U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o
dovolání, které podal obviněný P. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.
zn. 2 T 255/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. H.
odmítá.
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 2 T
255/2014, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1,
3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého
se dopustil jednáním podrobně popsaným pod body 18) až 26) výroku rozsudku, kdy
jednání pod bodem 18) se dopustil společně s obviněnými J. F., M. K., a J. N.,
jednání popsaném pod body 19) až 24) se dopustil společně s J. F. a J. N., a
jednání popsaném pod body 25) a 26) se dopustil společně s J. N.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody ve výměře 16 (šestnáct) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanovením
§ 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. F., M. K., J. N. a
S. N.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 2 T
255/2014, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích
usnesením ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, a to tak, že podle § 253
odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako opožděně podané.
Odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému i jeho
obhájci doručen dne 18. 2. 2015 a osmidenní lhůta pro podání odvolání končila
dne 26. 2. 2015. Odvolání však bylo dáno k poštovní přepravě až dne 27. 2.
2015, tj. opožděně. K odvolání podanému emailem na podatelnu Okresního soudu v
Pardubicích dne 26. 2. 2015 nelze podle odvolacího soudu přihlížet, neboť
nebylo opatřeno elektronickým podpisem a nesplňovalo tudíž náležitosti § 59
odst. 1 tr. ř. Navíc ani nebylo v zákonné osmidenní lhůtě pro odvolání doplněno
tak, aby je bylo možno považovat za podání ve smyslu § 59 odst. 1 tr. ř.
II.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To
113/2015, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l.
513-514), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. s tím, že odvolací soud pochybil, když zamítl jeho odvolání bez
meritorního projednání.
Obviněný uvedl, že argumentaci odvolacího soudu, který vyhodnotil jím podané
odvolání jako opožděné, považuje za projev formalismu a odepření spravedlnosti. Cituje ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. a označuje toto ustanovení za archaické a
nepružné, když připouští mj. učinit podání dálnopisem nebo telegrafem. Uvádí
dále, že v daném případě bylo dovolání podáno prostřednictvím elektronické
komunikace. Konstatuje, že u elektronického podání bylo právní praxí a
judikaturou Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu připuštěno, že podání
s účinky řádného a včasného odeslání lze učinit i prostřednictvím datové
schránky, a to i bez připojení elektronického podpisu. Datová schránka přitom
vůbec není trestním řádem výslovně připuštěna jako prostředek komunikace pro
učinění podání. Tento závěr považuje obviněný za logický, neboť pokud bylo
podání učiněno osobou, pro kterou byla datová schránka zřízena, nastává přímo
ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu a není nutné připojovat ještě
zaručený elektronický podpis. Podatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu
ve věcech sp. zn. 8 Tdo 517/2014 a sp. zn. 4 Tdo 47/2014 nebo na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 89/2011. Dovozuje, že
principiálně stejná situace nastala v jeho případě, kdy elektronické podání
opravného prostředku bylo učiněno z emailové adresy advokáta, která je řádně
registrována na stránkách České advokátní komory, je obsažena na všech
předchozích podáních advokáta v této věci učiněných a je možno zcela
jednoznačně identifikovat osobu, pro kterou byla tato emailová schránka
zřízena. Dovozuje, že i po technické stránce fungují datová a emailová schránka
na stejném principu, když obě úložiště jsou stejně chráněna proti zneužití
neoprávněnou osobou. Obviněný tedy nevidí žádný ospravedlnitelný důvod k tomu,
aby z hlediska způsobů učinění podání měl být činěn rozdíl mezi podáním
učiněným datovou schránkou a řádně registrovanou emailovou adresou. Poukazuje
na skutečnost, že odvolání bylo druhý den doplněno zasláním stejnopisu poštovní
přepravou, a poukazuje na skutečnost, že jiné procesní kodexy (občanský soudní
řád, správní řád) umožňují učinit podání elektronicky bez zaručeného
elektronického podpisu za následného písemného doplnění. Dovozuje, že takováto
možnost musí být akceptována i v rovině trestněprávní. Dále dovozuje, že v jeho
věci byla dána jiná situace nežli ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 4
Tz 36/2013. O svém názoru je obviněný přesvědčen i s vědomím závěrů usnesení
Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1059/2006, které podle obviněného nelze
na daný případ aplikovat pro jeho překonání následným vývojem právní doktríny
ve vztahu k elektronické komunikaci vyplývající ze zavedení datových schránek v
roce 2009. Nadto šlo ve věci sp. zn. 5 Tdo 1059/2006 o případ skutkově odlišný. Odvolací soud podle obviněného napadeným rozhodnutím demonstroval svoji nevoli
se opravným prostředkem zabývat a projevil naprosto formalistický náhled na
věc. Takovýto postup označuje podatel za nepřípustný a v této souvislosti
poukazuje na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV.
ÚS 281/2004. Soudní
praxe nemůže podle dovolatele bezdůvodně upřednostňovat podání skrze datovou
schránku oproti podání skrze nezaměnitelnou a řádně registrovanou emailovou
adresu.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky
v Pardubicích ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, zrušil a přikázal
tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 6.
2015, sp. zn. 1 NZO 585/2015.
Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že
námitky obviněného obsahově odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nicméně je shledává nedůvodnými. Konstatoval, že
judikatura Nejvyššího soudu vskutku připouští (např. dovolatelem citované
rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 Tdo 517/2014), že zákonná forma podání ve smyslu §
59 odst. 1, věta druhá tr. ř. je dodržena i v případě, je-li podání učiněno
prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou podle § 8 zákona č. 300/2008
Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 300/2008 Sb.“), a soud má podle
identifikátoru elektronického podání možnost tyto skutečnosti ověřit; při
takové formě podání se již podle § 18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje
elektronický podpis. Dovolatel ovšem pomíjí další argumentaci, na základě které
Nejvyšší soud k tomuto závěru dospěl. Nejvyšší soud konstatoval, že možnost
učinit podání prostřednictvím datové schránky není sice výslovně upravena v §
59 odst. 1 tr. ř., takovou možnost však lze dovodit z ustanovení § 62 odst. 1
věta první tr. ř., kde je tato forma doručování výslovně zmíněna. Především pak
Nejvyšší soud poukázal na právní úpravu zákona č. 300/2008 Sb. a konstatoval,
že tento zákon upravuje datové schránky jako novou samostatnou formu
doručování, odlišnou od způsobu doručování upraveného v zákoně č. 227/2000 Sb.,
o elektronickém podpisu (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“), který v § 2
písm. a) vymezil elektronický podpis jako metodu k jednoznačnému ověření
identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Závěr, že podání učiněné
prostřednictvím datové schránky je nutno klást na roveň elektronickému podání
opatřenému zaručeným elektronickým podpisem, se tedy opírá o právní úpravu
doručování datovými schránkami obsaženou v mimotrestní právní úpravě; tato
forma komunikace je ostatně – byť v jiné souvislosti nežli s podáním obviněného
– výslovně zmíněna i v trestním řádu (§ 62 odst. 1). V případě učinění podání
prostřednictvím podatelem uváděné emailové schránky, resp. emailové adresy
registrované na stránkách České advokátní komory, však jakákoli takováto právní
úprava chybí. Není proto podle názoru státního zástupce důvod posuzovat
náležitosti takového podání jinak nežli jako u jakéhokoli jiného v elektronické
podobě učiněného podání. Na takovou formu komunikace je nutno v celém rozsahu
vztáhnout závěry dovolatelem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp.
zn. 4 Tz 36/2013, podle kterých je elektronický podpis conditio sine qua non
elektronického podání a v případě, že odvolání neobsahuje elektronický podpis,
nelze učinit závěr, že se jedná o opravný prostředek podaný oprávněnou osobou.
Ustanovení § 59 odst. 1, 2 tr. ř. přitom žádnou výjimku pro podání učiněné
advokátem neobsahuje.
K výkladům dovolatele o formalistickém přístupu odvolacího soudu, resp. jeho
nevoli se věcí zabývat, státní zástupce podotýká, že bylo věcí obhájce
dovolatele postarat se o to, aby odvolání bylo podáno včas. Pokud pak podatel
poukazuje na archaičnost ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. a s ohledem na z
technického hlediska srovnatelný stupeň ochrany před zneužitím odmítá
rozlišování mezi podáním učiněným prostřednictvím datové schránky a
prostřednictvím registrované elektronické adresy, pak tyto námitky směřují
spíše proti platné právní úpravě nežli proti postupu odvolacího soudu v
předmětné trestní věci.
S ohledem na výše uvedené závěry státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o
dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích
ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §
265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém
stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž
směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti
rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je
podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro
nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká).
Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr.
ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d
odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném
týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným P. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání
podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) –
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První
alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení
mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno uplatnit
pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného
přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného
bylo odvolacím soudem obviněným podané odvolání vyhodnoceno jako podané
opožděně, kterážto námitka deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě odpovídá.
Z obsahu spisu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému
doručen dne 18. 2. 2015. Téhož dne byl rozsudek doručen i jeho obhájci Mgr.
Janu Špitzovi (doručenky na č. l. 485). Lhůta pro podání odvolání činila 8 dní
a poslední den lhůty připadal na 26. 2. 2015. Odvolání obviněného bylo následně
předáno k poštovní dopravě dne 27. 2. 2015 (obálka založena na č. l. 492a), tj.
den po uplynutí lhůty pro podání odvolání.
Obviněný však namítá, že odvolání jím, respektive jeho advokátem, bylo řádně
podáno prostřednictvím emailu, tedy elektronicky již dne 26. 2. 2015. Předmětné
podání je založeno na č. l. 490 spisu a jedná se o výpis z emailové komunikace
zaslané z emailové adresy spitz@advokaticaslav.cz dne 26. 2. 2015 v 15.58 hod.
Advokát obviněného v rámci tohoto podání uvedl, že tímto zasílá odvolání do
rozsudku s tím, že „toto podání bude řádně doplněno písemnou podobou v zákonné
lhůtě“. Obviněný časové údaje o běhu odvolací lhůty a datech učinění
jednotlivých podání obsažené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nijak
nezpochybňuje.
Podle ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. podání se posuzuje vždy podle svého
obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do
protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních
předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
Podle § 59 odst. 2 tr. ř. ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle
zvláštního právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních
služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát
připojí k podání.
Předmětné podání obviněného založené na č. l. 490 spisu není podepsáno
elektronicky podle zvláštního předpisu, tedy dle zákona o elektronickém podpisu.
Obviněný v této souvislosti namítá, že doručování prostředky elektronické
komunikace, resp. emailové zprávy bez zaručeného elektronického podpisu by mělo
být postaveno na roveň doručování prostřednictvím datové schránky, zejména,
jedná-li se jako v projednávané věci o emailovou adresu advokáta, řádně
registrovanou na stránkách České advokátní komory.
Judikatura Nejvyšší soudu připouští, že zákonná forma podání ve smyslu § 59
odst. 1, věta druhá, tr. ř. je dodržena i v případě, je-li podání učiněno do
datové schránky příslušného soudu osobou oprávněnou podle § 8 zákona č.
300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve
znění pozdějších předpisů, a soud měl podle identifikátoru elektronického
podání možnost tyto skutečnosti ověřit. Při takové formě podání se již podle §
18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v
případě jiného elektronického podání na základě zákona č. 227/2000 Sb., o
elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 517/2014,
publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2015). Uvedené
usnesení Nejvyššího soudu řešilo nový způsob doručování prostřednictvím
datových schránek, které není výslovně zmíněno v ustanovení § 59 odst. 1 tr.
ř., kdy lze však takovouto možnost dovodit z ustanovení § 62 odst. 1 věta první
tr. ř., v němž pro doručování v úkonech trestního řízení stanoví, že nebyla-li
písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v
trestním řízení do datové schránky. Tato forma doručování plyne z výše
zmiňovaného zákona č. 300/2008 Sb. Z ustanovení § 18 odst. 2 tohoto zákona pak
vyplývá, že úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 tohoto zákona nebo
pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky,
má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní
předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Je
tedy zřejmé, že zákon č. 300/2008 Sb. upravuje jako novou formu doručování
datové schránky. Doručování prostřednictvím datových schránek je tedy další
samostatný způsob doručování, odlišný od způsobu, který je upraven v zákoně o
elektronickém podpisu.
Dle § 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu se elektronickým podpisem
rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo
jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření
identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.
Použití zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky zaručuje, že
dojde-li k porušení obsahu datové zprávy od okamžiku, kdy byla podepsána nebo
označena, toto porušení bude možno zjistit (§ 4 zákona o elektronickém
podpisu). Pro podání v trestním řízení z tohoto hlediska nepostačuje, že je
označeno elektronickým podpisem, ale vzhledem k § 11 zákona o elektronickém
podpisu by mělo jít o uznávaný elektronický podpis.
Bylo-li určité podání učiněno sice v elektronické podobě, ale bez splnění
uvedených podmínek, tj. podáno bez zaručeného elektronického podpisu, jako je
tomu v projednávané věci, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání, tj.
ani případné zachování lhůty k podání opravného prostředku. Pokud pak trestní
řád vyžaduje, aby podání, v projednávané věci se jednalo o řádný opravný
prostředek, bylo učiněno v určité lhůtě, pak uvedený nedostatek elektronického
podání lze napravit jen v této lhůtě (srov. R 58/2007). Tímto se právní úprava
doručování v trestním řízení odlišuje od právní úpravy dle občanského soudního
řádu, který připouští podání zaslané v elektronické podobě bez ověřeného
elektronického podpisu do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně
písemným podáním shodného znění (§ 42 odst. 2 občanského soudního řádu).
Trestní řízení však s takovouto možností nepočítá. Nad rámec uvedeného je možno
uvést, že ačkoli bylo podání zasláno z emailové adresy, která je na stránkách
České advokátní komory uvedena jako kontaktní emailová adresa právního zástupce
obviněného, právní úprava ustanovení § 59 odst. 1, 2 tr. ř. žádnou výjimku ve
vztahu k advokátům neuvádí a ani z ustálené soudní judikatury nelze takovouto
výjimku dovodit. Skutečnost, že elektronicky podané odvolání bylo následně
potvrzeno písemným podáním daným k poštovní přepravě až po uplynutí odvolací
lhůty, tj. dne 27. 2. 2015, je z hlediska přípustných způsobů učinění podání
dle § 59 odst. 1, 2 tr. ř. a z hlediska počítání lhůt podle § 60 tr. ř. bez
významu. Odvolání obviněného tedy bylo podáno opožděně, byť se tak stalo jen o
jediný den.
Ve vztahu k námitkám vztahujícím se k namítanému formalistickému přístupu
odvolacího soudu je možno uvést, že postup právního zástupce obviněného byl
jednoduše nesprávný, resp. v rozporu s pravidly pro doručování v trestním
řízení, kdy odvolací soud toliko postupoval dle ustanovení zákona. Námitky
stran archaického znění předmětných ustanovení trestního řádu jsou pak
námitkami, které v obecné rovině směřují proti platné právní úpravě, které se
odvolací soud držel, nikoli přímo proti postupu odvolacího soudu. Jako takové
však stojí mimo rozsah dovolacího řízení.
Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného právně relevantními, kdy obviněným
podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr.
ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona
dovolání obviněného P. H. odmítl.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu