3 Tdo 1054/2024-965
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2024 o
dovolání, které podal obviněný J. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 156/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. V.
odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 2 T
156/2023, byl obviněný J. V. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1,
4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom,
že dne 15. 3. 2022 v Praze, v areálu tržnice SAPA vystupoval jako zplnomocněný
zástupce společnosti MPM Car s.r.o., IČO: 27634175, a v úmyslu obohatit se
vylákal od poškozené společnosti Natural Vitality, s.r.o., IČO: 04703782, za
kterou jednala její jednatelka Oanh Duong Thi Kieu, celkem 44.160 mléčných
čokolád zn. Milka Caramel a 53.268 mléčných čokolád zn. Milka Oreo, kdy na
základě ústní domluvy byla dohodnuta kupní cena 33,40 Kč za 1 čokoládu, přičemž
mezi obžalovaným a jednatelkou poškozené společnosti bylo dohodnuto, že
uvedeného dne budou čokolády ze skladu naloženy do 2 kamiónů, které však se
zbožím z tržnice SAPA neodjedou, dokud obžalovaný jednatelce poškozené
společnosti neuhradí zálohu kupní ceny hotovostní platbou ve výši 200.000 Kč,
kdy za tímto účelem jednatelka poškozené společnosti odjela k pobočce MONETA
Money Bank, a.s. nacházející se v Praze 4 poblíž Obchodního centra Arkády
Pankrác, kde čekala na obžalovaného, avšak obžalovaný do pobočky banky
nedorazil, jednatelce poškozené společnosti dohodnutou zálohu kupní ceny
neuhradil a navíc zavolal na tísňovou linku 158 a vyžádal si zásah hlídky
Policie ČR, kdy policisté přijeli do tržnice SAPA a na základě informací
poskytnutých obžalovaným přinutili neztotožněné osoby, které po dohodě s
jednatelkou poškozené společnosti bránily řidičům obou kamiónů odjet z tržnice
před zaplacením zálohy kupní ceny, aby těmto kamiónům umožnili i s nákladem
čokolád odjet, následně obžalovaný poškozené společnosti nezaplatil dohodnutou
kupní cenu ani částečně, načež jako zplnomocněný zástupce společnosti MPM Car
s.r.o. všechny čokolády prodal společnosti Albion plus s.r.o., IČO: 24811602,
za částku 2.367.889 Kč bez DPH, kdy tato společnost dohodnutou kupní cenu
zaplatila dne 17. 3. 2022 bezhotovostním převodem na bankovní účet společnosti
MPM Car s.r.o., číslo účtu XY, k němuž měl obžalovaný dispoziční oprávnění a
takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu, a tímto jednáním
obžalovaný poškozené společnosti Natural Vitality, s.r.o., IČO: 04703782,
způsobil škodu ve výši 3.254.095 Kč.
2. Za to byl obviněný podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 5 (pěti) let.
3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Natural
Vitality, s.r.o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2024, sp.
zn. 2 T 156/2023, podal obviněný odvolání do výroku o vině. Odvolání podala i
státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 v neprospěch
obviněného do výroku o trestu.
5. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.
9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, a to tak, že výrokem pod bodem I. k odvolání
státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 podle § 258
odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a
při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody podle § 259 odst. 3 tr.
ř. znovu rozhodl tak, že odsoudil obviněného podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §
56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Pod výrokem II. potom
podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
6. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024,
sp. zn. 8 To 168/2024, podal obviněný dovolání (č. l. 921–926 spisu), ve kterém
uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. maje za
to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a
rozhodnutí spočívají v nesprávném právním posouzení skutku.
7. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů založily své závěry na
tvrzeních uvedených v žalobě, které nebyly podloženy provedenými důkazy. Naopak
byly důkazy vykládány v neprospěch obviněného i přes zjevný nesoulad mezi
obsahem provedených důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů.
8. Obviněný připomněl, že od počátku trestního řízení svou vinu popíral
a na svém stanovisku trvá. Jeho výpověď zcela jednoznačně a logicky objasňuje
celý obchodní případ, jehož součástí byl i zápočet dřívějšího závazku
společností ovládaných svědkyní Oanh Duong Thi Kieu, která potvrdila, že kupní
cena měla být částečně pokryta zápočtem a že celou situaci považuje za obchodní
případ a nevidí důvod, proč řeší danou věc u soudu. Zároveň měla svědkyně
současně odkázat na uzavřenou dohodu o narovnání, z níž vyplývá, že škoda byla
ponížena o částku, která měla tvořit zápočet vzájemných pohledávek. Nalézací
soud ignoroval skutečnost, že obviněný odmítl žádost této svědkyně vyplatit jí
rozdíl mezi kupní cenou a zápočtem v hotovosti, neboť by tím postupoval v
rozporu se zákonem proti praní špinavých peněz a dopustil se nezákonného
jednání, neboť se účty společností ovládané touto svědkyní v předmětné době
nacházely v exekuci.
9. Obviněný má za to, že soudy nižších stupňů pochybily při závěrech o
realizaci skutkové podstaty zločinu podvodu z pohledu naplnění její objektivní,
ale především a jednoznačně subjektivní stránky způsobením úmyslně zaviněné
konkrétní škody pachatelem. Obviněný popřel, že by sebe nebo jiného ke škodě na
cizím majetku, jakkoliv vědomým způsobem obohatil. Konstatoval, že nesprávný
hmotněprávní závěr o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty podle § 209
odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku bezprostředně soudy dovedl k chybnému závěru o
způsobení škody obviněným, neboť ta, pokud vůbec vznikla, je v rozsudku uvedena
ve výši, která je zcela v rozporu s výpovědí svědkyně Oanh Duong Thi Kieu, což
má zásadní význam na určení právní kvalifikace.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl postupovat podle § 265h odst.
3 tr. ř., tj. aby Nejvyšší soud s ohledem na obsah podaného dovolání na návrh
předsedy senátu soudu prvního stupně odložil výkon trestu odnětí svobody, který
mu byl uložen.
11. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v
souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
3. 9. 2024, sp. zn. 8 To 168/2024, a současně jemu předcházející rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 2 T 156/2023, a zrušil
také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Obvodnímu soudu pro Prahu 4
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první
tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupkyně“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne
17. 10. 2024, sp. zn. 1 NZO 732/2024.
13. Poté, co shrnula argumentaci obviněného a základní východiska jím
uplatněných dovolacích důvodů, státní zástupkyně uvedla, že dovolání obviněného
je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se celým trestním
řízením. Na tyto námitky již ale bylo odpovídajícím způsobem reagováno, a to
adekvátním způsobem se kterým se státní zástupkyně ztotožnila. Dále podotkla,
že ačkoliv obviněný namítal nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů a
skutečnost, že nebyly dány podmínky pro zamítnutí jeho odvolání, tak je jeho
výhrady nutné považovat za zjevně neopodstatněné.
14. Soud prvního stupně podle státní zástupkyně realizoval v podstatě
komplexní a bezvadné dokazování, pokud jde o jeho rozsah i navazující
formulování skutkových závěrů. Odvolací soud pak rovněž dostál své povinnosti,
když podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se vypořádal.
Státní zástupkyně stran důkazní situace proto plně odkázala na body 11. – 16.
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Shrnula přitom, že jednání obviněného je
prokázáno zejména výpovědí svědkyně Oanh Duong Thi Kieu, listinnými důkazy a
přehraným audiozáznamem. Je nesporné, že čokolády byly ve vlastnictví jiné
společnosti, než vůči které měl obviněný pohledávku. Přestože svědkyně byla
jednatelkou obou těchto společností, muselo být obviněnému zjevné, že kupní
cenu nemůže jeho společnost hradit jedné právnické osobě zápočtem pohledávky u
jiné právnické osoby. Výpověď svědkyně vyhodnotil jako správnou a přesvědčivou.
Ta uvedla, že souhlasila s naložením čokolád do kamionu poté, co ji obviněný
ujistil, že zaplatí část kupní ceny jako zálohu. Za tímto účelem ji vylákal k
pobočce banky, kam ale nepřišel a namísto toho vyžadoval součinnost policistů k
umožnění odjezdu kamionů a odstranění jejich blokády sloužící k zajištění
uhrazení zálohy, čímž získal čokolády do své dispozice, což bylo potvrzeno i
audiozáznamem. Stejně tak bylo prokázáno, že čokolády obratem prodal jiné
společnosti, za což utržil částku 2.723.072,35 Kč. Jednání obviněného tedy bylo
provedenými důkazy prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace je zcela
přiléhavá.
15. Státní zástupkyně s ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší
soud dovolání obviněného J. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.,
neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1
písm. a), c) tr. ř. vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí
učinil v neveřejném zasedání.
III.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal,
zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou
osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro
odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
17. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2024,
sp. zn. 8 To 168/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek
soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž
vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl.
Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání
dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně
dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst.
1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §
265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě
určeném týmž zákonným ustanovením.
18. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b
tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. V. vznesené námitky naplňují jím
uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h),
m) tr. ř.
19. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., lze
dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený pod písm. a) – l). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou základních
alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé
alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až l).
20. První alternativa tohoto ustanovení by měla své místo pouze tehdy,
pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného
opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je zjevné, že
Městský soud v Praze odvolání obviněného i státní zástupkyně Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 4 projednal a z jeho podnětu rozhodl výše uvedeným
rozsudkem. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě proto
nepřichází v úvahu. Obviněný však výslovně poukazuje na uplatnění tohoto
dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy, že v řízení předcházejícím
napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., kdy odkazuje na dovolací
důvody uvedené pod písm. g), h) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy,
jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily
naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených
se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní
síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz,
skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace,
kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty
spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005,
sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS
4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno
vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na
rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4.
5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“
zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny
zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
23. Ačkoliv obviněný v dovolání zmínil, že bylo zasaženo do jeho práva
na spravedlivý proces „neprovedením nebo ignorací některých důkazů, které soud
vyhodnotil jako úkony provedené až po podané obžalobě“ žádné takové důkazy
neoznačil. Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání je specifickým a
poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož
prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady trestního řízení či vlastního
meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, které jsou vyjmenovány v
taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zákonný důvod přitom nemůže být jen
deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v
podaném dovolání. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení
advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek
byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k
naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není povinen ani
oprávněn si argumentaci dovolatele domýšlet nebo ji dokonce sám aktivisticky
dotvářet, zvláště je-li při přezkumu vázán rozsahem a důvody podaného dovolání
(k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS
3298/22, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 3 Tdo
1191/2022). Námitkou, resp. náznakem námitky obviněného směřující vůči
neprovedení některých nespecifikovaných důkazů se proto Nejvyšší soud blíže
nezabýval.
24. S jistou mírou benevolence za řádně uplatněnou a podřaditelnou
námitku lze považovat námitku poukazující na první variantu zmíněného
dovolacího důvodu, tedy zjevného rozporu (jím označovaného jako extrémního
rozporu) mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. V této
souvislosti obviněný poukázal na výpověď svědkyně Oanh Duong Thi Kieu,
jednatelky poškozené společnosti, ze které má vyplývat zjištění, že kupní cena
předmětných čokolád měla být částečně pokryta zápočtem pohledávky společnosti
obviněného za neuhrazené antigenní testy.
25. Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví
žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti,
tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud
totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda
a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S
přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví
např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a
které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový,
nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v
jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné
kompetence.
26. Samotný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak není
naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů,
se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o
kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv.
zjevného (extrémního) rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že
skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu,
nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů
nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich
hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je
obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zjevný
rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že
obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi
provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je
patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen
proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak
poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou, případně obžalobou.
Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než
obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů,
zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým
procesem.
27. Stručně řečeno, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy,
ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového
stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených
důkazů. V posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi
skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 4, která se stala podkladem
napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými
důkazy na straně druhé, neshledal. V projednávané věci mají skutková zjištění
soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že
po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem
právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém
celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém
hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z
mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., jak namítá obviněný.
Své skutkové závěry shrnul soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem v bodech
11. – 16. odůvodnění svého rozsudku, přičemž se neopomněl vypořádat s obhajobou
obviněného. Na jeho názory plně potvrzené odvolacím soudem lze bezezbytku
odkázat a jen stručně uvést následující.
28. Vina obviněného se podává zejména z výpovědí svědkyně a jednatelky
poškozené společnosti Natural Vitality Oanh Duong Thi Kieu, Jana Fábryho a
listinných důkazů, z nichž lze poukázat zvláště na komunikaci mezi svědkyní
Oanh Duong Thi Kieu a obviněným, ve kterém svědkyně požaduje zaplacení
dohodnuté ceny za odvezené čokolády. Rovněž lze zmínit v hlavním líčení
přehraný audiozáznam telefonátu obviněného na Policii ČR, ze kterého vyplývá,
že požaduje asistenci policejního orgánu k odblokování kamionů, ve kterých byly
naloženy čokolády. Z provedeného dokazování bylo postaveno najisto, že svědkyně
Oanh Duong Thi Kieu vystupující v pozici jednatelky společnosti Natural
Vitality prodá obviněnému celkem 97.428 čokolád značky Milka s kupní cenou
33,40 Kč za čokoládu, tedy celkově za kupní cenu 3.254.095 Kč, což ostatně
připustil i obviněný ve svém výslechu v hlavním líčení. Stejně tak bylo
postaveno najisto, že čokolády byly naloženy do dvou kamiónů, jimž v odjezdu
bránily osoby, které tím svědkyně pověřila, zatímco ta čekala na zaplacení
hotovostní zálohy ve výši 200.000 Kč u pobočky MONETA, kam měl obviněný
dorazit. Namísto toho obviněný v době její absence na místě přivolal policii s
informací, že vietnamci blokují jeho kamiony a s požadavkem, aby mu je pomohla
uvolnit. Nesdělil však, že tato blokace má zajistit dodržení smluvených
podmínek a úhrady hotovostní zálohy. Z jeho vlastní výpovědi, výpovědi svědka
Jana Fábryho a příslušných účetních dokladů pak bylo zřejmé, že předmětné
čokolády byly de facto obratem prodány společnosti Albion plus s.r.o., za
kterou jednal právě svědek Fábry, a to za cenu 2.723.072,35 Kč. Zde je nutné
poukázat na to, že se jedná o cenu výrazně nižší, než měla být deklarovaná
nákupní cena. Pokud by obviněný počítal s tím, že měl kupní cenu zaplatit, tak
tento obchod z ekonomického hlediska nedával smysl, když na tomto obchodu by
prodělal 531.022,65 Kč. Dlužno dodat, že se soud prvního stupně podrobně
zabýval obhajobou obviněného spočívající v úhradě pohledávky za předmětné
čokolády zápočtem dřívější pohledávky za neuhrazené antigenní testy. V bodě 13.
odůvodnění svého rozsudku tuto obhajobu označil za účelovou a poukázal na to,
že čokolády měly být uhrazeny společnosti Natural Vitality, s.r.o., která je
předtím zakoupila od společnosti Atria Group s.r.o., a tedy byly v jejím
majetku, jak se podává z příslušných účetních dokladů. Z účetních dokladů je
rovněž zjevné, že antigenní testy od společnosti obviněného MPM Car s.r.o.,
zakoupila společnost Asian4H.com s.r.o. Jednalo se tedy o dvě rozdílné
právnické osoby, jež byly spojeny pouze osobou jednatelky – svědkyně Oanh Duong
Thi Kieu.
29. Ve vztahu k obviněným namítané existenci zjevného nesouladu lze
uzavřít, že přestože obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná a
nepravdivá, skutková zjištění obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z
nich logickým způsobem vyvozována. V dané věci hodnocení učiněné soudem prvního
stupně a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují
shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný rozpor.
30. Obviněný v podaném dovolání uvedl, že soudy pochybily při závěrech o
realizaci skutkové podstaty z pohledu naplnění její objektivní, avšak především
subjektivní stránky způsobením úmyslně zaviněné konkrétní, aspoň minimální
škody. Jak již Nejvyšší soud připomněl v bodě 21. tohoto usnesení, dovolání je
značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, u kterého nepostačuje
obecné konstatování, že soudy nižších stupňů pochybily a označení jednoho z
dovolacích důvodů či poukázat na výpověď jednatelky poškozené, která uvedla, že
je celá věc pro ni toliko obchodním sporem, který nechce řešit v trestním
řízení. Pokud měl obviněný v úmyslu tímto odkazem uplatnit námitku porušení
zásady subsidiarity trestní represe, měl tak učinit, námitku vznést a
odpovídajícím způsobem ji odůvodnit. Nejvyšší soud není oprávněn za obviněného
vytvářet či dotvářet v jakém ohledu zamýšlel jeho se týkající rozhodnutí
napadnout, a čím chtěl odůvodnit tvrzené pochybení soudů nižších stupňů. Jako
právní námitku podřaditelnou pod níže uplatněný dovolací důvod však lze s
jistou mírou benevolence označit námitku obviněného brojící proti zjištění výše
způsobené škody.
31. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
32. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak
byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý
trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin.
Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též
jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné
skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce
předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je
možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v
usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn.
IV. ÚS 449/03).
33. Nejvyšší soud tedy není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v
dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a
hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných
soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění
posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková
zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak
i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před
soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např.
rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02).
34. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že obviněný byl uznán vinným
zločinem podvodu § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustí
ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího
omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím větší značnou
škodu.
35. Podle ustanovení § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se větší škodou
rozumí škoda dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč.
36. Objektem trestného činu je tu cizí majetek. Objektivní stránka
trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel
jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v
důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda na
cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby.
37. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti,
které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl může být
spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním. Uvedení v omyl se může
stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci.
38. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových
práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením
nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy.
Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může
být menší, ale i větší než způsobená škoda.
39. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Újma, která
nastala v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyjádřitelná všeobecným
ekvivalentem, tj. penězi, a lze ji napravit – nedochází-li k naturální
restituci – poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Jde nejen o
zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o
ušlý zisk (lucrum cessans), tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně
zvětšen (srov. R 34/2010-II). Škoda jako zákonný znak trestného činu podvodu
musí být v příčinné souvislosti s omylem podváděné osoby (resp. s její
neznalostí podstatných skutečností) a s majetkovou dispozicí prováděnou v
důsledku takového omylu (resp. takové neznalosti) – viz R 5/2002-I [ŠÁMAL,
Pavel. § 209 (Podvod). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2638-2654].
40. Pro přehlednost Nejvyšší soud shrnuje, že se soud prvního stupně
zabýval právní kvalifikací jednání obviněného zejména v bodech 17. – 18.
odůvodnění svého rozsudku, když dospěl k závěru, že se dopustil po objektivní i
subjektivní stránce zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr.
zákoníku, když obohatil sebe tím, že uvedl poškozenou společnost Natural
Vitality v omyl spočívající v úmyslném neuhrazení kupní ceny, oklamání
jednatelky poškozené požadující hotovostní zálohu a využití policie k tomu, aby
mu umožnila porušit dohodu s jednatelkou poškozené a odjet bez zaplacení zálohy
s kamiony naloženými čokoládami, které neuhradil. Za tímto účelem ostatně
svědkyni vylákal s příslibem úhrady hotovostní zálohy k pobočce banky MONETA,
tedy pryč od kamionů s čokoládami. Za zmínku v tomto ohledu stojí i skutečnost,
že obviněný prodal čokolády obratem za částku o půl milionu nižší, než byla jím
slíbená cena, za kterou je měl od poškozené společnosti koupit. Je tedy možné
dovozovat, že již od počátku neměl v úmyslu kupní cenu za čokolády uhradit. Za
situace, kdyby poškozená věděla, že se ji obviněný pokusí oklamat a nezaplatí
jí ani hotovostní zálohu ani kupní cenu, zcela jistě by k naložení čokolád do
kamionu ani k realizaci celé obchodní transakce nepřistoupila.
41. Soudy nepochybily ani v závěru o naplnění znaku kvalifikované
skutkové podstaty podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a to způsobení
škody značné, tedy škody přesahující hranici 1.000.000 Kč.
42. Výše škody byla stanovena jako součet 44.160 kusů čokolád zn. Milka
Caramel a 53.268 kusů čokolád zn. Milka Oreo vynásobených dohodnutou kupní
cenou 33,40 Kč za 1 čokoládu (srov. bod 17. odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně a bod 19. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Takové stanovení škody
Nejvyšší soud považuje za správné, neboť se jedná o kupní cenu, která byla
dohodnuta a měla být uhrazena, ale vlivem spáchání vytýkaného trestného činu k
tomu nedošlo. Tento mechanismus stanovení výše škody obviněný dokonce ani nijak
nezpochybňuje. Vytýká však soudům obou stupňů, že nezohlednily skutečnost, že
měla být část kupní ceny uhrazena zápočtem pohledávky vzniklé v důsledku
neuhrazení části kupní ceny za antigenní testy. Obviněný však jak v podaném
odvolání, tak nyní v dovolání tvrdošíjně přehlíží stabilizovaná skutková
zjištění soudů nižších stupňů, a to, že pohledávka za antigenní testy byla za
společností Asian4H.com a že vlastníkem čokolád, a tedy tím, komu měla být
uhrazena kupní cena, byla společnost Natural Vitality, zcela odlišná právnická
osoba spojená s prvně jmenovanou právnickou osobou toliko osobou jednatelky –
svědkyně Oanh Duong Thi Kieu. Jak patřičně zdůraznil soud prvního stupně v bodě
13. odůvodnění svého rozsudku, obviněný byl osobou zběhlou v obchodní činnosti
a muselo mu být zřejmé, že kupní cenu nemůže hradit zápočtem pohledávky vůči
jinému subjektu. Na tomto právním závěru nemůže nic změnit ani uzavřená dohoda
o narovnání mezi obviněným a poškozenou právnickou osobou. Ta je relevantní
toliko pro adhezní výrok, ale nikoliv pro posouzení výše škody. Při stanovení
výše škody je totiž soud vázán výlučně zjištěnými skutkovými okolnostmi
objektivní povahy a příslušnými právními předpisy. Svým povinnostem v tomto
ohledu soudy nižších stupňů dostály a jejich úvahám stran užité právní
kvalifikace ani stanovení výše způsobené škody nemá Nejvyšší soud čeho
vytknout, a argumentaci obviněného proto považuje za zjevně neopodstatněnou.
43. Obviněný v podaném dovolání navrhl postup podle § 265h odst. 3 tr.
ř., tedy aby Nejvyšší soud na návrh předsedy senátu soudu prvního stupně před
rozhodnutím o podaném mimořádném opravném prostředku odložil výkon trestu
odnětí svobody uložený obviněnému. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že žádný takový
návrh nebyl ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně učiněn, a zároveň
Nejvyšší soud neshledal důvody k postupu podle § 265o tr. ř. k odložení nebo
přerušení výkonu rozhodnutí. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu
obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.
IV.
44. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne,
jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i
odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením
zákona dovolání, které podal obviněný J. V., odmítl.
45. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v
neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2024
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu