U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 návrh
obviněného O. Ch. na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v
trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. ř. a rozhodl t a k t o:
Podle § 10 odst. 2 tr. ř. není obviněný O. Ch. vyňat z pravomoci orgánů činných
v trestním řízení ohledně jednání spočívajícího po skutkové stránce v tom, že
„v přesně nezjištěnou dobu dne 21. 06. 2013, v P., S. M., S., na půdě
Poslanecké sněmovny, coby v té době poslanec Parlamentu České republiky za
politickou stranu Věci veřejné, napsal a na svém uživatelském profilu sociální
sítě facebook zveřejnil text reagující na dění v D., kde skupinka R. napadla a
zbila manželský pár, což bylo medializováno a vyvolalo protir. nálady a
protestní protir. akce, přičemž text tohoto znění
//Vazeny c. vajdo F. T. Par poznamek k vasemu dopisu starostce D.: Vase
vyjadreni o vasi tlupou napadenych manzelich „Vzdyt se jim nic nestalo“ je za
hranici prijatelnosti. Vase (c.) arogance prerostla uz davno do rozmeru, ktere
vyzaduji reakci. Slusni lide dlouho snaseli vase kradeze, agresivitu a
neopravnene pozadavky na dalsi a dalsi vyhody. Ale jak kazdy rozumny clovek vi,
tohle nemohlo pokracovat do nekonecna. Lide se boji na ulici, maji strach o sve
deti, neciti se bezpecne a take jsou uz unaveni z toho, ze svych penez, ktere
vydelavaji praci, musi zivit tisice vasich rodin. Chodi tyto penize vydelavat v
dobe, kdy spousta z vas travi cas v hernach a kasinech. Lide uz toho maji dost,
pane T. Uz nemaji trpelivost. A vy je jen kazdou dalsi provokaci posunujete
pres tu pomyslnou hranu. Tlacite a neco nutne musi prasknout. Brzy.
Nespolehejte na to, ze jste statem chraneni a ze je vam vse dovoleno. Lide
neciti ochranu od statu a je jen otazkou casu, kdy vemou svou ochranu do svych
rukou. A potom, pane T., bude zle. Berte to ode mne jako dobrou radu. Mate ji
zadarmo. Zadam vas, abyste prestal pouzivat pojmenovani „gadzo“ pro nas, vase
zivitele. Dokud neprestanete toto pojmenovani pouzivat, povazuji za opravnene
pouzivat osloveni „c.“ a „c.“.//
napsal v reakci na dopis F. T., otce jedné z obviněných R., adresovaný
starostce D., v němž F. T. mimo jiné konstatoval, že se napadeným manželům
„vlastně nic nestalo“,
a následně v rámci diskuze k předešlému textu uveřejnil na svém facebookovém
profilu další příspěvky tohoto znění:
//Velmi chytre od c. vudce. Arogance a sebevedomi jim tedy nechybi. Ale lidi
jsou na hrane a jeste par takovychto c. provokaci a zacne mazec. A pak je
neochrani ani ani tezkoodenci// a //Vrchol drzosti a arogance c. vudce. Ale jen
tak dal, holoubkove, jeste trochu tlacte a ono to nekde rupne. Lidi jsou uz na
hrane, tak potlacte a zacne divocina. Uz slysim ten rev. Bude jedno, jak rychle
umite utikat.//“,
pro nějž podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1
dne 23. 4. 2014, pod č. j. 2 ZT 75/2014-15 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na
obviněného O. Ch. obžalobu podle § 176 odst. 1 tr. ř., neboť v něm spatřuje
spáchání přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování
jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku.
Dne 5. 5. 2014 podal obviněný O. Ch., poslanec Parlamentu České republiky v
období od 29. 5. 2010 do 28. 8. 2013, prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana
Matese, LL.M. k Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí o vynětí z pravomoci
orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. ř.
Obviněný ve svém návrhu nejprve popsal, že Obvodnímu soudu pro Prahu 1 byla
podána Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 1 dne 23. 4. 2014 obžaloba
pro přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich
práv a svobod podle § 356 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl
dopustit tím, že v přesně nezjištěnou dobu dne 21. 6. 2013, v P., S. M., S., na
půdě Poslanecké sněmovny, coby v té době poslanec Parlamentu České republiky za
politickou stranu Věci veřejné, napsal a na svém uživatelském profilu sociální
sítě facebook zveřejnil text reagující na dění v D., kde skupinka R. napadla a
zbila manželský pár, což bylo medializováno a vyvolalo protir. nálady a
protestní protir. akce.
Jelikož byl text na sociální síti facebook zveřejněn v době, kdy byl poslancem
Parlamentu České republiky, a to z blíže neupřesněného místa na půdě Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky, je třeba se zabývat otázkou, zdali text
zveřejněný na sociální síti facebook není kryt poslaneckou imunitou, která
zcela vyjímá poslance z působnosti trestního zákoníku.
Z dikce čl. 27 Ústavy je podle obviněného zřejmé, že dosah pravidel o částečné
hmotněprávní exempci poslanců se neomezuje pouze na Poslaneckou sněmovnu, ve
smyslu jednání Poslanecké sněmovny, ale vztahuje si i na další projevy
související s výkonem mandátu. Projev poslance v sobě přitom významově obsahuje
nejenom výroky nebo legislativní a jiné návrhy, ale jakýkoliv úřední úkon
(ústavní činnost), a takto výkon ústavních práv spojených s funkcí poslance,
kterým se poslanec projevuje při plnění svého mandátu. Mezi takové projevy
podle obviněného samozřejmě patří i vyjádření voleného zástupce občanů k
aktuálnímu dění v Č. r. Obviněný v tomto směru odkázal na ustálenou doktrínu,
kterou reflektuje i aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012,
sp. zn. 11 Tcu 135/2012, ze kterého vyplývá, že projevem poslance se rozumí
nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle. Jde o
jakékoliv jednání poslance na půdě Poslanecké sněmovny, které je takto třeba
považovat za výkon mandátu poslance, tedy projev požívající ústavní ochrany ve
smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy. Za takový projev je podle obviněného nepochybně
třeba považovat i vyjádření voleného zástupce občanů k aktuálním problémům Č.
r. a jeho jednání vedené snahou přispět k uklidnění situace a ke zmírnění
napětí ve společnosti.
Obviněný poukázal na to, že jako zástupce občanů, navíc vázaný slibem poslance
vykonávat svůj mandát v zájmu všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a
svědomí, považoval za svoji povinnost přispět k uklidnění situace a zmírnění
napětí v D. Takový projev je třeba vnímat jako projev jeho svobody při výkonu
jeho funkce a je na něj třeba pohlížet jako na projev podléhající materiální
imunitě a nikoli kuratele moci výkonné.
Obviněný dále zdůraznil, že údajného trestného činu se dopustil jako poslanec
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a to přímo na půdě poslanecké
sněmovny. V souladu s ustálenou judikaturou je namístě pokládat za jednání
(projev) učiněné ve sněmovně jednání uskutečněná v Poslanecké sněmovně v
souvislosti s politickou činností, tedy vyjádření postojů v rámci soutěže
politických sil probíhající v poslanecké sněmovně.
Z těchto důvodů se podle obviněného na celé v obžalobě popsané jednání vztahuje
hmotněprávní exempce zakotvená v § 10 odst. 1 tr. ř. spolu s čl. 27 odst. 2
Ústavy.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 10 odst. 2 tr. ř.
rozhodl o tom, že O. Ch. je pro skutek uvedený v obžalobě vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 48/2014 ze dne 25. 4. 2014 jako poslanec
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyňat z pravomoci orgánů činných
v trestním řízení, neboť na jeho projev učiněný na půdě Poslanecké sněmovny dne
21. 6. 2013 se vztahuje ochrana zaručená čl. 27 odst. 2 Ústavy.
Z návrhu obviněného a z trestního spisu ve věci obviněného, vedené v
současnosti u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 48/2014, zjistil
Nejvyšší soud následující skutečnosti:
Dne 4. 3. 2014 bylo Policií ČR – Obvodní Ředitelství Policie Praha 1 usnesením
č. j. KRPA-409492-14/TČ-2013-001179-1-EXTR zahájeno podle § 160 odst. 1 tr. ř.
trestní stíhání obviněného O. Ch. pro přečin podněcování k nenávisti vůči
skupině osob nebo k omezování jejich práv svobod podle § 356 odst. 1, 3 písm.
a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
„ dne 21. 6. 2013 (v dosud neustanovenou časovou hodinu) na půdě Poslanecké
sněmovny České republiky ul. S., P. – S. M., v té době poslanec Parlamentu
České republiky za politickou stranu Věci veřejné, v blíže nezjištěných
prostorách Poslanecké sněmovny, zveřejnil na svém uživatelském profilu sociální
sítě facebook - označeném O. Ch., text - reagující na společenské dění v obci
D., a to v přímé souvislosti s dopisem F. T. (jenž je otec jedné z obviněných
žen podezřelých z napadení manželského páru v D. skupinou r.) adresovaný
starostce D., v němž vyjádření, v tomto dopise, F. T. „vždyť se jim-napadeným
manželům-nic nestalo“, hodnotí na svém profilu sociální sítě facebook -
označeném O. Ch., těmito slovy (doslovný textový přepis):
„Vazeny c. vajdo F. T. Par poznamek k vasemu dopisu starostce D.:
Vase vyjadreni o vasi tlupou napadenych manzelich „Vzdyt se jim nic nestalo“ je
za hranici prijatelnosti. Vase (c.) arogance prerostla uz davno do rozmeru,
ktere vyzaduji reakci. Slusni lide dlouho snaseli vase kradeze, agresivitu a
neopravnene pozadavky na dalsi a dalsi vyhody. Ale jak kazdy rozumny clovek vi,
tohle nemohlo pokracovat do nekonecna. Lide se boji na ulici, maji strach o sve
deti, neciti se bezpecne a take jsou uz unaveni z toho, ze svych penez, ktere
vydelavaji praci, musi zivit tisice vasich rodin. Chodi tyto penize vydelavat v
dobe, kdy spousta z vas travi cas v hernach a kasinech. Lide uz toho maji dost,
pane T. Uz nemaji trpelivost. A vy je jen kazdou dalsi provokaci posunujete
pres tu pomyslnou hranu. Tlacite a neco nutne musi prasknout. Brzy.
Nespolehejte na to, ze jste statem chraneni a ze je vam vse dovoleno. Lide
neciti ochranu od statu a je jen otazkou casu, kdy vemou svou ochranu do svych
rukou. A potom, pane T., bude zle. Berte to ode mne jako dobrou radu. Mate ji
zadarmo. Zadam vas, abyste prestal pouzivat pojmenovani „gadzo“ pro nas, vase
zivitele. Dokud neprestanete toto pojmenovani pouzivat, povazuji za opravnene
pouzivat osloveni „c.“ a „c.“.
„Velmi chytre od c. vudce. Arogance a sebevedomi jim tedy nechybi. Ale lidi
jsou na hrane a jeste par takovychto c. provokaci a zacne mazec. A pak je
neochrani ani ani tezkoodenci.“
„Vrchol drzosti a arogance c. vudce. Ale jen tak dal, holoubkove, jeste trochu
tlacte a ono to nekde rupne. Lidi jsou uz na hrane, tak potlacte a zacne
divocina. Uz slysim ten rev. Bude jedno, jak rychle umite utikat.“
Dne 23. 4. 2014 byla u Obvodního soudu pro Prahu 1 podána obžaloba na
jmenovaného obviněného pro přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob
nebo k omezování jejich práv svobod podle § 356 odst. 1, 3 písm. a) tr.
zákoníku, jehož skutkovou podstatu měl obviněný naplnit shora popsaným
jednáním, tedy tím, že
v přesně nezjištěnou dobu dne 21. 06. 2013, v P., S. M., S., na půdě Poslanecké
sněmovny, coby v té době poslanec Parlamentu České republiky za politickou
stranu Věci veřejné, napsal a na svém uživatelském profilu sociální sítě
facebook zveřejnil text reagující na dění v D., kde skupinka R. napadla a zbila
manželský pár, což bylo medializováno a vyvolalo protir. nálady a protestní
protir. akce, přičemž text tohoto znění
//Vazeny c. vajdo F. T. Par poznamek k vasemu dopisu starostce D.: Vase
vyjadreni o vasi tlupou napadenych manzelich „Vzdyt se jim nic nestalo“ je za
hranici prijatelnosti. Vase (c.) arogance prerostla uz davno do rozmeru, ktere
vyzaduji reakci. Slusni lide dlouho snaseli vase kradeze, agresivitu a
neopravnene pozadavky na dalsi a dalsi vyhody. Ale jak kazdy rozumny clovek vi,
tohle nemohlo pokracovat do nekonecna. Lide se boji na ulici, maji strach o sve
deti, neciti se bezpecne a take jsou uz unaveni z toho, ze svych penez, ktere
vydelavaji praci, musi zivit tisice vasich rodin. Chodi tyto penize vydelavat v
dobe, kdy spousta z vas travi cas v hernach a kasinech. Lide uz toho maji dost,
pane T. Uz nemaji trpelivost. A vy je jen kazdou dalsi provokaci posunujete
pres tu pomyslnou hranu. Tlacite a neco nutne musi prasknout. Brzy.
Nespolehejte na to, ze jste statem chraneni a ze je vam vse dovoleno. Lide
neciti ochranu od statu a je jen otazkou casu, kdy vemou svou ochranu do svych
rukou. A potom, pane T., bude zle. Berte to ode mne jako dobrou radu. Mate ji
zadarmo. Zadam vas, abyste prestal pouzivat pojmenovani „gadzo“ pro nas, vase
zivitele. Dokud neprestanete toto pojmenovani pouzivat, povazuji za opravnene
pouzivat osloveni „c.“ a „c.“.//
napsal v reakci na dopis F. T., otce jedné z obviněných R., adresovaný
starostce D., v němž F. T. mimo jiné konstatoval, že se napadeným manželům
„vlastně nic nestalo“,
a následně v rámci diskuze k předešlému textu uveřejnil na svém facebookovém
profilu další příspěvky tohoto znění:
//Velmi chytre od c. vudce. Arogance a sebevedomi jim tedy nechybi. Ale lidi
jsou na hrane a jeste par takovychto c. provokaci a zacne mazec. A pak je
neochrani ani ani tezkoodenci// a //Vrchol drzosti a arogance c. vudce. Ale jen
tak dal, holoubkove, jeste trochu tlacte a ono to nekde rupne. Lidi jsou uz na
hrane, tak potlacte a zacne divocina. Uz slysim ten rev. Bude jedno, jak rychle
umite utikat.//“.
O. Ch. v době zahájení trestního stíhání již nevykonával poslanecký ani
senátorský mandát. Podle čl. 27 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen
„Ústavy“) za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich
orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor
podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem. Podle čl. 27
odst. 4 Ústavy ve znění ústavního zákona č. 98/2013 Sb., účinného od 1. 6.
2013, poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je
členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu
vyloučeno. Proto nepřicházela v úvahu tzv. procesní exempce, jinak řečeno,
trestní stíhání obviněného nebylo podmíněno souhlasem příslušné komory.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícím závěrům.
Podle § 10 odst. 1 tr. ř. o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
jsou z takové pravomoci podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a
imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
Podle § 10 odst. 2 tr. ř. platí, že vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do
jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle
tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo
soudu Nejvyšší soud. Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. dále platí, že trestní
stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí
být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v
trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba
souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.
Ústava České republiky upravuje poslaneckou imunitu v článku 27 a v
jednotlivých odstavcích uvádí všechny případy imunity členů Parlamentu.
Podle odst. 1 poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké
sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech. Podle odst. 2 za projevy učiněné v
Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo
senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární
pravomoci komory, jejímž je členem.
Podle odst. 3 za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární
pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
Podle odst. 4 (ve znění účinném od 1. 6. 2013) poslance ani senátora nelze
trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas,
je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.
Jak již bylo výše konstatováno, imunita zakotvená v ustanovení čl. 27 odst. 4
Ústavy, ve znění účinném od 1. 6. 2013, se na jednání, které je kladeno za vinu
obviněnému, nevztahuje.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou imunity obsažené v čl. 27 odst. 2 Ústavy,
a to zda se na jednání obviněného vztahuje hmotně právní imunita, tzv.
indemnita, která má za následek vyloučení trestní odpovědnosti. Článek 27
Ústavy v odstavci 2 konstatuje, že poslance nelze trestně stíhat za projevy
učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v jejich orgánech.
Projevem může být verbální vyjádření, není však vyloučena ani jiná forma –
např. vyjádření se pokřikem, gestem, prostřednictvím transparentu, způsobu
chování, typu oblečení aj. Podle extenzivního pojetí se projevy rozumí i
písemná vyjádření, např. legislativní návrhy, podpisy na dokumentech, písemné
interpelace, tedy „jakýkoli úřední úkon, jímž se poslanec či senátor projevuje
při plnění svého mandátu v příslušné komoře Parlamentu“ (Ústava a ústavní řád
České republiky - Pavlíček, Hřebejk, str. 151). Autoři vycházejí z toho, že
projev je širší než výrok, což je pojem, který obsahovala Ústava 1920. Kromě
historicko-jazykového zdůvodnění je možno rozšiřující interpretaci vyvodit i z
toho, že není důvodu chránit imunitou verbální projevy a nechránit písemné
projevy, ačkoliv mají v podstatě shodný význam – např. ústní a písemné
interpelace. Podle komentáře (Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J., Ústava
České republiky, 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2007, s. 216) se projevem
rozumí nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle.
Nejvyšší soud je toho názoru, že projev ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy by měl
být vždy učiněn v souvislosti s výkonem mandátu poslance či senátora, ačkoli to
není v tomto ustanovení výslovně uvedeno, avšak vyplývá to ze smyslu právní
úpravy.
Za projev učiněný v Poslanecké sněmovně je s ohledem na shora uvedené nutno
pokládat jednání poslance v souvislosti s politickou činností a tedy jednání
vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v
rámci jedné či více politických stran či jejich koalic (k tomu viz shodně rozh.
NS sp. zn. 3 Tcu 77/2013).
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 3 Tcu 85/2013 výkladově vymezil,
že pod pojem „projevy“ ve výše uvedeném smyslu lze zahrnout projevy vůle
související s výkonem poslaneckého mandátu (obecně). Při rozhodování podle § 10
odst. 2 tr. ř. je ovšem nutno s interpretací tohoto pojmu zacházet v rozumné
míře. To znamená, že „projevem“ podle čl. 27 odst. 2 Ústavy, u něhož se
předpokládá trestněprávní dopad (jinak by totiž výše uvedené ustanovení
postrádalo svůj exempční účel), nebude jen „urážka“ vyslovená z řečniště
Poslanecké sněmovny nebo Senátu, ale je třeba vykládat jej šířeji, tj. jako
jakýkoliv projev vůle v právním, resp. trestněprávním smyslu, který by byl
způsobilý naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu. (Pozn.: srov. V.
Kratochvíl, Ústavní exempce, idemnita, imunita: Jak s nimi zacházet v trestním
procesu? Právní rozhledy 19/2013 str. 655 a násl).
Nejvyšší soud se rovněž v rozhodnutí sp. zn. 11 Tcu 135/2012 zabýval místním
rozsahem trestně právní exempce poslaneckých projevů na půdě sněmovny a
dovodil, že takovými místy jsou sněmovní orgány, tedy komise, výbory,
podvýbory, poslanecké kluby, kde probíhají politická jednání, diskuse, vznikají
stanoviska v rámci legislativního procesu při výkonu poslaneckého mandátu. Zde
možno poznamenat, že půdou sněmovny (senátu) nutno rozumět nikoli pouze jejich
sídla, ale z logiky věci všechna místa, která ad hoc aktuálně k parlamentnímu
účelu slouží.
To ovšem neznamená, že za „projevy“ podle citovaného článku Ústavy by bylo
možno považovat činy svědčící o tom, že se o výkon mandátu zjevně nejedná
(např. takové jednání spáchané na půdě Parlamentu, jež by směřovalo vůči
důstojnosti, majetku, zdraví a životu jiného apod.). Dovozovat, že také v
těchto případech jde o projev podle čl. 27 odst. 2 Ústavy, jenom na základě
toho, že byl učiněn osobou poslance nebo senátora, by podle přesvědčení
Nejvyššího soudu bylo nepřípustně zjednodušenou a ad absurdum dovedenou
konstrukcí, zjevně deformující logický výklad ustanovení čl. 27 odst. 2 Ústavy.
Podmínky imunity poslanců Evropského parlamentu jsou vymezeny v Protokolu o
výsadách a imunitách Evropské unie ze dne 8. 4. 1965 (dále jen „Protokol“).
Institut neodpovědnosti za názory či hlasování uskutečněné při výkonu
povinností poslance, tzv. indemnity, je upraven v článku 9 Protokolu, který
zní: „Poslanci Evropského parlamentu nesmí být podrobeni žádné formě
vyšetřování, zadržení, anebo soudního řízení za vyjádřené názory či hlasování
uskutečněné při výkonu povinností poslance Evropského parlamentu.“
V souladu s praxí v jednotlivých členských zemích platí i v Evropském
parlamentu právní stanovisko, že názory či hlasování, které byly uskutečněny
při výkonu povinností poslance jsou míněny ty, které byly uskutečněny při
výkonu mandátu poslance, přičemž za takové názory a hlasování je možné
považovat nejen ty, které byly učiněny přímo na zasedání parlamentu, ale i
takové, které poslanec učinil na schůzích parlamentních orgánů (výborů, klubů
apod.). V souladu s tímto vymezením se tedy mezi povinnosti poslance nepočítají
takové činnosti jako např. vystoupení v televizní politické debatě, na sjezdu
strany či v tisku a názory, resp. i případná hlasování tam učiněná, ochrany
nepožívají, byť poslanec jedná jako politik (k tomu blíže viz Eva Částková:
Imunita poslanců Evropského parlamentu, Trestněprávní revue 3/2010, str.
76).
Extenzivní vymezení pojmu „projev“ je ovšem limitováno účelově tak, že se jedná
toliko o projevy učiněné při jednání komory nebo jejích orgánů. (Klíma Karel
et. al. Komentář k Ústavě a Listině, 2. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 1441 s.).
Takovéto pojetí poslanecké imunity odráží její původní historickou ideu, šlo o
součást konstituciálních privilegií, majících garantovat svobodu parlamentního
jednání před možnou ingerencí moci výkonné, ovládající represivní aparát.
Nejvyšší soud, pohybujíc se v takto určeném legislativním a výkladovém rámci,
konstatuje, že text, uveřejněný na uživatelském profilu internetové sociální
sítě facebook jako písemné vyjádření myšlenek obviněného, tehdy poslance
Parlamentu ČR, nenaplňuje znaky projevu poslance na půdě sněmovní komory. Nešlo
totiž o projev v rámci soutěže politických sil, diskusí při legislativním
procesu, jakéhokoli jednání pléna či orgánů sněmovny. Nemohlo ani jít o výkon
poslaneckého mandátu ve sněmovně. Veřejně přístupné uživatelské profily
internetových sociálních sítí, ostatně stejně jako obecně přístupné internetové
stránky, mají v současné době nepochybně již charakter masových komunikačních
prostředků, rovnocenných s tiskem, rozhlasem a televizí. Pokud se poslanec
Parlamentu rozhodne či je vyzván prezentovat své myšlenky veřejně v
prostředcích veřejné komunikace a tyto jsou cíleně zaměřeny právě a jedině vůči
veřejnosti, vně sněmovního prostředí, jde o občanské projevy podléhající
veřejné kontrole, kritice. V demokratickém společenském zřízení lze zde proto
předpokládat občanskou záruku svobodné společnosti proti případným excesům
výkonné či soudní moci. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že akceptace argumentace
obviněného by vedla k neodůvodněné občanské nerovnosti, prakticky by znemožnila
aplikaci trestněprávních norem vůči poslancům (senátorům), výrazně by vychýlila
rovnováhu dělby mocí.
Proto nemůže mít právní relevanci ve smyslu poslanecké imunity (indemnity) dle
čl. 27 odst. 2 Ústavy ani okolnost, že text byl umístěn na sociální
internetovou síť z počítače v budově Parlamentu ČR.
Při zaujetí tohoto stanoviska Nejvyšší soud rozhodl, že podle § 10 odst. 2 tr.
ř. není obviněný O. Ch. vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
ohledně jednání popsaného ve výroku usnesení.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 141 odst.
2 tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký