3 Azs 297/2023- 41 - text
3 Azs 297/2023 - 44
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) V. T. H., b) V. J., oba zastoupeni advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, za účasti: I) V. T. T. H. a II) V. T. Y. N., obě zastoupené advokátem Mgr. Markem Sedlákem, se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 31 A 17/2023
49,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce a) požádal dne 21. 7. 2020 o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to za účelem sloučení rodiny, konkrétně sloučení se svou dcerou, žalobkyní b), která je občankou České republiky.
[2] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, jako správní orgán prvního stupně, svým rozhodnutím ze dne 10. 9. 2021, č. j. OAM
12231
15/PP
2020, žádost zamítl, neboť žalobce a) není rodinným příslušníkem občana EU, jelikož podle integrovaného systému obyvatel není otcem žalobkyně b). Na základě odvolání žalobce a) žalovaná svým rozhodnutím ze dne 25. 11. 2021, č. j. MV
172725
4/SO
2021, dané rozhodnutí zrušila a věc vrátila prvostupňovému orgánu k novému projednání. Žalovaná zjistila, že s účinností od 22. 4. 2020 došlo k popření otcovství osoby uvedené v integrovaném systému obyvatel jako otce žalobkyně b). Podle rodného listu žalobkyně b), který byl správnímu orgánu prvního stupně doručen dne 10. 6. 2022, je žalobce a) otcem žalobkyně b).
[3] Správní orgán prvního stupně následně, za účelem ověření, zda jsou splněny podmínky pro vydání požadovaného povolení k pobytu, dne 4. 11. 2022 předvolal žalobce a) k výslechu a jeho manželku, osobu zúčastněnou na řízení I), k podání svědecké výpovědi, a to na den 24. 11. 2022. Zástupce žalobce a) dne 7. 11. 2022 zaslal správnímu orgánu prvního stupně omluvu z účasti u nařízeného výslechu a požádal o jeho odročení na datum po 31. 12. 2024. Správní orgán prvního stupně této žádosti vyhověl a předvolal žalobce a) i osobu zúčastněnou na řízení I) k výslechu a k podání svědecké výpovědi na den 5. 1. 2023.
[4] Přípisem ze dne 4. 1. 2023 se žalobce a) opětovně z výslechu omluvil s odůvodněním, že se mu nepodařilo na termín výslechu zajistit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků a soudních překladatelů (dále jen „seznam“), a požádal o sdělení, zda by správní orgán akceptoval tlumočníka nezapsaného v seznamu. Na základě uvedeného vydal správní orgán prvního stupně usnesení ze dne 17. 1. 2023, č. j. OAM
12231
50/PP
2020, jímž řízení o žádosti žalobce a) podle § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců zastavil, neboť se žalobce a) bez vážného důvodu nedostavil k výslechu.
[4] Přípisem ze dne 4. 1. 2023 se žalobce a) opětovně z výslechu omluvil s odůvodněním, že se mu nepodařilo na termín výslechu zajistit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků a soudních překladatelů (dále jen „seznam“), a požádal o sdělení, zda by správní orgán akceptoval tlumočníka nezapsaného v seznamu. Na základě uvedeného vydal správní orgán prvního stupně usnesení ze dne 17. 1. 2023, č. j. OAM
12231
50/PP
2020, jímž řízení o žádosti žalobce a) podle § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců zastavil, neboť se žalobce a) bez vážného důvodu nedostavil k výslechu.
[5] Žalobce a) podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Na základě výzvy k odstranění vad žalobce a) odvolání doplnil a odůvodnil podáním ze dne 28. 2. 2023. V tomto podání byli dále jako účastníci řízení označeny též žalobkyně b) a osoby zúčastněné na řízení. Tvrdily, že s nimi měl správní orgán prvního stupně jednat jako s účastníky řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu, neboť jsou manželkou a dcerami žalobce a), s nímž žijí ve společné domácnosti a který o ně skutečně pečuje a vyživuje je. Neudělení pobytového oprávnění žalobci a) by pro ně znamenalo nepřiměřený zásah do jejich soukromého a rodinného života, protože by tím došlo k rozdělení jejich rodiny. Žalobce a) dále uvedl, že měl vážný důvod, proč se na základě předvolání k výslechu nedostavil. Žalobce a) tvrdil, že si v předstihu zajistil tlumočníka, avšak teprve dne 4. 1. 2023 zjistil, že tento tlumočník je vůči němu pro podjatost vyloučen ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Současně navrhl provedení výslechu tohoto tlumočníka.
[6] Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 19. 4. 2023, č. j. MV
50210
4/SO
2023, uvedené odvolání podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že žalobce a) nijak nedoložil, že vůči němu byl uvedený tlumočník vyloučen pro podjatost, ani neuvedl konkrétní důvod podjatosti. K okruhu účastníků řízení žalovaná uvedla, že žalobkyně b) a osoby zúčastněné na řízení nejsou účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, neboť rozhodnutím o povolení přechodného pobytu žalobce a) nejsou přímo dotčeny na svých veřejných subjektivních právech.
[7] Žalobci i osoby zúčastněné na řízení napadli rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“). Především v ní zopakovali odvolací námitku, podle níž existoval vážný důvod pro to, aby se žalobce a) k výslechu nedostavil. Dále tvrdili, že zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců je v rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „Směrnice“). Řízení nelze zastavit z důvodu, že se žalobce a) nedostavil k výslechu, neboť takový důvod zastavení řízení neodpovídá žádnému ustanovení Směrnice. Rovněž namítali, že všichni žalobci i osoby zúčastněné na řízení jsou účastníky správního řízení a žalovaná k nim takto měla přistupovat.
[7] Žalobci i osoby zúčastněné na řízení napadli rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“). Především v ní zopakovali odvolací námitku, podle níž existoval vážný důvod pro to, aby se žalobce a) k výslechu nedostavil. Dále tvrdili, že zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců je v rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „Směrnice“). Řízení nelze zastavit z důvodu, že se žalobce a) nedostavil k výslechu, neboť takový důvod zastavení řízení neodpovídá žádnému ustanovení Směrnice. Rovněž namítali, že všichni žalobci i osoby zúčastněné na řízení jsou účastníky správního řízení a žalovaná k nim takto měla přistupovat.
[8] V řízení před krajským soudem vzaly osoby zúčastněné na řízení svou žalobu zpět a soudu sdělily, že nadále hodlají uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Krajský soud žalobu žalobce a) výrokem I. napadeného rozsudku zamítl a žalobu žalobkyně b) výrokem II. daného rozsudku odmítl. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že vážný důvod pro zastavení řízení existoval. Žalobce a) správnímu orgánu prvního stupně sdělil, že se mu nepodařilo sehnat tlumočníka zapsaného v seznamu. V odvolacím řízení tuto skutkovou verzi změnil – tvrdil, že si tlumočníka zapsaného v seznamu obstaral, avšak v den před konáním výslechu zjistil, že je vůči němu tlumočník podjatý. Žalované však důvod podjatosti neobjasnil. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud žalobce a) důvod údajné podjatosti tlumočníka pouze neurčitě naznačil až v řízení před soudem (konkrétně v replice ze dne 14. 8. 2023) s poukazem na skutečnost, která nastala až dne 15. 5. 2023 (tj. po datu vydání napadeného rozhodnutí), učinil tak opožděně a bez vlivu na zákonnost rozhodnutí žalované. Krajský soud dále nesouhlasil s námitkou týkající se postupu v rozporu s ustanoveními Směrnice, neboť ta podle jejího čl. 3 odst. 1 dopadá pouze na občany EU, kteří se stěhují do jiného členského státu (popř. v něm už pobývají), než jehož jsou státními příslušníky, a jejich rodinné příslušníky. Jelikož je žalobce a) rodinným příslušníkem občanů EU, kteří se nacházejí ve státě, jehož jsou státními občany, žádná práva mu ze Směrnice neplynou.
[8] V řízení před krajským soudem vzaly osoby zúčastněné na řízení svou žalobu zpět a soudu sdělily, že nadále hodlají uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Krajský soud žalobu žalobce a) výrokem I. napadeného rozsudku zamítl a žalobu žalobkyně b) výrokem II. daného rozsudku odmítl. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že vážný důvod pro zastavení řízení existoval. Žalobce a) správnímu orgánu prvního stupně sdělil, že se mu nepodařilo sehnat tlumočníka zapsaného v seznamu. V odvolacím řízení tuto skutkovou verzi změnil – tvrdil, že si tlumočníka zapsaného v seznamu obstaral, avšak v den před konáním výslechu zjistil, že je vůči němu tlumočník podjatý. Žalované však důvod podjatosti neobjasnil. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud žalobce a) důvod údajné podjatosti tlumočníka pouze neurčitě naznačil až v řízení před soudem (konkrétně v replice ze dne 14. 8. 2023) s poukazem na skutečnost, která nastala až dne 15. 5. 2023 (tj. po datu vydání napadeného rozhodnutí), učinil tak opožděně a bez vlivu na zákonnost rozhodnutí žalované. Krajský soud dále nesouhlasil s námitkou týkající se postupu v rozporu s ustanoveními Směrnice, neboť ta podle jejího čl. 3 odst. 1 dopadá pouze na občany EU, kteří se stěhují do jiného členského státu (popř. v něm už pobývají), než jehož jsou státními příslušníky, a jejich rodinné příslušníky. Jelikož je žalobce a) rodinným příslušníkem občanů EU, kteří se nacházejí ve státě, jehož jsou státními občany, žádná práva mu ze Směrnice neplynou.
[9] K otázce účastenství rodinných příslušníků v řízeních před žalovanou a o žalobě krajský soud uvedl, že se žalobce a) nemůže úspěšně domáhat ochrany práv jiného subjektu [tj. svých rodinných příslušníků – žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení], neboť může namítat pouze nezákonnost rozhodnutí, kterým byl on sám zkrácen na svých právech. Podle krajského soudu pak žalobkyně b) v žalobě tvrdila, že žalovaná zasáhla do jejích práv tím, že ji nepřibrala jako účastnici správního řízení. Krajský soud byl toho názoru, že se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu, a proto je nutné na doplnění odvolání ze dne 28. 2. 2023 hledět i jako na podání odvolání žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení z titulu opomenutých účastníků dle § 84 správního řádu. Krajský soud uzavřel, že o odvolání žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení stále běží odvolací řízení, neboť o nich žalovaná dosud nerozhodla; její rozhodnutí se vztahuje pouze k žalobci a). Proto, směřovala
li žalobkyně b) žalobu proti rozhodnutí, které se týká žalobce a), jde o žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a proto ji krajský soud odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[9] K otázce účastenství rodinných příslušníků v řízeních před žalovanou a o žalobě krajský soud uvedl, že se žalobce a) nemůže úspěšně domáhat ochrany práv jiného subjektu [tj. svých rodinných příslušníků – žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení], neboť může namítat pouze nezákonnost rozhodnutí, kterým byl on sám zkrácen na svých právech. Podle krajského soudu pak žalobkyně b) v žalobě tvrdila, že žalovaná zasáhla do jejích práv tím, že ji nepřibrala jako účastnici správního řízení. Krajský soud byl toho názoru, že se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu, a proto je nutné na doplnění odvolání ze dne 28. 2. 2023 hledět i jako na podání odvolání žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení z titulu opomenutých účastníků dle § 84 správního řádu. Krajský soud uzavřel, že o odvolání žalobkyně b) a osob zúčastněných na řízení stále běží odvolací řízení, neboť o nich žalovaná dosud nerozhodla; její rozhodnutí se vztahuje pouze k žalobci a). Proto, směřovala
li žalobkyně b) žalobu proti rozhodnutí, které se týká žalobce a), jde o žalobu podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a proto ji krajský soud odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[10] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že řízení o kasační stížnosti zahájili oba žalobci a obě osoby zúčastněné na řízení. Usnesením ze dne 3. 1. 2024, č. j. 3 Azs 297/2023
16, vyzval zdejší soud žalobce i osoby zúčastněné na řízení k uhrazení soudního poplatku za podání kasační stížnosti. Ve lhůtě stanovené uvedeným usnesením zaplatili soudní poplatek pouze žalobci; osoby zúčastněné na řízení nikoli. Lhůta k zaplacení soudního poplatku jim marně uplynula dne 22. 1. 2024. Nejvyšší správní soud, s ohledem na výše uvedené, řízení o jejich kasační stížnosti podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona zastavil, a to usnesením ze dne 15. 2. 2024, č. j. 3 Azs 297/2023
31. V řízení dále pokračoval pouze s žalobci jako se stěžovateli, kteří všechny podmínky řízení splnili.
[11] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s.
[12] Ve vztahu k výroku I. napadeného rozsudku stěžovatel a) trvá na své žalobní námitce, podle níž zamítnutí žádosti z důvodu nedostavení se k výslechu neodpovídá žádnému ustanovení Směrnice. Stěžovatel a) tvrdí, že práva rodinných příslušníků občanů EU vyplývající ze Směrnice byla vztažena i na rodinné příslušníky občanů ČR, a to podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel a) rovněž na podporu své argumentace odkazuje na odst. [33] a [34] rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2023, č. j. 3 Azs 271/2022
26.
[12] Ve vztahu k výroku I. napadeného rozsudku stěžovatel a) trvá na své žalobní námitce, podle níž zamítnutí žádosti z důvodu nedostavení se k výslechu neodpovídá žádnému ustanovení Směrnice. Stěžovatel a) tvrdí, že práva rodinných příslušníků občanů EU vyplývající ze Směrnice byla vztažena i na rodinné příslušníky občanů ČR, a to podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel a) rovněž na podporu své argumentace odkazuje na odst. [33] a [34] rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2023, č. j. 3 Azs 271/2022
26.
[13] Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku, stěžovatelka b) tvrdí, že byť žalovaná rozhodla pouze ve vztahu ke stěžovateli a), z obsahu rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná tímto rozhodnutím považovala řízení za ukončené ve vztahu ke všem odvolatelům. Stěžovatelka b) má za to, že krajský soud neměl její žalobu odmítnout, nýbrž ji měl posoudit podle § 65 odst. 2 s. ř. s., podle něhož byla k jejímu podání oprávněna. Rovněž namítá, že zkrácení na jejích právech ze žaloby zřetelně vyplývá, proto krajský soud měl aplikovat § 65 odst. 2 s. ř. s.
[14] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala závěry uvedené ve svém rozhodnutí a Nejvyššímu správnímu soudu navrhla, aby kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobami oprávněnými a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelé jsou v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupeni advokátem. Poté přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
III. a) Ke kasační námitce stěžovatele a)
[17] Tvrdí
li stěžovatel a), že důvod, pro který bylo řízení o jeho žádosti zastaveno, neodpovídá žádnému ustanovení Směrnice, a rozhodnutí prvostupňového orgánu o zastavení řízení je proto nezákonné, nelze jeho názoru přisvědčit.
[18] Podle § 15a odst. 3 písm. a) bod 1. zákona o pobytu cizinců „[r]odinným příslušníkem občana Evropské unie se dále rozumí cizinec, který je příbuzným občana Evropské unie nebo státního občana České republiky přihlášeného k trvalému pobytu na území a je v zemi, z níž pochází, osobou vyživovanou tímto občanem Evropské unie nebo státním občanem České republiky.“
[19] Podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců „[u]snesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec v řízení o jeho žádosti odmítne vypovídat nebo se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu.“
[20] Zdejší soud předně uvádí, že stěžovatel a) v kasační stížnosti nijak nerozporuje nosný důvod (ratio decidendi) projednávané věci, tedy zda prvostupňový orgán správně a v souladu s § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců zastavil řízení o jeho žádosti, jelikož neexistoval vážný důvod, pro nějž se stěžovatel a) nedostavil k výslechu. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že krajský soud založil své posouzení právě na této otázce (odst. 24 až 36 napadeného rozsudku). Jelikož k ní stěžovatel a) kasační námitku nevznesl, Nejvyšší správní soud se jejím posouzením nezabýval. Za situace, kdy nosný důvod napadeného rozsudku obstojí, nemá právní hodnocení dalších souvisejících otázek na celkovou zákonnost napadeného rozsudku podstatný vliv. S ohledem na uvedené zdejší soud konstatuje, že daná stěžejní otázka je mezi účastníky nesporná. Nejvyšší správní soud přesto pro úplnost jedinou kasační námitku stěžovatele a) vypořádá.
[20] Zdejší soud předně uvádí, že stěžovatel a) v kasační stížnosti nijak nerozporuje nosný důvod (ratio decidendi) projednávané věci, tedy zda prvostupňový orgán správně a v souladu s § 169r odst. 1 písm. r) zákona o pobytu cizinců zastavil řízení o jeho žádosti, jelikož neexistoval vážný důvod, pro nějž se stěžovatel a) nedostavil k výslechu. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že krajský soud založil své posouzení právě na této otázce (odst. 24 až 36 napadeného rozsudku). Jelikož k ní stěžovatel a) kasační námitku nevznesl, Nejvyšší správní soud se jejím posouzením nezabýval. Za situace, kdy nosný důvod napadeného rozsudku obstojí, nemá právní hodnocení dalších souvisejících otázek na celkovou zákonnost napadeného rozsudku podstatný vliv. S ohledem na uvedené zdejší soud konstatuje, že daná stěžejní otázka je mezi účastníky nesporná. Nejvyšší správní soud přesto pro úplnost jedinou kasační námitku stěžovatele a) vypořádá.
[21] Pokud jde o výše uvedenou kasační námitku, zdejší soud poukazuje na svou judikaturu, podle níž osobní působnost Směrnice zahrnuje ve smyslu čl. 3 odst. 1 všechny občany EU, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 odst. 2, kteří je doprovázejí nebo následují. Pobyt, který Směrnice upravuje, je tedy spojen s využitím práva volného pohybu osob občanů EU a jejich rodinných příslušníků. Pokud tak občan EU nevyužil svého práva volného pohybu a vždy pobýval v členském státě, jehož je státním příslušníkem, nespadá pod pojem oprávněné osoby ve smyslu čl. 3 odst. 1 a stejně ani jeho rodinný příslušník nemůže spadat pod působnost Směrnice (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 9 Azs 47/2023
42, odst. [26], či ze dne 13. 11. 2023, č. j. 1 Azs 106/2023
75, odst. [32], publ. pod č. 4549/2024 Sb. NSS).
[22] Český zákonodárce však přijetím § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců rozšířil působnost unijního práva i na situace, které do jeho působnosti nespadají – konkrétně do vnitrostátního práva implementoval právní úpravu, podle níž se ustanovení týkající se rodinného příslušníka občana EU použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana ČR bez ohledu na to, zda využil svého práva volného pohybu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010
151, odst. [45]).
[22] Český zákonodárce však přijetím § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců rozšířil působnost unijního práva i na situace, které do jeho působnosti nespadají – konkrétně do vnitrostátního práva implementoval právní úpravu, podle níž se ustanovení týkající se rodinného příslušníka občana EU použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana ČR bez ohledu na to, zda využil svého práva volného pohybu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010
151, odst. [45]).
[23] Zdejší soud dospěl k závěru, že v případě statických občanů ČR a jejich rodinných příslušníků se na jejich situaci uplatní Směrnice zprostředkovaně, neboť tak rozhodl český zákonodárce (srov. rozsudek ze dne 24. 3. 2023, č. j. 3 Azs 271/2022
26, odst. [42] a [44], publ. pod č. 4480/2023 Sb. NSS). Ustanovení § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců je proto prostřednictvím tzv. vnitrostátního dorovnání nutné interpretovat tak, aby jeho výklad a dopad na rodinné příslušníky občanů ČR v rámci situací spadajících výhradně do působnosti české právní úpravy byl souladný s úpravou přijatou na úrovni EU. Zohledněna by tak měla být relevantní ustanovení Směrnice (zejména čl. 3), judikatura Soudního dvora EU, a především účel a smysl, který tato právní úprava a její relevantní ustanovení sledují. Výklad § 15a zákona o pobytu cizinců musí i v případě rodinných příslušníků občanů ČR reflektovat smysl a cíl čl. 3 odst. 2 Směrnice, jímž je zachování jednoty rodiny v širším slova smyslu (srov. odst. 6 recitálu Směrnice; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2023, č. j. 1 Azs 106/2023
75, odst. [39]).
[24] Nelze proto zcela souhlasit se závěrem krajského soudu, podle něhož je odkaz stěžovatele a) na Směrnici nepřípadný, neboť mu z ní žádná práva neplynou (srov. odst. 37 napadeného rozsudku). Účel a jednotlivá ustanovení Směrnice je třeba v případu stěžovatele a) reflektovat, přestože podle dikce jejího ustanovení čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. čl. 2 odst. 2 do její osobní působnosti nespadá.
[24] Nelze proto zcela souhlasit se závěrem krajského soudu, podle něhož je odkaz stěžovatele a) na Směrnici nepřípadný, neboť mu z ní žádná práva neplynou (srov. odst. 37 napadeného rozsudku). Účel a jednotlivá ustanovení Směrnice je třeba v případu stěžovatele a) reflektovat, přestože podle dikce jejího ustanovení čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. čl. 2 odst. 2 do její osobní působnosti nespadá.
[25] Je však nutné upozornit, že Směrnice neobsahuje právní normy upravující konkrétní procesní postupy a pravidla týkající se pobytových oprávnění rodinných příslušníků občanů EU. Řešení těchto otázek ponechává v kompetenci vnitrostátních úprav členských států. Neexistuje tak konkrétní ustanovení Směrnice, s nímž by byla úprava zastavení řízení podle § 169r odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců v rozporu. Stejně tak nelze souhlasit s tím, že by dané ustanovení zákona o pobytu cizinců nebylo v souladu s výše uvedeným cílem a smyslem Směrnice. Vlastní administrace vyřizování žádostí je výlučně věcí členských států a právo EU do tohoto procesu nezasahuje – vnitrostátní úprava tímto pouze naplňuje cíle směrnice. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že vnitrostátní úprava danému účelu směrnice odpovídá, avšak v souladu s dalšími zásadami správního řízení stanovuje žadateli určité podmínky, jejichž splněním podmiňuje projednání věci samé. Předmětné jednání vedoucí k zastavení řízení je výhradně projevem vůle žadatele a zákonodárce jím sleduje jeho procesní aktivitu v řízení o žádosti, které je z povahy věci dispoziční a ve kterém tíží důkazní břemeno primárně žadatele (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2017, č. j. 8 Azs 111/2017
36, odst. [12] a násl., nebo ze dne 18. 3. 2015, č. j. 6 As 7/2015
26). V situaci normované hypotézou daného ustanovení nejsou splněny podmínky projednání žádosti, a správní orgán tak nemá jinou možnost, než řízení zastavit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2022, č. j. 8 Azs 38/2020
64, odst. [31]). Jinými slovy, jestliže žadatel v řízení o dané žádosti neprojevil určitou nezbytnou míru procesní aktivity, pro kterou nebylo možno jeho žádost meritorně posoudit, nemůže se dovolat nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení s poukazem na nevyhovění účelu, jež by měl správní orgán posuzovat při projednání věci samé.
III. b) Ke kasační námitce stěžovatelky b)
[26] Stěžovatelka b) namítá, že žalovaná svým rozhodnutím považovala řízení za ukončené ve vztahu ke všem odvolatelům a že měl krajský soud její žalobu posoudit podle § 65 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatelka b) má za to, že v žalobě popsala, jakým způsobem byla na svých právech zkrácena a proč to mohlo mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.
[27] Podle § 27 odst. 2 správního řádu „[ú]častníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.“
[27] Podle § 27 odst. 2 správního řádu „[ú]častníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.“
[28] Podle § 65 odst. 2 soudního řádu správního „[ž]alobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí
li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.“
[29] Lze předeslat, že při odmítnutí žaloby přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004
98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat v nesprávném posouzení procesní právní otázky soudem, nebo také v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 6 As 2/2015
128, odst. [39]).
[30] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že žalovaná se okruhem účastníků zabývala na str. 6 svého rozhodnutí a dospěla k závěru, že stěžovatelka b) a osoby zúčastněné na řízení účastníky správního řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu nejsou, neboť nejsou prvostupňovým rozhodnutím dotčeny na svých veřejných subjektivních právech přímo, nýbrž pouze nepřímo. Pokud žalovaná nepovažovala stěžovatelku b) a osoby zúčastněné na řízení za účastníky, nemohla vůči nim vydat napadené rozhodnutí.
[31] Krajský soud obecně tento závěr aproboval (srov. odst. 38 napadeného rozsudku). Stěžovatelka b) s ním přitom nijak relevantně nepolemizuje, nýbrž pouze opakuje obsah žaloby. V tom směru je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 Afs 231/2022
46, odst. [16], podle něhož musí stěžovatelka v kasační stížnosti „cíleně reagovat na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho argumentaci. Nepostačuje, je
li kasační stížnost pouhým opakováním žalobních námitek. Převzít do kasační stížnosti argumentaci ze žaloby je možné, avšak pouze v rámci cílené polemiky se závěry krajského soudu, případně v rámci poukazu na to, že argumentace v žalobě nebyla krajským soudem vypořádána (a jeho rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné). Účelem kasační stížnosti není ještě jednou, před vyšší instancí, zopakovat vypořádání žalobních bodů, kterými se již zabýval krajský soud, nýbrž polemizovat se závěry samotného krajského soudu, a tím prověřit jejich zákonnost. […] kasační stížnost (její část), která fakticky beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).“ S ohledem na uvedenou judikaturu je daná kasační námitka v této části nepřípustná.
[31] Krajský soud obecně tento závěr aproboval (srov. odst. 38 napadeného rozsudku). Stěžovatelka b) s ním přitom nijak relevantně nepolemizuje, nýbrž pouze opakuje obsah žaloby. V tom směru je třeba poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2023, č. j. 3 Afs 231/2022
46, odst. [16], podle něhož musí stěžovatelka v kasační stížnosti „cíleně reagovat na rozhodnutí krajského soudu a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho argumentaci. Nepostačuje, je
li kasační stížnost pouhým opakováním žalobních námitek. Převzít do kasační stížnosti argumentaci ze žaloby je možné, avšak pouze v rámci cílené polemiky se závěry krajského soudu, případně v rámci poukazu na to, že argumentace v žalobě nebyla krajským soudem vypořádána (a jeho rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné). Účelem kasační stížnosti není ještě jednou, před vyšší instancí, zopakovat vypořádání žalobních bodů, kterými se již zabýval krajský soud, nýbrž polemizovat se závěry samotného krajského soudu, a tím prověřit jejich zákonnost. […] kasační stížnost (její část), která fakticky beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).“ S ohledem na uvedenou judikaturu je daná kasační námitka v této části nepřípustná.
[32] Tvrdí
li stěžovatelka b), že krajský soud měl její žalobu posoudit podle § 65 odst. 2 s. ř. s., lze opětovně podotknout, že se žalovaná výslovně účastenstvím stěžovatelky b) ve svém rozhodnutí zabývala a dovodila, že stěžovatelka b) účastníkem daného řízení není, neboť její práva nemohou být jeho rozhodnutím přímo dotčena. Krajský soud se s tímto postupem ztotožnil. I vzhledem k obecnosti dané námitky Nejvyšší správní soud obecně uzavírá, že stěžovatelka b) účastníkem správního řízení nebyla, a proto nebyla oprávněna podat ke krajskému soudu žalobu ve smyslu § 65 odst. 2 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[33] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1, in fine, s. ř. s. zamítl.
[34] O nákladech řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, kasační soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osoby zúčastněné na řízení mají v řízení o kasační stížnosti právo jen na náhradu nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Osobám zúčastněným na řízení žádné takové náklady nevznikly, proto (za použití § 120 s. ř. s.) nemají právo na jejich náhradu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 11. listopadu 2024
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu