3 Tdo 1016/2025-833
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. Ch. P., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 7 To 153/2025-722, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 85/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. Ch. P. odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 3. 2025, č. j. 2 T 85/2024-663, uznal obviněného V. Ch. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným v bodě 1) výroku o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, v bodě 2) výroku o vině zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), f) tr. zákoníku a v bodě 3) výroku o vině přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
1) dne 11. 5. 2024 kolem 11:00 hodin v Praze XY, na travnaté louce poblíž domu na adrese XY, přistoupil s nožem v ruce společně se dvěma dosud neztotožněnými spolupachateli k poškozenému S. R., který si přepočítával finanční hotovost, kterou zde měl uschovanou pod kamenem, načež obžalovaný udeřil poškozeného tupou stranou nože do levé tváře a poté mu finanční hotovost ve výši 4.800,- Kč vytrhnul z ruky, následně jeden ze spolupachatelů začal poškozeného prohledávat a přitom mu vyhrožoval, že ho zbije, zatímco další spolupachatel zpovzdálí hlídal, zda je při činu nikdo nesleduje, načež se poškozenému podařilo z místa činu utéci, a tímto jednáním obžalovaný poškozenému S. R., nar. XY, způsobil zranění, a to drobnou oděrku na levé tváři, a dále odcizením hotovosti škodu ve výši 4 800 Kč,
2) v přesně nezjištěné době od 12. 5. 2024 do 16. 5. 2024 v Praze XY, poblíž opuštěného domu nacházejícího se na adrese XY, ve dvou případech vyhledal poškozeného S. R., nar. XY, kterého opakovaně vyzýval, aby vzal zpět trestní oznámení, které na obžalovaného podal v souvislosti se skutkem popsaným v bodě 1) výroku o vině tohoto rozsudku, a zároveň poškozenému vyhrožoval, že pokud to neudělá, tak zažije něco, co ještě neviděl, přičemž pro zdůraznění svých výhrůžek měl při sobě nože,
3) dne 17. 5 .2024 kolem 04:30 hodin v Praze XY, ul. XY, kde byl zadržen hlídkou Policie ČR, bez oprávnění pro vlastní potřebu přechovával igelitový sáček obsahující 3 celé tablety a úlomky tablet růžové barvy s vyraženým symbolem faraona a nápisem PHARAON, a dále igelitový sáček obsahující 3 celé tablety a úlomky tablet fialové barvy s vyraženým symbolem lebky, přičemž následným odborným zkoumáním bylo zjištěno, že tyto tablety obsahují psychotropní látku MDMA hydrochlorid, známou též jako extáze, v celkovém množství 3,047 gramů netto s obsahem 0,68 gramů MDMA báze, přičemž látka MDMA je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obžalovaný povinen nahradit poškozenému S. R. škodu ve výši 4 800 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4. Obviněný napadl výrok o vině pod body 1) a 2) citovaného rozsudku a v návaznosti na to i výrok o trestu. Odvolání státní zástupkyně bylo podáno v neprospěch obviněného do výroku o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 7 To 153/2025-722, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. Následně podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), f) tr. zákoníku a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 80 odst. 1 a 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. Dále bylo tímto rozsudkem Městského soudu v Praze rozhodnuto tak, že se odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítá.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze a v návaznosti na něj i proti výše specifikovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Z argumentace obviněného vyplynulo, že tato rozhodnutí napadl ve výroku o vině. Obviněný dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Dovolatel vyhodnotil, že odvolací soud považoval za klíčový důkaz ve vztahu ke zločinu loupeže svědectví poškozeného S. R. a ve vztahu ke zločinu vydírání pak především kamerové záznamy (viz 1. bod dovolání).
7. Podle názoru obviněného se soud nezabýval rozpory ve výpovědích poškozeného před policejním orgánem, přestože několikrát změnil výpověď ohledně způsobu jednání v případě zločinu loupeže. Poškozený totiž nejprve tvrdil, že obviněný jej udeřil otevřenou dlaní na tvář, později tupou stranou nože, nakonec hranou nože, aniž tomu odpovídalo objektivně zjištěné poranění na jeho tváři. Dále nebylo podle dovolatele zjištěno a prokázáno, že poškozený měl peníze, které uložil pod kámen v přírodě. Dovolatel je přesvědčený, že poškozený žádnými penězi nedisponoval, protože byl narkoman, bez práce a nebylo zjištěno, odkud by tedy peníze měl. Svědek J. podle obviněného potvrzuje jeho verzi událostí, tj. že poškozený vzal dovolateli dva mobilní telefony, dovolatel nešel za poškozeným poté, co tento přijel na kole před dům, kde byl obviněný. V této souvislosti též připomíná, že mu nemůže být k tíži, že nevyužil možnost vyjádřit se k předmětu řízení. Obviněný je přesvědčen o tom, že právě kvůli odcizení jeho dvou mobilních telefonů vypovídal poškozený proti němu, tedy měl důvod vypovídat nepravdu.
8. K usvědčujícímu důkazu ze zločinu vydírání v podobě kamerových záznamů obviněný uvedl, že z nich nelze identifikovat procházející osoby a opět proto byl usvědčen na základě výpovědi poškozeného, která je v rozporu s kamerovým záznamem i s příjezdem poškozeného na kole. Dovolatel namítl, že není objektivně doložen pohyb poškozeného s penězi směrem ke kamenu v přírodě, kde měl mít poškozený uloženy peníze, ani nebylo prokázáno, že obviněný šel za poškozeným do přírody, neboť poškozený do přírody nešel, protože zase odjel na kole.
9. Dovolatel rozporuje závěr soudu ohledně jeho legálních příjmů, a tvrdí, že v době zadržení měl u sebe 20 000 Kč, z nichž žádné nepatřily poškozenému, a šlo o legální příjem od jeho sestry.
10. Podle obviněného jsou skutkové závěry soudu v rozporu s jeho údaji, s ohledáním místa činu, kamerovými záznamy, údaji uvedenými ve svědecké výpovědi jediného svědka z 11. 5. 2024 M. J. a fotografiemi v jeho telefonu. Ani kvalifikační znak uvedený v § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku nebyl soudem prokázán.
11. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a upozornil na nesprávnou dovolací argumentaci, pokud jde o zvolený dovolací důvod, včetně upozornění na absenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. a poté se vyjádřil k dovolacím námitkám.
13. Státní zástupce neshledal žádné hmotněprávní námitky, jichž se obviněný dovolával. Primárně totiž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, která sám vykládá tak, že popírá svou trestní odpovědnost. Státní zástupce považuje argumentaci dovolatele za polemiku se způsobem hodnocení důkazů provedeným soudy nižších stupňů, což pod žádný dovolací důvod nespadá.
14. Těžiště obhajoby spatřuje státní zástupce ve zpochybňování věrohodnosti poškozeného, jehož výpověď je považována za stěžejní usvědčující důkaz. S tím se však státní zástupce neztotožňuje, neboť podle jeho závěru poškozený vypovídal konstantně, neměl důvod fabulovat nebo obviněného jinak poškozovat. Jeho výpověď byla podpořena dalšími nepřímými důkazy. I z kamerového záznamu je patrné, jak obviněný s dalšími osobami zaútočil s nožem na poškozeného. A naopak výpověď svědka J. ani fotografie z mobilního telefonu neprokazují, že obviněný byl tím napadeným a okradeným.
15. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit a zda jej podala osoba oprávněná.
17. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Nejvyšší soud však z podaného dovolání zjistil, že byť dovolatel, resp. jeho obhájce, označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zřejmě měl na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když explicitně v dovolání uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (viz str. 1. důvody dovolání). Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. byl totiž doplněn taxativní výčet dovolacích důvodů o nový dovolací důvod (srov. bod 20. tohoto usnesení) a původní důvod podle písmene g) byl přesunut do písmene h). Tato novela nabyla účinnosti 1. 1. 2022, tedy tato právní úprava je účinná již téměř čtyři roky.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
23. Podanému dovolání je dále třeba vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), resp. h) tr. ř., je nutno tento dovolací důvod posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mimo jiné zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu prvního stupně, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
24. Přestože obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, Nejvyšší soud k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), resp. h) tr. ř.
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
26. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo nově rozhodnuto v jeho trestní věci na základě odvolání podaného státní zástupkyní v jeho neprospěch. Z jeho argumentace je však také zřejmé, že dovolání zaměřil i vůči rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje námitky skutkové povahy, byť se nesprávně dovolává vad právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, které směřují proti výroku o vině pod body 1) a 2) citovaného rozsudku. Předmětem dovolacího přezkumu tak s ohledem na absenci jakékoli dovolací argumentace obviněného nemohly být další výroky rozsudku, tedy výroky o trestech a náhradě škody.
28. Předně je třeba připomenout, že dovolání není určeno k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
29. S ohledem na obsah a podobu dovolací argumentace obviněného musí Nejvyšší soud hned úvodem této části svého rozhodnutí také akcentovat, že pokud je dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Tdo 424/2023).
30. Pokud jde o námitky obviněného, tyto by bylo možné, s ohledem na jejich čistě skutkový charakter, posuzovat pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný rozhodně neuplatňuje námitky ohledně nezákonných či opomenutých důkazů. Stejně tak z obsahu dovolání nevyplývá ani námitka rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Obsahem dovolání tak jsou pouze a jen skutkové námitky vztahující se k jednotlivým obviněným uvedeným důkazům, zpochybňování jejich věrohodnosti a jejich hodnocení ze strany soudů.
31. Takto dovolatel poukazuje na nevěrohodnost poškozeného s ohledem na rozpory v jeho výpovědi, a to jak ve vztahu k okolnostem vzniku jeho zranění na obličeji a k tomu, čím měl být zasažen, tak i s ohledem na skutečnost, zda měl či mohl mít poškozený peníze, které mu měl obviněný uloupit. Ve vztahu ke zločinu vydírání pak dovolatel namítá nekvalitní kamerové záznamy, z nichž jej soud dokázal identifikovat. Cílem dovolatelovi argumentace je zpochybnit usvědčující důkazy (výpověď poškozeného, kamerové záznamy) a přesvědčit dovolací soud, aby přisvědčil jeho vlastním skutkovým a právním závěrům.
32. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací argumentace obviněného směřuje pouze do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a nepřekračuje účelovou polemiku s jejich závěry. Soudy v této věci provedly dokazování v potřebném rozsahu tak, aby zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, když současně provedené důkazy hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, tedy provedly dokazování zcela v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, z nichž je patrné hodnocení výše uvedených provedených důkazů, kdy skutková zjištění z nich logicky vyplývají, nelze tvrzený rozpor potvrdit. Zjevný rozpor nevzniká za situace, kdy soudy podrobí provedené důkazy hodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a při formulaci svých skutkových zjištění vychází z toho či onoho důkazu na úkor jiného, pokud svůj postup náležitě odůvodní. Za rozpor ve smyslu první alternativy tohoto dovolacího důvodu totiž nelze označovat prostý nesouhlas obviněného se skutkovými závěry vyplývajícími z hodnocení důkazů soudem. Této jeho polemice nelze přiznat žádné opodstatnění.
33. Bylo prokázáno (výpovědí poškozeného a svědka J.), že obviněný udeřil poškozeného tupou stranou nože, čemuž odpovídá zadokumentované zranění na tváři poškozeného, a následně se zmocnil jeho peněz, tedy užil násilí v loupežném úmyslu. Kromě usvědčující výpovědi poškozeného je významným důkazem ve věci i provedená rekognice, při níž poškozený obviněného znovu poznal a označil jej za pachatele stíhané trestné činnosti.
34. Poněkud zmatečně rozporuje obviněný důkaz kamerovým záznamem, který se časově vztahuje ke zločinu loupeže, nikoli ke zločinu vydírání, jak dovolatel uvádí (srov. 3. bod dovolání). V této souvislosti není vyjádření státního zástupce ke kamerovému záznamu zcela přesné a nelze z něj činit závěry, které z nich státní zástupce dovozuje. Ve skutečnosti je totiž na kamerovém záznamu zachycen muž kráčející k místu činu s dlouhým předmětem, patrně mačetou, v pravé ruce, a to v době časově krátce předcházející loupeži. Jakkoliv je skutečností, že pokud by důkazní situace stála pouze a jen na tomto důkazu, pak by nepochybně vina obviněného nebyla prokázána. Takováto situace však v této trestní věci nenastala, neboť tento důkaz je jedním z řady důkazů, které jednání obviněného bez důvodných pochybností prokazují (ve svém souhrnu – viz § 2 odst. 6 tr. ř).
35. Stejně tak i další skutek, jenž byl kvalifikován jako zločin vydírání, byl bez pochybností prokázán. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v návaznosti na spáchaný zločin loupeže, který v den činu oznámil poškozený na Policii ČR, jej následně obviněný opakovaně kontaktoval s cílem donutit ho ke zpětvzetí trestního oznámení. Za tím účelem mu vyhrožoval, že pokud tak neučiní, zažije něco, co ještě neviděl a když přesto poškozený trestní oznámení nevzal zpět, vyhledal jej znovu a tentokrát svou pohrůžku zdůraznil noži, které měl u sebe, tedy jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal. Kvalifikační znak uvedený v § 175 odst. 2 písm. f) tr. ř. obviněný naplnil, neboť se uvedeného jednání dopustil na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti, tj. vydíral svědka, aby vzal zpět trestní oznámení a v důsledku toho v jeho trestní věci nepodal svědeckou výpověď, která by ho usvědčovala ze zločinu loupeže.
36. Z výše uvedených důvodů tak nemůže Nejvyšší soud předestřeným skutkovým námitkám přisvědčit, neboť jednak argumentačně neodůvodňují existenci rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak je zjevné, že jde o námitky věcně nedůvodné, které byly náležitým způsobem vypořádány oběma nižšími soudy. Dovolací argumentaci obviněného je třeba označit za nedostatečnou, nepřesvědčivou a účelovou polemiku se způsobem hodnocení důkazů provedeným soudy nižších stupňů na základě shodných skutkových zjištění. Vzhledem k tomu, že námitky spíše odrážejí dovolatelovu subjektivní představu o způsobu hodnocení důkazů, není zde prostor pro mimořádný zásah dovolacího soudu do správně a úplně zjištěného skutkového stavu.
37. V rámci výslovně vyjádřeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je naplněn v případech, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dovolatel nenamítá nic. Zde je třeba upozornit, že s ohledem na ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., není úkolem Nejvyššího soudu, aby si argumentaci domýšlel a dotvářel, zejména když z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá opačné zjištění, tedy že skutek byl správně právně posouzen.
38. Dovolací soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku
odsuzujícího rozsudku a zjišťoval, zda je právní posouzení skutků v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušných skutkových podstatách projednávaných trestných činů s ohledem na zjištěný skutkový stav.
39. V obecné rovině platí, že právní posouzení skutku spočívá v řešení otázky, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem, a to z hlediska všech hmotněprávních podmínek trestnosti, stanovených v obecné i zvláštní části trestního zákoníku, popřípadě v souvisejících mimotrestních právních předpisech. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, které učinily soudy v napadeném rozhodnutí.
40. Proto i tato námitka s ohledem na podobu dovolací argumentace musela být posouzena jako nedůvodná.
V. Způsob rozhodnutí
41. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Co se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 11. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu