] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) formálně z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle jeho názoru se krajský soud dostatečně nezabýval jeho konkrétní situací, pouze převzal argumentaci žalované. Stěžovatel žádá o udělení mezinárodní ochrany opakovaně, neboť se obává o svou bezpečnost a život v důsledku změny politické situace v Pákistánu. Po změně politického vedení jsou totiž Paštuni jedním z nejvíce utlačovaných etnik v zemi a utrpěli velké ztráty. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho kasační stížnost je přijatelná, neboť svým významem podstatně přesahuje jeho zájmy. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí krajského soudu je podle jeho názoru srozumitelné a je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno. Napadený rozsudek je také v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaný proto navrhl, aby byla kasační stížnost pro nepřijatelnost odmítnuta, eventuálně zamítnuta.
[7] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska uplatněných stížnostních námitek, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.
[8] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s., jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[9] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti byla poprvé formulována v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Kasační stížnost je přijatelná, pokud Nejvyšší správní soud považuje za nutné a) zodpovědět zásadní právní otázku, b) sjednotit dosud rozpornou judikaturu krajských soudů, c) provést tzv. judikatorní odklon, d) napravit zásadní pochybení krajského soudu, jež mohlo mít významný dopad do hmotně-právního postavení některého z účastníků.
[10] V projednávané věci stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že jeho případ svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, ani náznakem však neuvádí, v čem by měl onen přesah spočívat. Žádný přesah vlastních zájmů stěžovatele nenalezl ve věci ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Krajským soudem nebyla řešena žádná zásadní právní otázka, nebyl zjištěn ani rozpor s relevantní judikaturou Nejvyššího správního soudu, tím méně je pak dán prostor pro jakékoliv úvahy o tzv.
[1] Včasnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2025, č. j. OAM 1688/ZA ZA11 ZA21 2024. Žalovaný tímto rozhodnutím rozhodl o nepřípustnosti žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) tohoto zákona.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. V návrhu nejprve poukázal na znění § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze ve spojení s § 107 téhož zákona kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel měl za to, že jsou v jeho případě dány podmínky pro vyhovění návrhu. Vážnou újmu spojenou s účinky rozhodnutí žalovaného spatřoval v nutnosti opustit na předem neurčenou dobu Českou republiku, kde podle svých slov vede soukromý život. Ten je pod ochranou článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Důsledky rozhodnutí žalovaného by rovněž mohly vyústit v porušení principu non refoulement. Stěžovatel poukázal také na požadavek judikatury, aby při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku byla zkoumána také sama intenzita případného narušení veřejného zájmu.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil nesouhlasně. Podmínky pro jeho přiznání upravené v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. podle něj nejsou v daném případě splněny. Návrh musí být dostatečně individualizován a musí být podložen konkrétními důkazy, z nichž může být újma hrozící stěžovateli zjištěna. Taková újma musí přitom být reálná a závažná. Návrh stěžovatele však podle názoru žalovaného těmto požadavkům nevyhovuje.
[4] Nejvyšší správní soud připomíná, že podle § 73 odst. 2 s. ř. s. představuje první podmínku pro přiznání odkladného účinku existence nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Druhou podmínkou pak je, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Obě tyto podmínky přitom musí být splněny současně, neboť institut odkladného účinku má mimořádnou povahu. Samo podání kasační stížnosti totiž bez dalšího odkladný účinek nepůsobí (srov. § 107 s. ř. s.) a jeho přiznání připadá v úvahu pouze v ojedinělých případech vyjádřených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Odložit účinky kasační stížnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu lze proto pouze výjimečně, pokud újma, která stěžovateli hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, je významná a její vznik je v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 103).
jednávané věci stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že jeho případ svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, ani náznakem však neuvádí, v čem by měl onen přesah spočívat. Žádný přesah vlastních zájmů stěžovatele nenalezl ve věci ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Krajským soudem nebyla řešena žádná zásadní právní otázka, nebyl zjištěn ani rozpor s relevantní judikaturou Nejvyššího správního soudu, tím méně je pak dán prostor pro jakékoliv úvahy o tzv. judikatorním odklonu. Napadený rozsudek rovněž není zatížen žádnými procesními vadami, ostatně velmi obecná formulace stížnostních námitek ani neumožňuje Nejvyššímu správnímu soudu učinit si úsudek, v čem vůbec by měly ony vady spočívat.
[11] Vzhledem k tomu, že nebyl zjištěn žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud ji podle výše citovaného ustanovení § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[12] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). V případě žalovaného nebyly pro přiznání náhrady nákladů řízení shledány podmínky pro aplikaci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 15. dubna 2026 JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu
[4] Nejvyšší správní soud připomíná, že podle § 73 odst. 2 s. ř. s. představuje první podmínku pro přiznání odkladného účinku existence nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Druhou podmínkou pak je, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Obě tyto podmínky přitom musí být splněny současně, neboť institut odkladného účinku má mimořádnou povahu. Samo podání kasační stížnosti totiž bez dalšího odkladný účinek nepůsobí (srov. § 107 s. ř. s.) a jeho přiznání připadá v úvahu pouze v ojedinělých případech vyjádřených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Odložit účinky kasační stížnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu lze proto pouze výjimečně, pokud újma, která stěžovateli hrozí, je reálná, není vzhledem k jeho poměrům bagatelní, je významná a její vznik je v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008 103).
[5] Řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je stejně jako řízení o kasační stížnosti ovládáno zásadou dispoziční. To znamená, že soud je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede ve svém návrhu. Není jeho úkolem a nemá ani oprávnění dohledávat či domýšlet za účastníka konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho návrhu na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel proto musí v prvé řadě dostatečně podrobně uvést, v čem nepoměrně větší újma, která právě jemu hrozí, spočívá, jaký je její rozsah, z jakých konkrétních okolností vyvozuje, že tato hrozba je reálná a nikoli hypotetická. Na podporu svých tvrzení pak musí navrhnout provedení odpovídajících důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 32).
[6] K posouzení návrhu stěžovatele je třeba poznamenat, že přiznáním odkladného účinku dočasně pomíjí účinky rozhodnutí krajského soudu, přičemž v případě zamítnutí žaloby krajským soudem nesměřuje návrh na přiznání odkladného účinku primárně proti rozhodnutí krajského soudu, ale hlavně proti rozhodnutí správního orgánu napadenému žalobou (srov. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer 2019, dostupné v systému ASPI, k § 73 odst. 2).
[7] Nejvyšší správní soud v daném případě nemohl přehlédnout, že stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti popsal vážnou újmu, která mu má hrozit, toliko jako povinnost opustit území České republiky s tím, že zde vede soukromý život. Nikterak ovšem neupřesnil, jaké má zde sociální vazby, má li zaměstnání a neuvedl ani žádné jiné bližší informace, které by tvrzenou újmu konkrétně opodstatňovaly. Svá tvrzení současně nijak neosvědčil. Již tato skutečnost brání posouzení, jaká újma stěžovateli skutečně hrozí a v jakém poměru stojí tato újma k újmě ostatních osob v případě přiznání odkladného účinku, resp. k potenciálnímu rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
[8] Lze uzavřít, že stěžovatel nesplnil v daném případě svou procesní povinnost tvrdit a osvědčit okolnosti významné pro přiznání odkladného účinku. Vzhledem k tomu Nejvyšší správní soud jeho návrhu nevyhověl. Návrh stěžovatele proto zamítl a kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tím zdejší soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 76).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 11. prosince 2025
JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu