3 Tdo 1054/2024

3 Tdo 1054/2024-965

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 156/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 2 T 156/2023, byl obviněný J. V. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 15. 3. 2022 v Praze, v areálu tržnice SAPA vystupoval jako zplnomocněný zástupce společnosti MPM Car s.r.o., IČO: 27634175, a v úmyslu obohatit se vylákal od poškozené společnosti Natural Vitality, s.r.o., IČO: 04703782, za kterou jednala její jednatelka Oanh Duong Thi Kieu, celkem 44.160 mléčných čokolád zn. Milka Caramel a 53.268 mléčných čokolád zn. Milka Oreo, kdy na základě ústní domluvy byla dohodnuta kupní cena 33,40 Kč za 1 čokoládu, přičemž mezi obžalovaným a jednatelkou poškozené společnosti bylo dohodnuto, že uvedeného dne budou čokolády ze skladu naloženy do 2 kamiónů, které však se zbožím z tržnice SAPA neodjedou, dokud obžalovaný jednatelce poškozené společnosti neuhradí zálohu kupní ceny hotovostní platbou ve výši 200.000 Kč, kdy za tímto účelem jednatelka poškozené společnosti odjela k pobočce MONETA Money Bank, a.s. nacházející se v Praze 4 poblíž Obchodního centra Arkády Pankrác, kde čekala na obžalovaného, avšak obžalovaný do pobočky banky nedorazil, jednatelce poškozené společnosti dohodnutou zálohu kupní ceny neuhradil a navíc zavolal na tísňovou linku 158 a vyžádal si zásah hlídky Policie ČR, kdy policisté přijeli do tržnice SAPA a na základě informací poskytnutých obžalovaným přinutili neztotožněné osoby, které po dohodě s jednatelkou poškozené společnosti bránily řidičům obou kamiónů odjet z tržnice před zaplacením zálohy kupní ceny, aby těmto kamiónům umožnili i s nákladem čokolád odjet, následně obžalovaný poškozené společnosti nezaplatil dohodnutou kupní cenu ani částečně, načež jako zplnomocněný zástupce společnosti MPM Car s.r.o. všechny čokolády prodal společnosti Albion plus s.r.o., IČO: 24811602, za částku 2.367.889 Kč bez DPH, kdy tato společnost dohodnutou kupní cenu zaplatila dne 17. 3. 2022 bezhotovostním převodem na bankovní účet společnosti MPM Car s.r.o., číslo účtu XY, k němuž měl obžalovaný dispoziční oprávnění a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu, a tímto jednáním obžalovaný poškozené společnosti Natural Vitality, s.r.o., IČO: 04703782, způsobil škodu ve výši 3.254.095 Kč.

2. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let.

3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Natural Vitality, s.r.o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 2 T 156/2023, podal obviněný odvolání do výroku o vině. Odvolání podala i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v neprospěch obviněného do výroku o trestu.

5. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, a to tak, že výrokem pod bodem I. k odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že odsoudil obviněného podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Pod výrokem II. potom podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.

6. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 921–926 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. maje za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívají v nesprávném právním posouzení skutku.

7. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů založily své závěry na tvrzeních uvedených v žalobě, které nebyly podloženy provedenými důkazy. Naopak byly důkazy vykládány v neprospěch obviněného i přes zjevný nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů.

8. Obviněný připomněl, že od počátku trestního řízení svou vinu popíral a na svém stanovisku trvá. Jeho výpověď zcela jednoznačně a logicky objasňuje celý obchodní případ, jehož součástí byl i zápočet dřívějšího závazku společností ovládaných svědkyní Oanh Duong Thi Kieu, která potvrdila, že kupní cena měla být částečně pokryta zápočtem a že celou situaci považuje za obchodní případ a nevidí důvod, proč řeší danou věc u soudu. Zároveň měla svědkyně současně odkázat na uzavřenou dohodu o narovnání, z níž vyplývá, že škoda byla ponížena o částku, která měla tvořit zápočet vzájemných pohledávek. Nalézací soud ignoroval skutečnost, že obviněný odmítl žádost této svědkyně vyplatit jí rozdíl mezi kupní cenou a zápočtem v hotovosti, neboť by tím postupoval v rozporu se zákonem proti praní špinavých peněz a dopustil se nezákonného jednání, neboť se účty společností ovládané touto svědkyní v předmětné době nacházely v exekuci.

9. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů pochybily při závěrech o realizaci skutkové podstaty zločinu podvodu z pohledu naplnění její objektivní, ale především a jednoznačně subjektivní stránky způsobením úmyslně zaviněné konkrétní škody pachatelem. Obviněný popřel, že by sebe nebo jiného ke škodě na cizím majetku, jakkoliv vědomým způsobem obohatil. Konstatoval, že nesprávný hmotněprávní závěr o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku bezprostředně soudy dovedl k chybnému závěru o způsobení škody obviněným, neboť ta, pokud vůbec vznikla, je v rozsudku uvedena ve výši, která je zcela v rozporu s výpovědí svědkyně Oanh Duong Thi Kieu, což má zásadní význam na určení právní kvalifikace.

10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl postupovat podle § 265h odst. 3 tr. ř., tj. aby Nejvyšší soud s ohledem na obsah podaného dovolání na návrh předsedy senátu soudu prvního stupně odložil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.

11. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, a současně jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 2 T 156/2023, a zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 10. 2024, sp. zn. 1 NZO 732/2024.

13. Poté, co shrnula argumentaci obviněného a základní východiska jím uplatněných dovolacích důvodů, státní zástupkyně uvedla, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením. Na tyto námitky již ale bylo odpovídajícím způsobem reagováno, a to adekvátním způsobem se kterým se státní zástupkyně ztotožnila. Dále podotkla, že ačkoliv obviněný namítal nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů a skutečnost, že nebyly dány podmínky pro zamítnutí jeho odvolání, tak je jeho výhrady nutné považovat za zjevně neopodstatněné.

14. Soud prvního stupně podle státní zástupkyně realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, pokud jde o jeho rozsah i navazující formulování skutkových závěrů. Odvolací soud pak rovněž dostál své povinnosti, když podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se vypořádal. Státní zástupkyně stran důkazní situace proto plně odkázala na body 11. – 16. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Shrnula přitom, že jednání obviněného je prokázáno zejména výpovědí svědkyně Oanh Duong Thi Kieu, listinnými důkazy a přehraným audiozáznamem. Je nesporné, že čokolády byly ve vlastnictví jiné společnosti, než vůči které měl obviněný pohledávku. Přestože svědkyně byla jednatelkou obou těchto společností, muselo být obviněnému zjevné, že kupní cenu nemůže jeho společnost hradit jedné právnické osobě zápočtem pohledávky u jiné právnické osoby. Výpověď svědkyně vyhodnotil jako správnou a přesvědčivou. Ta uvedla, že souhlasila s naložením čokolád do kamionu poté, co ji obviněný ujistil, že zaplatí část kupní ceny jako zálohu. Za tímto účelem ji vylákal k pobočce banky, kam ale nepřišel a namísto toho vyžadoval součinnost policistů k umožnění odjezdu kamionů a odstranění jejich blokády sloužící k zajištění uhrazení zálohy, čímž získal čokolády do své dispozice, což bylo potvrzeno i audiozáznamem. Stejně tak bylo prokázáno, že čokolády obratem prodal jiné společnosti, za což utržil částku 2.723.072,35 Kč. Jednání obviněného tedy bylo provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.

15. Státní zástupkyně s ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

III.

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

17. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

18. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. V. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.

19. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. a) – l). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou základních alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

20. První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je zjevné, že Městský soud v Praze odvolání obviněného i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 projednal a z jeho podnětu rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu. Obviněný však výslovně poukazuje na uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., kdy odkazuje na dovolací důvody uvedené pod písm. g), h) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

22. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

23. Ačkoliv obviněný v dovolání zmínil, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces „neprovedením nebo ignorací některých důkazů, které soud vyhodnotil jako úkony provedené až po podané obžalobě“ žádné takové důkazy neoznačil. Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zákonný důvod přitom nemůže být jen deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v podaném dovolání. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1191/2022). Námitkou, resp. náznakem námitky obviněného směřující vůči neprovedení některých nespecifikovaných důkazů se proto Nejvyšší soud blíže nezabýval.

24. S jistou mírou benevolence za řádně uplatněnou a podřaditelnou námitku lze považovat námitku poukazující na první variantu zmíněného dovolacího důvodu, tedy zjevného rozporu (jím označovaného jako extrémního rozporu) mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. V této souvislosti obviněný poukázal na výpověď svědkyně Oanh Duong Thi Kieu, jednatelky poškozené společnosti, ze které má vyplývat zjištění, že kupní cena předmětných čokolád měla být částečně pokryta zápočtem pohledávky společnosti obviněného za neuhrazené antigenní testy.

25. Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

26. Samotný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. zjevného (extrémního) rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou, případně obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

27. Stručně řečeno, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 4, která se stala podkladem napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.

V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., jak namítá obviněný.

Své skutkové závěry shrnul soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem v bodech 11. – 16. odůvodnění svého rozsudku, přičemž se neopomněl vypořádat s obhajobou obviněného. Na jeho názory plně potvrzené odvolacím soudem lze bezezbytku odkázat a jen stručně uvést následující.

28. Vina obviněného se podává zejména z výpovědí svědkyně a jednatelky poškozené společnosti Natural Vitality Oanh Duong Thi Kieu, Jana Fábryho a listinných důkazů, z nichž lze poukázat zvláště na komunikaci mezi svědkyní Oanh Duong Thi Kieu a obviněným, ve kterém svědkyně požaduje zaplacení dohodnuté ceny za odvezené čokolády. Rovněž lze zmínit v hlavním líčení přehraný audiozáznam telefonátu obviněného na Policii ČR, ze kterého vyplývá, že požaduje asistenci policejního orgánu k odblokování kamionů, ve kterých byly naloženy čokolády.

Z provedeného dokazování bylo postaveno najisto, že svědkyně Oanh Duong Thi Kieu vystupující v pozici jednatelky společnosti Natural Vitality prodá obviněnému celkem 97.428 čokolád značky Milka s kupní cenou 33,40 Kč za čokoládu, tedy celkově za kupní cenu 3.254.095 Kč, což ostatně připustil i obviněný ve svém výslechu v hlavním líčení. Stejně tak bylo postaveno najisto, že čokolády byly naloženy do dvou kamiónů, jimž v odjezdu bránily osoby, které tím svědkyně pověřila, zatímco ta čekala na zaplacení hotovostní zálohy ve výši 200.000 Kč u pobočky MONETA, kam měl obviněný dorazit.

Namísto toho obviněný v době její absence na místě přivolal policii s informací, že vietnamci blokují jeho kamiony a s požadavkem, aby mu je pomohla uvolnit. Nesdělil však, že tato blokace má zajistit dodržení smluvených podmínek a úhrady hotovostní zálohy. Z jeho vlastní výpovědi, výpovědi svědka Jana Fábryho a příslušných účetních dokladů pak bylo zřejmé, že předmětné čokolády byly de facto obratem prodány společnosti Albion plus s.r.o., za kterou jednal právě svědek Fábry, a to za cenu 2.723.072,35 Kč. Zde je nutné poukázat na to, že se jedná o cenu výrazně nižší, než měla být deklarovaná nákupní cena.

Pokud by obviněný počítal s tím, že měl kupní cenu zaplatit, tak tento obchod z ekonomického hlediska nedával smysl, když na tomto obchodu by prodělal 531.022,65 Kč. Dlužno dodat, že se soud prvního stupně podrobně zabýval obhajobou obviněného spočívající v úhradě pohledávky za předmětné čokolády zápočtem dřívější pohledávky za neuhrazené antigenní testy. V bodě 13. odůvodnění svého rozsudku tuto obhajobu označil za účelovou a poukázal na to, že čokolády měly být uhrazeny společnosti Natural Vitality, s.r.o., která je předtím zakoupila od společnosti Atria Group s.r.o., a tedy byly v jejím majetku, jak se podává z příslušných účetních dokladů.

Z účetních dokladů je rovněž zjevné, že antigenní testy od společnosti obviněného MPM Car s.r.o., zakoupila společnost Asian4H.com s.r.o. Jednalo se tedy o dvě rozdílné právnické osoby, jež byly spojeny pouze osobou jednatelky – svědkyně Oanh Duong Thi Kieu.

29. Ve vztahu k obviněným namítané existenci zjevného nesouladu lze uzavřít, že přestože obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná a nepravdivá, skutková zjištění obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozována. V dané věci hodnocení učiněné soudem prvního stupně a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný rozpor.

30. Obviněný v podaném dovolání uvedl, že soudy pochybily při závěrech o realizaci skutkové podstaty z pohledu naplnění její objektivní, avšak především subjektivní stránky způsobením úmyslně zaviněné konkrétní, aspoň minimální škody. Jak již Nejvyšší soud připomněl v bodě 21. tohoto usnesení, dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, u kterého nepostačuje obecné konstatování, že soudy nižších stupňů pochybily a označení jednoho z dovolacích důvodů či poukázat na výpověď jednatelky poškozené, která uvedla, že je celá věc pro ni toliko obchodním sporem, který nechce řešit v trestním řízení. Pokud měl obviněný v úmyslu tímto odkazem uplatnit námitku porušení zásady subsidiarity trestní represe, měl tak učinit, námitku vznést a odpovídajícím způsobem ji odůvodnit. Nejvyšší soud není oprávněn za obviněného vytvářet či dotvářet v jakém ohledu zamýšlel jeho se týkající rozhodnutí napadnout, a čím chtěl odůvodnit tvrzené pochybení soudů nižších stupňů. Jako právní námitku podřaditelnou pod níže uplatněný dovolací důvod však lze s jistou mírou benevolence označit námitku obviněného brojící proti zjištění výše způsobené škody.

31. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

32. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též

jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

33. Nejvyšší soud tedy není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02).

34. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že obviněný byl uznán vinným zločinem podvodu § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím větší značnou škodu.

35. Podle ustanovení § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč.

36. Objektem trestného činu je tu cizí majetek. Objektivní stránka trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby.

37. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním. Uvedení v omyl se může stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci.

38. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda.

39. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a lze ji napravit – nedochází-li k naturální restituci – poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Jde nejen o zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk (lucrum cessans), tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen (srov. R 34/2010-II). Škoda jako zákonný znak trestného činu podvodu musí být v příčinné souvislosti s omylem podváděné osoby (resp. s její neznalostí podstatných skutečností) a s majetkovou dispozicí prováděnou v důsledku takového omylu (resp. takové neznalosti) – viz R 5/2002-I [ŠÁMAL, Pavel. § 209 (Podvod). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2638-2654].

40. Pro přehlednost Nejvyšší soud shrnuje, že se soud prvního stupně zabýval právní kvalifikací jednání obviněného zejména v bodech 17. – 18. odůvodnění svého rozsudku, když dospěl k závěru, že se dopustil po objektivní i subjektivní stránce zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, když obohatil sebe tím, že uvedl poškozenou společnost Natural Vitality v omyl spočívající v úmyslném neuhrazení kupní ceny, oklamání jednatelky poškozené požadující hotovostní zálohu a využití policie k tomu, aby mu umožnila porušit dohodu s jednatelkou poškozené a odjet bez zaplacení zálohy s kamiony naloženými čokoládami, které neuhradil. Za tímto účelem ostatně svědkyni vylákal s příslibem úhrady hotovostní zálohy k pobočce banky MONETA, tedy pryč od kamionů s čokoládami. Za zmínku v tomto ohledu stojí i skutečnost, že obviněný prodal čokolády obratem za částku o půl milionu nižší, než byla jím slíbená cena, za kterou je měl od poškozené společnosti koupit. Je tedy možné dovozovat, že již od počátku neměl v úmyslu kupní cenu za čokolády uhradit. Za situace, kdyby poškozená věděla, že se ji obviněný pokusí oklamat a nezaplatí jí ani hotovostní zálohu ani kupní cenu, zcela jistě by k naložení čokolád do kamionu ani k realizaci celé obchodní transakce nepřistoupila.

41. Soudy nepochybily ani v závěru o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to způsobení škody značné, tedy škody přesahující hranici 1.000.000 Kč.

42. Výše škody byla stanovena jako součet 44.160 kusů čokolád zn. Milka Caramel a 53.268 kusů čokolád zn. Milka Oreo vynásobených dohodnutou kupní cenou 33,40 Kč za 1 čokoládu (srov. bod 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 19. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Takové stanovení škody Nejvyšší soud považuje za správné, neboť se jedná o kupní cenu, která byla dohodnuta a měla být uhrazena, ale vlivem spáchání vytýkaného trestného činu k tomu nedošlo. Tento mechanismus stanovení výše škody obviněný dokonce ani nijak nezpochybňuje. Vytýká však soudům obou stupňů, že nezohlednily skutečnost, že měla být část kupní ceny uhrazena zápočtem pohledávky vzniklé v důsledku neuhrazení části kupní ceny za antigenní testy. Obviněný však jak v podaném odvolání, tak nyní v dovolání tvrdošíjně přehlíží stabilizovaná skutková zjištění soudů nižších stupňů, a to, že pohledávka za antigenní testy byla za společností Asian4H.com a že vlastníkem čokolád, a tedy tím, komu měla být uhrazena kupní cena, byla společnost Natural Vitality, zcela odlišná právnická osoba spojená s prvně jmenovanou právnickou osobou toliko osobou jednatelky – svědkyně Oanh Duong Thi Kieu. Jak patřičně zdůraznil soud prvního stupně v bodě 13. odůvodnění svého rozsudku, obviněný byl osobou zběhlou v obchodní činnosti a muselo mu být zřejmé, že kupní cenu nemůže hradit zápočtem pohledávky vůči jinému subjektu. Na tomto právním závěru nemůže nic změnit ani uzavřená dohoda o narovnání mezi obviněným a poškozenou právnickou osobou. Ta je relevantní toliko pro adhezní výrok, ale nikoliv pro posouzení výše škody. Při stanovení výše škody je totiž soud vázán výlučně zjištěnými skutkovými okolnostmi objektivní povahy a příslušnými právními předpisy. Svým povinnostem v tomto ohledu soudy nižších stupňů dostály a jejich úvahám stran užité právní kvalifikace ani stanovení výše způsobené škody nemá Nejvyšší soud čeho vytknout, a argumentaci obviněného proto považuje za zjevně neopodstatněnou. 43. Obviněný v podaném dovolání navrhl postup podle § 265h odst. 3 tr. ř., tedy aby Nejvyšší soud na návrh předsedy senátu soudu prvního stupně před rozhodnutím o podaném mimořádném opravném prostředku odložil výkon trestu odnětí svobody uložený obviněnému. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že žádný takový návrh nebyl ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně učiněn, a zároveň Nejvyšší soud neshledal důvody k postupu podle § 265o tr. ř. k odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.

IV.

44. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný J. V., odmítl.

45. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 12. 2024

JUDr. Petr Šabata předseda senátu